ROMANA ŠTRYNCLOVÁ KRÁLOVNY SLZ A OSTRUŽIN obrazy inspirované sbírkou výběr současné profesionální i amaterské tvorby českých básnířek

SYLVA LAUEROVÁ Královna slz a ostružin TICHO (Těžké, že ani myšlenku bys neunes.) Jen vrznutí dveří, jež dokořán se otevřely.   A tak jsem křikla k lesu, do vůně letních ostružin: „Já jsem dnes ta vyvolená! Copak necháte mě čekat na prahu této cely?“ Už zdálo se, že chrám můj zavaluje samota a splín, když... tu náhle se z lesa vynořily zástupy modrých medvědů, s velkými houpajícími se břichy, a všichni zpívali haleluja, hosana a eleison a rockenrol a pode mnou poprvé pohnula se podlaha. Zprvu zachvátil mě děs, to když věž mého kostela klonila se dopředu a ze zpovědnic sypaly se všechny moje hříchy, jenomže pak – bez nadsázky – jak se průvod blížil, ony měnily se v jantarové amulety lásky. A lepily se na můj klín! Smála jsem se a plakala, jak bych zešílela. Stála jsem tam ověnčená celá, zářící pozdním létem, sluncem oblepená, královna modrých medvědů a lidských vin, královna slz a ostružin. SYLVA LAUEROVÁ Královna slz a ostružin Bylo horko, že bys mohl krájet stín a spolu s douškem vody ho pak prodávat. Modlitby dozněly a já se otočila ke křtitelnici.   „Jen pojďte ke mně, všichni vy – odpadlíci!“ zvolala jsem hlasem mohutným, „a já vás spasím, neboť den blažený je dnes!“

SVATAVA ANTOŠOVÁ Sargassum Dvě řasy téhož jména spojila osamělá vlna v milenky   Dvě těla neustále v sobě přítomná jako dva útesy srostla v jedinou roztouženou loď Její boky překryly krvelačnou palubu sevřely do plachet větrnou nahotu své přídě a odtančily s ní mezi golfské víry k laskavým Nereidkám s kolébavou náručí Bohyně bílých ramen tenké jako dračí dech ukryly poklad v lodních útrobách a spolu s Dioskúry vynesli nestřežené tajemství na hladinu Od těch dob v podobě záhadného plavidla apparent rari nantes dvě osamělé vlny ty a já

ZORA ŠIMŮNKOVÁ Cukrářovy sladké sny   Upeču tě jednou ráno a v poledne ozdobím: prsa hnětu z marcipánu, rozinkami hnědne klín. Budeš mluvit sladké řeči; jiná mi je nepoví. Proto jsem tě upek přeci! Hlad zažene cukroví. A když bude po hostině, co udělám? Kdo to ví? Připravím tě o věneček, o věneček žloutkový...

SVATAVA ANTOŠOVÁ Queens Motto: We reign ourselves through our hope...   I. Ty jsi mou královnou královnou vydřích samot a světlem převislic zaklesnutých do mě jako do ostnů jezera trpícího v mořských rybách Ty jsi mým ploutvením za víčky otvorů vysekaných ve svém těle bělám se pod ledem a černám na rtech oněmělých břehů Ty jsi mou stínohrou na nebi plném zvonícího sněhu je tě tolik a přitom jsi jediná v pohybech mračen z kterých padáš jako most a jediná máš v jeho klenbě růži... Zábla mě kdysi za nehty skvrna tří jiter pustě krajinatá a metla do očí své peří – holou pláň Teď kvete v srsti plaché závěje ... a já? Jsem já tvou královnou Naděje?   II. Vládnu ti slibem nahoty ach! a nekonečnou bázní z doteku příliš matoucího Vládnu tvou láskou která snáší i mé dětské přátelství (hraju si na písku a na štěstí) Vládnu tvým bohem byl-li kdy jaký pod střechu srdce nepozván a přesáhl-li opuštěnost míjení a míjení starých opuštěných skal Vytrácím se z toho kamene jako rosa pod převahou Slunce hory jsou čisté jezera bezbřehá Ty kveteš v jejich vůni a přísaháš si sklonit svůj stesk před mým a já ti věřím věřím jakoby se dlouho věřit neumělo Ale někdy se ve mně zachvěje některá snad příští báseň Zůstaneš se mnou navždy královno Naděje?...

EVA PINKROVÁ Bosa Vsaď své boty že bez nich dojdeš dál   naboso travou v něžných obavách krajinou modravou našlapuj po špičkách netřes se zimou neměj strach já ponesu tě na rukách EVA PINKROVÁ Bosa

SVATAVA ANTOŠOVÁ Báje Byl déšť okna plná šupin ty jsi spala a čekala v kůži utopeného anděla na konec zimy   Ryby které tebou proplouvaly jako mé ruce zhasínaly svými světluškami noc Krev napájela krev a navzájem se pila z hrdelního měchu byl déšť a hrozila poušť Na sklonku záře projasněná cesta snesla své hřiby do hlubin Přežily jsme Rozbité moře zalilo nás cinkotem škeblí v žábrech leklé rohoretky rána Vybíralo se hřibovné vybíralo se na život a na smrt

KATEŘINA POKORNÁ Znám Znám proměny vzdechů do povzdechů Znám klouzání jen tak po povrchu Znám pád života ve vteřině Znám pach cizí ženy na peřině Znám tušení konců na začátcích Znám vypsání duše na pár řádcích Znám šílenou touhu změnit osud Znám odhodlání nežít jako dosud Znám úsměvy hrané pro okolí Znám okamžik, kdy už nic nebolí Znám průvan v díře místo srdce Znám když už se nic nechce Znám lítosti, co nezmění mé chtění Znám zvykat si, že co bylo už není Znám zoufalost křiku do tmy v noci Znám prosby k andělům o pomoci Znám bloudění prstů po mých vráskách Znám... Znám snění o ideálních láskách Znám.

EMINA BUDURINOVÁ To jsem já Jsem žena, jsem dítě, jsem muž Jsem láska, jsem smrt, jsem nenávist Jsem krása, jsem kýč, jsem skála Jsem voják, jsem selka, jsem pastýř Jsem kapka rosy na bodláku, jsem motýl Jsem světice, jsem kat, jsem velekněžka Jsem plný pohár, jsem víno zrající Jsem ruměnec na líci Na prsou kříž V košíku had Jsem jenom sen Jsem noční můra Jsem poklad Rozkoš Zkáza Štěstí Vždycky jsem ryzí Vždycky jsem pravá Jsem totiž ŽIVÁ A jsem celá… EMINA BUDURINOVÁ To jsem já Bolest Rozkoš Zkáza Štěstí Vášeň

KARLA KRÁTKÁ EKG Mám oči dítěte. A pohled staré ženy. Kdo vítěz je? Kdo poražený? Má touha dítěte. A ruce staré ženy. Kdo vyhrál? Kdo je poražený? Mám srdce dítěte. EKG staré ženy. A není vítěze. Jen poražený.

křest knihy

foto – obrazy FRANTIŠEK CHRÁSTEK OTA NEPILÝ foto – křest ROMANA ŠTRYNCLOVÁ ZBYNĚK MADĚRYČ DAVID PRUDÍK vyrobila DAGMAR PETRÁŠKOVÁ 2011