PŮVOD A ZÁKLADY VÝVOJE ČEŠTINY Mgr. Michal Oblouk

VÝVOJ ČEŠTINY spisovný český jazyk se formoval postupně je druhým nejstarším slovanským spisovným jazykem – prvním byla staroslověnština počátky češtiny nemohou být doloženy v písemných památkách – od 11. století jsou doložena jednotlivá slova (glosy), od konce 13. století souvislá literární díla nejstarší česká věta je v zakládací listině litoměřické kapituly z roku 1057 nejdůležitější etapy ve vývoji českého jazyka:

14. STOLETÍ první velký rozkvět spisovné češtiny – doba vlády Karla IV. čeština začala pronikat do oblastí, kde se dříve užívala jen latina, např. do úředních listin Bartoloměj z Chlumce (Klaret) zpracoval odbornou terminologii pro všechny obory zastoupené na Karlově univerzitě mnoho jazykových a literárních památek – např. Dalimilova kronika, Mastičkář,… primitivní + spřežkový pravopis

HUSITSTVÍ první polovina 15. století úkoly mezi češtinou a latinou rozděleny – Jan Hus psal odborné spisy latinsky, spisy určené českému lidu psal česky čeština rychle nabyla mluveného rázu rozšiřovala se aktivní i pasivní znalost spisovného jazyka diakritický pravopis – místo spřežek zavedeny rozlišovací znaménka

HUMANISMUS od druhé poloviny 15. století po bitvu na Bílé hoře další rozkvět českého spisovného jazyka rozšířila se slovní zásoba, hlavně přejímáním slov z latiny, z románských jazyků a z němčiny koncem 16. století se ustálila mluvnická stavba vrcholem jazykového tvoření byl jazyk Bible kralické a spisy a slovníky Daniela Adama z Veleslavína bratrský pravopis – zaveden háček

DOBA POBĚLOHORSKÁ do první poloviny 19. století čeština postupně vytlačována z veřejného života, z úřadů, ze školství – úpadek germanizace čeština zachována v řeči venkovského lidu a v ústní lidové slovesnosti – písně, přísloví, pohádky, pověsti

NÁRODNÍ OBROZENÍ od konce 18. století ustálena mluvnická stavba češtiny – Josef Dobrovský: Zevrubná mluvnice jazyka českého (analogická oprava pravopisná) rozvoj slovní zásoby – Josef Jungmann: Česko-německý slovník vytvořeno české odborné názvosloví

OD POLOVINY 19. STOLETÍ Dobrovského mluvnice poprvé zrevidována na konci 19. století Janem Gebauerem Gebauerovy mluvnice byly nahrazeny teprve po 2. světové válce – František Trávníček, Bohuslav Havránek a Alois Jedlička, Vladimír Šmilauer mezi světovými válkami už byla čeština vyspělým, kultivovaným jazykem po roce 1945 se dále obohacovala slovní zásoba (především přejímáním z angličtiny), došlo i ke změnám v mluvnické stavbě instituce ÚSTAV PRO JAZYK ČESKÝ AKADEMIE VĚD

SOUČASNOST čeština se neustále vyvíjí stále se doplňuje slovní zásoba, mění se mluvnická stavba postupně nabývají spisovné platnosti některé tvary dříve považované za nespisovné při sledování vývoje slovní zásoby češtiny se některá slova jeví jako zastaralá a jiná jako poměrně nová: ARCHAISMY – zastaralá slova, která byla nahrazena slovy novějšími, např. lučba, velociped, králová, pištec, přiharcovati, střelný kus, řku, béřeš,… HISTORISMY – zastaralá slova označující zaniklé historické skutečnosti, např. zeman, vladyka, dráb, kuše,… NEOLOGISMY – nová slova a spojení slov, která se v jazyce začala užívat v poslední době, např. motel, botel, trend,…