Moderní právní pozitivismus

Ryzí nauka právní (normativní teorie) Vznikla ve dvacátých letech 20. století Za jejího zakladatele jsou považováni Hans Kelsen (škola vídeňská) a František Weyr (brněnská normativní teorie) Oba právní vědci si vytýčili úkol vybudovat skutečnou teorii práva (právní vědu) se svou vlastní normativní metodou Kelsen podává výklad svého učení v práci Ryzí nauka právní, Weyr objasňuje své učení v pracích Základy filozofie právní a Teorie práva

Znaky normativní teorie Východisko tvoří transcendentální (kritická) filozofie Immanuela Kanta - kantovská myšlenka dualismu přírody a mravnosti Ostré oddělení sfér Sein a Sollen Rozlišování mezi kognitivní a volitivní sférou Antiideologická tendence a akcentace hodnotového relativismu Požadavek ryzosti (čistoty) metody právní vědy Kritické stanovisko k ostatním směrům v právním myšlení

Hans KELSEN (1881 - 1973) Rakouský právní teoretik, právní filozof a státovědec Definuje právo v jeho nejobecnějším smyslu jako „specifickou techniku společenské organizace“ Kelsen zdůrazňuje funkci práva a ta může být univerzálně platná Právo lze definovat jako donucující řád lidského chování

Kelsen – právní norma Konstitutivním prvkem právního systému jako donucujícího společenského řádu je norma, která stanoví, že něco má být v daném právním řádu Právní řád je systém právních norem Určitá množina norem tvoří systém, jestliže jejich platnost lze převést na jedinou normu jako konečný důvod platnosti - Grundnorm (základní norma)

Herbert L. A. HART (1907 – 1992) Jeden z nejvlivnějších právních teoretiků 20. století, profesor právní filozofie v Oxfordu Je pokračovatelem analytického právního pozitivismu založeného Austinem a Benthamem Jeho nejdůležitější prací je dílo Pojem práva (The Concept of Law) z roku 1961

Minimální obsah přirozeného práva v právu pozitivním Bez jistého obsahu nemohou právo a morálka podporovat minimální účel, který lidé mají ve svém společenství, jímž je přežití Obsahy právních a morálních pravidel se vztahují k následujícím přirozeným danostem: Lidská zranitelnost Přibližná rovnost Omezený altruismus Omezené zdroje Omezené porozumění a síla vůle

Separace práva a morálky Debata Hart v. Devlin Doporučení, aby homosexuální aktivity dospělých v soukromí již nebyly nadále posuzovány jako trestní delikty Základní premisy Hartovy koncepce separace práva a morálky jsou: porušení nějakého standardu konání není dostatečnou podmínkou pro uplatnění trestu nemorální jevy není možné řešit právem morálku společnosti není možné prosazovat státním donucením

Hartovo chápání práva Hartovo chápání práva vychází z odmítnutí představy Austina o suverénovi Hart tvrdí, že obsahem práva nejsou pouze příkazy zaštítěné hrozbou sankce Primární pravidla jsou pravidla, která lidem ukládají povinnosti Sekundární pravidla jsou pravidla, která přenášejí na individua veřejnou nebo soukromou moc - pravidla změny, pravidla rozhodování, pravidla uznání

Právní institucionalismus I. Toto speciální učení teorie pozitivního práva se zabývá otázkou vztahu norem (normativních souborů) a institucí Jeho zakladateli byli profesor právní filozofie v rakouském Štýrském Hradci Ota Weinberger (1919 – 2009) a skotský profesor práva Neil MacCormick (1941 – 2009)

Právní institucionalismus II. Pojetí práva, resp. právního souboru jako komplexu norem formujících vcelku instituci vede k závěru, že instituce nemůže existovat bez norem Mezi institucionální skutečnosti náleží existence státu, náboženství, církve, společenských skupin a zařízení, životních zvyklostí