AKUTNÍ STAVY VZNIKLÉ Z ÚRAZOVÝCH PŘÍČIN PRVNÍ POMOC AKUTNÍ STAVY VZNIKLÉ Z ÚRAZOVÝCH PŘÍČIN

POPÁLENINY KŮŽE Největší orgán těla a řadou funkcí termoregulační-udržuje teplotu organismu protektivní-ochrana před zevní infekcí zabraňuje ztrátám tělesných tekutin senzorický orgán-rozlišuje mezi stimuly bolesti, dotyku, tepla určuje identitu jedince-barva pleti

POPÁLENINY Závažnost popáleninového traumatu určují faktory: mechanismus úrazu rozsah postižení věk postiženého hloubka postižení lokalizace postižení anamnéza postiženého (choroby předchozí či probíhající)

Mechanismus úrazu Popáleniny vzniklé kontaktem s horkým pevným tělesem – termické popáleniny kontaktem s horkou tekutinou (95% dětských popálenin) kontaktem s horkým plynem (pozor na postižení dýchacích cest – inhalační trauma)

Rozsah postižení Vyjadřuje se v % celkového tělesného povrchu Metoda užívaná u dospělých a velkých dětí je tzv. devítkové pravidlo (hlava a krk 9%, jedna DK 18%, jedna HK 9%, přední plocha trupu 18%, zadní plocha trupu 18%, genitál 1%) U dětí toto pravidlo neplatí – speciální tabulky

Věk postiženého Je opakovaně prokázáno, že jedinci mladší 2 let a starší 60 let mají vyšší úmrtnost než ostatní věkové skupiny Za rozsáhlé těžké popáleniny se považuje překročení dolní hranice Děti do 2 let 5% povrchu těla, děti od2 do 10 let 10%, děti od 11 do 15 let 15%, dospělý 20%, nad 60 let 10%

Hloubka postižení I.stupeň – zarudnutí, bolestivost, ireverzibilní změny bez následků II.stupeň – poškození epidermis a části dermis, puchýře, IIa – hojí se spontánně, IIb – hojí se epitelizací (vznikají hypertrofické jizvy) III.stupeň – zničení kůže v celé tloušťce – nekróza, není schopnost spontánního zhojení, chirurgická léčba (nekrektomie s následnou transplantací) IV.stupeň – poškození hlubokých struktur kůže, svaly, šlachy (zuhelnatění)

Hloubka postižení Nově se dělí popáleniny dle mezinárodní klasifikace popáleninových traumat Povrchové – částečné poškození nebo ztráta kůže se zachováním vlasových folikulů a potních žlázek, zhojení nastává spontánní epitelizací Hluboké – ztráta kůže v celé tloušťce, event. se ztrátou podkoží, devitalizací svaloviny i kosti

Lokalizace postižení Nejzávaznější lokalizace obličej, krk, ruce, perineum a genitál, plosky nohou

První pomoc Chlazení nechladit kostkami ledu (stupňují lokální vázokonstrikci, ischémii a místní prohloubení léze) nejvhodnější teplota pro chlazení je 8°C chladit pouze obličej, krk, ruce a to i u rozsáhlých traumat vůbec nechladit při rozsahu větším než 5% u batolat, 10% u dětí od 2-10 let, 20% u dospělých – u neuváženého chlazení hrozí hypotermie→bradykardie →srdeční zástava

První pomoc Poškození organismu hořením uhasit oheň zabránit postiženému v útěku a jakémkoli pohybu poloha horizontální (aby plameny šlehající vzhůru nezasáhly obličej)

První pomoc zabalit do vlněných pokrývek, kabátu apod. a pomalu ho koulet po zemi (vlna nehoří) nebo polít čistou vodou zabránit prohloubení léze – co nejrychlejší ochlazení zabránit znečištění postižených ploch sterilními rouškami nebo vyžehlenými prostěradly či ručníky omezit manipulaci s poraněnými plochami nepoužívat zásypy, masti a ulpívající obvazy (buničina, vata, akutol)

ELEKTROTRAUMA Faktory určující závažnost elektrotraumatu typ proudu množství proudu napětí odpor tkání velikost kontaktní plochy doba kontaktu cesta průchodu proudu Prostředí (uzemnění)

Typ proudu stejnosměrný střídavý Při nízkém napětí je střídavý proud trojnásobně nebezpečný, proud větší než 5 mA způsobuje ulpění na zdroji energie. Při vysokém napětí mají oba proudy stejný smrtící účinek.

Množství proudu 15 mA – flexní kontraktury 60 mA – fibrilace komor 5000 mA – popáleninové trauma 10 000 mA – křeče a respirační selhání

Napětí <24 V – zcela bezpečné

Odpor tkání Odpor kůže se mění podle tloušťky, čistoty a vlhkosti Vysoký odpor na ploskách nohou a ve dlaních Čím větší odpor tím hlubší je lokální poškození, čím menší odpor tím rozsáhlejší je systémový účinek proudu (úmrtí ve vaně)

První pomoc Vypnutí elektrického proudu Zrušení kontaktu postiženého s elektrickým vedením Uhašení plamenů Zabránit poranění zachránce Vypnutí vysokého napětí Dodávku elektrického proudu lze přerušit zkratováním vedení vhozením vodiče Postiženého oddálit z okruhu dlouhým nevodivým předmětem (dřevěná tyč) Přibližovat se k oběti drobnými krůčky – „Krokové napěti“

Poranění bleskem Nemusí být vždy smrtelné – 65% přežití Bezprostřední příčina smrti je kardiopulmonální zástava – k obnově srdeční akce může dojít velmi rychle, ale příliš dlouhá apnoe (až 15 minut) bývá primární příčinou smrti Lokálně – různě hluboké popáleniny až zuhelnatění tkání První pomoc: neodkladná KPR

KRANIOCEREBRÁLNÍ PORANĚNÍ (KCP) Nejčastější příčinou jsou dopravní nehody, přibývá KCP způsobených střelným poraněním Postižení bývají nejčastěji mladí lidé v produktivním věku (30 let) a muži 2X častěji než ženy

KRANIOCEREBRÁLNÍ PORANĚNÍ Zlomeniny lebky (klenba a spodiny lební) Fokální poranění mozku – kontuze (anatomické změny mozkové struktury), intracerebrální, subdurální a epidurální hematom Difúzní poranění mozku – komoce

KRANIOCEREBRÁLNÍ PORANĚNÍ Intracerebrální hematom Vzniká zpravidla po těžkých poraněních hlavy se zlomeninami lebky, kontuzí, epidurálním a subdurálním krvácením. Subdurální hematom Krvácení pod mozkovou plenu. Zdrojem krvácení jsou žíly (povrchové mozkové nebo procházející subdurálním prostorem). Bývá pomalé a může se spontánně zastavit. Dělí se na akutní (příznaky do 3 dnů), subakutní (od 3 dnů do 3 týdnů) a chronické (více než 3 týdny). Příznaky - poruchy vědomí.

KRANIOCEREBRÁLNÍ PORANĚNÍ Epidurální hematom Krvácení nad tvrdou plenu, jde o arteriální krvácení. Příznaky: kvantitativní porucha vědomí, postižený se rychle probere – tzv. volný interval (může trvat minuty až hodiny)- bolest hlavy, zvracení, spavost, bradykardie, hemiparéza – bezvědomí.

KRANIOCEREBRÁLNÍ PORANĚNÍ První pomoc Při zachovalém spontánním dýchání a srdeční akci – stabilizovaná poloha V poloze v leže podložit hlavu Nepodávat nic per os Co nejrychleji volat RZP – hrozí rychlá změna stavu

PORANĚNÍ PÁTEŘE A MÍCHY (SPINÁLNÍ PORANĚNÍ) Dělí se na úrazy páteře bez poranění míchy, s poraněním míchy a úrazy míchy bez poranění páteře. Příčiny: autonehody, pády z výše, závaly a pády hornin, skoky do mělké vody, úrazy při sportu (hokej, jezdectví) Příznaky:ochabnutí HK a DK, poruchy dechu (ochablost končetin zjistíme u postižení při vědomí)

PORANĚNÍ PÁTEŘE A MÍCHY (SPINÁLNÍ PORANĚNÍ) První pomoc Vyloučit jakýkoli pohyb zraněného Uložit jej na tvrdou podložku Obložit hlavu tak, aby s ní nebylo možné pohybovat do stran RZP fixuje krční páteř pomocí krčního límce Při KPR pozor na záklon hlavy Transport na tvrdé, rovné podložce

OBĚŠENÍ A UŠKRCENÍ Jsou poranění, při nichž je příčinou smrti náhlá zástava přívodu kyslíku do mozku (stisknutí obou krkavic). Může dojít k poranění krční páteře, míchy nebo hrtanu. První pomoc Odstranit škrtící předmět, visících postižených tak, aby nedošlo pádem na zem k dalšímu poranění. Uvolnit dýchací cesty obvyklým způsobem. Zahájit KPR.

PORANĚNÍ HRUDNÍKU Jsou závažná zvláště proto, že kromě hrudní stěny mohou postihnout i životně důležité orgány (plíce, srdce, velké velké cévy) Zavřená poranění hrudníku Patří sem zlomeniny žeber (1 žebro, sériové zlomeniny), zlomeniny sterna a vznik zavřeného pneumotoraxu. Charakteristické je paradoxní dýchání (vylomená část hrudní stěny se při vdechu a výdechu chová jinak než zbytek hrudníku – při vdechu se vtahuje a při výdechu vyklenuje).

PORANĚNÍ HRUDNÍKU Zavřený pneumotorax Při poranění hrudníku, průdušek nebo plicního parenchymu dochází ke komunikaci DC s pohrudniční dutinou. Brání rozepěti plíce při vdechu. Postiženého uklidíme a volíme polohu v polosedě s podloženými zády. Při patrném nerovnoměrném vyklenování hrudníku – fixace hrudníku elastickým obinadlem. Při zástavě dýchání zahájíme KPR a rychle zajistíme RZP.

Zavřený pneumotorax úplný nebo částečný kolaps plíce

PORANĚNÍ HRUDNÍKU Otevřená poranění hrudníku Uměle vytvořená komunikace mezi zevním prostředím a pohrudniční dutinou. Otevřený pneumotorax Vzniká následkem bodného, střelného a někdy i tupého poranění hrudní stěny.

PORANĚNÍ HRUDNÍKU Trvala komunikace dutiny hrudní se zevním prostředím – rána krvácí a uniká jí navenek vzduch. Každé nasátí vzduchu do pohrudniční dutiny zhoršuje stav – plíce kolabuje a vnikající vzduch přesunuje plíci a mediastinum na opačnou stranu. Postižený je dušný a cyanotický. V prvém okamžiku je důležité uzavřít otvor v dutině hrudní dlaní (postiženého či zachránce) Poloha v polosedě, RZP.

Otevřený pneumotorax vlání mediastina

PORANĚNÍ HRUDNÍKU Záklopkový (ventilový) pneumotorax Bezprostředně ohrožuje život postiženého, jedná se o jednostrannou komunikaci zevního prostředí s pohrudniční dutinou. Vzduch se při vdechu dostává do pohrudniční dutiny, ale při výdechu se poranění uzavře – měkké tkáně brání zpětnému pohybu vzduchu. Stejnostranná plíce rychle kolabuje – při každém vdechu se zvětšuje přetlak a tlačí srdce a plíce na opačnou stranu.

PORANĚNÍ HRUDNÍKU Zhoršuje se ventilace a oběh, postižený je dušný a neklidný, cyanotický, má zvýšenou náplň krčních žil, dochází ke zmenšování dýchacích pohybů. Neprodyšně uzavřít otvor v dutině hrudní a co nejrychleji transport do nemocnice RZP. Hemothorax Hromadění krve v dutině hrudní následkem poranění mezižeberních cév, žeber a plic.

Záklopkový pneumotorax přetlak v pohrudniční dutině přetlačení mediastina a stlačení srdce a velkých cév

ZÁVAŽNÁ PORANĚNÍ BŘICHA A RETROPERITONEA Otevřená poranění Vznikají následkem bodných, sečných, řezných nebo střelných ran. Bývá poraněno současně více orgánů – může dojít k vyhřeznutí střev. Vyhřezlé útroby nikdy nevsunujeme zpět do břišní dutiny, ale poraněnou část zabalíme např. do čistého ručníku, prostěradla. Nepodáváme nic per os. Co nejrychlejší transport.

ZÁVAŽNÁ PORANĚNÍ BŘICHA A RETROPERITONEA Zavřená poranění dutiny břišní Vznikají tupým mechanismem (pád, tlaková vlna, tupý předmět). Postižený si stěžuje na bolesti, může dojít k rozvoji šoku. Úlevová poloha je na zádech s podloženými končetinami. Nepodáváme nic per os. Rychlý transport RZP.

PORANĚNÍ KOSTÍ A KLOUBŮ Poranění kloubů Zhmoždění kloubů (cotrusio) Podvrknutí (distorsio) Vymknutí (luxacio) Poranění kostí Fraktura - zlomenina – porušení kontinuity kosti. Jednoduché – pouze kost Komplikované – dochází i k poranění měkkých tkání, cév a nervů Zavřená zlomenina - není porušen kožní kryt Otevřená zlomenina - porušení, poranění kožního krytu

PORANĚNÍ KOSTÍ A KLOUBŮ Charakteristické rysy poranění kostí a kloubů Změna tvaru, otok, bolest, porucha funkce Komplikace Krvácení do okolní tkáně nebo navenek z poraněných cév Porušení funkce nervů Značné krevní ztráty

PORANĚNÍ KOSTÍ A KLOUBŮ První pomoc Dlaha musí zasahovat dva nejbližší klouby, vždy následuje odborná lékařská pomoc.

PORANĚNÍ KOSTÍ A KLOUBŮ Zlomeniny kostí HK Zlomenina lopatky a klíční kosti, zavěsíme na šátkový obvaz. Zlomenina kosti pažní – použijeme dlahy (i improvizované) tak, že musí přesahovat rameno i loket, poté končetinu dáme na závěs a přivážeme k tělu, bez dlahy – závěs a připevnění k hrudníku. Zlomenina předloktí – přiložení dlahy přesahující zápěstí a loketní klub, poté závěs na šátek.

PORANĚNÍ KOSTÍ A KLOUBŮ Luxace kloubů HK Nikdy nenapravujeme, transport postiženého vždy v poloze jakou HK zaujímá (od těla, při těle – závěs HK). Jde-li o zlomeninu s velkým tepenným krvácením – nejprve stavíme krvácení a imobilizace až po zastavení krvácení !!!!

PORANĚNÍ KOSTÍ A KLOUBŮ Zlomeniny DK Může být zlomenina stehenní kosti, bérce, hlezna a nohy. Většinou je tato zlomenina spojena s krvácením či šokovým stavem.

PORANĚNÍ KOSTÍ A KLOUBŮ Neupravujeme patologický tvar končetiny Otevřenou zlomeninu kryjeme sterilně a teprve pak imobilizace. Imobilizace stehenní kosti je velmi náročná, musí být dva zachránci a provizorní dlaha sahá od bederní krajiny po kotník.

PORANĚNÍ KOSTÍ A KLOUBŮ Imobilizace bérce – dlaha přesahuje kolenní kloub a sahá ke špičce nohy. V nouzi lze končetiny svázat k sobě, kdy zdrav tvoří dlahu pro poraněnou končetinu. Odsun poraněného vždy v leže. Luxace DK Imobilizaci provádím tak, že nepohybujeme poraněnou končetinou a zraněného znehybníme obložením. Svázaní DK – u luxace kyčle, luxace kolena – dvě dlahy od kyčelního přes hlezenní kloub.

KRVÁCENÍ Krev představuje 5-7% hmotnosti dospělého jedince (3,5-5l), u dětí je to 10% hmotnosti. Zajišťuje, kromě jiného, přísun živin a kyslíku do tkání.

KRVÁCENÍ Ztráta krve znamená vždy oslabení, případně ohrožení, které závisí na velikosti a rychlosti ztráty, např. náhlá ztráta 2/3 objemu kolující krve vede ke smrti jedince, objemově menší ztráta vede k rozvoji hemoragického šoku. Organismus je schopen do určité míry malé ztráty, během další časové jednotky, kompenzovat.

Vnější tepenné krvácení Příčinou bývá hluboká bodná, řezná, sečná, tržná rána. Krev je jasně červená a může být zpěněná. Vystřikuje z rány v pravidelných intervalech (podle pulzu). Při krvácení z velkých tepen (krční, pažní, stehenní), lze vykrvácet do 60-90s.

Vnější tepenné krvácení První pomoc Musí být co nejrychlejší a dostatečně účinná. 1. Stisknutí poraněné tepny přímo v ráně (při zasažení velkých tepen nebo při nezvladatelném krvácení). Prsty obalíme kapesníkem nebo mulem.

Vnější tepenné krvácení 2. Stisknutí tlakového bodu – stisk se provádí proti pevné podložce – kosti a tím lze uzavřít přívod krve k ráně. Je to rychlý, účinný a šetrný způsob stavění krvácení, používá se u středních a menších tepen. Lze využít i zraněného (pokud je toho schopen). V praxi je 7 tlakových bodů.

Vnější tepenné krvácení Spánkový – na okraji tváře před ústím zevního zvukovodu. Lícní – rameno dolní čelisti, asi 2-3 cm před jejím úhlem. Krční – mezi hrtanem a bočními krčními svaly na rozhranní střední a dolní třetiny krku, tepnu tiskneme 2-3 prsty proti krční páteři.

Vnější tepenné krvácení Podklíčkový – za klíční kostí, tiskneme proti prvnímu žebru 3 prsty, zanořenými za klíční kostí. Pažní – z vnitřní strany paže zanoříme prsty mezi dvojhlavý a trojhlavý sval, tepnu tiskneme proti pažní kosti.

Vnější tepenné krvácení Stehenní – v třísle, tepnu komprimujeme proti pánevní kosti překříženými palci svých natažených končetin. Břišní – v oblasti pupeční jizvy zachránce zanořuje krouživými pohyby pěsti své natažené HK do té doby, dokud neucítí pulsovou vlnu a náhlý odpor, uzavírá tak břišní aortu stisknutím proti páteři – zraněný leží na zádech s pokrčenými DK, od tohoto tlakového bodu se upouští – velká traumatizace zraněného.

Tlakové body

Vnější tepenné krvácení 3. Pomocí tlakového obvazu Správně přiložený tlakový obvaz může zastavit krvácení ze všech tepen středního a malého průměru. Originální zdravotnický materiál je výbavou každé autolékárničky.

Vnější tepenné krvácení Lze improvizovat, použít několik kapesníků, šátků, různých částí oděvů atd. Funkční tlakový obvaz: krycí vrstva, která je přímo na ráně je sterilní a stlačuje cévu, vrstva připevňovací – obinadlo, trojcípí šátek. Obvaz po jeho přiložení nesmí prosakovat krví. Lze přiložit nejvýše 3 tlakové vrstvy.

Vnější tepenné krvácení 4. Stavění krvácení pomocí škrtidla Agresivní způsob, který ohrožuje zaškrcenou část těla nedostatkem kyslíku. Výjimečně a pouze při – masivním krvácení z tepen velkého kalibru, při úrazové amputaci končetin (s masivním krvácením), prosakuje-li 3.vrstva tlakového obvazu, při otevřené zlomenině (s masivním krvácením), výjimečně – při malém počtu zachránců a to dočasně – po ošetření zaškrcovadlo sejmout.

Vnější tepenné krvácení Správnost přiložení škrtidla – bledá končetina, chladná, na periferii není puls. Vždy určit čas přiložení škrtidla. Definitivně přiložené škrtidlo již nepovolujeme, hrozí nebezpečí tzv. bariérového šoku, při povolení vyplavení zplodin anaerobního metabolismu z končetin do oběhu – výrazné zhoršení stavu pacienta.

Vnější žilní krvácení Povrchní řezné, sečné, zhmožděné, hluboké a jiné rány a hluboké odřeniny Tmavě, volně vytékající krev z rány Krvácení většinou nevede k bezprostřednímu ohrožení života Výjimečně může krev z rány stříkat (žilní městky na bércích – není patrná pulzace)

Vnější žilní krvácení První pomoc Zvednutí postižené končetiny do výšky. Přiložení tlakového obvazu na ránu při elevované končetině. Znehybnění končetiny, eventuelně vypodložení.

Vnější žilní krvácení Postup při zástavě krvácení Postiženou končetinu zvednout do výšky Stisknout příslušný tlakový bod Přiložit tlakový obvaz, výjimečně škrtidlo Ošetřenou končetinu uložit do šátkového závěsu – DK nechat nataženou a mírně podložit.

Vnější smíšené krvácení Nejčastější druh krevní ztrát Způsob stavění volíme podle krevní ztráty Tlakový obvaz Sterilní překrytí a mírná komprese

Krvácení z tělních otvorů Krvácení z nosu – neohrožuje bezprostředně život, zastavuje se stisknutím kořene nosu na cca 5 min. při současném mírném předklonu hlavy, přiložení studených obkladů na zátylek a čelo, nikdy netamponovat, eventuelně přiložit tlakový obvaz. Krvácení ze zvukovodu – přiložit sterilní obvaz na ucho a ORL vyšetření.

Krvácení z tělních otvorů Krvácení z dutiny ústní – nebezpečné masivní krvácení z jazyka – stisk příslušného tlakového bodu. Zvracení krve – hemateméza (viz NPB). Vykašlávání krve – u plicních onemocnění či při úrazu hrudníku, při chrlení krve poloha na boku a mírně vypodložený hrudník, studené obklady na hrudník. Krvácení z močových cest – primární onemocnění , potrat, překotný porod, studené obklady a břišní tlakový bod.

Vnitřní krvácení Nebezpečné a těžko rozpoznatelné. Hrozí ztráta velkého množství krve Nejčastěji do dutiny břišní, hrudní, lební a měkkých tkání. První pomoc Protišokové opatření, RZP, nikdy neopouštět zraněného, kontrola vitálních funkcí.

ŠOKOVÉ STAVY Akutní oběhové selhání s rychlým vývojem, které má za následek nedostatečné prokrvení tkání a orgánů. Příznaky Tep – slabý, nitkovitý, povrchový, zrychlený, málo hmatný, pouze na karotidách, 120-200/min. Cyanóza

ŠOKOVÉ STAVY Končetiny – chladné Cévy – snížená náplň krčních žil, snížený objem cirkulující krve, rozšíření periferního řečiště (pokles návratu krve k srdci a snížený minutový objem) Moč – oligurie Celkově nezvyklý klid postiženého, může přestávat komunikovat, vypadá ospale až somnolentně, celková apatie, zpomalené odpovědi, je nezúčastněný, má žízeň, nevolnost,celkový stav může vyústit až do bezvědomí

Stupně šoku 1. fáze kompenzace – adaptace – aktivizace sympatiku, tachykardie, na počátku normální TK, pak dochází tzv. centralizaci oběhu – zásobení nejdůležitějších orgánů (mozek, srdce, ledviny). 2. fáze dekompenzace – hypoxie tkání, vznik laktátu, acidóza vedoucí k rozšíření a propustnosti cév, vzniká edém ve tkáních a dochází k ischemii tkání (játra, ledviny, plíce, srdce).

Stupně šoku 3. fáze ireverzibilní – hypotenze pod 90, nitkovitý puls, tachykardie, bledost a chlad okrajových částí těla, anurie. Ve fázy dekompenzace a ireverzibilní se objevují poruchy dýchání a vědomí.

Typy šoku Hypovolemický – podstatou je hemoragický šok, nedostatek objemu v oběhu, příčiny – ztráta krve, plazmy, rozdrcení tkání (cruch syndrom), ztráta vody a elektrolytů. Kardiogenní šok – porucha činnosti srdce jako pumpy, příčiny – rozsáhlý infarkt myokardu, masivní plicní embolie, 90% úmrtnost.

Typy šoku Septický šok – příčinou jsou gram negativní bakterie, při rozpadu se vyplavují toxiny, nemocný má zimnici, třesavku, horečku. Anafylaktický šok – celková alergická reakce (léky, hmyz atd), velmi rychlý rozvoj, tlak na prsou, prudká bolest hlavy, nevolnost, zvracení, snížení TK. Traumatický šok – obranná reakce na nepřiměřenou zátěž (úraz), dochází k postupnému selhání oběhu.

Typy šoku Popáleninový šok – vzniká ztrátou tekutin při masivních popáleninách.