Soľ nad zlato

Bolo raz jedno kráľovstvo, Bolo raz jedno kráľovstvo, v ktorom žil starý kráľ, v ktorom žil starý kráľ, kráľovstvo múdro spravoval, kráľovstvo múdro spravoval, tri krásne dcéry mal. tri krásne dcéry mal. Najstaršej princeznej Drahuši Najstaršej princeznej Drahuši páči sa zlato v náručí. páči sa zlato v náručí. Druhá dcéra Jelena Druhá dcéra Jelena plné truhlice drahokamov má. plné truhlice drahokamov má. Bylo kdys jedno království a v něm byl starý král, žil v něm s třemi princeznami a moudře panoval. Nejstarší princezně Drahuši líbí se zlato v náručí. Druhá dcera Jelena drahokamy v truhlici ráda má.

Najmladšia princezná Maruška Najmladšia princezná Maruška stará sa o kráľovstvo a tatuška. stará sa o kráľovstvo a tatuška. Jedného dňa kráľ z rozmaru Jedného dňa kráľ z rozmaru zavolal si dcérenky pospolu: zavolal si dcérenky pospolu: „Povedzte, dievky premilé, „Povedzte, dievky premilé, máte ocka rady, a či nie?“ máte ocka rady, a či nie?“ Najstaršia dcéra vykročí, Najstaršia dcéra vykročí, pozrie sa ockovi do očí: pozrie sa ockovi do očí: Maruška, princezna nejmladší, miluje otce láskou největší. Jednoho dne se rozhodl pan král a všechny své dcery k trůnu povolal. „Řekněte mi, moje dcery, jak byste otce svého rády měly?“ Nejstarší dcera vykročí, otci se podívá do očí:

„Poviem ti, otec, a to hneď, „Poviem ti, otec, a to hneď, mám ťa ja rada ako zlatý kvet, mám ťa ja rada ako zlatý kvet, ľúbim ťa ako kvet zlatý, ľúbim ťa ako kvet zlatý, ktorý si pripínam na šaty!“ ktorý si pripínam na šaty!“ Druhá predstúpi pred neho, Druhá predstúpi pred neho, dala by drahokam za neho. dala by drahokam za neho. Drahokam veľký ako vajce, Drahokam veľký ako vajce, takých má doma na tisíce. takých má doma na tisíce. „Řeknu ti, tatínku, a to hned, „Řeknu ti, tatínku, a to hned, že tě mám ráda jako zlatý květ. že tě mám ráda jako zlatý květ. Miluji tě jako květ zlatý, Miluji tě jako květ zlatý, který si připínám na šaty.“ který si připínám na šaty.“ Teď druhá dcera vykročí, Teď druhá dcera vykročí, k otci svému se otočí: k otci svému se otočí: „Jako drahokamů máme tisíce „Jako drahokamů máme tisíce i mé lásky k tobě je nejvíce.“ i mé lásky k tobě je nejvíce.“

Smeje sa kráľ, len tak pre seba, čo viac mu bolo potreba? Uznal sám vladár blažene, zlato dnes stúpa na cene! A hneď sa pýta tretej dcérenky, či tiež vyváži lásku na šperky. Povie mu Maruška prekrásna, jej láska k nemu ver nezhasla... jej láska k nemu ver nezhasla... Král úsměv na své tváři měl. Co by ještě více chtěl? Šperky a zlato velkou cenu mají a tak svého otce dcery uznávají. A třetí princezny hned se ptá, jak ona otce svého ráda má? Odpoví Maruška líbezná, že láska její hranice nezná.

Odpovie, len tak po vôli a lásku prirovná ku soli. Kráľ povedal, že soľ je prežitok, tak vyhodil všetku zo sýpok. Otecko svoju zlosť vypustil a Marušku z kráľovstva vyhostil. Pokiaľ sú všetci na plese, Maruška blúdi po lese. Hluboce krále ráda má, k soli svou lásku přirovná. Král řekl, že sůl je přežitek, ať ji lid vyhodí ze sýpek. A tak se na Marušku rozzlobil, že z paláce ji vyhodil. Král se na plese dobře baví. „Kde hlavu složím?“ Maruška praví.

Kým hlávku u starkej zložila, Kým hlávku u starkej zložila, v kráľovstve sa všetka soľ stratila. v kráľovstve sa všetka soľ stratila. Prekliate kráľovstvo, choré je, Prekliate kráľovstvo, choré je, nikto sa bez soli nesmeje. nikto sa bez soli nesmeje. Spomína si kráľ na dcéru, Spomína si kráľ na dcéru, ľutuje, že nedal jej dôveru. ľutuje, že nedal jej dôveru. A tie dve zlato predali, A tie dve zlato predali, aj tak zaň soľ nedostali. aj tak zaň soľ nedostali. Než se k spánku u babičky složila, z království se všechna sůl ztratila. Prokleté království, nemocné je, Prokleté království, nemocné je, nikdo se bez soli neusměje. nikdo se bez soli neusměje. Vzpomíná trpce král na dceru. Vzpomíná trpce král na dceru. Lituje: „Proč nedal jsem jí důvěru? Lituje: „Proč nedal jsem jí důvěru? Ač jsme zlato všechno prodali, Ač jsme zlato všechno prodali, zrníčko soli jsme nedostali.“ zrníčko soli jsme nedostali.“

Jedného dňa vraví starká Maruške: „Zober si zo soli po troške, choďže s tým darom za otcom, odmení sa ti kráľovstvom!“ Vykročí Maruška von z lesa, zo strachu sem - tam potkne sa. A či ju ocko prijme zas, veď sestričky dali mu toľko krás. Jednoho dne praví stařenka Marušce: „Jdi a vezmi trochu soli do měšce. Sůl je přec největším bohatstvím, otec se ti odmění královstvím.“ otec se ti odmění královstvím.“ Vychází Maruška z lesa ven, se strachem klopýtá tam a sem. se strachem klopýtá tam a sem. Přemítá: „Přijme otec můj dar zas? Vždyť sestřičky mu daly tolik krás!

Veď zlato sa viac ligoce ako soľ, čo jej má za vrece. V kráľovstve nastala veselosť, veď soli už má každý dosť. Ver, uznal Maruške pyšný kráľ, že soľ je veľmi vzácny dar. A uznal v kráľovstve každý to, že „Soľ je predsa len nad zlato!“ Zlato, drahokamy se tak krásně třpytí a kolik soli může v mém měšci býti?“ V království nastala veselost, neboť soli už má každý dost. Věru, uznal pyšný král, sůl je vskutku víc než vzácný dar. Každý v království poznal to, že sůl je přece jen nad zlato.

KONIEC KONEC