ASIE Přírodní podmínky

Geologický vývoj Reliéf Klima Hydrologie Půdy Vegetace

Geologický vývoj Složitý vývoj Základem je Eurasijská tektonická deska Na východní Sibiři odkryty nejstarší horniny Další t. desky: Arabská, Indická, Filipínská, Ochotská Prahorní pevninské štíty: Sibiřský (Sibiřská tabule) Středosibiřská vysočina, Zabajkalí Východočínský (Čínská tabule) Mezi Koreou, Zadní Indií a Tarimskou pánví 7 dílčích masívů (Korejský, Šantungský, Sičuanský, Jihočínský, Tarimský, Ordoský, Indočínský) Indická t. deska: Indický štít Arabská t. deska: Arabský štít S Euroasijskou deskou spojeny až počátkem třetihor

Tektonické desky

Tektonické desky II

Horotvorné pohyby Kaledonské vrásnění Hercynské vrásnění Starší prvohory Sajany, Altaj Peneplenizovány, ale ve třetihorách opět z části vyzdviženy Hercynské vrásnění Perm, trias Ural, Altaj Janšanské (tichomořské) vrásnění Druhohory Verchojanský hřbet, Kolymské pohoří, Sichote Aliň, Malajský poloostrov, Kalimantan Alpínské vrásnění Třetihory, z geosynklinály Tethys Nejvyšší horské soustavy na Zemi

Alpínské vrásnění 2 pásma: Zmlazení reliéfu alpínsko-himálajské Kavkaz, Pamír, Himáláj, … tichooceánské Korjacký hřbet, Kamčatka, Japonské ostrovy, Filipíny, Nová Guinea… Zmlazení reliéfu Oddělení Asie od Severní Ameriky a Afriky Horotvorné pohyby dosud pokračují Obě pásma tektonicky neklidná zemětřesení vulkanická činnost 130 aktivních vulkánů

Aktivní zlomy Severoanatolský zlom Velké riftové údolí Zlom Nojima Místa častých zemětřesení Severoanatolský zlom severním Tureckem (cca 40º s. š.) Izmit 1999 Velké riftové údolí Rudé moře, Akabský záliv, Mrtvé moře Zlom Nojima Honšú Kóbe 1995 (6,9 stupňů Richterovy stupnice)

Aktivní sopky Nejčastěji stratovulkány Ključevskaja (4 750m) Fudži (3 776m) poslední erupce 1707 (považována za vyhaslou) Unzen (1 500m) Honšú, poslední erupce 1996 Pinatubo (1 780m) Luzon, poslední erupce 1993 Tambora (2 850m) o. Sumbawa, Malé Sundy erupce r. 1815 považována za největší zaznamenanou v historii

Ibu (ostrov Halmahera, Moluky)

Krakatau

Reliéf Výrazná členitost (horizontální i vertikální) Nejvýše i nejníže položená místa na Zemi Střední nadmořská výška: 960m n. m. nejvíce po Antarktidě do 200m n. m.: 26% rozlohy nad 2000m n. m.: 14% rozlohy (nejvíce mezi kontinenty)

Pohoří – Malá Asie Pontské pohoří Taurus (Toros Daĝlari) Antitaurus Kaçkar, 3931 m Taurus (Toros Daĝlari) Erciyeş Daĝi, 3916 m Antitaurus Arménská vysočina vrásno-zlomový systém Ararat (Büyük Aĝri Daĝi), 5165 m Malý Kavkaz Gjamyš, 3 728 m

Kavkaz vrásno – zlomové pohoří, vulkanická činnost 2 rovnoběžná pásma Elbrus, 5 643 m Kazbeg, 5 047 m Oba vyhaslé vulkány Dychtau, 5 204 m Silné pleistocénní zalednění dnes cca 1 400 ledovců nejdelší Ullu-čiran, 19 km

Zágros LANDSAT image

Zágros tlak Arabské desky na Eurasijskou antiklinály délka pohoří 1200 km Zardkúh 4 547m Zágros

Pohoří – Írán Elborz Íránská vysočina Kopet Dag Damávand (Demávend) 5671 m sopka, v historické době žádná erupce Íránská vysočina Vrásová i kerná pohoří, prostoupená vulkanickými formacemi Kúhe Teftán 4 042 m Kopet Dag

Vysoká Asie: Hindúkuš „zabiják Indů“ Avesta: „vodní hory“ Složitá vrásno-zlomová struktura Tirič Mir 7 708m Nošak 7 492m Kulturní předěl Dopravní bariéra Kotal i Salang (3878m) - Tunel (1964)

Vysoká Asie: Pamír Horský uzel antiklinální stavba „střecha světa“ 3. nejvyšší na světě Kongur Tagh 7639m Muztagata 7506m Ismail Somoni (Pik Kommunisma) 7495m silně zaledněn Fedčenkův ledovec 71km“

Ťan Šan délka 2600 km základem hercynská vrásná soustava složitý vrásno – zlomový vývoj Navazují další pohoří: Džungarslý Alatau Altaj Sajany Tannu Ola Nejvyšší část: Kokšaal-Tau Pik Pobědy (Tomur) 7439m Chan Tengri 7005 m Zalednění: ledovec Inylček

Karákoram 2. nejvyšší pohoří na Zemi Nejvíce zaledněná oblast na Zemi (mimo polární oblasti): plocha ledovců: 50 000 km2 Ledovec Baltoro 57 km 4 vrcholy přes 8000m: K2/Čhokori (Mt. Godwin Austen) 8 611m Hidden Peak (Gašerbrum I) 8 068m Broad Peak (Phalčan Kangri) 8 047m Gašerbrum II 8 035m

Himálaj Nejvyšší a nejmohutnější pohoří na Zemi 4 horská pásma: Siválik (max 1500m) Mahábhárat (max 3500m), Paňdžal (max 4500m) Vysoký Himálaj Transhimálaj - Ladákh 10 vrcholů nad 8 000 m Sagarmátha/Čomolungma (Mt. Everest) 8 848m Káčaňdžunga 8 598m Lhoce 8 511m Makalu 8 481m Dhaulágiri 8 172m Není rozvodím

Himálaj

Tichooceánské horské pásmo Korjacké pohoří Ledjanaja 2 562 m Kamčatka: Středokamčatské pohoří, Východní pohoří Ključevskaja 4 750 m Kurily Sachalin Japonské ostrovy Složitá struktura – vrásno-zlomová, aktivní vulkanismus 58 činných sopek Fudžisan 3 776 m Tchajwan Filipíny Kalimantan/Borneo Sulawesi/Celebes zde se tichooceánské pásmo spojuje s pásmem alpsko-himálajským

Klima Velká rozloha = vysoká rozmanitost podnebí Převládá kontinentální charakter podnebí Mírný pás: převládá západní proudění Atlantský vzduch se vysušuje, stává se kontinentální Vliv tichooceánského vzduchu jen na úzkém pásu pobřeží Sever: otevřený pronikání arktického vzduchu do střední Asie v zimě rozsáhlá oblast vysokého tlaku vzduchu (stacionární anticyklóna) Nejnižší teploty na severní polokouli (Omjakon, Verchojansk, -70ºC) Jih: oblast tropického vzduchu silné sezónní změny atmosférické cirkulace monzuny

Letní monzun Stacionární cyklóna nad jižní Sibiří a Mongolskem mausim (arab.) = sezóna Stacionární cyklóna nad jižní Sibiří a Mongolskem Pevnina se ohřívá rychleji než oceán Další oblast nízkého tlaku vzduchu nad Paňdžábem a Rádžastánem Níže nasávají tropický oceánský vzduch z Indického i Tichého oceánu Na východě se vlhký tropický vzduch na styku s cyklonami polární fronty ochlazuje a způsobuje vlhké a mlhavé počasí Japonsko, Korea

Povodně (Bangladéš)

Zimní monzun Nad jižní Sibiří a Mongolskem rozsáhlá oblast vysokého tlaku vzduchu (stacionární anticyklóna) jasné a mrazivé počasí Po jejím východním obvodu vanou chladné a suché větry – zimní monzun Další tlaková výše nad Paňdžábem

Kalkata, 22,5º s. š. Indie: ve třech letních měsících ¾ ročního úhrnu srážek Na včasném příchodu monzunu závisí úroda

Hohhot, Čína, 41º s. š.

Srážky Maxima: horské svahy obrácené k moři Čerápundží 11 674 mm (roční průměr), maximum 22 900 (r. 1861) Denní maximum 924 mm Mt. Kinabalu 11 000 mm oblasti tropických monzunů: > 1000 mm subtropy, mírný pás: 600 – 1000 mm východní Sibiř: < 350 mm mezihorské kotliny, Turanská nížina, Sindh: 150 – 200 mm pouště, polopouště: < 100 mm

Klimatické typy (podle W. Köppena) Tropické vlhké (Af) – tropický deštný les Velké a Malé Sundy, Moluky, Nová Guinea Tropické monzunové (Aw) – střídání období deště a sucha Indie, Zadní Indie Tropické suché (BW) – pouště Arabský poloostrov, Balúčistán, Thár, Taklamakan… Mírné suché (BS) – stepi Pás stepí od Kaspického moře po severní Čínu Mediteránní (Cs) – křoviny Pobřeží Středozemního a Černého moře, Kypr

Klimatické typy (podle W. Köppena) II Mírné vlhké (Cf) – listnaté lesy Dolní tok Jang-c-ťiangu, Korea, Japonsko (mimo Hokkaidó) Boreální klima (Df) – tajga Východní Sibiř, severní a severovýchodní Čína, náhorní plošiny v Malé Asii Klima tundry (E) – tundra Sever střední a západní Sibiře, ostrovy Vysokohorské klima (H) – alpínské louky Tibet, horské oblasti

Klimatické typy (podle W. Köppena) II

Písečná bouře nad oblastí Sístánu

Hydrologie Průměrné množství vody proteklé za rok: 12 850 km3 Průměrná odtoková výška: 286 mm Méně než v Evropě, více než v Severní Americe a Africe 40% rozlohy tvoří bezodtoké pánve střední Asie jihozápadní Asie Řeky: 5 typů (podle vodního režimu) Řeky Sibiře Řeky suchých bezodtokých oblastí Monzunové řeky Tropické řeky Středomořské řeky

Řeky Sibiře Maxima na jaře (tání sněhu), minima na podzim a v zimě Větší část roku zamrzlé Na dolním toku rozmrzají později než na horním - záplavy Ob – Irtyš 5 410 km, 12 600 m3s-1 Jenisej 4 092 km, 19 600 m3s-1 Lena 4 400 km, 16 400 m3s-1 Kolyma 2 129 km, 4 060 m3s-1 Chatanga, Jana, Indigirka, Anadyr,… Amur (Hei-long-ťiang) – přechodný typ

Řeky suchých bezodtokých oblastí Pramení v horských oblastech Ústí do bezodtokých jezer nebo končí v poušti suchou deltou Velkou část vody ztrácejí výparem Řeky zásobované z ledovců Dvě maxima: léto (tají ledovce) a zima (zimní monzun) Amudarja (Pjandž) 2 600 km, 1 330 m3s-1 Syrdarja 2 991 km, 430 m3s-1 Tarim 2 090 km Ili 1 439 km Zeravšan, Murgab, Hilmand Řeky zásobované jen srážkami Maximum na jaře, v létě často vysychají Řeky bezodtokých oblastí Íránu (Karasu/Qareh Su, Šúr)

Monzunové řeky Maxima v době letního monzunu Velmi nevyrovnaný průtok s výjimkou řek napájených ledovcem Řeky čínské, indické, japonské, korejské Jang-c-ťiang (Čchang-ťiang) 5 500 km, 31 900 m3s-1 Chuang Che 4 845 km, 2 500 m3s-1 Si ťiang(Xi Jiang)/Perlová řeka 2 129 km, 10 600 m3s-1 Mekong 4 500 km , 15 900 m3s-1 Salwin 2 815 km Iravadí 2 092 km , 14 000 m3s-1 Brahmaputra 2 960 km, 14 900 m3s-1 Ganga 2 700 km, , 11 100 m3s-1 společné ústí Gangy a Brahmaputry – Méghna – největší na světě (52 000 km2)

Čchang-ťiang – soutěska Xiling

Delta Perlové řeky (Xi Jiang)

Tropické řeky Středomořské řeky Zásobovány srážkovou vodou celý rok Kratší toky – na ostrovech Kalimantan: Kapuas, Mahakam Sumatra: Hari Filipíny: Cagayan Středomořské řeky Maxima v zimě v době dešťů v létě někdy vysychají Řeky Malé Asie Kizilirmak, Sakarya, Seychan Jordán

Jezera Asie: největší, nejhlubší, nejníže i nejvýše položené… Množství genetických typů jezer: Reliktní Tektonická Ledovcová Pozůstatek pevninského zalednění Karová, morénová jezera Vulkanická (kráterová, kalderová, hrazená lávovým proudem) Hrazená sesuvem Limanová - laguny Fluviální Termokrasová

Reliktní jezera Velmi stará – pozůstatek moře před vyzdvižením oblasti Kaspické moře Spojení s oceánem ztratilo před 5,5 mil. lety Největší jezero na světě 371 000 km2 Slaná voda 80% vody přitéká Volhou Aralské jezero Stáří 5 mil. let Původně 66 500 km2 čtvrté největší jezero na světě Bohaté na ryby Rybolov živil 60 000 lidí

Kaspické moře 28metrů pod hladinou oceánu Výška hladiny nepravidelně kolísá hloubka 1025m Jezero nebo moře? politický a ekonomický význam debaty problém znečištění Snímek MODIS, 11. června 2005

Aralské jezero 1950 - 2000

Tektonická jezera Bajkal Balchaš Issyk kul Chovsgol Biva (o. Honšú) Kryptodeprese, stáří 20-30 mil. let hloubka 1637 m 7. největší jezero na světě 31500 km2 největší množství sladké vody na světě (20% svět. zásob sladké vody) Balchaš západní část sladká (řeka Ili), východní slaná 17 600 km2 (velikost kolísá) 14. největší na světě Issyk kul Chovsgol Biva (o. Honšú) Mrtvé moře

Issyk-kul Stáří 25 mil. let 1608 m n. m. mírně slaná voda nezamrzá

Tonlesap (Tonlé Sap) zima: hloubka 1 m, rozloha 2700 km2 řekou Tonlé Sap spojeno s Mekongem. letní monzun: voda přitéká, rozloha až 16 000 km2, hloubka 9m gigantický poldr zdroj 60% bílkovin v Kambodži (ryby)

Urmijské jezero (Urmai, Urumiyeh) příliš slané pro ryby rozloha 5 200 km2, max. hloubka 16m Bariéra mezi městy Tabríz a Urmiyah – stavba mostu

Ledovcová jezera Bhútán – tání ledovců

Jezero Toba (Sumatra) kalderové jezero největší čtvrtohorní kaldera na světě

Jezero Taal (Luzon) - kalderové jezero největší čtvrtohorní kaldera na světě

Půdy od tropických po arktické půdní pásma v severní a západní části kontinentu jinde zonalitu narušují vysoká pohoří Sever (Sibiř, Kazachstán, Mongolsko) výrazná zonalita tundrové půdy podzolové půdy šedé lesní půdy černozemě hnědé lesní půdy

Půdy Střední Asie Východní Asie Jižní Asie šedé půdy skeletové pouštní půdy slaniska horské stepní půdy oázy: šedé půdy, aluviální půdy Východní Asie poledníková zonalita půdních pásem vliv Tichého oceánu od západu k východu: kaštanové půdy černozemě tmavohnědé lesní půdy při pobřeží Jižní Asie tropické půdy tropické červenozemě laterity tmavohnědé půdy savan

VEGETACE Hlavní vliv: výrazná zonalita klima zeměpisná šířka nadmořská výška pedologické vlastnosti vliv člověka výrazná zonalita sever a západ kontinentu silný vliv vertikální členitosti 2 velké fytogeografické oblasti důsledek geologického vývoje paleotropická a holoarktická

Paleotropická oblast bohaté druhové složení mnoho reliktů vývoj nebyl přerušen zaledněním severní hranice: Balúčistán, Himálaj, Jün-nan, ústí Jang-c-ťiangu 2 podoblasti: indoafrická indomalajská

Geomy Asie: největší, nejhlubší, nejníže i nejvýše položené… Množství genetických typů jezer: Reliktní Tektonická Ledovcová Pozůstatek pevninského zalednění Karová, morénová jezera Vulkanická (kráterová, kalderová, hrazená lávovým proudem) Hrazená sesuvem Limanová - laguny Fluviální Termokrasová

Indoafrická podoblast podobná s africkou flórou společný geologický vývoj a) Indický poloostrov, Srí Lanka typické geomy: savany (výše položené oblasti) monzunové lesy (návětrné svahy) – „džungle“ galeriové lesy (údolí řek) světlé listnaté opadavé lesy období sucha týk (teak) palmy b) jižní Írán, jih Arabského poloostrova polopouště a pouště vegetace jen podél říčních toků a v oázách

Indomalajská podoblast Zadní Indie, jižní Čína, Malajské souostroví, jižní svahy Himálaje typické geomy: vždyzelené vlhké tropické pralesy dešťové monzunové pralesy vydatné srážky, bez období sucha lesy: mohutné neopadavé stromy vlhkomilné rostliny bohatá epifytní (cizopasná) vegetace (stará: terciér) mnoho endemitů kauliflorie liány: palma rotang až 200m velké byliny: banánovník 5-6 m

Holoarktická oblast ve čtvrtohorách změna klimatických podmínek ledové doby výrazná změna rostlinstva 5 podoblastí: eurosibiřská čínsko-japonská ponticko-středoasijská mediteránní severoafricko-indická pouštní podoblast

Čínsko-japonská podoblast Sachalin, Japonsko, Korea, Mandžusko, V Čína typické geomy: jehličnaté lesy přechod k tajze: limba, javor, modřín Mandžusko smíšené opadavé lesy podobné lesům střední Evropy druhově bohatší (dub, buk, javor, ořech, jehličnany) Korea, severní Japonsko subtropické neopadavé lesy neopadavý dub, vavřín, kafrovník, kamélie, magnólie, bambus

Eurosibiřská podoblast Sibiř, Přibajkalí, Kamčatka typické geomy: mechová tundra (rašeliník, křoviny: klikva, bříza) travnatá tundra lesotundra (zakrslé: bříza, olše, vrba) tajga západní Sibiř (po Jenisej): smrk, jedle, borovice východní Sibiř: modřín, lípa, javor klen smíšené lesy Altaj: lípa Usurijská oblast: dub a klen

Ponticko-středoasijská podoblast Kazachstán, Mongolsko, střední Asie, Tibet, vnitrozemí Íránu a Turecka typické geomy: suché stepi polopouště pouště lesy: jen zbytky na svazích hor, (JV Tibet, ŤanŠan) druhově pestré (modřín, cedr, jedle, vrba, ořešák) xerofytní vegetace: keře: saxaul, tamaryšek stepi a polopouště: na jaře rozkvetou, začátkem léta uschnou

Mediteránní podoblast pobřeží Malé Asie a Arábie suché horké léto, vlhká zima typické geomy: vždyzelené středomořské lesy cypřiš, jilm, tamaryšek, neopadavý dub, halebské sosny, pistácie, dub korkový, olivovník, libanonský cedr

Severoafricko-indická pouštní podoblast pouště Arábie, Iráku, Balúčistán, Sindh, Thár vegetace jen údolích řek a zavlažovaných místech kulturní plodiny: palma datlová, rýže, bavlník, cukrová třtina

Zoogeografické členění Indomalajská oblast Paleoarktická oblast podoblast tunder podoblast tajgových lesů východočínsko-japonská podoblast středoasijská podoblast středomořská podoblast

ZOOGEOGRAFIE podobnost zoogeografického a fytogeografického členění fauna: vysoká kontinentalita fauny druhově chudá na severu a na pouštích a horách střední Asie bohatá zejména Jihovýchodní Asie málo endemických forem – jen v JV Asii příbuznost sibiřské a severoamerické fauny sob, los, jelen, bobr, rosomák, hranostaj příbuznost africké a indické a západoasijské fauny lev, dikobraz, slon, nosorožec, poloopice