Tkáň epitelová.

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
OD BUŇKY K ČLOVĚKU 8. ročník.
Advertisements

A jak je to u živočichů? (tkáně)
BIOLOGIE ČLOVĚKA BUŇKA – TKÁŇ – ORGÁN.
Epitelová tkáň Textus epithelialis.
EPITHELY - 1 Obecná charakteristika, klasifikace, základní typy a jejich morfologické vlastnosti Ústav histologie a embryologie MUDr. Radomíra Vagnerová,
SOUSTAVA KOŽNÍ Stavba a funkce kůže Kůže tvoří ochranný kryt těla
Kůže 2010.
DÝCHACÍ SYSTÉM.
DÝCHACÍ SOUSTAVA.
DÝCHACÍ SYSTÉM.
Trávicí trakt II. Morfologie
BUŇKY A TKÁNĚ V LIDSKÉM TĚLE
EPITHELY - 2 Funkční klasifikace a charakteristika; žlázy- obecná stavba, klasifikace, typy sekrece a jejich cytologické projevy Ústav histologie a embryologie.
VY_32_INOVACE_9C3 TKÁNĚ.
SOUSTAVA ROZMNOŽOVACÍ
Regenerační schopnost tkání. Zevní a vnitřní prostředí organismu.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Dýchací systém Dýchací cesty: - horní - dolní Respirační oddíl plic.
Přírodopis pro žáky 8 . Ročníků
TKÁNĚ OLGA BÜRGEROVÁ.
TKÁNĚ OLGA BÜRGEROVÁ.
RYBY Přírodopis 7. ročník.
Základní vzdělávání - Člověk a příroda - Přírodopis – Biologie člověka
Základní vzdělávání - Člověk a příroda - Přírodopis – Biologie člověka
Hormonální řízení.
Tkáně.
Buňka - cellula Olga Bürgerová.
TKÁNĚ ŽIVOČICHŮ H I S T O L O G I E I. - epitely Alois Čelechovský
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Tkáně a orgány. Tkáň je soustava buněk a mezibuněčné hmoty, které mají společnou funkci a typické uspořádání. Orgány jsou složeny z různých tkání. Adhese.
Biologie člověka.
Název TKÁNĚ Předmět, ročník Biologie, 3. ročník Tematická oblast
Anatomie ledvin Olga Bürgerová.
SOUSTAVA VYLUČOVACÍ Vylučovacím ústrojím savců jsou párové ledviny
Uspořádání rostlinného těla
Rozmnožovací soustava
Stavba a funkční třídění svalové a nervové tkáně
DÝCHACÍ SYSTÉM Morfologie II. část
MOČOVÝ SYSTÉM Ledvina Vývodní cesty - kalichy - pánvička.
Tkáně
Typy svalové tkáně Kontrakce růst a regenerace Rychlá, po poškození
2011 DÝCHACÍ SYSTÉM.
Středn í zdravotnick á š kola, N á rodn í svobody P í sek, př í spěvkov á organizace Registračn í č í slo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Č.
Klasifikace epitelů 133 Praktika, 2013.
Riskuj Lidské tělo Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Bc. Monika Dudová. Dostupné z Metodického portálu ISSN:
3. Stavební elementy nervové soustavy.
MOČOVÝ SYSTÉM Ledvina Vývodní cesty - kalichy - pánvička.
Název materiálu: VY_32_INOVACE_07_TKÁNĚ1_P1-2
BIOLOGIE ČLOVĚKA (opakování) Základní škola a Mateřská škola Valašské Meziříčí, Poličná 276, okres Vsetín, příspěvková organizace projekt č. CZ.1.07/1.4.00/
Č.projektu : CZ.1.07/1.1.06/ Tkáně. Č.projektu : CZ.1.07/1.1.06/ Pokuste se vystihnout pojem tkáň soubor tvarově podobných buněk s určitou,
Název školy: Základní škola a Mateřská škola při dětské léčebně, Janské Lázně, Horní promenáda 268 Autor: Bc. Renáta Bojarská Datum: Název: VY_32_INOVACE_01_PŘ8_BO.
VY_52_INOVACE_24_01_význam kůže
Biologie člověka vědní obory: anatomie fyziologie
SOMATOLOGIE Mgr. Pavlína Krbcová.
Žlázy s vnitřním vyměšováním - endokrinní soustava U/60
Základní stavba lidského těla
TKÁNĚ - EPITELY.
Stavba těla savců.
Základní škola a mateřská škola J.A.Komenského
Epitely jednovrstevné
KOSTERNÍ SOUSTAVA Tvoří kostra těla.
Základy biologie dítěte – okruhy učiva ke studiu
EPITELOVÁ TKÁŇ.
Úvod do biologie člověka
Téma: Tkáně.
5. cvičení Epitely.
Pletiva a tkáně Petra Jůzlová.
Tkáň soubor buněk stejného tvaru a funkce Tkáň v lidském těle:
6. cvičení Žlázové epitely.
Transkript prezentace:

Tkáň epitelová

Charakteristika epitelů buňky podkladem je bazální lamina těsně nahloučené s minimem mezibuněčné hmoty množství pevných mezibuněčných spojů různé tvary – určující pro klasifikaci velká rozmanitost funkcí

Epitel kryje vnější nebo vnitřní povrchy organizmu. Epitelová tkáň je fylogeneticky nejstarším typem tkáně. V průběhu embryonálního vývoje vzniká ze všech tří zárodečných listů.

Epitelová tkáň se skládá hlavně z buněk, mezibuněčná hmota je zjistitelná jen pod elektronovým mikroskopem. Buňky jednotlivých druhů epitelů se mohou výrazně lišit co do tvaru a velikosti, všechny ale obsahují hodně cytoplasmy, jádro svým tvarem odpovídá tvaru celé buňky.

Část buňky ústící do volného prostoru se nazývá distální (apikální) část, na opačné straně buňky se nalézá část proximální (bazální). Apikální část vykazuje značnou různorodost vzhledem k funkci epitelu. Bazální částí buňky epitelu nasedají na bazální membránu, která jim poskytuje oporu a zprostředkovává výživu. Epitelová tkáň nemá vlastní cévní zásobení, buňky jsou vyživované difúzí. Obecně mají velmi dobrou regenerační schopnost a dobře se hojí.

Bazální lamina tenká vrstva mezibuněčné hmoty Odděluje populaci epitelových buněk nebo jednotlivé buňky od pojiva dvouvrstevná lamina rara (řídká), lamina densa (hustá) podklad pro epitelové buňky tvořena epitelovými , svalovými, Schwannovými a tukovými buňkami

Funkce basální laminy Bariérová regenerační migrace epitelových buněk hojení ran migrace epitelových buněk

Polarita apikální povrch buňky bazální (bazolaterální) povrch buňky lumen orgánu, povrch orgánu bazální (bazolaterální) povrch buňky bazální lamina naléhající na lamina propria

Lamina propria přivádí cévní a nervové zásobení mechanická opora epitelové vrstvy připojení epitelu k hlubším vrstvám často zvlněný povrch – papily

Specializace povrchu buňky volný povrch mikroklky, stereocilie, kinocilie boční povrch mezibuněčná spojení, interdigitace bazální povrch spojení s BL, bazolaterální labyrint

Mikroklky, stereocilie, kinocilie nevětvené výběžky cytoplasmy zvětšení povrchu buňky stereocilie větvené výběžky cytoplasmy, nepohyblivé kinocilie nevětvené pohyblivé výběžky posun mimobuněčného materiálu

Mezibuněčná spojení adhesní utěsňující komunikační zonula adherens desmosom (macula adherens) hemidesmozom utěsňující zonula occludens (tight junction) komunikační gap junction

Mezibuněčné spoje (pásové) Zonula occludens bun. membrány bez mezibb. prostoru pět vrstev membrány Zonula adherens mezibun. prostor cca 20 nm zesílená membrána úpon myosinu, aktinu, mikrofilament a intermed. filament

Mezibuněčné spoje (bodové) Desmosom mezibun. prostor cca 30nm může být temná ploténka úpon intracelulárních filament hemidesmosom úpon buňky k basální lamině Nexus mezibun. prostor cca 2 nm konexony - tvoří póry pro průchod iontů

Regenerace epitelové tkáně rychlá a úplná rychleji při zachované BL neustálá obměna buněk kmenové buňky tenké střevo 3 dny kůže 27 dní

Typy epitelových buněk transportující buňky signalizující buňky buňky syntetizující a exportující myoepitelové buňky kmenové buňky

Transportní buňky buňky přenášející ionty (aktivní transport) mikroklky, basolaterální labyrint buňky transportující pomocí pinocytózy (pohlcování malých částic) přenos větších molekul endotel

Signalizující buňky uvolňují signální molekuly neurokrinní (neurony) distribuce přes synapsi endokrinní (nadledviny) distribuce - transport krví ultrastruktura podle typu hormonu

Kmenové buňky mateřské nediferencováné obnovuje se z nich epitel

Klasifikace epitelů podle prostorového uspořádání podle funkce plošný trámčitý retikulární podle funkce

Plošný epitel podle počtu vrstev podle tvaru buněk jednovrstevný vícevrstevný víceřadý, přechodní podle tvaru buněk plochý (dlaždicový) kubický cylindrický

Jednovrstevný plochý epitel

Jednovrstevný kubický epitel

Jednovrstevný cylindrický epitel

Jednovrstevný cylindrický epitel s řasinkami

Víceřadý epitel s řasinkami

Vícevrstevný epitel

Přechodní epitel

tepna svalová

ledvina

štítná žláza

střevo

vejcovod

nadvarle

průdušnice

jícen

kůže

močový měchýř

Trámčitý epitel buňky seřazeny v trámce trámce vytvářejí síť mezi trámci kapiláry, vazivo játra, nadledviny, hypofýza

Nadledvina

Retikulární epitel buňky jsou spolu v kontaktu pouze svými výběžky buňky tak tvoří síť v okách jiné buňky, kapiláry, vazivo kostní dřeň

Klasifikace epitelů podle funkce epitel krycí epitel resorpční epitel respirační epitel smyslový epitel zárodečný epitel sekreční

Krycí epitel specializovaná tkáň, sloužící ke krytí povrchů a vystýlání dutin. Pro tuto funkci je dobře vybavena: buňky mnoha typů krycích epitelů se neustále obnovují Apikální povrchy buněk mohou být hladké, nebo, pokud epitel vykonává ještě další funkce, buňka může být opatřena mikroklky, pohyblivými i nepohyblivými řasinkami.

Podle počtu vrstev, ze kterých je krycí epitel složený se krycí epitely dále dělí na: jednovrstevný epitel: je tvořen jedinou vrstvou buněk, jejich apikální povrch je volný, přivrácený do tělní dutiny nebo na povrch těla víceřadý epitel: je tvořen jednou vrstvou buněk, všechny se dotýkají basální membrány, ale některé nedosahují až do tělní dutiny vrstevnatý epitel: je tvořen více vrstvami buněk. Nejznámějším příkladem je pokožka. přechodní epitel: počet vrstev se mění v závislosti na náplni dutého orgánu. Přechodní epitel je typický pro močové cesty.

Epitel jednovrstevný Epitel vícevrstevný Dlaždicový Kubický cylindrický Epitel vícevrstevný Cylindrický Přechodní

Jednovrstevný dlaždicový – tlusté střevo

Jednovrstevný dlaždicový – duodenum (dvanáctník)

Jednovrstevný dlaždicový – jejunum (láčník)

Jednovrstevný kubický – štítná žláza

Jednovrstevný kubický - ledviny

Žlázový epitel Je to epitel se sekreční funkcí. Žlázy mohou vylučovat sekret buď do krve, potom jsou to tzv. endokrinnní žlázy, nebo na povrch epitelu, do lumina dutého orgánu nebo na povrch těla, potom se označují jako žlázy exokrinní.

Typy žláz exokrinní endokrinní exkrece do lumen orgánu mají vývody nemají vývody exkrece do krevních kapilár

Typy exokrinních žláz sekretorické a vývodné části jednoduché žlázy složené žlázy tubulární alveolární tuboalveolární

Podjazyková žláza

Slinivka břišní

Resorpční epitel Má schopnost resorbovat látky z vnějšího prostředí. Pro resorbční epitely jsou typické mikroklky na apikální straně, které slouží ke zvětšení povrchu pro příjem látek. Protože transport látek přes membránu vyžaduje hodně energie, mají hodně mitochondrií, které jsou někdy uložené v záhybech cytoplasmy na basální straně a tvoří tzv. basální labyrint. Typickým resorbčním epitelem je epitel tenkého střeva a výstelka proximálního tubulu ledvinového nefronu.

Respirační epitel Tvoří výstelku plicních alveolů a umožňuje výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Je velmi plochý, tvořený dvěma typy buněk, granulovanými a membranózními pneumocyty.

Průdušnice

Smyslový epitel Specializovaný typ výstelky, smyslový epitel, dokáže přijímat podněty z vnějšího prostředí a ve formě podráždění je předávat CNS. Je tvořen smyslovými a podpůrnými buňkami. Na rozdíl od jiných typů epitelů má smyslový epitel velmi malou regenerační schopnost. Smyslové buňky mohou být buď modifikované neurony, pak se označují jako primární smyslové buňky, nebo jsou to změněné buňky krycího epitelu, na kterých se zakončují dendrity neuronů. Pak se nazývají sekundární smyslové buňky. Tyčinky, čípky a smyslové buňky čichového epitelu jsou primárními smyslovými buňkami, naproti tomu vláskové buňky vnitřního ucha a chuťové buňky chuťových pohárků jsou sekundární.

Zárodečný epitel U samců vystýlá semenotvorné kanálky varlete a zajišťuje spermatogenezi, tedy vznik a vývoj spermií, samčích pohlavních buněk. U samic pokrývá zárodečný epitel povrch vaječníku a po narození už má jen krycí funkci.

Pigmentový epitel Je tvořen buňkami, které obsahují v cytoplazmě pigmenty. Jeho funkce je hlavně ochranná. Tvoří pigmentovou vrstvu sítnice.

Řasinkový epitel Řasinkový epitel je složen z buněk, které jsou pokryté výběžky buněk, jenž konají kmitavý pohyb. Funkcí řasinek je zachytávání prachových částic a vylučování hlenu, který je obaluje.

http://cellbio.utmb.edu/microanatomy/#Epithelia