Pietní akt v Orlové Výbory jednot ČsOL MSK a OV 1 Bratři legionáři, přátelé, vlastenci srdečně Vás zveme na pietní akt, který proběhne dne 28.4.2013 v rámci oslav 68. Výročí osvobození Slezska Rudou armádou ve 13:00 hodin u památníku obětí „sedmidenní války“ na hřbitově v Orlové. Výbory jednot ČsOL MSK a OV 1

Projev předsedy ČsOL Jednoty MSK pplk. v.v. Mgr. Pavla Skácela Sestry a bratři legionáři, veteráni bojů II. SV, vážený bratře předsedo, vlastenci a vlastenky. Scházíme se na tomto památném místě, kde byla udělána před desetiletími důstojná tečka za tragickými výsledky „sedmidenní války“. Dnešní pietní akt iniciovala Jednota MSK ve spolupráci s jednotou Ostrava I. Chtěli bychom přiblížit vám, veteránům II. SV historii a ukázat současný stav jednoho z památníků padlým bratřím na území našeho státu. Co byla „sedmidenní válka“? Byla ráznou odpovědí vedení státu a jeho generality na iredentistické snahy a praktické kroky polských politiků, odtrhnout území Těšínska od tehdejšího Československa a včlenit několik okresů s mocnými zásobami černého uhlí, Třineckými hutěmi a Košicko-bohumínskou dráhou do Polska. Na československé straně byl provedením operace pověřen podplukovník Josef Šnejdárek. Tehdy francouzský důstojník, později československý generál. Československé vojenské síly byly tvořeny 21. střeleckým plukem legionářů z Francie o síle 3 praporů, praporem 54. pěšího pluku z Olomouce, praporem 93. pěšího pluku ze Šumperka, 17. mysliveckým praporem z Fryštátu, praporem dobrovolníků z Bohumína a praporem dobrovolníků z Orlové. Operace se na československé straně zúčastnili i další místní dobrovolníci, zformovaní do tzv. Národní gardy o síle přibližně 5000 mužů. Z oblasti severozápadního Slovenska měl postup hlavních čs. sil podporovat 35. legionářský pluk z Itálie, vedený italským plukovníkem Grasellim. Byl později posílený praporem 33. legionářského střeleckého pluku z Itálie.

V průběhu bojů bylo československé vojsko posíleno nově utvořenou 2 V průběhu bojů bylo československé vojsko posíleno nově utvořenou 2. brigádou o síle 6 praporů, s podporou 2 baterií dělostřelectva a 1 jezdecké eskadrony. Boje trvaly sedm dní od 23.-31.1. 1919. Nelítostná čísla statistik uvádí 44 padlých a 124 zraněných. 7 vojáků bylo nezvěstných. Třetinu ztrát tvořili právě legionáři. Sešli jsme se na největším hřbitově legionářů, padlých na našem území. Je pravda skromný, i když zažil slavnostnější chvíle. Má smůlu, že je tady a ne v Praze, nebo v jejím blízkém okolí. To však nijak neumenšuje jeho význam. Byl vybudován v r. 1928. Tehdejší doba umožnila veřejnou sbírku. Vznikl monument s nádherným sousoším, který byl některým živlům trnem v oku. Zejména té části menšiny Poláků, kteří se nechtěli smířit s vojenskou a diplomatickou prohrou v roce 1919, 1920. Proto byl tento památník v roce 1938 (po obsazení Těšínska Pilsudského vojsky) hrubě poničen, rozbito krásné sousoší, kterého zbytky vyhodili na smetiště. Tento čin je dodnes důkazem lidské ubohosti, hrubého nacionalismu a bezprecedentního pošlapání ženevských konvencí o válečných hrobech. Doba po II. Světové válce obnově památníku nepřála a našly se řady lidí, kteří o jeho navrácení do původního stavu nechtěli ani slyšet. Prosadili v regionu i okolí situaci, kdy se pomalu a jistě na domácí úspěšnou misi legionářů a generála Šnejdárka začalo zapomínat. Nezapomněli všichni. Ani příbuzní padlých ani spolubojovníci. Nezapomněli národovci a vlastenci. Určitá úroveň selektivní historické paměti zůstala i místním nacionalistům a iredentistům.

Naši lidé se přicházeli každoročně poklonit památce těch, co přinesli na poli tohoto nešťastného střetnutí cenu nejvyšší. Smrt těch, na které dnes vzpomínáme, byla o to tragičtější, že se jí dokázali vyhnout v bubnové palbě I. SV třeba na Marně, u Sedanu nebo u Dos Alta. Čekala na ně doma u Karviné, Chotěbuzi. I proto je dnes přímo nedůstojné dovolit démonizaci legionářů, případně jejich velitele v periodicích, na internetu nebo v chystané jakési Bílé knize, kterou chce polsky mluvící skupina historiků předložit nám legionářům. Historie se jim stala služkou s cílem umožňovat stálý zdroj příjmů úzké skupině lidí, kteří pod pláštíkem vlastenectví vyvolávají staré křivdy, zášti a nevraživost. Na jejich činnost přispívá bohatě polská strana a žel i naše Ministerstvo kultury. Proto bych chtěl z tohoto místa apelovat na kompetentní orgány naší obce připravující velkolepou oslavu výročí založení legií. Důstojnou tečkou těchto oslav by bylo znovuobnovení památníku s pomníkem na tomto hřbitově. Měli bychom nalézt čas, prostor, prostředky a sílu, aby se zaskvěl znovu v té podobě, v jaké byl před jeho zničením v roce 1938. My legionáři a vlastenci MSK uděláme vše proto, aby každoročně probíhala důstojná vzpomínka na bratry a jejich druhy ve zbrani, kteří ubránili celistvost území naší republiky. Ten národ, který si neváží svých hrdinů, veteránů bitev SV, může potkat údobí, kdy bude jejich následovníky nutně potřebovat a oni nebudou. Nedovolme, aby taková doba někdy nastala. Čest památce hrdinů. Legionářů, vojáků a lidí, kteří zde leží. Čest památce vojáků, kteří jsou pochováni na hřbitovech v Jablunkově a Ostravě. Obětovali to nejcennější, své životy a my jejich pokračovatelé a další opravdoví vlastenci na ně nikdy nezapomeneme.

Konec prezentace