Lycopodiophyta + Equisetophyta Cvičení z ÚNB 2 Lycopodiophyta + Equisetophyta Jitka Kocková, Pavel Kúr upraveno dle Libora Ekrta, perokresby Jan Košnar

(oddělení) Lycopodiophyta – plavuně starobylá skupina, poč. spodní devon, hl. stromovité (končí v permu), druhohory jen keřovité recentní typy jen bylinné s těžištěm výskytu v tropech stonek: plný, nečlánkovaný dichotomicky větvený → pseudomonopodium jediná skupina s pravými mikrofyly (uspořádány do šroubovice nebo 4 řad) funkční rozlišení mikrofylů trofofyly x sporofyly x trofosporofyly lingula (pajazýček) – parenchymatický útvar v paždí listů

Lycopodiophyta – obecná charakteristika; důležité znaky strobilus: výtrusná šištice – (rozdíl Huperzia × Lycopodium) sporangium – ledvinité v paždí mikrofylů (eusporangiátní, evolučně starší typ) = stěna sporangia vícevrstevná, všechny buňky ve stěně stejného vzhledu, vznik z více buněk gametofyt (G): mnohobuněčný, bičíkaté spermatozoidy způsob otevírání zralého sporangia plavuní Podélný řez sporangiem plavuní sporangium spory sporofyl (nebo trofosporofyl) stonek

Lycopodiophyta – obecná charakteristika důležité znaky skupiny Lycopodiophyta: (1) anatomie stonku (resp. vodivých pletiv) – příčný řez (šedě – lýko, černě – dřevo): protostélé (např. rod Selaginella - vraneček) aktinostélé (např. rod Huperzia - vranec) plektostélé (např. rod Lycopodium - plavuň)

Lycopodiophyta – systematické členění oddělení Lycopodiophyta třída Lycopodiopsida Selaginellopsida Isoëtopsida stonek dlouhý, větvený zkrácený, ztlustlý listy (mikrofyly) malé, bez linguly malé, s lingulou velké, s lingulou spory izosporie heterosporie gametofyt samostatný, dlouhověký redukovaný, neopouští sporu, krátkověký spermatozoidy dvoubičíkaté mnohobičíkaté

Lycopodiophyta – Lycopodiopsida (třída) Lycopodiopsida – plavuně (v užším smyslu) byliny listy ve spirále, vzácněji ve 4 řadách izosporie (čeleď) Lycopodiaceae s. l. Lycopodium (plavuň) – listy ve šroubovici (trofofyly), výrazně odlišen strobilus (sporofyly) Lycopodium clavatum – p. vidlačka L. annotinum – p. pučivá Huperzia selago – vranec jedlový: trofofyly (zelené listy) a trofosporofyly (zelené listy se sporangii), strobilus není vylišen

Lycopodiophyta – Selaginellopsida (třída) Selaginellopsida – vranečky byliny listy ve 4 řadách, nebo ve šroubovici; na bázi listu blanitý výrůstek = lingula (pajazýček) – sací funkce při příjmu dešťové vody angulární list mikrosporangium rhizofor megasporangium mikrosporangia (♂) na horních trofosporofylech, s velkým množstvím mikrospor megasporangia (♀) na spodních trofosporofylech, se 4 megasporami Selaginella selaginoides – vraneček brvitý (velmi vzácný, vysoké hory)

Lycopodiophyta – Isoëtopsida (třída) Isoëtopsida – šídlatky dnes jen byliny (v pravěku i stromy – karbonské močály – černé uhlí) Lepidodendrales – Lepidodendron, Sigillaria dlouhé listy (trofosporofyly) se 4 dutinami, s lingulou, uspořádané ve šroubovici na zkráceném ztlustlém stonku (trsnatý vzhled) při bázi listů další dutina (= fovea) se sporangiem dutina lingula mikro-, nebo megasporangium fovea Podélný řez listem šídlatky. Příčný řez listem šídlatky. vnější listy nesou megasporangia (s více megasporami), střední listy – mikrosporangia (s mnoha mikrosporami), vnitřní listy – sterilní (prázdná fovea) Isoëtes echinospora – šídlatka ostnovýtrusá (v ČR jen Plešné jezero na Šumavě) I. lacustris – š. jezerní (v ČR jen Černé jezero na Šumavě)

(oddělení) Polypodiophyta = kapradiny skupina složená z několika izolovaných linií 2 základní linie: kapradiny leptosporangiátní evolučně odvozenější leptosporangiátní typ výtrusnic izosporie nebo heterosporie (třída) Polypodiopsida kapradiny eusporangiátní evolučně původnější eusporangiátní typ výtrusnic izosporie (třídy) Psilotopsida, Ophioglossopsida, Equisetopsida

(třída) Equisetopsida = přesličky morfologie stonku: článkovaný – podélně se střídají články (internodia) a uzliny (nody) podélně rýhovaný – po obvodu se střídají žebra a rýhy přeslenitě větvený (nebo nevětvený) větvení je monopodiální (nová větev zaujímá boční postavení a je kratší než hlavní stonek) boční větev stonku článek (internodium) uzlina (nodus) hlavní stonek (lodyha)

Equisetopsida – obecná charakteristika listy (sfenofyly): vznikly redukcí z megafylů u dnes žijících přesliček velmi redukované, nezelené (ztratily fotosyntetickou funkci) – srostlé do tzv. lodyžních pochev se zuby (asimilační funkci má lodyha) lodyžní pochva (=srostlé listy)

Equisetopsida – obecná charakteristika anatomie (vnitřní stavba) stonku – na příčném řezu internodiem: arthrostélé (ojedinělý typ, jen u přesliček) rýha (valecula) žebro (carina) cévní svazek: šedě: lýko = floém, černě: dřevo = xylém, bíle: karinální dutina (pod žebrem) centrální dutina valekulární dutina (pod rýhou)

Equisetopsida – obecná charakteristika sporofyl = sporangiofor = nezelené útvary nesoucí výtrusnice (sporangia) štítkovité, šestiboké, stopkaté; na spodní straně každého štítku několik eusporangiátních sporangií soustředěny v nápadném nezeleném strobilu (tzv. výtrusnicový klas) na vrcholu stonku jarní x letní lodyha zavřené sporangium otevřené sporangium stopka Sporangiofor přesliček

Equisetopsida – obecná charakteristika spory: izosporie (ale funkční rozlišení: z některých spor klíčí ♀ gametofyty, z jiných ♂ gametofyty) haptery = pentlovité útvary za vlhka omotané kolem spory, za sucha rozvinuté (zaplétají se do sebe a drží několik spor pohromadě – usnadněno setkání ♂ a ♀ gametofytů) haptery

Equisetopsida – systematické členění Equisetaceae (přesličkovité) Equisetum (přeslička) - některé významné druhy v ČR: druhy s dimorfismem lodyh (jarní nezelená fertilní, letní zelená sterilní) Equisetum arvense (přeslička rolní) E. telmateia (p. obrovská) – až 2 m vysoká! druhy bez lodyžního dimorfismu (pouze zelená lodyha) E. sylvaticum (p. lesní) E. palustre (p. bahenní) E. fluviatile (p. poříční)