Rozhodování firmy v postavení monopolu o výstupu a ceně Mikroekonomie II Rozhodování firmy v postavení monopolu o výstupu a ceně Ing. Vojtěch Jindra Katedra ekonomie (KE)

Hlavní příčiny vedoucí ke vzniku monopolu Monopol představuje protipól dokonalé konkurence. Nabídku celého odvětví tvoří produkce jedné firmy. Hlavní překážky vstupu do odvětví: průměrné náklady určité firmy dosahují svého minima při větším výstupu než žádá tržní poptávka, přičemž cena je vyšší než průměrné náklady, takže firma realizuje zisk, kdyby tržní poptávku zabezpečovalo více firem, křivky jejich individuální poptávky by se posunovaly doleva, to vyvolá růst průměrných nákladů. Ve snaze snížit AC by se firmy snažily zvyšovat objem realizované produkce, snížily by ceny a vítězem takové cenové války by se stala jedna firma – monopol.

Přirozený monopol Případ, kdy tržní poptávku může uspokojovat svou produkcí jedna firma s nižšími AC, něž kdyby bylo v odvětví více menších firem, nazýváme přirozený monopol. (k jeho vzniku vedou přirozené síly konkurence)

Hlavní příčiny vedoucí ke vzniku monopolu kontrola zdrojů, nezbytných pro výrobu, jedinou firmou monopol jako firma, zabezpečující celou tržní poptávku, může vzniknout i uměle v důsledku mimotržních okolností, nejčastěji v důsledku zásahu státu do ekonomiky (výsadní právo určité firmě) právní restrikce v podobě patentů, ochranných práv autorů apod.

Charakteristické rysy monopolu Činnost jediného výrobce v odvětví Existence překážek ve vstupu do odvětví Výroba diferencovaného produktu Totožnost tržní a individuální poptávkové křivky Rozhodování monopolu je obsažnější (na rozdíl od dokonale konkurenční firmy, která rozhoduje pouze o objemu výstupu), protože volí nejen výstup, ale i výši ceny; monopol je “price maker” neboli tvůrce ceny.

Volba optimálního výstupu monopolu Podstatný je vztah mezi celkovými příjmy a celkovými náklady, resp. mezi mezními příjmy a mezními náklady. Elasticita je většinou záporná, mezní příjem je nižší než cena. Přestože na trhu určitého statku je monopol jediným nabízejícím, na trhu výrobních faktorů cenu vstupů ovlivnit nemůže.

Alternativní odvození výstupu, jehož výrobou maximalizuje monopol zisk. Na grafu bude monopol maximalizovat zisk výrobou výstupu Q*, při kterém je největší svislá vzdálenost mezi křivkami TR a TC, tj. obě funkce mají stejný sklon.

Volba optimálního výstupu monopolu Při určení optimálního výstupu v podmínkách monopolu se jedná o aplikaci obecného principu maximalizace zisku: MR = MC Monopol může realizovat zisk nebo ztrátu v LR i SR období. Dosahuje-li monopol v krátkém období zisk, v důsledku existujících bariér nemohou do odvětví vstupovat v dlouhém období potenciální konkurenti, takže monopol může realizovat pozitivní ekonomický zisk i v dlouhém období. Velikost zisku je (TR – TC) nebo (AR – AC)  Q*. Tento zisk sám o sobě není nutným důsledkem specifického chování monopolu. Monopol může totiž realizovat i nulový ekonomický zisk nebo ztrátu.

Monopol realizuje nulový ekonomický zisk (a) nebo ztrátu (b)

Stanovení ceny monopolem Charakteristickým rysem chování monopolu je stanovení ceny nad úrovní mezních nákladů P > MC Cena statku je vyšší než dodatečné náklady na jeho výrobu; důsledek velké monopolní síly. Rovnovážný výstup není zpravidla vyráběn s minimálními průměrnými náklady. Monopol tedy stanoví takovou cenu a výstup, při nichž jeho celkový příjem roste.

Křivka nabídky monopolu Monopol stanoví cenu rovnovážného výstupu nad úrovní MC  P > MC Rozsah, ve kterém může cena převýšit mezní náklady, je dán poptávkou. Rozhodnutí monopolu o nabízeném výstupu závisí na mezních nákladech a na poptávce. V případě různých poptávkových křivek pak může monopol vyrábět stejný výstup, ale prodávat ho za různou cenu nebo měnit objem výstupu aniž by se změnila cena.

Z grafu je vidět, že v podmínkách monopolu neexistuje jediný vztah mezi cenou a nabízeným množstvím, nabídku monopolu tedy nelze graficky vyjádřit.

Cenová diskriminace Monopol disponuje určitou monopolní silou, kterou využívá při tzv. cenové diskriminaci. Cílem diskriminace je získání přebytku spotřebitele a jeho přeměna na dodatečný zisk firmy. Podstatou cenové diskriminace je stanovení různých cen stejných výrobků, z jiných než nákladových příčin. Forem diskriminace je celá řada (prvního, druhého a třetího stupně).

Cenová diskriminace prvního stupně Cenová diskriminace prvního stupně představuje diskriminace podle spotřebitelů. Monopol je schopen stanovit každému spotřebiteli maximální cenu, kterou je ochoten zaplatit. Tím pro sebe získává celý přebytek spotřebitele.

Cenová diskriminace druhého stupně Stanovení různých cen za různá množství stejných statků (diskriminace v závislosti na prodaném množství). Cenovou diskriminací druhého stupně může monopol získat část přebytku spotřebitele .

Cenová diskriminace třetího stupně Diskriminace podle spotřebitelů, rozdělení spotřebitelů na dvě nebo více skupin, z nichž každá má svou vlastní poptávkovou křivku. V praxi používána nejčastěji. Nutné podmínky: Musí existovat kriterium rozdělení spotřebitelů do různých skupin (výrazné rozdíly v cenové elasticitě poptávky po daném produktu) Není možný vzájemný prodej mezi spotřebiteli Monopol musí stanovit ceny tak, aby MR1 = MR2 = MC

Popis grafu: 2 skupiny spotřebitelů dx – poptávka x. skupiny MRx – mezní příjem z prodeje x. skupině qT – celkový výstup MRT – mezní příjem z prodeje oběma skupinám spotřebitelů

Alokační efektivnost monopolu Ve srovnání s dokonalou konkurencí vede existence monopolu k vyšší ceně a menšímu výstupu. Tento negativní vliv monopolu je zpravidla vyjadřován pomocí kategorií přebytek výrobce a přebytek spotřebitele. Monopol je alokačně neefektivní. Tato alokační neefektivnost (plocha FBE) bývá někdy označována jako ztráta (náklady) mrtvé váhy.

Bilaterální monopol a monopson Existenci jediného kupujícího na trhu označujeme jako monopson. Bilaterální monopol tedy představuje speciální případ, kdy je na trhu jediný prodávající (monopol) a jediný kupující (monopson).