Úvod do studia římského práva Definice římského práva, význam římského práva pro moderní právní vědu a jeho vývojová stádia. První přednáška zimního semestru. ©Mgr. Petr Dostalík, Ph.D.

Význam římského práva Dva semestry prvního ročníku. Zakončeno zkouškou v letním semestru. Volitelný předmět Římské právo obligační. www.rimskepravo.cz Poznání vývoje a institucí soukromého práva římského

Význam římského práva Nenahraditelným prostředkem formálního právnického vzdělání. Materiální prvek Moderní právo se zakládá na právu římském Formální prvek Římské právo je základem moderní právní vědy.

Materiální prvek Recepce a romanizace práva - 12.- 19.stol. Byly do právních řádů států Evropy přijímány prvky římského práva 19. století přijetí moderních občanských zákoníků. Prusko, Bavorsko, Rakousko, Francie. Jejich obsah je podstatně přebírán z římského práva, bez znalosti ŘP jim nemůžeme rozumět.

Materiální prvek Přejímání mnohých institutů soukromého práva Držba Vlastnictví Bezdůvodné obohacení. Celá odvětví jsou silně romanizována Právo dědické, majetkové, obligační, rodinné. C

Materiální prvek Občanské právo přejímá Zásady římského práva Zásada ochrany dobré víry Zásada nemo turpitudinem suam allegare potest. Pacta sunt servanda. Systematiku římského práva Obecná část Rodinné právo

Materiální prvek Systematika římského práva Majetkové právo Věcné právo Obligační právo Dědické právo Procesní právo Římský proces civilní

Materiální prvek Vliv římského práva na právo obchodní Smlouva o dílo má kořeny v ŘP Objektivní odpovědnost jednatele s.r.o. – musí jednat jako „dobrý hospodář“ bonus pater familias Vliv římského práva na mezinárodní právo veřejné Zásady svobodné plavby mořích lex Rhodia de iactu. Zásady vedení války

Materiální prvek Vliv římského práva na MP soukromé Praetor peregrinus a komentátoři Vliv římského práva na právní filozofii Institut přirozeného práva Zásada aequitas I pro anglo-americký právní systém Kanonické právo Zásady argumentace a logického zdůvodnění soudních rozhodnutí Na rozdíl od např. českého zemského práva ŘP je adaptovatelné i na jiné kulturní poměry

Materiální prvek Římské právo jako základ evropského kontinentálního práva. Základní zásady přejaté z římského práva Psané právo Zásada legality Racionální interpretace zákonného textu

Formální prvek Na podobě současného práva se podílely i další vlivy Právo kanonické Právo langobardské Právo EU Mnohé instituty nebyly přejaty Otroctví Vláda muže nad ženou (bohužel).

Formální prvek Některé instituty byly reinterpretovány Součást věci a příslušenství Mnohé zásady byly opuštěny Superficies solo cedit Nemo pro parte testatur, pro parte intestatur Skutečný význam ŘP tkví v odkazu vědy soukromého práva římského.

Odkaz vědy římského práva Právní věda klasického období ŘP 2-3. stol. po Kr. Papinián, Modestinus, Paulus, Ulpián Oddělili normy právní od neprávních (náboženských) Vytvořili logickou soustavu práva, která pružně reagovala na společenské změny Dosáhli mistrovství v rozhodování právních sporů a v argumentaci

Kodifikace císaře Justiniána Skládá se z úryvků děl těchto právníků Autoritou císaře byla těmto úryvkům dána právní síla zákona Kompletně se dochovala a od 12. století je předmětem vědeckého studia Digesta – obsahují řešení konkrétních případů, aniž známe podrobný myšlenkový postup

Kodifikace císaře Justiniána Moderní právní věda se zrodila při odkrývání myšlenkových postupů římských právníků při řešení konkrétních příkladů z Digest. Právní vědci nacházeli pojmy, definice a postupy, které se dodnes používají. Z kodifikace byly vyabstrahovány právní principy, které dodnes platí. Významem je srovnávána s Biblí.

Význam římského práva Pomocí řešení konkrétních příkladů z Digest rozvíjíme schopnost formálního právního myšlení. Schopnost postavit, rozvinout a rozumně (přesvědčivě) vyřešit právní problém. Proto je římské právo studováno i v zemích, kde neplatilo jako právo platné Anglie, USA, Thajsko apod.

Periodizace římského práva 1400 let nepřetržitého vývoje soukromého práva. Od práva primitivní zemědělské obce až ke světové říši. Těsné spojení s ústavním vývojem římské říše – nejobvyklejší dělení podle formy vlády

Periodizace dějin Říma rozdíl mezi ústavními dějinami a dějinami soukromého práva; dějiny soukromého práva jsou dějinami kodifikací; ŘP bylo právo nekodifikované; das Juristenrecht

Jednotlivá období – ústavní dějiny Království (753-510 př. Kr.) Republika (510- přelom letopočtu) Principát (vláda císaře Diokletiána) Dominát Západořímská říše (476) Východořímská říše (1453)

Jednotlivá období – dějiny soukromého práva archaické právo obyčej období Zákona XII desek Zákon XII desek zhruba 450 př. Kr. období praetorského práva Edictum perpetuum Hadriani zhruba 1. stol. po Kr. období císařských konstitucí Codex Theodosianus zhruba 450 po Kr. období Justiniánské Corpus Iuris Civilis 533 po Kr.

Dějiny soukromého práva Jsou možná i jiná rozdělení L. Heyrovský – Dějiny a systém soukromého římského práva M. Boháček, Nástin přednášek římského práva M. Bartošek, Dějiny římského práva ve třech fázích jeho vývoje

Archaické právo Založení Říma – Zákon XII desek doba archaického práva právo je nepsané, obyčejové mos, fas, consuetudo

Archaické právo prolínání práva a náboženství platí jen pro římské občany – connubium a commercium vykládáno kněžími Ius civile Papirianum Dochovaly se nám příklady některých institutů testamentum in procinctu zákaz darování mezi manželi nexum mancipatio

Zákon XII desek Zákon XII desek 5. stol. př. Kr. první kodifikace – základ pro interpretaci právního textu pontifikální a laická interpretace Tvůrčí interpretace je pramenem práva usucapio dvojí prodej dcery a vnuka do otroctví otázka přednosti závěti před děděním ze zákona

Praetorské právo Ius commercium římské právo platí pouze pro Římany pro styk s cizinci se vytváří nové právo – ius gentium, které se aplikuje při soudních sporech praetor peregrinus příklad: předání věci mancipací a tradicí změny v civilní posloupnost bez závětní

Praetorské právo Nové žaloby, kterými praetor chrání cizince vytvářejí nové právní nároky actio (žaloba) je ekvivalent dnešního subjektivního práva pomocí nových žalob vytváří praetor nové právní instituty – tvoří právo Praetorský edikt – významný pramen práva

Praetorské právo Příklad praetorské žaloby Edictum perpetuum Hadriani actio quod vis ac metus actio legis Aquilliae utile Edictum perpetuum Hadriani vzorový edikt – systém žalob pro praetory nesměli se od něj odchýlit nesměli tvořit nové žaloby konec samostatného vývoje ius gentium

Císařské konstituce období absolutní monarchie „pán a bůh“ nařízení císaře – jeho vůle platí jako zákon mandata, dekreta, reskripta úpadek právní vědy zachováno několik sbírek Codex Theodosianus, Hermogenianus a Gregorianus

Justiniánské období císař Justinián I. (526 – 565 po Kr.) nechal sestavit kodifikaci římského práva Corpus Iuris Civilis všeobecná výlučná výjimečný pramen našeho poznání o římském právu základ pro recepci zastaven vývoj soukromého práva

Období římského práva z hlediska právní vědy období pontifikální interpretace Appius Claudius Caecus období republikánské jurisprudence 1. stol. př. Kr. Quintus Mucius Scaevola M. Tullius Cicero Labeo a Capito období právní vědy v principátu škola Sabiniánů a Proculiánů proslulé kontroverze

Období římského práva z hlediska právní vědy Gaius a Institutionen-system klasická jurisprudence 2- 3. století po Kr. Ulpiánus, Paulus, Modestinus jejich díla byla zařazena do Digest poklasické období 4 – 6. století období vulgarizace – citační zákon Justiniánské období Digesta

Klasická doba římského práva Není v souvislosti s největším rozkvětem Říma 2 – 3. stol. po Kr. právníci získávají vliv na chod římské říše vedoucí pozice v císařských kancelářích velitelé císařských gard Gaius, Paulus, Ulpiánus, Papiniánus

Významní právníci a romanisté Právník – ten, kdo se podílel na tvorbě římského práva Q. M. Scaevola, M.T. Cicero Gaius, Salvius Iuliánus Papinián, Ulpián, Paulus, Modestinus Tribonián

Recepce ŘP Glosátoři Komentátoři Humanisté Škola elegantní jurisprudence Usus modernus pandectarum Historickoprávní škola Přirozenoprávní škola Moderní právní romanistika