Úvod do studia dějepisu
Hérodotos „otec historie“ Historia – Výsledek bádání
Historie (dějiny) společenská věda zkoumající minulost lidské civilizace v určitém čase a prostoru, v celé komplexnosti a konkrétnosti – od vzniku až po současnost
úkol – poskytovat poučení o změnách, jimiž společnost prošla, odhalovat jejich příčiny typický rys – nerovnoměrnost historického vývoje v prostoru a čase výběr faktů – interpretace
2 období prehistorické – bez písemných záznamů, pouze hmotné památky historické – písemné i hmotné památky
zdroje poznání prameny hmotné (muzea) písemné (archivy) měření času – opakování ročních období – koloběh → detailnější členění → kalendář letopočet – sled roků počítaných od určité události
Význam výuky dějepisu součást obecného vzdělání doklad kulturnosti člověka nutnost pro pochopení současného světa možnost odhadnout vývojové tendence v budoucnu budování vztahu k zemi, národu Marcus Tulius Cicero: „Nevědět, co se přihodilo dřív, než jsi se narodil, znamená být stále dítětem.“
Rozdělení historické vědy z hlediska prostorového: obecné …..světové regionální….národní z hlediska věcného: politické hospodářské sociální kulturní právní atd. z hlediska časového: pravěk (do 7. – 4. tis. př. n. l.) (periodizace) starověk (do 476) středověk (do 1453 nebo 1492 nebo 1648) novověk (konec 19. st. nebo 1914) dějiny doby nejnovější
Vědy blízké a pomocné archeologie – věda o hmotných památkách antropologie – věda o vývoji člověka etnografie – věda o lidských kulturách literární historie diplomatika – listiny genealogie – posloupnost rodů heraldika – erby, znaky numismatika - mince paleografie – vývoj písma