„Jak bych vyučovala o krkavcovitých pěvcích.“ Anna Bendová

Obecná charakteristika: Krkavcovití jsou největší čeledí řádu pěvců. Patří mezi všežravce. Hnízdí na stromech, skalách nebo ve skalních dutinách.

Mají poměrně velkou hlavu se silným zobákem. Má krátké, ale silné nohy s mocnými drápy. Jejich křídla bývají širší a zakulacená. Opeření bývá mnohdy pestře zbarvené s kovovým leskem, u obou pohlaví bývá stejné.

Některé druhy hnízdí v koloniích, staví si velmi pevná hnízda ve větvích. Mají velmi silný hlas a jsou to dobří imitátoři nejrůznějších druhů, někteří se mohou naučit i mluvit. Potravu sbírají velmi často na zemi. Živí se drobným hmyzem a masem. Jsou to velmi dobří letci.

Mezi krkavcovité patří: Havran polní Kavka obecná Krkavec velký Sojka obecná Straka obecná Vrána černá Vrána šedá Ořešník

Havran polní Je velký přibližně jako vrána, dorůstá 45 - 47 cm, váží 200 - 625 g a v rozpětí křídel měří průměrně 81 - 94 cm. Tělo má celé porostlé tmavým peří, které má v jasném slunečním světle charakteristický kovově modrý nádech, nápadné jsou na jeho těle také tzv. kalhotky (odstávající opeření na končetinách) a silný, šedohnědě zbarvený zobák. Dospělí ptáci mají navíc neopeřený, světle zbarvený kořen zobáku, který je zároveň jejich hlavním rozeznávacím znakem od podobných vran a krkavců. Mladí ptáci toto neopeřené místo nejprve postrádají a opeření na kořeni zobáku plně ztrácí až kolem svého šestého měsíce života.

Kavka obecná Kavka obecná je nejmenší krkavcovitý pták. Samec i samice jsou stejně šedočerně zbarveni. Křídla,hřbet a ocas mají leskle černé,spodina je šedočerná. Rovněž čepička na hlavě je sytě černá,ostře ohraničená od šedého týlu,zadní části krku a jeho stran.

Krkavec velký Je největším pěvcem České republiky Je chráněný zákonem jako ohrožený druh. Dorůstá velikosti kolem 50 centimetrů a hmotnosti 1,5 kilogramu. Je to velký černý pták s mohutným vysokým zobákem, na rozdíl od podstatně menšího havrana polního má opeřený kořen zobáku. Jeho šat je černý s kovovým leskem, na hrdle mu charakteristicky odstává peří. Jeho křídla jsou dlouhá a i na konci široká, prstovitě zakončená jako u některých dravců. V rozpětí křídel dosahuje kolem 1 metru. Umí dobře plachtit. Za potravou se ochotně snáší i na zem, ale zůstává ostražitý. Je znám svou opatrností a nedůvěřivostí.

Sojka obecná Je to pták velikosti holuba. Je rozšířený v celé Evropě, Asii a v severozápadní Africe. Je nejbarvitějším evropským zástupcem své čeledi. Je oranžovohnědá s černým ocasem a zobákem, růžovooranžovými končetinami, hnědýma očima a bílým kostřcem, který je zvlášť nápadný při letu. Na křídlech má modrá pírka s černými příčnými proužky, pod okem černou podélnou skvrnu. Létá těžce, vlnovitě a třepotavě, na zemi poskakuje. Pohlaví se od sebe zbarvením neliší, mladí ptáci jsou tmavší a mají méně výrazná modrá pírka na křídlech.

Straka obecná Je pták velikosti hrdličky, s výrazným černobílým zbarvením a dlouhým stupňovitým ocasem. Má poměrně krátká a široká křídla a její let je ve srovnání s jinými krkavcovitými těžkopádný. Vyskytuje se v Euroasii, severní Africe a Severní Americe. Typické jsou zřetelně oddělené černé a bílé plochy. Černá je hlava, horní část hřbetu, krk, vole, ocas, valná většina křídla. Bílá jsou prsa a břicho, lopatky, dolní část hřbetu, kostřec a vnitřní prapory ručních letek. Černé části křídel a rýdovací pera nejsou opravdu černá. Ocas se leskne do zelena a křídla do modra. Délka těla straky je 40 - 51 cm, ale 20 - 30 cm z toho je ocas. Rozpětí křídel je 52 - 60 cm. Váha kolísá mezi 150 až 240 g.

Vrána (obecná) černá Je hojně rozšířený v západní a střední Evropě a východní Asii. Má silné tělo, silný zašpičatělý zobák a poměrně krátký ocas s mírně okrouhlou špičkou. Celá je porostlá leskle černým peřím se zelenavým nebo nachovým nádechem, tmavě černé má i končetiny a zobák. Samec i samice jsou zbarveny stejně. Ve střední Evropě si ji můžeme poměrně snadno splést s podobným a výrazně větším krkavcem velkým.

Ořešník kropenatý Je velký asi jako hrdlička zahradní. Má tmavě hnědé zbarvení s bílými kapkovitými skvrnami po těle. Spodní ocasní krovky a konec ocasu jsou bílé. Samec a samice se navzájem neliší, mladí jedinci jsou světle hnědí a mají bělavé hrdlo. Je chráněný zákonem jako ohrožený druh. Potravou jsou jim lískové a limbové ořechy, bukvice, semena jehličnanů, bobule, ovoce, hmyz aj. V zimě jsou schopni najít své zásoby oříšků až 2 metry hluboko pod sněhem.