poruchy vzdušnosti pneumonie Onemocnění plic poruchy vzdušnosti pneumonie

Střední zdravotnická škola, Národní svobody 420 397 11 Písek, příspěvková organizace Registrační číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0580 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_NEUMANNOVA_19 Tematická oblast: Patologie Téma: Onemocnění plic – poruchy vzdušnosti, pneumonie Cílová skupina: Žáci školy Anotace: Nabytí znalostí o poruchách vzdušnosti, pneumoniích Autor: Mgr. Petra Neumannová Datum vytvoření: 5.04.2013

Poruchy vzdušnosti Poruchy vzdušnosti plicní tkáně rozeznáváme ve smyslu zvýšení nebo snížení vzdušnosti. Plicní emfyzém – rozedma plic vzniká rozšířením konečných částí dýchacích cest, plicních sklípků, takže dochází k jejich ložiskovému zvětšení, místy k tvorbě bul, dutin větších než 1 cm. Emfyzém zvyšuje vzdušnost plic a zároveň snižuje jejich funkci

Akutní emfyzém – charakterizován prostou dilatací plicních sklípků bez redukce plicní tkáně tento problém vzniká při dušení Chronický emfyzém – trvalé postižení, spojené s destrukcí mezisklípkových přepážek a redukcí kapilárního řečiště tato forma je často spojena např. s chronickou bronchitidou nebo s chronickým bronchiálním astmatem

Těžký emfyzém bývá také při silikóze a při jiných pneumokoniózách Chronické formy emfyzému vyvolávají poruchy ventilace, perfuze, difuze a chronické plicní srdce Vrozená plicní nevzdušnost – atelektáza – bývá u nedonošenců s nezralou plicní tkání Nedostatek antiatelektického faktoru brání normálnímu rozvinutí plicních sklípků Bývá i u donošených novorozenců při vdechnutí plodové vody, při prokrvácení plicní tkáně a při krvácení do mozku Jedná se o častou příčinu smrti novorozenců

Získaná plicní nevzdušnost – plicní kolaps –vzniká vstřebáním vzduchu z části plic do krve při zúžení až uzávěru bronchu cizím tělesem nebo nádorem jindy dochází ke kolapsu při stlačení plíce výpotkem, krví nebo vzduchem v pohrudniční dutině

Záněty plic - pneumonie Jedná se o rozsáhlou skupinu nemocí lišících se svým průběhem, příčinou, rozsahem i charakterem Etiologie: bakterie, viry, paraziti, plísně, chemické látky, alergie Bakteriální infekce- největší skupina plicních zánětů, vznikají cestou inhalační, lymfatickou, krevní, přestupem z okolí u oslabených pacientů po rozsáhlých operacích U dlouhodobě ležících nemocných je velký patogenetický faktor snížená ventilace plicní tkáně a vzniká hypostatická pneumonie – u oslabených lidí s poruchou polykání nebo v bezvědomí může být příčinou těžkého zánětu , někdy s natrávením plic, vdechnutím potravy nebo zvratků

Bronchopneumonie – zánět sklípků, bronchiolů, bronchů šíří se převážně bronchy do sklípků u oslabených lidí, s ICHS, vyčerpaných bývá smrtelné zánětem bývá postižen lalok nebo i celé plicní křídlo exudát bývá hnisavý, fibrinózní, může dojít i k rozpadu tkáně s vytvořením abscesu a k septikémii výsledkem je vyplnění sklípků vazivem a přechodem do chronicity se selháním pravé srdeční komory

Plicní zánět nejčastěji způsobují pneumokoky, streptokoky, hemofily, stafylokoky a nozokomiální infekce způsobené nemocničními kmeny, necitlivými na běžná ATB Atypická intersticiální pneumonie – obvykle virového původu, difuzně postihující plicní tkáň, způsobující ztluštění přepážek mezi sklípky, které často vede k respirační insuficienci a pravostrannému srdečnímu selhání

Pneumocystová pneumonie – též intersticiální zánět, původcem je parazit pneumocystis carini, poprvé byl popsán českými vědci Vaňkem a Jírovcem a bývá a nemocných s AIDS

Citace MAČÁK; MAČÁKOVÁ. Patologie. Praha: Grada Publishing a.s., 2004, ISBN 80-247-0785-3. STŘÍTESKÝ, Jan. Patologie. Praha: Scientia medica, spol.s.r.o., 1995, ISBN 80-85526-44-1.