Česká literatura na přelomu 19. a 20. století

Nástup České literární moderny národně politický zápas s vídeňskou vládou ovlivňuje veřejný, tedy i kulturní život proces s Omladinou realismus se jim zdá příliš suchý kritika napodobování, jak ho dělali lumírovci 1895 – Manifest České moderny – požadavek umělecké individuality

Poezie neobyčejně bohatá a rozrůzněná básnický jazyk se obohacuje o výrazy z oblasti moderní civilizace symbolismus rozvíjí hlavně hudební kvality jazyka volný verš nejvýraznější projevy v lyrice

Próza a drama pokračuje tvorba realistů, generace 90. let se příliš neprosazuje

Literární kritika František Xaver Šalda (1867-1937) (časopis Šaldův zápisník) umění je tvoření, nikoli napodobení

Josef Svatopluk Machar ( 1864-1942) civilní poezie – bez patosu hledání ideálu v minulosti (např. V záři helénského slunce  antický člověk jako šťastný a vyrovnaný jedinec)

Antonín Sova (1864-1928) impresionismus – Z mého kraje buřičství – Soucit i vzdor symbolismus – realita a sen se spojují – Vybouřené smutky doba 1. světové války – národní tradice (venkov) – Zpěvy domova

Antonín Sova – Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?   Když ona přišla na můj sad, vše právě odkvétalo. Tak nevrle a tulácky v obzoru slunce spalo. Ó, proč tak pozdě? Řekl jsem k ní. Poslední slunce na sítí, zvony mi v mlhách umlkly, jsou ptáci v travách ukrytí,   mé louky teskní vůní mdlou a vody sešeřeny jsou a přes přívozy stíny jdou a všecko planou je už hrou – že do daleka odplout chci kams na zelené ostrovy a zdvihám vlajky na stožár a bílé plachty, lanoví. Vás tenkrát z jara čekal jsem … V obzoru modrý zvučel jas. Já napjal struny z paprsků, by echem chyt se v nich váš hlas. Nuž rcete, kde jste tenkrát byla? A pod jakými zeměpásy? Nuž rcete, čí jste jaro žila? Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy? Kde horké noci zpívaly vám v okna otevřená? Má duše marně toužila tím tichem uděšená. A teď! Kdy nevzpomněl jsem snad, vše se tu chystám zanechat, na plavbu bych se vydal rád, proč jdete vadnout na můj sad? Pro nás tu slunce nehoří a nevýskají pohoří. Nám nikde louky nevoní, zpěv nezní v našem pomoří, chci odplout sám a poslouchám podzimu pohádkové hlasy – jdu hledat Nové království.

Antonín Sova - citát „Já nikdy nechci dohotoven býti: Chci býti neuzavřen, neskončen, být stále nad dílem, jít stále v dlouhé pouti. A stále začínat jako noc a den. Být vlnou na moři, a stále plouti, plouti.“ (napsal r. 1927 – rok před smrtí)

Otokar Březina (1868-1929) Svítání na západě smrt jako vysvobození z pozemských strastí (západ – smrt) základní motivy  samota, smutek, pesimismus, mystika metafory, básnické obrazy (hlavně protiklady)

Otokar Březina – Němé setkání (úryvek) Teskno. Zapadla minulá slunce, slzami zvětšují se hvězdy, smuteční cypřiše čekají u cest. Nepoznány se míjejí duše, každá svou rozžatou svítilnu při potkání cloní, nedůvěřivá, jen dlouhé stíny vzpomínek táhnou se za nimi přes celý obzor. Kam padnou, tam rostou mystické květy, vyzařující uhaslá světla, a z jejich listů, rozemnutých, voní mi lítost němého setkání v smrti.

Časopis Moderní revue Jiří Karásek ze Lvovic (1871 – 1951) - vl. jménem Josef Karásek - představitel dekadence

Viktor Dyk (1877-1931) buřičství až anarchismus, rozpory, skepse, satira nejlepší sbírky napsal během 1. světové války – Lehké i těžké kroky, Anebo, Okno próza – novela Krysař

Karel Toman (1877-1946) zklamání, tragicky laděné verše, pocit společenského vyděděnce, rozpory světa sbírky Torzo života, Melancholická pouť úsečná poezie, náznaky, působí zhuštěně „Krvavě kvetla láska má, jak krví plá má nenávist. Umřela v krvi láska má, co slzami zrosila míst.“

Fráňa Šrámek (1877-1952) anarchismus, antimilitarismus Života bído, přec tě mám rád; Modrý a rudý („modrý rezervista, rudý anarchista“) ztroskotání ideálů, většinou citové konflikty, vzpoury proti konvencím Stříbrný vítr – próza o dospívání, hlavní hrdina přetrhává pouta Měsíc nad řekou – drama, ztracené iluze mládí  impresionismus

Fráňa Šrámek – Píšou mi psaní Píšou mi psaní vojanští páni, a tam stojí psáno dvanáctého ráno že já musím rukovat, oh, rukovat. Voják je voják, musí bojovat - vloží k líci pušku, vezme si na mušku třeba vlastní srdce své, oh, srdce své. Zdrávi vzkázali, zdrávi napsali, já jsem rezervista, básník, anarchista, zpívám si a proklínám, oh, proklínám. Pomašíruju, zpívat si budu: modrý rezervista, rudý anarchista, v modré dálce rudý květ, oh, rudý květ....!

Petr Bezruč (1867-1958) národnostní problémy ve Slezsku (symbolem utlačovatelů je „markýz Géro“) sociální bída Slezské písně – balady, útočné, otázky, ironie, kontrasty, nejpůsobivější z básní – Maryčka Magdonova

Zdroje Balajka, Bohuš a kol.: Přehledné dějiny literatury I, SPN, Praha 1970 www.cesky-jazyk.cz

Odkazy na ukázky: Měsíc nad řekou – Fráňa Šrámek http://www.youtube.com/watch?v=QlMxYO_1krE Splav – Fráňa Šrámek Http://www.youtube.com/watch?v=hlKANgRHxjk Stříbrný vítr – Fráňa Šrámek http://www.youtube.com/watch?v=1eDKkVACCdM

Ukázky z tvorby Petra Bezruče: Maryčka Magdónova – Petr Bezruč http://www.youtube.com/watch?v=9pWlVIYYRSE Kantor Halfar – Petr Bezruč http://www.youtube.com/watch?v=WAAkrcxtdsQ Ostrava – Petr Bezruč http://www.youtube.com/watch?v=ctiGbfbRM9Y