Vilém II.

Vilém II. a jeho první manželka Augusta Narodil se 27. ledna 1859 v Berlíně Zemřel 4. června 1941v Nizozemí (Doorn) Byl posledním německým císařem a pruským králem Vládl od 9. března 1888 do 9. listopadu 1918 Vilém II. byl zastáncem imperiální a nacionalistické politiky, hrdinou bleskového začátku a neslavného konce německých snů o síle a moci. Vilém II. a jeho první manželka Augusta

Vilém II. Jeho otcem byl německý císař a pruský král Fridrich III. z rodu Hohenzollernů a matkou Viktorie Sasko-Koburská, dcera anglické královny Viktorie. Mladý císař měl liberální vzdělání a absolvoval nezbytné roky disciplíny v gardovém pluku a v pruském důstojnickém sboru v Postupimi. Sdílel názor, že německé postavení ve světě vyžaduje posílenou armádní a námořní výzbroj a na zvládnutí vnitřní situace autoritativní režim. V roce 1890 se zasadil o propuštění Otto von Bismarcka, s nímž měl taktické neshody v sociálně politických i v zahraničně politických otázkách.

Vilém II. V prvých letech vlády prosazoval Vilém II. umírněnější postoj k dělnickým hnutím (vydal například roku 1890 výnos o ochraně práce), později se z něj stal otevřený nepřítel sociální demokracie. Představitel agresivního kursu zahraniční světové politiky Německa, orientující se na Trojspolek. Agresivními projevy zostřoval mezinárodní napětí. Například když poslal bez ohledu na stanovisko Velké Británie presidentovi Búrské republiky depeši, kdež mu gratuloval k vítězství nad britskou invazí. Tímto nerozvážným telegramem vyvrcholilo napětí mezi Británií a Německem a přivedlo země na pokraj války. Z Německa se stal nejvíce vojensky vyspělý stát. Německo ale mělo také spojence. Prohlásilo spojeneckou věrnost Rakousku – Uhersku, ale také dohodu s Osmanskou říší, že se postaví na stranu Německa, pokud jim Rusko vyhlásí válku.

Vilém II. Roku 1914 vpochodovalo Německo do Belgie. To se nelíbilo Británii a podala jim ultimátum, aby se zachovala neutralita Belgie. Ale protože nebylo dodrženo, vyhlásila tato země ze 4. na 5. Srpna válku Německé říši. Po zhroucení německého státního systému 10.11. 1918 byl svržen a utekl do Nizozemska, kde 1941 zemřel. V Berlíně vyhlášena republika Vilém II. s rodinou

František Ferdinand d‘Este

František Ferdinand d‘Este Narodil se 18. prosince roku 1863 ve Štýrském Hradci Zemřel 28. června 1914 v Sarajevu Byl následníkem rakousko-uherskému trůnu, arcivévodou a synovcem císaře a krále Františka Josefa I. První část jména dostal podle pradědečka z otcovy strany císaře Františka a druhou podle dědečka z matčiny strany krále Ferdinanda II. František Ferdinand d‘Este a Žofie Chotková

František Ferdinand d‘Este Na jaře 1871 pak František Ferdinand a jeho bratři Otto a Ferdinand Karel (Burg), narozený v 1868, a sestra Markéta Žofie, narozená v 1870, ztratili matku, která v 28 letech zemřela na tuberkulózu. Františkovi se od raného věku projevila vášeň pro lov, a tak sotva se naučil jezdit na koni, již mu mohl o pět let starší bratranec korunní princ Rudolf gratulovat k jeho prvnímu úlovku. V 10 letech dostal František Ferdinand a jeho sourozenci novou matku. Karel Ludvík se potřetí oženil (první manželka Markéta Saská zemřela po 2 letech manželství) a za manželku si vzal Marii Terezii z Braganzy. Po smrti císařova jediného syna Rudolfa (1889) a svého otce (1896) se stal následníkem trůnu.

František Ferdinand d‘Este Prvního července roku 1900 uzavřel František Ferdinand d´Este přes odpor celého habsburského domu morganatický sňatek s Žofií Chotkovou. Aby ostuda nebyla tak velká, udělil císař hraběnce Chotkové titul kněžna z Hohenbergu. Po smrti bratra Františka Ferdinanda Otty v listopadu 1906 odjel d´Este do Španělska do Alhambry. V roce 1913 byl František Ferdinand d´Este císařem jmenován generálním inspektorem ozbrojených sil. V roce 1914 se v Praze sjednotily tři spolky- Hrvat, Adria a Šumadija a dali si jméno Jugoslavija.

Atentát Bělehradští důstojníci, patřící k Černé ruce se dozvěděli, že v červnu roku 1914 přijede František Ferdinand d´Este do Sarajeva na manévry. Této situace chtěli využít k odstranění následníka trůnu. Atentát měl uskutečnit osmnáctiletý gymnazista Gavrillo Princip se svými kumpány z Mladé Bosny. I když byl František Ferdinand d´Este varován, přesto se rozhodl manévrů zúčastnit. Dne 28. června roku 1914 přijel ráno František Ferdinand d´Este do Sarajeva, kde se setkal se svojí manželkou Žofií. Pro manžele to byla první oficiální společná cesta. Již při příjezdu arcivévody a jeho manželky do Sarajeva explodovala v blízkosti železniční stanice bomba. Arcivévodův vůz zasažen nebyl avšak jedenáct osob bylo při atentátu zraněno. Po přijetí v městské radnici se následnický pár vydal do nemocnice navštívit raněné. Během cesty na Appelové nábřeží vyběhl ze zástupu Princip přímo k autu a z bezprostřední blízkosti dvakrát vystřelil - první ránou zasáhl Františka Ferdinanda do krku a druhou Žofii do břicha. Lidé začali mlátit Principa, kterého nakonec odvedla policie. První zemřela Žofie a po několika minutách František Ferdinand d´Este. Sarajevský atentát, při kterém přišel i se svou manželkou o život, se stal záminkou k rozpoutání první světové války, nejhroznější války, jakou lidstvo do té doby poznalo.

Gavrilo Princip

Mikuláš II.

Mikuláš II. Narodil se 18. května 1868 Zemřel 17. července 1918 Byl posledním ruským carem, který byl popraven zastřelením během občanské války v Rusku bolševiky s celou svojí rodinou. Vládl v letech 1894 -1917 Mikuláš II se narodil carevně Marii Fjodorovně a carovi Alexandru III. jako jedno ze šesti dětí. ruský car Mikuláš II.

Mikuláš II. Se synem Alexejem Již v raném mládí měl Mikuláš milenku v podobě baleríny z imperátorských divadel Matyldu Krzesinskou, kterou ale opustil a po smrti svého otce se oženil s Alicí Hessenskou, jež přijala po sňatku v roce 1894 jméno Alexandra Fjodorovna. V roce 1895 se jim narodila dcera Olga Nikolajevna, další dítě přišlo na svět roku 1897, opět to byla dívka, kterou pojmenovali Taťána. Carevna si velmi přála chlapce, ale roku 1899 se jí narodila další velkokněžna -Marie. Roku 1901 se jim narodila čtvrtá dcera jménem Anastázie. Carevna s carem zoufale toužili mít syna, roku 1904 se jim to splnilo. Narodil se carevič Alexej, který se však carem nikdy nestal. Mikuláš II. Se synem Alexejem

Mikuláš II. Carská rodina žila poklidný život do roku 1914, kdy vypukla 1. světová válka. Car odjel na frontu a carevna se starala sama o Alexeje a se svými dcerami pečovaly v Carské nemocnici v Carském Selu o raněné vojáky, a to až do roku 1916. V únoru 1917 po státním převratu byla carská rodina poslána na Sibiř do vyhnanství. Rok 1917 strávili v Tobolsku s několika dvorními dámami a služebnictvem a tam je zastihla i bolševická říjnová revoluce. Počátkem roku 1918 byli deportováni do Jekatěrinburgu, kde byla carská rodina 17. července 1918 popravena na příkaz vládnoucího bolševického vedení, když se k městu blížili oddíly bělogvardějců.

Zpracoval: Michal Sklenář Zdroje informací: Internet a Literatura