Moře Moře je velká plocha slané vody, spojená se světovým oceánem. Moře na okrajích oceánů, částečně ohraničené pevninou (například ostrovy, souostrovími či poloostrovy), se nazývají okrajová moře (např. Severní moře, Karibské moře). Obklopuje-li pevnina moře téměř zcela, používá se pro ně označení vnitřní moře (např. Středozemní moře, Baltské moře). Vnitřní moře mívají kvůli nadměrnému vypařování nebo naopak přítoku říční vody výrazně vyšší či nižší slanost než je obvyklých 35 ‰ a i v mnoha dalších ohledech se od okrajových moří odlišují.

Někdy může být jako moře označeno též velké vnitrozemské (zpravidla slané) jezero, kterému schází přirozený odtok (např. Kaspické moře nebo Mrtvé moře). Zde však není splněna jedna ze základních vlastností, totiž spojitost s ostatními moři.   Moře a oceány pokrývají celkem 71 % povrchu planety Země a jejich objem dosahuje 1 370 milionů km³ vody. Mořská voda tak představuje 96,5 % planetárního vodstva. Střední hloubka světového oceánu je přibližně 3 790 m.

Mořské proudy Mořské proudy jsou pohyby vody v oceánech. Rozlišují se povrchové a hlubinné proudy, které jsou mohutnější. Povrchové proudy vznikají důsledkem větrné činnosti a rotací Země. Působí zejména na hladině moří. Hlubinné proudy jsou způsobeny rozdíly ve slanosti a teplotě mořské vody. Hlubinné proudy se pohybují velmi pomalu. Návrat vody na dně moří na povrch moří trvá až 2000 let. Mořské proudy významně ovlivňují podnebí a počasí.

Příliv a odliv Pravidelné stoupání a klesání mořské hladiny, způsobené různou zemské přitažlivosti na různých částech Země vlivem působení nebeských těles. Měsíc je blíže k Zemi, a tak je jeho vliv dvakrát silnější než působení Slunce. Nepatrný vliv mají i jednotlivé planety. Na místech, kde je působení Měsíce rozhodující, se rytmus přílivu a odlivu každý den o padesát minut zpoždění v souladu s pohybem Měsíce. Tam, kde je dominantní Slunce (např. na Tahiti), nastává příliv a odliv každý den ve stejnou dobu.

Když stojí Slunce a Měsíc za sebou (při úplňku nebo novu), jejich síly se sčítají a příliv je tehdy mimořádně vysoký. Během první a poslední čtvrti Měsíce stojí Slunce a Měsíc na opačných stranách a výsledkem je nízký příliv. Kromě přitažlivosti Měsíce mají na příliv a odliv vliv i velikost a tvar moří a oceánů. Maximální rozdíl mezi přílivem a odlivem (16,6 metru) nastává v zálivu Fůndy v Kanadské provincii Nové Skotsko, zatímco na pobřeží Středozemního moře je to jen 60 centimetrů. Na místech, kde dosahuje rozdíl mezi přílivem a odlivem nejméně tři metry, lze tento jev využít pro výrobu elektřiny. Přílivové elektrárny pracují v zálivu Fůndy a v ústí řeky Rance v Bretani. Tření způsobené přílivem a odlivem vedlo k tomu, že se dnes Země točí pomaleji. Z denních přírůstků viditelných na fosilizovaných korálech z období devonu (před 400 miliony let) je zřejmé, že rok, který trval zhruba stejně jako dnes, měl tehdy více než 400 dní.

Tsunami Mořské dno se náhle pohne po sérii prudkých otřesů z podmořského zemětřesení. Ty to otřesy vyšlou vibrace z mořských hlubin směrem k povrchu a vytvoří nízkou vlnu. Lodi, pod kterými vlna projde, ji pravděpodobně neucítí, ale toto tsunami (japonsky „přístavní vlna“) se pohybuje rychlostí přes 640 km/h a jak se blíží k pobřeží, jeho velikost roste. Pak se vytvoří vodní stěna až 27m vysoká, která udeří na pobřeží a způsobí zkázu a smrt.

Pohromy způsobené tsunami Rok Místo Počet obětí 1755 Lisabon 60 000 1868 Chile 26 000 1896 Japonsko 1933 3 000 1946 Aljaška 200 1960 2 000 1976 Filipíny 8 000 1998 Papua-Nová Guinea 2004 Sumatra 300 000 1755

Mrtvé moře Mrtvé moře ve skutečnosti není moře, ale od moře oddělené jezero, nejníže položená a nejslanější vodní plocha na světě. Jeho hladina leží 402 metrů pod hladinou moře, přičemž nejhlubší bod jeho dna se nachází ještě o 395 metrů níže. Voda mrtvého moře je jedenáctkrát slanější než voda Středozemního moře. Asi čtvrtinu jeho objemu tvoří rozpuštěné minerály, zejména sůl, ale nachází se zde také vysoká koncentrace chloridů hořčíku, draslíku, vápníku, jódu. Voda je hustá že není možné se v ní utopit, nedá se pít, není možné se v ní potápět či plavat. Koupajícím se doporučuje lehnout si pomalu na znak (jinak je voda vyhodí do výšky jako korkovou zátku) a „plavat“ v podstatě v horizontální poloze.

Zásluhou řeky Jordán a četných pramenů a potoků přitékají do Mrtvého moře denně asi 4 miliardy litrů sladké vody, která se však na horkém slunci vypaří tak rychle, že nemá možnost hustou, slanou vodu jezera rozředit. Vypařující se voda vytváří nad hladinou stálý mlžný opar. Teploty vzduchu na březích mohou dosáhnout až 55 °C a úroveň hladiny jezera trvale klesá.

Vypracovala: Lucie Žádníková Barbora Kotlánová Zdroje: Knihy Přírodní divy světa – Joyce Robins Atlas přírodních katastrof – Jeff Groman Internet www.Wikipedia.org www.in-počasí.eu www.referaty.atlas.sk