projekt OZVĚNY HOLOCAUSTU Exkurze do Věličky, Krakova, Osvětimi a Březinky 22. – 23.6. 2009 Tadeáš Viktorin, Tomáš Falt, Roman Čeloud - 3.B

1. den: Vělička – solné doly Důl je 327 m hluboký. Celková délka chodeb dosahuje 300 km, přičemž veřejnosti je zpřístupněno přibližně 2 % z celkové délky chodeb. Všechny chodby se rozprostírají celkem na devíti úrovních, které jsou propojeny buď velkými komorami, speciálními tunely, či šachtami a výtahy. Turisté si zde mohou prohlédnout 3,5 km dlouhou trasu, která zahrnuje prohlídku soch historických i mytických postav, vytvořených z kamenné soli. Kromě skutečného a vědeckého vysvětlení vzniku rozsáhlých solných ložisek je také návštěvníkům přiblížena i pověst o vzniku dolu, spojená se středověkými panovníky polskými a uherskými. Za pozornost stojí také klenuté síně, kaple, podzemní jezero a výstava, přibližující historii těžby soli. Důl tak bývá nazýván také „polskou solnou katedrálou“. Během 2. světové války byl důl využíván německými okupanty pro válečnou výrobu. Pracovní sílu tvořili vězni z nedalekého pracovního tábora v Osvětimi. V roce 1978 byl solný důl Wieliczka zařazen na seznam světového kulturního dědictví UNESCO jako jedna z vůbec prvních památek v zemi. Dnes je významnou turistickou atrakcí; navštěvují jej výpravy z mnoha zemí.

Hlavní budova

Schodiště do dolu Převýšení mezi prvním patrem a povrchem je 53 metrů.

Schodiště má úctyhodných 320 schodů

Vstupní místnost

Vyobrazení legendárního založení dolu.

Polská solná katedrála

Dřevěná konstrukce podpírající strop

1. den: Kaziměř – židovská čtvrť v Krakově Kaziměř je místem, kde se prolínají židovské a křesťanské tradice. Někdejší Kaziměř se dělil na část křesťanskou a židovskou. Na ulici Szeroka se nachází pět synagog. Nejstarší z nich - Stará synagoga, byla během války zničena, později obnovena a dnes jsou v ní umístěny sbírky Historického muzea města Krakova. Jediná dnes činná synagoga je synagoga Remuh.

2. den: Osvětim Za druhé světové války bylo město přičleněno k Německé říši a byl zde postaven nejprve koncentrační tábor Auschwitz I v areálu bývalých kasáren. Později, roku 1942, byl na druhé straně města vybudován rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II - Birkenau (Březinka). Původní koncentrační tábor Osvětim (Osvětim I.) byl založen roku 1940 v nehostinném bažinatém místě nedaleko historického města Osvětim. Základem se pro něj stala polská jezdecká kasárna. Kapacita tohoto tábora byla asi 15-20 tisíc vězňů. Tábor byl založen na základě rozkazu Heinricha Himmlera ze dne 27. dubna 1940 v bývalých kasárnách rakouské a později polské armády. O dva dny později byl post velitele svěřen Rudolfu Hössovi. Roku 1941 začal být realizován plán tzv. "konečného řešení židovské otázky", tedy plán vyvraždění židovské rasy jako takové. Za tímto účelem byl u 3km vzdálené vsi Březinka vybudován tábor Březinka. Jeho kapacita v roce 1944 dosáhla 90 tisíc vězňů. Stavět jej byli nuceni pomáhat sovětští váleční zajatci. Roku 1942 bylo zahájeno masové vyvražďování, běžící denně po tisících obětí. V táboře se nacházely 4 plynové komory s krematorii. Denně bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí. V táboře našlo smrt přes 1,1 miliónu lidí, nejvíce, asi 960 tisíc Židů, 75 000 Poláků, 19 000 Romů a mnoho dalších.

2. den: Březinka Vchod do tábora je tvořen vstupní branou, kterou byly do tábora v květnu 1944 přivedeny koleje, po kterých do tábora přijížděly transporty s lidmi. Nad vstupní branou byla vystavěna věž, ze které byl rozhled na celý areál tábora a na rampu, kde probíhala selekce vězňů na schopné a neschopné práce. První stavby, které na území tábora vyrostly, byly cihlové domy. S následujícími transporty se ale tábor rychle rozrůstal a vyvstala potřeba rychle stavět další a další „ubytovací“ kapacity, což vedlo nejprve k využití koňských stájí a poté k výstavbě dalších dřevěných staveb. Dřevěné baráky byly extrémně nevhodné pro život, mezerami mezi prkny v zimě prostupoval chlad a v létě se stávaly výhní. Tábor se dělil na několik menších částí - mužský, ženský, terezínský rodinný, maďarský židovský a cikánský tábor. Krematorium II a III mělo převlékárny a komory umístěné pod zemí. Po schodech sestupovaly oběti do převlékárny, kde odložily oblečení a nahé pak vstupovaly do plynové komory. Jednalo se o betonovou kobku, která byla propojena větracími komíny s povrchem, kam vhazovali vojáci SS vraždící plyn - cyklon B. Další místnosti se pak zaměřovaly na zužitkovávání mrtvých (odebírání zlatých zubů, vlasů atd.) a jejich likvidaci ve spalovacích pecích tzv. krematoriích. Během času se pro uklidnění vězňů přidaly ke vchodu nápisy uvádějící, že se jedná o sprchy, v komoře byly atrapy sprch a vězňům bylo vojáky SS dokonce rozdáváno mýdlo před vstupem do komory.

Vstupní budova

Strážní věž

Vyhlazovací tábor Březinka

Na těchto postelích se mělo vyspat i 10 lidí.

Touto branou přijížděly vlaky s vězni, poté následovala selekce

Trosky krematoria

Památník obětem

Báseň neznámého autora

Exkurze proběhla díky značnému příspěvku Nadace ČEZ