MEH (Mikrobiologie, epidemiologie, imunologie a hygiena) část 2

Epidemiologie

(epi=nad, demos=lid, logos= nauka, věda) Epidemiologie studuje: výskyt nemocí v lidské populaci faktory, které tento výskyt podmiňují nebo ovlivňují metody, kterými lze výskytu předcházet nebo výskyt výrazně potlačit  vědní obor preventivní

Původně epidemiologie studovala: nemoci povahy infekční Dnes epidemiologie studuje i: nemoci povahy neinfekční, tzn. všech nemocí, bez ohledu na etiologií (především zhoubné novotvary a kardiovaskulární nemoci) Cílem je: pozitivně ovlivnit výskyt nemocí v populaci

- předpokladem je, že nemoc nevzniká náhodou, má kauzální a preventivní faktory, které lze identifikovat na základě systematického zkoumání na různých místech a v různých časových úsecích. Sleduje se: Rozložení: kdo (osoba), kde (místo), kdy (čas) Příčiny: hledání rizikových nebo příčinných faktorů Frekvence: měření frekvence nemoci pro vyšetřování charakteru nemoci v populaci (výskyt, úmrtnost, aj.) - prioritou je sledování hromadného nebo závažného výskytu nemocí, zdraví a jeho poruch v lidské populaci a studium faktorů, který tento výskyt podmiňují a ovlivňují Biologické faktory (infekce) Fyzikální faktory (záření, teplo) Chemické faktory (kontaminace potravin) Psychosociální faktory (stres) Mohou se navzájem shlukovat a potencovat.

Základní ukazatelé zdravotního stavu populace: - nemocnost (morbidita) = číselný údaj vztažený pro danou nemoc k určitému časovému úseku a počtu obyvatel - úmrtnost (mortalita) = počet zemřelých z určité skupiny za určité časové období - smrtnost (letalita) = počet zemřelých z určité skupiny zasažené určitým jevem (například chorobou nebo dopravní nehodou) - incidence = počet nově vzniklých případů dané nemoci ve vybrané populaci za daný čas - prevalence = počet existujících nemocí (zdravotních problémů) ve vybrané populaci k určitému datu

Počátky epidemiologie- významné osobnosti - epidemiologie je tak stará jak samotná medicína - za zakladatele je považován Hippokrates, který se jako první pokusil vysvětlit vztah mezi výskytem infekčních onemocnění a vlivem prostředí („O vzduchu, vodě a půdě“) - nemoci vysvětluje působením faktorů zevního prostředí  ekologicky pojatá epidemiologie J.Graunt- první statistika úmrtnosti E.Jenner- aktivní imunizace, 1796- první očkování proti pravým neštovicím J.Snow- zastavil postupující epidemii cholery v londýně (1854) a prokázal, že faktor přenosu může být voda I.F.Semmelweis- zabránil přenosu nákazy u rodiček (zavedl mytí rukou v chlorové vodě)

Dělení epidemiologie: Obecná epidemiologie - poskytuje teoretické základy např. pro epidemiol. metodu práce - obecné zákonitosti vzniku a šíření nákaz, základy prevence Speciální epidemiologie - studuje problematiku konkrétních onemocnění (nákaz) a navrhuje vhodná opatření Epidemiologie prostředí - zabývá se zajišťováním prevence zdravotních rizik pro obyvatelstvo ve vztahu ke kvalitě prostředí Klinická epidemiologie zabývá se klinickou aplikací epidemiologických poznatků a posuzováním výstupů klinických testů

PROCES ŠÍŘENÍ NÁKAZY = podmínky a faktory umožňující a ovlivňující přenos původce nákazy z jednoho organizmu na jiný 3 články: 1. přítomnost zdroje původce nákazy 2. uskutečnění přenosu původce nákazy 3. přítomnost vnímavého jedince

Články procesu šíření nákazy CESTA PŘENOSU ZDROJ VNÍMAVÝ JEDINEC Přenos přímý - dotek pokožky a sliznic - z matky na plod - kapénkami - pokousání, poškrabání Přenos nepřímý - vzduchem - kontaminovanými vehikuly - biologickými produkty - hmyzími přenašeči Vnímavost/odolnost je dána: - druhem, rasou, věkem, stavem výživy - stavem imunitního systému nosič nemocný prostředí

1. zdroj nákazy (etiologické agens) zdrojem infekce je obvykle živý organismus- člověk nebo zvíře (nemocný nebo nosič) výjimečně může být zdrojem i prostředí, např. voda nebo půda NEMOCNÝ NOSIČ PROSTŘEDÍ lehká x těžká infekce asymptomatická přirozené pro infekční agens typická x atypická infekce v inkubační době asymptomatická x symptomatická inf. v rekonvalescenci chronická nemoc chronické nosičství

2. přenos a cesty šíření původců nákazy přenosem nákazy se rozumí přenos infekčního agens ze zdroje nákazy na vnímavého jedince vstupní bránou infekce je místo nebo povrch, kterým vstupuje původce nákazy do organismu. Může to být: kůže dýchací systém trávicí systém pohlavní ústrojí spojivka

Druhy přenosu nákazy: a) Přímý - nutná současná přítomnost zdroje nákazy a vnímavého jedince přímý kontakt – dotyk, líbání, pohlavní styk kapénkový přenos (kýchání, kašlání) přenos pokousáním nebo poškrábáním transplacentární a perinatální přenos b) Nepřímý - nezávisle na současné přítomnosti zdroje nákazy a vnímavého jedince kontaminovanými předměty vehikuly (voda, potraviny)- alimentární cesta biologickým materiálem či produkty (transplantace) vzduchem (prachem) vektorem (klíště, blecha, komár)

Faktory ovlivňující proces šíření nákazy: 1, prostředí- voda, životní podmínky, klima, životní prostředí, rostliny-živočichové 2, společnost- mechanizace, zásahy do přírody, výstavba 3, mezinárodní- cestování, politická situace, válečné konflikty do ohniska infekce řadíme všechny osoby a všechny součásti zevního prostředí, které byly ve styku se zdrojem nákazy

Vlastnosti infekčního agens: 1, patogenita = schopnost vyvolat v hostitelské organismu specifický patologický stav 2, virulence = vyjadřuje stupeň patogenity jednotlivých kmenů 3, invazivita = schopnost pronikat do tkání hostitele, udržovat se v nich a rozmnožovat se 4, toxicita = schopnost poškozovat hostitelský organismus produkcí toxinů

3. vnímavý jedinec (hostitel) je ovlivňován celou řadou faktorů, které rozhodují o vlastním průběhu onemocnění pohybuje se mezi vnímavostí a odolností Faktory ovlivňující vnímavost hostitele: Genetické vlivy Věk, pohlaví Psychosociální faktory Výživa Jiná onemocnění Životní styl Imunitní systém

Imunita vnímavého hostitele: Imunita= je schopnost organismu reagovat na cizorodé látky nespecifickou a specifickou ochrannou reakcí. Přirozená – nespecifická imunita Získaná – specifická imunita je dána geneticky je podmíněna předchozím stykem s infekčním agens první linie obrany druhá linie obrany fyzikální, chemické a biologické bariéry reaguje v průběhu dnů a týdnů reaguje v minutách až hodinách

Formy infekce Průběh (etapy) nákazy manifestní= infekční onemocnění (typická, atypická) inaparentní= nákaza, která se neprojevila (je asymptomatická) persistentní- chronická, latentní, nosičství (nosičství viru, bacilonosičství) Průběh (etapy) nákazy inkubační doba- různě dlouhá prodromální stádium- období nespecifických symptomů manifestní stádium- typický syndrom rekonvalescence  může dojít k relapsu recidiva- po uzdravení

Účastníci infekčního procesu MIKROB PROSTŘEDÍ HOSTITEL patogenita virulence infekční dávka nespecifická imunita specifická imunita vstupní brána klimatické podmínky polečnost politická situace

Formy výskytu infekčních onemocnění: Sporadický: ojedinělé případy bez časové a místní souvislosti Endemický: onemocnění na ohraničeném území, bez časového omezení Epidemický: zvýšený počet onemocnění nad obvyklé hodnoty Pandemický: celosvětový výskyt s vysokým počtem nemocných

EPIDEMIOLOGICKÁ OPATŘENÍ (PROTIEPIDEMICKÁ) PREVENTIVNÍ opatření= předcházení, zabránění infekce vnímavého jedince. hygienická opatření- zabezpečení zdrojů pitné vody, likvidace odpadů, hygienický režim při výrobě a prodeji potravin, dezinfekce a sterilizace ve zdravotnictví, dezinsekce, deratizace očkování =aktivní imunizace, nejefektivnější preventivní opatření prevence zavlečení nákaz do kolektivu zdravotní výchova

REPRESIVNÍ opatření= k infekci již došlo, musíme omezit, event.zastavit šíření nákazy. včasná diagnóza- klinická, laboratorní, epidem.anamnéza hlášení izolace epidemiologické opatření v ohnisku nákazy: zvýšený zdravotní dozorkaranténní opatření zdravotní výchova imunoprofylaxe Předchází tomu epidemiologické šetření v ohnisku nákazy: ■ objasnit příčiny vzniku nákazy ■ určit zdroj nákazy ■ objasnit cestu přenosu ■ vymezit ohnisko nákazy - velikost ohniska ■ stanovit cílená represivní opatření

Epidemiologická opatření CESTA PŘENOSU ZDROJ VNÍMAVÝ JEDINEC - znalosti o prevenci - aktivní imunizace - pasivní imunizace - imunoprofylaxe - aktivní vyhledávání vnímavých osob - včasná dg, terapie, izolace (karanténa) - hlášení - aktivní vyhledávání nemocných - evidence nosičů dezinfekce sterilizace dezinsekce deratizace

(TERMOCHEMICKÁ DEZINFEKCE) Soubor opatření sloužících ke zneškodňování mikroorganismů pomocí fyzikálních, chemických nebo kombinovaných postupů, které mají přerušit cestu nákazy od zdroje k vnímavému jedinci. FYZIKÁLNÍ CHEMICKÉ KOMBINOVANÉ (TERMOCHEMICKÁ DEZINFEKCE) 24

1, FYZIKÁLNÍ dezinfekce řadíme zde: var ve vodě za atmosférického tlaku po dobu min. 30min. var v přetlakových nádobách po dobu min. 20 min. dezinfekce v mycích, parních a pracích přístrojích při teplotě 90 0C a vyšší po dobu 10 min. proudící horký vzduch o teplotě 110 0C po dobu 30 min. baktericidní vlastnosti UV záření pasterizaci filtraci, žíhání, spalování

2, CHEMICKÁ dezinfekce v praxi častěji využívaná ničení choroboplodných zárodků chemickou cestou v současné době je velké množství chemických dezinfekčních prostředků, mezi nejznámější a často používané patří prostředky: ALKOHOLOVÉ, CHLOROVÉ, JODOVÉ…atd. seznamy dezinfekčních přípravků na našem trhu jsou zveřejněny na www.mzcr.cz→ seznam biocidních přípravků; podle použití ve zdravotnictví jsou rozdělovány na přípravky k dezinfekci PLOCH, POVRCHŮ A PŘEDMĚTŮ, ZDRAVOTNICKÝCH PROSTŘEDKŮ, POKOŽKY A RUKOU uložení těchto přípravků: ve zvláštní skříni či lednici, odděleně od léků nebo potravin, v uzavřených a zřetelně označených obalech a nádobách

3, FYZIKÁLNĚ- CHEMICKÁ dezinfekce řadíme zde: paroformaldehydová komora- k dezinfekci textilu, matrací, výrobků z umělých hmot, kůže, kožešin a vlny (kombinace vodní páry 45- 75 0C + páry formaldehydu) dezinfekce v mycích, parních a pracích přístrojích- do 60 0C s přísadou chemických dezinfekčních prostředků

Volba dezinfekčního přípravku často závisí na: dezinfekční účinnosti přípravku stabilitě pracovních roztoků době působení způsobu použití toxicitě a dráždivosti pro lidi a zvířata vlivu na dezinfikovaný materiál a prostředí zápachu vhodném dávkování, balení a skladování finančních nárocích Nejčastější způsoby provádění dezinfekce ve zdravotnických zařízení: ponořením otřením postřikem pěnou

Zásady při provádění dezinfekce: postupujeme podle návodu výrobce dezinfekční roztoky se připravují rozpuštěním odměřeného dezinfekčního prostředku ve vodě čerstvé pro každou směnu podle stupně zatížení biologického materiálu dezinfekční přípravky jsou považovány za 100% všechny nádoby s naředěným dezinfekčním přípravkem musí být přikryté (hlavně obsahují-li aldehydy), označeny názvem, koncentrací, datum a čas ředění přípravku k ředění používáme studenou vodu, dezinfekční prostředek aplikujeme do vody (nikoliv naopak!!!) dodržujeme koncentraci a dobu expozice dle návodu výrobce; volíme takové prostředky, které nepoškozují dezinfikovaný materiál dezinfekční přípravky se musí v pravidelných intervalech střídat dle tzv. dezinfekčního programu (řádu), aby nedocházelo ke vzniku REZISTENCE mikroorganismů předměty a povrchy kontaminované biologickým materiálem se dezinfikují přípravkem s virucidním účinkem

předměty, které přicházejí do styku s potravinami, je nutné po dezinfekci důkladně opláchnout pitnou vodou při práci s dezinfekčními prostředky je nutné dodržovat zásady ochrany zdraví a bezpečnosti při práci a používat osobní ochranné pomůcky: ochranné rukavice, ochranné brýle, ústenku, nepropustnou zástěru (empír) EXPIRAČNÍ DOBA- doba použitelnosti dezinfekčního prostředku EXPOZIČNÍ DOBA- doba nutná k  působení dezinfekčního roztoku na mikroorganismy CHYBY PŘI PROVÁDĚNÍ DEZINFEKCE - ředění dezinfekčního přípravku tzv. „od oka“ - prošlá expirační doba přípravku - naředěný dezinfekční roztok je používán i několik dní - je používán pořád stejný dezinfekční přípravek bez střídání - jiný cíl určení dezinfekčního přípravku - neoznačení dezinfekčního roztoku apod.

STERILIZACE Proces vedoucí k  usmrcení všech mikroorganismů schopných rozmnožování, včetně spór, i k  nezvratné inaktivaci virů. Dnes se provádí převážně na odděleních centrální sterilizace, popř. ve sterilizačních centrech, za provoz a kvalitu zodpovídá zdravotnický pracovník- specialista. FYZIKÁLNÍ CHEMICKÁ

1, FYZIKÁLNÍ sterilizace řadíme zde: sterilizace vlhkým teplem (sytou vodní párou)- pomůcky z  kovu, skla, porcelánu, keramiky, textilu, gumy, plastu atd. sterilizace suchým teplem (proudícím horkým vzduchem)- horkovzdušné sterilizátory (bývají i v  ambulancích)- pomůcky z  kovu, skla, porcelánu, keramiky a kameniny sterilizace plazmou- není vhodná pro pomůcky ze savého a porézního materiálu a materiálu vyrobeného na bázi celulózy sterilizace radiační- použití k  průmyslové výrobě sterilního jednorázového materiálu

sterilizace formaldehydem sterilizace etylenoxidem 2, CHEMICKÁ sterilizace - pro materiál, který nelze sterilizovat fyzikálními způsoby - probíhá v  přístrojích s  přetlakem nebo pod tlakem při teplotě do 80 0C řadíme zde: sterilizace formaldehydem sterilizace etylenoxidem   HORKOVZDUŠNÉ STERILIZÁTORY DO ORDINACÍ

- každá sestra se podílí na předsterilizační přípravě pomůcek - každá sterilizace musí být kontrolována a dokumentována (zaznamenána do sterilizačního deníku) Předsterilizační příprava = soubor činností předcházející vlastnímu procesu sterilizace 1, mytí materiálu- ručně nebo v myčkách, popř. UV čištění při ruční dekontaminaci se pomůcky nejprve dezinfikují virucidním prostředkem nástroje složené z více části je nutné rozložit při silném znečištění pomůcek biologickým matriálem ponoříme pomůcku po dekontaminaci do detergentu 2, řádné osušení materiálu kontrola pomůcek, vyřazení poškozených 3, balení materiálu- balení do vhodných obalů

pevné obaly- kontejnery, kazety - slouží k ochraně vysterilizovaných pomůcek před sekundární kontaminací až do jejich použití 2 typy obalů: pevné obaly- kontejnery, kazety Jednorázové obaly- papírové (lukasterikové) obaly, kombinované obaly (fólie a papír), aj. Každý obal musí být označen: datem sterilizace, datem expirace, pracovištěm pro které je obal určen, kódem pracovníka, informací o obsahu balení. Vysterilizované pomůcky se na jednotlivých odděleních skladují buď volně s krátkou expirační dobou (6 dní) nebo s delší expirací chráněn v uzavřených skříních, skladovacím kontejneru, zásuvce nebo v dalším obalu (3 měsíce). Pro skladování je vhodná teplota 15-25 0C, vlhkost vzduchu 40-60 %. Nutné jsou pravidelné kontroly expirace!

monitorování sterilizačního cyklu Kontrola sterilizace zahrnuje: monitorování sterilizačního cyklu kontrolu účinnosti sterilizačních přístrojů kontrolu sterility vysterilizovaného materiálu ad. 1- o kontrole sterilizace se vede dokumentace procesu sterilizace- záznam o tom, že byl prostředek vystaven sterilizačnímu procesu ad. 2- ke kontrole účinnosti sterilizačních přístrojů se používají biologické, nebiologické a fyzikální indikátory biologické indikátory- vkládají se na různá místa ve sterilizační komoře a vyhodnocují se v akreditovaných zdravotních ústavech; dostáváme důkaz o účinnosti sterilizačního procesu

nebiologické indikátory- reagují změnou barvy indikátoru na podmínky ve sterilizační komoře a odečítají se ihned po skončení sterilizačního cyklu, např. Bowle- Dick test; informují o splnění technických podmínek sterilizace fyzikální indikátory- jedná se o aparatury ukazovací nebo zapisující, které poskytují informace o parametrech sterilizace (měření teploty, tlaku a času) ad. 3- se provádí standardními mikrobiologickými metodami, nutno dodržovat aseptické podmínky!

Nozokomiální (nemocniční) nákazy Nozokomiální nákaza je nákaza, která vzniká v souvislosti s poskytováním zdravotní péče (ambulatní, nemocniční i následné). vzniká jako následek této péče původně u pacienta nebyla přítomna nebyla v inkubační době na začátku této interakce

jsou důležitým indikátorem kvality péče → nízký výskyt NN je jedním z důležitých faktorů pro prestiž nemocnice (akreditace) nozokomiální infekce mohou postihnout nejen nemocného, ale i zdravotnický personál pacient → zdravotnický pracovník zdravotnický pracovník → pacient pacient → pacient zdravotnický pracovník → zdravotnický pracovník

Dělení NN: 1. podle výskytu nespecifické NN - infekce, které se běžně vyskytují i mimo zdravotnické zařízení jsou vlivem epidemiologické situace v daném regionu přítomny i ve zdravotnickém zařízení ( nejč. chřipka) specifické NN - vznikají v nemocničním prostředí v souvislosti s diagnostickými nebo léčebnými výkony - mohou být specifické i pro typ oddělení (chirurgické, novorozenecké..) 2. podle původu exogenní NN - původce se nalézá mimo organismus pacienta (personál, znečištěný vzduch, materiál..) endogenní NN - způsobeny vlastní mikrobiální flórou pacienta, zavlečením infekčního původce z kolonizovaného orgánu či slizničního povrchu do okolní tkáně či do jiného orgánu

3. podle klinického projevu Pneumonie (pacienti s plicní ventilací)- 20% Infekce v místě chirurgického výkonu (ranná infekce) – povrchová infekce, hluboké infekce, infekce orgánů či těl. dutin až těžké sepse (25%) Infekce krevního řečiště – primární (cévním katétrem), sekundární (patogen přítomen i v jiném orgánu)- 10% Infekce močového ústrojí – nejčastější NN, používání katétrů (40%) Ostatní – např. gastroenteritida, sinusitida, kožní infekty (10%)

Cesta přenosu: Rizikové faktory: přímá - je přítomen zdroj nákazy přímý kontakt- nejčastější cesta přenosu →ruce personálu!!! kapénková infekce nepřímá - zdroj není přítomen nespecifické vehikulum- vzduch, voda, prádlo, odpad... specifické vehikulum- operační rána, katétry, přístroje... Rizikové faktory: extrémy věku (novorozenci, staré osoby) základní onemocnění (DM, onem. jater, ledvin, onkologické ..) stav výživy (podvýživa, obezita, alkohol, kouření, drogy..) diagnostické a terapeutické výkony (i.v. vstupy, katetrizace moč. měchýře, operační drény, tracheostomie ..) trauma (úrazy, popáleniny, dekubity..) specifická léčba (cytostatika, ATB, kortikoidy ..) délka hospitalizace

(líbání, pokousání, doteky, pohlavní styk ) PŘENOS KONTAKTEM (líbání, pokousání, doteky, pohlavní styk ) HIV, vzteklina, žloutenka typu A PLOCHY PŘEDMĚTY VODA JÍDLO PŮDA HMYZ ZDROJ NÁKAZY VNÍMAVÝ JEDINEC NEPŘÍMÝ PŘENOS PŘENOS KAPÉNKOU (kýchání, kašlání) VZDUCH (KAPÉNKY) Chřipka, respirační onemocnění

Důsledky: Prevence: prodloužení délky hospitace zvýšení úmrtnosti zvýšení nákladů spojených s léčbou (lůžko, personál, materiálové vybavení, lékové vybavení, antibiotika) zhoršení kvality života pacientů Prevence: - všichni zdravotničtí pracovníci jsou povinni dodržovat hygienické a protiepidemické zásady - při ošetřování, léčení a dalších zdravotnických činnostech používáme veškeré dostupné možnosti bariérové ošetřovací techniky

- v procesu šíření NN jsou nejdůležitější ruce zdravotníka - v procesu šíření NN jsou nejdůležitější ruce zdravotníka !! →dodržování předepsaných postupů při mytí a dezinfekci rukou, včetně používání ochranných rukavic a jejich výměny - používání předepsaných ochranných pomůcek (ochranný oděv, ústenky, rukavice) - dodržování zásad při manipulaci sprádlem ( čistým i použitým ) - dekontaminace biologického materiálu, použitých pomůcek, nástrojů, zdravotnického materiálu ... - manipulace se stravou (transport, podávání, provoz čajových kuchyněk ) - důsledná sterilizace instrumentária, pomůcek a zdravotnického materiálu - izolace infekčního pacienta nebo naopak N, který je infekcí významně ohrožen Atd.

SPRÁVNÁ TECHNIKA MYTÍ RUKOU

Podle §16 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb Podle §16 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví : „… při výskytu NN nebo při podezření na její výskyt je osoba poskytující péči povinna neprodleně provést epidemiologická opatření k odhalení zdroje nákazy, způsobu jejího šíření, zamezení jejího dalšího šíření a léčbě nakažených a z nákazy podezřelých fyzických osob.“ nozokomiální infekci hlásí ošetřující lékař hromadné infekce nebo infekce, které vedly k těžkému poškození zdraví či k úmrtí nemocného hlášení se podává příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví neprodleně telefonicky nebo faxem potvrzuje se na formuláři „Hlášení infekční nemoci“ o všech vzniklých nemocničních nákazách vede příslušné zdravotnické zařízení evidenci sběr dat je začleněn do programu „Surveillance“

EPIDEMIOLOGIE VYBRANÝCH INFEKČNÍCH NEMOCÍ 1, Alimentární nákazy SALMONELÓZA Projevy: náhle z plného zdraví- nechutenství, zvracení, malátnost, bolest hlavy, horečka, křeče v břiše, průjem - onemocnění probíhá několik hodin až dnů, v rekonvalescenci bývá nosičství Původce: gramnegativní bakterie rodu Salmonella z čeledi Enterobacteriaceae Zdroj infekce: nejčastěji hospodářská zvířata, mohou to být i hlodavci, plazi, ptáci; člověk výjimečně Přenos: prostřednictvím potravin- po konzumaci masa, mléka, vajec infikovaných zvířat; jako vehikulum- cukrářské výrovky, zmrzliny, lahůdkářské výrobky, výrobky z masa a vajec

Inkubační doba: 6-72 hodin, v průměru 10 hodin SHIGELÓZA Projevy: vodnatý průjem (s příměsi hlenu a krve) s postižením distální části tlustého střeva, bolesti břicha, tenesmy, dochází k dehydrataci Původce: bakterie rodu Shigella z čeledi Enterobacteriaceae Zdroj infekce: nemocný člověk, rekonvalescentní nosič Přenos: fekálně-orální cestou, zejména v prostředí s nižším hygienickým standardem; případně prostřednictvím kontaminovaných předmětů, alimentární přenos- mlékem, vodou, potravinami, vehikulem- mouchy či jiný hmyz Inkubační doba: 1-3 dny

INFEKCE VYVOLANÉ ESCHERICHIA COLI E.coli vyvolává GIT a systémové infekce (meningitídy, močové infekce, sepse). E.coli se vyskytuje v normální střevní mikroflóře člověka. Původce: gramnegativní bakterie z čeledi Enterobacteriaceae Jejich přítomnost ve vodě a potravinách je indikátorem fekálního znečištění. Zdroj infekce: zdrojem GIT infekcí je většinou člověk, jinak hospodářská či divoká zvířata Přenos: fekálně- orální cestou, prostřednictvím kontaminovaných předmětů, vody a potravin; GIT infekce jsou většinou exogenní, systémové infekce mohou být endogenní Inkubační doba: 9-18 hodin

PRŮJMOVÁ ONEMOCNĚNÍ VIROVÉHO PŮVODU Rotavirové infekce Projevy: horečnaté gastroenteritidy, plynatost, často začíná jako pharyngitida, rychlý nástup dehydratace!!! Nejčastější průjmová onemocnění dětí, v rozvojových zemích se značnou smrtností. V ČR jsou typickým průjmovým onemocněním dětí batolecího a předškolního věku, značný podíl zaujímají i v průjmech cestovatelů. Postihují i staré a oslabené osoby. Původce: rotaviry s čeledi Reoviridae Zdroj infekce: 1, lidé- v akutní fázi postižený vylučuje ve stolici značné kvantum rotavirů, existuje i dočasné bezpříznakové vylučování v rekonvalescenci 2, zvířata- časté agens onemocnění mláďat chovných zvířat Přenos: fekálně-orální cestou, převládá přímý kontakt (ruce), možný je i přenos kontaminovanými potravinami a vodou, k šíření dochází i vzdušnou cestou (prach) a nelze vyloučit ani kapénkami Inkubační doba: 1-3 dny

Virová hepatitida A Přenosná dětská obrna Projevy: příznaky chřipkové a gastrointestinální Původce: virus hepatitidy A (HAV), velmi odolný vůči vlivům zevního prostředí Zdroj: lidé s příznaky, i bez příznaků (popř. infikované opice) Přenos: fekálně-orální cestou, kontaminovanou vodou a potravinami, přenos krví jen výjimečně Inkubační doba: 14-50 dní, v průměru 30 dní Přenosná dětská obrna Projevy: zpravidla probíhá inaparentně (95%), u několika procent lidí vyvolává lehké chřipkové onemocnění a pouze výjimečně dochází k viremii- průnik viru do nervové soustavy (meningitida, parézy svalů, ochrnutí DK) Původce: poliovirus typ 1-3 Zdroj: infikovaný člověk Přenos: fekálně-orální, rukama kontaminovanýma stolicí nebo sekretem nosohltanu infikované osoby Inkubační doba: 1-2 týdny

PARAZITÁRNÍ NÁKAZY Toxoplazmóza - kosmopolitně rozšířená zoonóza - u člověka je nákaza buď vrozená nebo získaná Projevy: získaná nákaza probíhá většinou inaparentně, vrozená nákaza je od matky, častou pouze inaparentně infikované v průběhu těhotenství, pokud nedojde k potratu nebo porodu mrtvého plodu, je infekce příčinou malformací Původce: parazitující prvok Toxoplasma gondii Zdroj: savci (ovce, kozy, prasata, dobyte), hlodavci, ptáci; definitivním hostitelem potřebným pro ukončení vývoje parazita je kočka, která masivně vylučuje oocysty ve výkalech!!! Přenos: alimentárně, syrovým nebo nedostatečně tepelně zpracovaným masem (nejčastěji vepřovým) nebo kontaminovanými potravinami či vodou, také kontaminovanýma rukama (zvláště u dětí v písku), v těhotenství transplacentárně, výjimečně transfuzí či transplantací orgánů Inkubační doba: 5- 23 dní

1, Respirační nákazy Tuberkulóza (TBC) - celkové infekční onemocnění, rozšířená celosvětově...k hlavním příčinám, které ovlivnily znovurozšíření patří: vysoká migrace, globální cestování, šíření infekce HIV/AIDS... - problémem i nadále zůstávají profesionální infekce u zdravotníků Projevy: symptomy jsou pestré, u některých probíhá asymptomaticky Zdroj: nemocný člověk s TBC dýchacích cest a pozitivitou sputa (léčený se stává neinfekčním po 14 dnech), mezi méně obvyklé zdroje nákazy patří domácí nebo divoká zvířata (popř. zvířata v ZOO) Přenos: kapénková infekce (opakovaný kontakt), vzácný je přenos po porušení sliznic či kůže prostřednictvím kontaminovaných předmětů Inkubační doba: 2-12 týdnů

Meningokokové infekce - nejvyšší nemocnost je u dětí do 4 let věku - v naší populaci je zcela běžné nosičství meningokoků (cca 10% osob) - nejvyšší nemocnost je u dětí do 4 let věku Projevy: probíhá asymptomaticky, projevy pestré- respirační onemocnění probíhá pod obrazem faryngitidy, bronchitidy, pneumonie apod., vážným projevem- hnisavý zánět mozkových blan, sepse, toxický šok Původce: meningokok Neisseria meningitidis Zdroj: výhradně člověk, nejčastěji nosič bez klinických příznaků Přenos: kapénková infekce (při uzším a delším kontaktu) Inkubační doba: 3-4 dny Streptokoková angína a spála - angína je onemocnění s náhlým začátkem, vysokou horečkou a bolestí v krku v důsledku zánětu mandlí; může probíhat i mírně

- spála je navíc provázena výsevem exantému (v axilách, podbřišku, podpaží, tříslech); časté onemocnění dětí předškolního a školního věku Projevy: viz.výše + mezi další projevy streptokokové nákazy patří: puchýřky ve vlasech, obličeji a na končetinách; erysipel=růže, vzácně systémová onemocnění (pneumonie, sepse) Původce: streptokoky skupiny A Zdroj: nemocný člověk nebo nosič streptokoka- velmi časté (až 10%), různá lokalizace- hrdlo, nos, konečník, vagina, kůže, vlasové folikuly aj. Po zahájení léčby ATB je nemocný člověk nakažlivý ještě asi 1-2 dny!!! Přenos: kapénková infekce; méně často nepřímo (vzduchem, předměty); je možná i alimentární cesta při kontaminaci např. mléka, zmrzliny, cukrovinek apod. Inkubační doba: 1-3 dny

Pneumokokové infekce Projevy: pestré projevy od lehkých respiračních onemocnění až po pneumonie - většinou začíná náhle s vysokou teplotou, zimnicí, vykašlávaním sputa narezlé barvy Původce: Streptococcus pneumoniae Zdroj: infikovaný člověk- nemocný nebo nosič (nosičství u dětí až 40%- převážně v hrdle) Přenos: kapénková infekce, sliny při přímém kontaktu Inkubační doba: 1-3 dny Chlamydiové infekce Ch. pneumoniae Projevy: akutní horečnaté respirační onemocnění, dlouhodobě přetrvávající kašel s malou expektorací; popř. asymtomaticky či mírné infekce HCD Uvažuje se o souvislosti se vznikem bronchiálního astmatu a aterosklerózy!!!

Původce: Chlamydophila pneumoniae Zdroj: infikovaný člověk- nemocný nebo nosič - po prožití infekce mohou být chlamydie zřejmě ještě několik měsíců vylučovány Přenos: přímým kontaktem, kapénkovou infekci, eventuálně kontaminovanými předměty či sekrety nemocné osoby Inkubační doba: 3-4 týdny

Mgr. Eva Bočková, DiS. V případě nejasností mě kontaktujte: eva.bockova@centrum.cz.