Teorie chyb a vyrovnávací počet 1

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Dostupné z Metodického portálu ISSN: , financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Výzkumným ústavem pedagogickým v Praze.
Advertisements

Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Název projektu: Inovace magisterského studijního programu Fakulty ekonomiky a managementu Registrační.
METODA LINEÁRNÍ SUPERPOZICE SUPERPOSITION THEOREM Metoda superpozice vychází z teze: Účinek součtu příčin = součtu následků jednotlivých příčin působících.
Strategické otázky výzkumníka 1.Jaký typ výzkumu zvolit? 2.Na jakém vzorku bude výzkum probíhat? 3.Jaké výzkumné metody a techniky uplatnit?
Tercie Rovnice Rovnice – lineární rovnice postup na konkrétním příkladu.
Experimentální metody oboru – Pokročilá tenzometrie – Měření vnitřního pnutí Další využití tenzometrie Měření vnitřního pnutí © doc. Ing. Zdeněk Folta,
Význam diferenciálních rovnic převzato od Doc. Rapanta.
URČENÍ ROVNICE LINEÁRNÍ FUNKCE Název školy: Základní škola Karla Klíče Hostinné Autor: Mgr. Hana Kuříková Název: VY_32_INOVACE_02_B_9_Určení rovnice lineární.
NÁZEV ŠKOLY: Speciální základní škola, Chlumec nad Cidlinou, Smetanova 123 Autor: Eva Valentová NÁZEV: VY_32_INOVACE_303_Trojúhelník – výpočty Téma: Geometrie.
Název školy: ZŠ a MŠ Březno Autor: Jaroslava Pilná Název: VY_32_INOVACE_28_HLEDANI CISEL Téma: Hledání čísel Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Anotace:
Kruh, kružnice Matematika 8.ročník ZŠ
Induktivní statistika
Sčítání a odčítání úhlů
Interpolace funkčních závislostí
ŠKOLA: Městská střední odborná škola, Klobouky u Brna,
A. Soustavy lineárních rovnic.
Matematika 3 – Statistika Kapitola 4: Diskrétní náhodná veličina
Lineární funkce - příklady
Opakování na 3. písemnou práci
STATISTICKÉ METODY V GEOGRAFII
Název: Trojúhelník Autor:Fyrbachová
úlohy lineárního programování
Výběrové metody (Výběrová šetření)
Jedno-indexový model a určení podílů cenných papírů v portfoliu
MATEMATIKA Dělitel a násobek přirozeného čísla.
Opakování na 4. písemnou práci
8.1.2 Podprostory.
Matematika Parametrické vyjádření přímky
Regrese – jednoduchá regrese
Soustava rovnic Karel Mudra.
Maďarská metoda Kirill Šustov Michal Bednář Stanislav Běloch
Jméno autora:  Marie Roglová Škola:  ZŠ Náklo Datum vytvoření (období):
Výpočet neznámé veličiny z vybraných fyzikálních vzorců
2.2 Kvadratické rovnice.
Parametry polohy Modus Medián
MATEMATIKA Soustavy dvou lineárních rovnic o dvou neznámých.
Kvadratické nerovnice
Číslo projektu: CZ.1.07/1.4.00/ Název DUM:
8.1.3 Lineární obal konečné množiny vektorů
Základy elektrotechniky Řešení stejnosměrných obvodů s více zdroji
Rovnice základní pojmy.
Střední hodnoty Udávají střed celé skupiny údajů, kolem kterého všechny hodnoty kolísají (analogie těžiště). Aritmetický průměr - vznikne součtem hodnot.
Optimální pořadí násobení matic
DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL
Dvourozměrné geometrické útvary
Konstrukce trojúhelníku
Teorie chyb a vyrovnávací počet 1
Lineární regrese.
Lomené výrazy (2) Podmínky řešitelnost
Běžná pravděpodobnostní rozdělení
46 OBVOD A OBSAH LICHOBĚŽNÍKU.
Teorie chyb a vyrovnávací počet 1
Rovnice s neznámou ve jmenovateli
Výuka matematiky v 21. století na středních školách technického směru
Opakování před 1. pís. prací Pythagorova věta, mocniny, číselné výrazy
Teorie chyb a vyrovnávací počet 1
Úhly v kružnici Středový a obvodový úhel (vztah mezi nimi)
UŽITÍ DIFERENCIÁLNÍHO POČTU I.
Teorie chyb a vyrovnávací počet 1
Lineární funkce a její vlastnosti
NEJMENŠÍ SPOLEČNÝ NÁSOBEK
Teorie chyb a vyrovnávací počet 2
7. Polohové vytyčovací sítě
Dvojosý stav napjatosti
Rovnice.
Teorie chyb a vyrovnávací počet 2
Teorie chyb a vyrovnávací počet 2 (155TCV2)
Dvourozměrné geometrické útvary
Teorie chyb a vyrovnávací počet 2
Konstrukce trojúhelníku
Transkript prezentace:

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 Téma č. 5: Metoda nejmenších čtverců. Vyrovnání měření zprostředkujících. Formulace úlohy. Odvození postupu výpočtu. Směrodatné odchylky. Příklady. Vyrovnání s daným součtem.

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 Metoda nejmenších čtverců. Vyrovnání měření zprostředkujících. 1. Formulace úlohy. V geodetické praxi se často měří veličiny, pro které platí přesné matematické vztahy. Např. skutečné hodnoty úhlů v rovinném trojúhelníku vždy splňují podmínku uzávěru 𝛼+𝛽+𝛾–180°=0, mezi délkami a úhly platí sinová věta např. 𝑎∙ sin 𝛽 –𝑏∙ sin 𝛼 =0, součet převýšení po obvodě uzavřeného polygonu 𝛴𝛥𝐻=0, atd. Měříme-li tyto veličiny v nadbytečném počtu (třetí úhel nebo další stranu v trojúhelníku apod.), pak vlivem měřických chyb nesplní naměřené hodnoty přesně dané podmínky. Abychom nalezené nesouhlasy odstranili, musíme k nim připojit opravy, tj. provedeme jejich vyrovnání. Předpokladem vyrovnání je měření aspoň jedné nadbytečné veličiny. Kdybychom vyrovnání neprovedli, dostávali bychom v geodetické síti různou výpočetní cestou různé číselné hodnoty pro délku téže strany, pro souřadnice nebo výšku téhož bodu apod.

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 1. Formulace úlohy. Situace: Je dáno 𝑛 měření 𝑙 1 ,..., 𝑙 𝑛 s vahami 𝑝 1 ,..., 𝑝 𝑛 . Skutečné hodnoty 𝑳 měřených veličin splňují přesně 𝑟 vztahů (𝑟 je počet nadbytečných měření), tzv. podmínkových rovnic 𝝋( 𝑳 𝑇 )=𝟎 Splnění totožných vztahů budeme žádat i pro vyrovnané veličiny: 𝝋( 𝒍 𝑇 )=𝟎 Naměřené veličiny 𝒍 tyto vztahy vlivem měřických chyb nesplní 𝝋( 𝒍 𝑇 )=𝐮≠𝟎 Vypočtené odchylky u nazveme uzávěry. Úkolem je připojením oprav k naměřeným hodnotám uzávěry anulovat. Takovýchto řešení by bylo nekonečně mnoho, protože počet hledaných oprav (tj. počet provedených měření 𝑛) je větší než počet vztahů 𝑛>𝑟. Aby řešení bylo jednoznačné, přidáme další podmínku MNČ 𝒗 𝑇 ∙𝑷∙𝒗 = 𝑚𝑖𝑛.

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 1. Formulace úlohy. Označení: Měření: 𝒍= 𝑙 1 , 𝑙 2 ,…, 𝑙 𝑛 Podmínkové rov.: 𝝋( 𝒍 𝑇 )=𝟎 Uzávěry: 𝝋( 𝒍 𝑇 )=𝒖 Přetvořené podmínkové rovnice (linearizace): 𝑨 𝑇 ∙𝒗+𝒖 = 𝟎

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 2. Odvození postupu výpočtu. Vyrovnání pomocí korelát - tzv. Lagrangeových koeficientů (Gauss). 𝑨 𝑇 ∙𝒗+𝒖=𝟎 𝑎 1 ∙𝒗 + 𝑈 1 =0 ; [ 𝑎 2 ∙𝒗] + 𝑈 2 =0 ; [ 𝑎 3 ∙𝒗] + 𝑈 3 =0 použijeme Lagrangeova postupu, kdy vynásobíme vedlejší podmínky dvojnásobky zatím neurčených koeficientů (korelát) −2 𝑘 𝑖 , přičteme je k funkci 𝒗 𝑇 ∙𝑷∙𝒗 a budeme hledat minimum pro celý součet Ω = 𝒗 𝑇 ∙𝑷∙𝒗−𝟐∙ 𝒌 𝑇 ∙ 𝑨 𝑇 ∙𝒗+𝒖 =𝑚𝑖𝑛. Derivujeme a pro určení minima položíme rovno nule: 𝜕 Ω 𝜕𝒗 =2∙𝑷∙𝒗−𝟐∙𝑨∙𝒌=𝟎 rovnice oprav 𝒗 = 𝑷 −1 ∙𝑨∙𝒌 .

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 2. Odvození postupu výpočtu. Dosadíme do 𝑨 𝑇 ∙𝒗+𝒖 = 𝟎 rovnice oprav 𝒗 = 𝑷 −1 ∙𝑨∙𝒌 Normální rovnice pro výpočet pomocných neznámých k: 𝑨 𝑻 ∙ 𝑷 −1 ∙𝑨∙𝒌+𝒖=𝟎 Počet normálních rovnic je shodný s počtem podmínek. 𝒌= (𝑨 𝑻 ∙ 𝑷 −1 ∙𝑨) −1 ∙𝒖=− 𝑵 −𝟏 ∙𝒖 Opravy se vyčíslí pomocí korelát: 𝒗 = 𝑷 −1 ∙𝑨∙𝒌 Vyrovnané veličiny 𝒍 =𝒍+𝒗, Kontrola: 𝜑 𝒍 𝑇 =𝟎

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 3. Směrodatné odchylky. Směrodatná odchylka jednotková 𝑠 0 = 𝒗 𝑇 ∙𝑷∙𝒗 𝑛−𝑘 = 𝑝𝑣𝑣 𝑛−𝑘 Směrodatné odchylky vyrovnaných měření (kovarianční matice): 𝑴 𝒙 = 𝜎 0 2 ∙ (𝑷 −1 − 𝑷 −1 ∙𝑨∙ 𝑵 −1 ∙ 𝑨 𝑇 ∙ 𝑷 −1 ) (bez odvození).

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 4. Příklad. Vyrovnání trigonometrické sítě.

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 4. Příklad. Vyrovnání trigonometrické sítě.

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 4. Příklad. Vyrovnání vloženého nivelačního pořadu.

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 5. Vyrovnání s daným součtem. V geodetické praxi se často vyskytuje úloha vyrovnat měřené veličiny vázané daným součtem (úhly v trojúhelníku nebo na stanovisku, vložený nivelační nebo polygonový pořad mezi dva dané body, uzavřený polygon). Je to speciální případ vyrovnání měření podmínkových pouze s jednou podmínkou v lineárním tvaru. Podmínková rovnice 𝑎 1 ∙ 𝑙 1 + 𝑎 2 ∙ 𝑙 2 +…+ 𝑎 𝑛 ∙ 𝑙 𝑛 −𝑆=0, 𝑎 𝑖 =±1 Uzávěr 𝑎 1 ∙ 𝑙 1 + 𝑎 2 ∙ 𝑙 2 +…+ 𝑎 𝑛 ∙ 𝑙 𝑛 −𝑆=𝑈 Přetvořená podmínková rovnice 𝑎 1 ∙ 𝑣 1 + 𝑎 2 ∙ 𝑣 2 +…+ 𝑎 𝑛 ∙ 𝑣 𝑛 + 𝑈 = 0 Normální rovnice (qi = 1/pi) 𝑞 ∙𝐾+𝑈=0, 𝐾=−𝑈/[𝑞] (𝒌= (𝑨 𝑻 ∙ 𝑷 −1 ∙𝑨) −1 ∙𝒖 )

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1 5. Vyrovnání s daným součtem. Normální rovnice (qi = 1/pi) 𝑞 ∙𝐾+𝑈=0, 𝐾=−𝑈/[𝑞] (𝒌= (𝑨 𝑻 ∙ 𝑷 −1 ∙𝑨) −1 ∙𝒖 ) Opravy 𝑣 𝑖 = 𝑞 𝑖 ∙ 𝑎 𝑖 ∙𝐾=− 𝑎 𝑖 ∙ 𝑞 𝑖 ∙𝑈/[𝑞] Odchylka od daného součtu se rozděluje podle MNČ na jednotlivé veličiny úměrně jejich reciprokým váhám. Vyrovnaná měření: 𝑙 𝑖 = 𝑙 𝑖 + 𝑣 𝑖 Směrodatná odchylka vyrovnané veličiny: 𝜎 𝑙 𝑖 = 𝑈 𝑞 ∙ 𝑞 𝑖 ∙ 𝑞 − 𝑞 𝑖 Směrodatná odchylka částečného součtu vyrovnaných hodnot 𝑚 𝑠 = 𝑈 𝑞 ∙ 𝑆 𝐼 ∙ 𝑆 𝐼𝐼 , 𝑆 𝐼 = 𝑞 1 𝑘 , 𝑆 𝐼𝐼 = 𝑞 𝑘+1 𝑛

Teorie chyb a vyrovnávací počet 1  Konec 