Obecná část rozpočtového práva II 4. března 2019 doc. JUDr. Radim Boháč, Ph.D. katedra finančního práva a finanční vědy

Osnova Veřejné rozpočty Rozpočtová soustava Instituty střednědobého rozpočtového plánování Prameny rozpočtového práva Postavení rozpočtového práva v systému práva

1. Veřejné rozpočty rozpočet veřejné rozpočty soukromé rozpočty plán, příjmy a výdaje na určitou dobu (rozpočtový rok) veřejné rozpočty rozpočty veřejnoprávních osob nebo jiných jednotek části rozpočtů soukromoprávních osob vykonávajících veřejnou správu soukromé rozpočty

2. Rozpočtová soustava souhrn veřejných rozpočtů články rozpočtové soustavy na rozpočtových úrovních lišit rozpočtový systém Rozpočet EU Státní rozpočet a další Krajské rozpočty a další Obecní rozpočty a další nadnárodní úroveň národní úroveň krajská úroveň obecní úroveň

3. Instituty střednědobého plánování plány příjmů a výdajů na delší časové období než rozpočtový rok označení rozpočtový výhled střednědobý výhled (ČR) (víceletý) rozpočtový rámec (EU) přijímání společně s rozpočtem (Česká republika) oddělení od rozpočtu (Evropská unie)

4. Prameny rozpočtového práva ústavní základy mezinárodní smlouvy právní předpisy Evropské unie zákony nařízení vlády vyhlášky materiální prameny (vnitřní předpisy, judikatura…)

I. Ústavní základy čl. 42 a 33 Ústavy čl. 97 Ústavy čl. 101 odst. 3 Ústavy čl. 62 písm. j) Ústavy čl. 11 odst. 5 Listiny rozpočtová odpovědnost – zatím ne

II. Mezinárodní smlouvy obecné Smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii zvláštní Smlouva o stabilitě, koordinaci a správě v hospodářské a měnové unii (tzv. fiskální pakt) smlouvy o zamezení dvojímu zdanění

III. Právní předpisy Evropské unie Smlouva o fungování Evropské unie čl. 310-325 čl. 126 čl. 107-109 čl. 110-113 čl. 30-32 sekundární předpisy Evropské unie nařízení (EU, EURATOM) č. 966/2012 rozhodnutí Rady č. 2014/335/EU, Euratom

IV. Zákony rozpočtová pravidla (218/2000 Sb.) rozpočtová pravidla územních rozpočtů (250/2000 Sb.) zákon o státním rozpočtu (336/2018 Sb.) zákon o pravidlech rozpočtové odpovědnosti (23/2017 Sb.) zákony upravující státní fondy další zákony – 219/2000 Sb., 420/2002 Sb., 320/2001 Sb., 215/2004 Sb., 134/2016 Sb. …

5. Postavení RP v systému práva vztah k ostatním podoborům finančního práva vztah k ostatním právním oborům vztah k mezinárodnímu právu vztah k právu Evropské unie

A. Vztah k ostatním pododvětvím FP daňové právo (právo daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění = právo daňových příjmů veřejných rozpočtů) daně = příjem veřejných rozpočtů měnové a devizové právo rozpočet České národní banky odvod zbývajícího zisku obchody s Českou republikou zákaz měnového financování

B. Vztah k ostatním právním oborům ústavní právo mezinárodní právo evropské právo správní právo trestní právo právo sociálního zabezpečení právo životního prostředí soukromé právo

Vztah k trestnímu právu trestné činy na příjmové stránce veřejných rozpočtů Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby (§ 240) Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby (§ 241 a 242) Nesplnění oznamovací povinnosti v daňovém řízení (§ 243) Porušení předpisů o nálepkách a jiných předmětech k označení zboží (§ 244) Padělání a pozměnění předmětů k označení zboží pro daňové účely a předmětů dokazujících splnění poplatkové povinnosti (§ 245) Padělání a pozměnění známek (§ 246)

Vztah k trestnímu právu trestné činy na výdajové stránce veřejných rozpočtů Dotační podvod (§ 212) Poškození finančních zájmů Evropské unie (§ 260) Přijetí úplatku (§ 331) Podplácení (§ 332) Nepřímé úplatkářství (§ 333)

Nález I. ÚS 722/01 1/2 Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 23. 3. 2001, sp. zn. 4 T 211/2000, byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 trestního zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 9 (devíti) měsíců, s podmíněným odkladem výkonu trestu na zkušební dobu v trvání 2 (dvou) roků. Trestného činu se dle výroku rozsudku dopustil zejména tím, že Finančnímu úřadu v Děčíně nepodal daňové přiznání k dani z převodu nemovitostí, přestože byl tímto úřadem několikrát k zaplacení vyzván. Tímto zkrátil daň z převodu nemovitostí ve výši 55 490,-- Kč ke škodě České republiky, tedy ve větším rozsahu zkrátil daň.

Nález I. ÚS 722/01 2/2 Soudy v daném případě aplikovaly skutkovou podstatu formalisticky. Ustanovení § 148 odst. 1 tr. zákona chrání jako právní statek zájem státu na správném vyměření daně, poplatku a jiné povinné platby. Zkrácením daně nebo jiné povinné platby však není její pouhé neodvedení, byla-li příslušná platba správně vypočtena, přiznána nebo vyměřena, pokud nebyla zatajena skutečnost, odůvodňující vznik daňové aj. povinnosti. Zkrácením rovněž není pouhé nezaplacení daně včas, pokud její výše nebyla zkrácena úmyslným jednáním či opomenutím obviněného. Ústavní soud při shrnutí výše uvedených skutečností shledal, že ze strany obou soudů byl porušen čl. 8 odst. 2 Listiny , podle kterého, mimo jiné, nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. V daném případě byl stěžovatel trestně stíhán a odsouzen pro čin, jehož trestnost však zákon nepředvídá, a v tom spatřuje Ústavní soud zásah do jeho základního práva chráněného čl. 8 odst. 2 Listiny.

Usnesení NS 5 Tdo 1565/2011 Výkladové pravidlo uvedené v § 138 odst. 1 tr. zákoníku nelze přímo použít na výklad znaku „větší rozsah“ u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku. Naproti tomu jiná hlediska než finanční zde nemají žádný význam, takže uvedený znak je nutné vykládat tak, že se jedná o částku nejméně ve výši 50 000,- Kč. Rozsah zkrácení odpovídající alespoň této částce přitom musí soud vyjádřit v popisu skutku a tento závěr je třeba opřít o odpovídající důkazy.

Nález Ústavního soudu IV. ÚS 3093/08 (28. července 2009) Ustanovení § 147 s 148 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, definuje typově shodnou trestnou činnost směřující proti daňové povinnosti (neodvedení § 147 a zkrácení § 148). Ústavní soud přitom považuje pojem "neodvedení" za terminologicky významnější zásah do chráněného zájmu státu. Tomuto pojmu je v ustanovení § 147a trestního zákona poskytnuta přesně definovaná lhůta pro uplatnění účinné lítosti, poskytující možnost projevit ji kdykoliv až do okamžiku než nalézací soud vyhlásí rozsudek. Naopak terminologicky užšímu pojmu "zkrácení" je poskytnuta pouze obecná ochrana, upravená v § 66 trestního zákona, v níž není lhůta pro projevení účinné lítosti stanovena. Ústavní soud proto považuje za nepřípustné, aby soudy posuzovaly lhůty k uplatnění účinné lítosti pro obdobnou trestnou činnost tak rozdílné. Tedy, aby lhůta zjištěná interpretací obecného ustanovení byla nepoměrně kratší než lhůta stanovená zákonem pro jednání, jehož dopad je závažnější.

Rozsudek NS 8 Tdo 1452/2009 (28. dubna 2010) Nejvyšší soud je přesvědčen, že nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV. ÚS 3093/08, jímž Ústavní soud „usměrnil“ právní názory, které byly vyjádřeny v judikatuře Nejvyššího soudu při výkladu znaku „dobrovolnosti jednání“ u účinné lítosti ve smyslu § 66 TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 ve smyslu § 33 TZ), nelze chápat tak, že by jím Ústavní soud zamýšlel zásadním způsobem změnit nebo zrelativizovat teze a judikaturu, na nichž byl založen výklad citovaného ustanovení. V případech, kdy není dostatečně zřejmé, zda a kdy byl pachatel seznámen s výsledky daňové kontroly a jaké k nim zaujal stanovisko, nelze učinit jednoznačný závěr o znaku „dobrovolnosti jednání“ ve smyslu § 66 TZ (ve znění účinném do 31. 12. 2009, od 1. 1. 2010 ve smyslu § 33 TZ.

Usnesení NS 3 Tdo 1134/2011 (9. listopadu 2011) V případě institutu účinné lítosti podle § 147a tr. zák. je třeba vzít v úvahu, že pokud by zákonodárce měl v úmyslu vztáhnout toto zvláštní ustanovení i na trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák., nepochybně by tuto skutečnost vyjádřil v některém ustanovení trestního zákona, popř. by příslušným způsobem upravil dikci ustanovení § 66 tr. zák. Skutečnost, že zákonodárce považuje za závažnější daňový delikt „zkrácení“ daně než její „neodvedení“, je patrný i z vývoje trestněprávní úpravy (srov. § 240, § 241 a § 242 tr. zákoníku).

Usnesení 8 Tdo 272/2012 (29. března 2012) Jestliže pachatel dodatečně splní svou daňovou povinnost až na podkladě výsledků daňové kontroly, byť ještě před zahájením trestního stíhání, nejedná dobrovolně o své vlastní vůli, ale už pod hrozbou zcela bezprostředně hrozícího trestního stíhání. Již v době zahájení daňové kontroly jsou totiž činěny konkrétní úkony, které mají prokázat skutečnosti svědčící o případném zkrácení daně, a tedy v konečném důsledku o tom, že byl spáchán trestný čin.

Usnesení NS 5 Tdo 743/2013 (14. srpna 2013) Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku je zvláštním druhem podvodu. Proto se i otázka zániku trestní odpovědnosti účinnou lítostí posoudí odlišně od trestného činu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 tr. zákoníku, jehož podstatou není podvodné jednání. Rozdílnost v podmínkách použití účinné lítosti u citovaných trestných činů je tak výsledkem odlišného přístupu zákonodárce k řešení tohoto druhu kriminality. Navíc platí, že zatímco účinná lítost podle § 33 tr. zákoníku vyžaduje dobrovolnost v jednání pachatele, zvláštní případ účinné lítosti podle § 241 tr. zákoníku takový požadavek neobsahuje. Účinná lítost u trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 tr. zákoníku pak není vyloučena ani v případě, že příslušný správce daně učinil prvotní poznatek o podezřelé okolnosti, která však bez dalšího neznamenala, že byl spáchán trestný čin, ale mohla být podnětem k provedení kontroly podle § 85 a násl. zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (viz rozhodnutí uveřejněné jako Rt 35/2001).

Usnesení NS 6 Tdo 701/2017 1/2 Pomoc k pokusu přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 240 odst. 1 tr. zákoníku může spočívat též v takovém jednání pachatele, který jako strana kupní smlouvy navrhne plátci příslušného druhu daně změnu této smlouvy spočívající ve snížení výše skutečně uhrazené kupní ceny v úmyslu umožnit hlavnímu pachateli takovou daň zkrátit. V takovém případě kupní cena totiž představuje skutečnost, od které se odvíjela částka, která měla být uhrazena finančnímu úřadu.

Usnesení NS 6 Tdo 701/2017 2/2 Jednání obviněného popsané v rozsudku nalézacího soudu bylo na základě skutkových závěrů kvalifikováno jako pomoc k pokusu přečinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, § 21 odst. 1 tr. zákoníku, § 240 odst. 1 tr. zákoníku, když obviněný navrhl spoluobviněné H. pomoc k jednání a sám následně jednal vůči katastru nemovitostí způsobem, který by vedl ke zkrácení daně. V předmětné věci bylo prokázáno, že kupní smlouva mezi prodávající spoluobviněnou H. a kupujícím, tedy společností Duha Invest s. r. o. zastoupená obviněným, byla datována ke dni 20. 11. 2009. Dodatek č. 1 kupní smlouvy je datován ke dni 23. 11. 2009, přičemž byl uzavřen stejnými smluvními stranami již dne 20. 11. 2009. Tímto dodatkem se výslovně měnil text článku č. III. kupní smlouvy, kde byla specifikována kupní cena. V důsledku toho je zřejmé, že soudy správně posuzovaly dodatek č. 1 kupní smlouvy podle jeho obsahu, který zásadním způsobem změnil jednu z podstatných náležitostí kupní smlouvy, kterým kupní cena bezesporu je. Kupní cena potom byla tou skutečností, od které se odvíjela částka, která měla být uhrazena finančnímu úřadu.

e-mail: bohac@prf.cuni.cz web: www.radimbohac.cz tel.: +420221005530 4. března 2019 doc. JUDr. Radim Boháč, Ph.D. katedra finančního práva a finanční vědy