Dekolonizace Země „třetího světa“

Dekolonizace - úvod Cca 70 % obyvatel světa žilo v koloniích Význam pojmu kolonie? Výhody a nevýhody kolonií? Dekolonizace = proces vymaňování se kolonií z područí mateřských států Počátky – válka za nezávislost USA, řada povstání v Latinské Americe v 19. stol. Další etapy – po první a zejména po druhé světové válce – příčiny?

Příčiny dekolonizace po 2. sv. válce 1) VNITŘNÍ: A) vznik místních elit (studenti, vojáci v 2. sv. v.) – počátek boje za nezávislost B) ztráta kontroly nad územím v době 2. sv. v. C) ekonomická nevýhodnost udržování kolonií 2) VNĚJŠÍ: Bipolární svět – USA ani SSSR nevlastnily kolonie a vystupovaly proti kolonialismu (proč?), snažily se získat mezi bývalými koloniemi spojence

Průběh dekolonizace - Británie

Průběh dekolonizace - Británie Před 1. sv. válkou udělila vybraným koloniím status dominia – např. Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Jižní Afrika Po 1. sv. v. získala tzv. mandátní území (např. Palestina) – cílem přivést je k nezávislosti Po 2. sv. v. přistoupila k dekolonizaci svého impéria – probíhala v letech 1947-67, většinou bez ozbrojených střetů Počátek – 1947 poskytnuta nezávislost Indii – spory mezi muslimy a hinduisty – cesta ke vzniku dvou států – Pákistánu a Indie

Indie a Pákistán 1947 rozdělení na dva státy: Britská armáda odešla hinduistická Indie muslimský Pákistán Britská armáda odešla Ihned začaly územní spory – řada válek o Kašmír – rozdělen mezi oba a Čínu Další válka r. 1971 – vedla k odtržení Východního Pákistánu – vznik státu Bangladéš

Mahátma Gándhí (1869-1948) vl. jm. Móhandás Gándhí Politický a duchovní vůdce Indie (Mahátma = „Velký duch“) Prosazoval nenásilný odpor proti britské nadvládě Syn ministra, získal právnické vzdělání Působení v Jižní Africe – začal bojovat za práva Indů Od r. 1920 v čele strany Indický národní kongres

Mahátma Gándhí (1869-1948) 1930 protestní pochod proti britskému monopolu na sůl – desetitisíce Indů Zatčen, ale záhy přizván vládou k jednání Dosáhl osamostatnění Indie, ale nesouhlasil s rozdělením na 2 státy – protestní hladovka 30. 1. 1948 zastřelen hinduistickým fanatikem

Dekolonizace Afriky

Jižní Afrika 1910 britské dominium 1961 vznik Jihoafrické republiky – vláda bílých usedlíků 1948-1993 základem státu tzv. apartheid (oddělení) – segregace rasových skupin, diskriminace černochů Černoši neměli volební právo, byli soustředěni do rezervací (bantustanů) Mezinárodní izolace JAR

Jižní Afrika

Nelson Mandela (1918-2013) Bojovník za práva černošské většiny V čele Afrického národního kongresu (ANC) – boj proti apartheidu 1960 krvavé potlačení protestů v Sharpeville – radikalizace ANC, teroristické útoky 1962 Mandela zatčen a odsouzen na doživotí

Nelson Mandela (1918-2013) 1990 po 27 letech propuštěn prezidentem de Klerkem – začali spolu jednat o zrušení apartheidu 1993 oba dostali Nobelovu cenu za mír 1994 první svobodné volby – Mandela zvolen prezidentem 1999 odchod do ústraní Dnešní situace v JAR?

Commonwealth of Nations

Commonwealth of Nations „Společenství národů“ – nahradilo Britské impérium (do r. 1931) a Britské společenství národů (1931-1947) Volné sdružení 53 bývalých britských kolonií a dominií se závislými územími – ekonomické a kulturní vazby Žije v něm cca 2,2 mld. lidí Součástí jsou tzv. Commonwealth realms – země uznávající jako hlavu státu britskou královnu (např. Kanada, Austrálie, Nový Zéland)

Průběh dekolonizace - Francie

Francouzská Indočína Za 2. sv. války japonská okupace Růst obliby komunismu 1945 komunista Ho Či Min vyhlásil Vietnamskou demokratickou republiku První indočínská válka – Francie poražena r. 1954 u Dien Bien Phu a stáhla se 1955 konference v Ženevě – vznik Laosu, Kambodži, rozdělení Vietnamu

Francouzské kolonie v Africe 1956 nezávislost Maroka a Tuniska Francie se odmítla vzdát Alžírska – vleklá válka Důsledek – pád čtvrté republiky a nástup Charlese de Gaulla (prezident 1959-69) 1958 nová ústava – vznik páté republiky a posílení pravomocí prezidenta 1962 Évianské dohody – vyklizení Alžírska Francouzi Odpůrci – OAS (Organizace tajné armády) – atentáty na de Gaulla (viz film Šakal)

1960 – „rok Afriky“ 18 států Afriky na základě referend vyhlásilo nezávislost 14 z nich se osamostatnilo od Francie (např. Senegal, Niger, Čad, Mali, Madagaskar…) Počátky vzájemné spolupráce a integrace – 2002 vznik Africké unie (dnes všech 55 států)

Mezinárodní organizace frankofonie

Průběh dekolonizace - Belgie 1960 udělila nezávislost Belgickému Kongu – vznik Demokratické republiky Kongo 1962 se osamostatnily též sousední Rwanda a Burundi (mandáty OSN pod belgickou správou) Ohnisko neklidu a násilí (diktatura v Kongu, 1994 genocida ve Rwandě)

Průběh dekolonizace - Nizozemsko Indonésie – za 2. sv. války okupována Japonskem 1945 národní vůdce Sukarno vyhlásil nezávislost Nizozemsko ji uznalo na nátlak USA až r. 1949 Sukarno se stal prvním prezidentem / diktátorem a průkopníkem tzv. hnutí nezúčastněných (viz dále)

Průběh dekolonizace - Španělsko Odevzdalo většinu svých území Maroku Západní Sahara – dodnes sporné území nárokované různými státy v regionu Součástí Španělska zůstaly Baleáry a Kanárské ostrovy – autonomní postavení

Průběh dekolonizace - Portugalsko Poslední koloniální říše Do r. 1970 diktátor António Salazar – tvrdě vzdoroval dekolonizaci 1974 tzv. karafiátová revoluce – nenásilná Nová vláda umožnila koloniím nezávislost – 1975 Kapverdy, Angola a Mosambik Součástí Portugalska zůstaly Azory a Madeira

Dopady dekolonizace - „třetí svět“

Dopady dekolonizace - „třetí svět“ Pojem poprvé užit r. 1952 pro rozvojové země Latinské Ameriky, Afriky a Asie PROBLÉMY ROZVOJOVÝCH ZEMÍ: Etnické a náboženské rozepře mezi skupinami obyvatel Vztah mezi původními obyvateli a evropskými osadníky Pomalý rozvoj ekonomiky, technická zaostalost, nízké mzdy Nízká životní úroveň, nedostatek potravin a pitné vody Časté vojenské diktatury, státní převraty a bující korupce Populační exploze (1960 světová populace 3 mld.; dnes 7,7 mld.) Spory USA a SSSR o vliv ve třetím světě - vznik tzv. hnutí nezúčastněných

Populační exploze Populace (v mld.) 1 2 3 4 5 6 7 Rok 1804 1927 1960 1974 1987 1999 2012

Hnutí nezúčastněných USA a SSSR soupeřily o vliv ve třetím světě Některé rozvojové země reagovaly tzv. nezúčastněností – cílem bylo neangažovat se ani v jednom bloku, ale nechat si tuto možnost otevřenou 1955 první konference nezúčastněných v indonéském Bandungu – představitelé: Sukarno – indonéský prezident Gamál Násir – egyptský diktátor Džaváharlál Nehrú – indický premiér (Josip Broz Tito – jugoslávský diktátor, neúčastnil se)

Hnutí nezúčastněných „Je to první interkontinentální konference barevných národů v dějinách lidstva… Sestry a bratři! Naše doba je úžasně dynamická! Národy a státy se probouzejí ze stoletého spánku! Starý svět bělochů, kteří pustošili planetu válkami, vymírá. Nadchází lepší svět, který zlikviduje studenou válku a zavede nové bratrství všech národů, ras a vyznání, neboť všechna velká náboženství jsou zajedno v poselství vzájemné snášenlivosti… My, národy Asie a Afriky, jež počtem daleko přesahujeme polovinu světového obyvatelstva, zorganizujeme tak zvané mravní násilí národů ve prospěch míru.“ (Sukarno)

Hnutí nezúčastněných dnes