Historie blízkovýchodního konfliktu Izrael a Palestina Historie blízkovýchodního konfliktu

Výklad pojmů PŮVODNÍ VÝZNAM Izrael – označení pro židovský národ i pro biblickou zemi Kenaan Palestina – zeměpisné označení oblasti, po 1. sv. válce označení britského mandátního území VÝZNAM PO R. 1948 Izrael – označení pro novodobý židovský stát Palestina – pojem užívaný Araby z území britského mandátu, dnes též autonomní oblast uznávaná OSN

Počátky konfliktu Od 16. stol. Svatá země součástí Osmanské říše 2. pol. 19. stol – počátek arabského nacionalismu – snaha o osamostatnění z Osmanské říše Zároveň počátek sionismu – zakladatel Theodor Herzl, cílem vytvoření židovského státu – vlna přistěhovalectví evropských Židů do Palestiny

Příčiny konfliktu masová imigrace evropských Židů narušovala arabské osídlení – spory o půdu Arabové nepovažovali biblický nárok Židů na Svatou zemi za legitimní a vnímali je jako další evropské utlačovatele Za 1. sv. války Británie využila spojenectví Arabů v boji proti Osmanské říši a slíbila jim nezávislost, ale po válce slib nedodržela Židům naopak podle tzv. Balfourovy deklarace (1917) Britové slíbili podporu pro „zřízení národní domoviny v Palestině“ – rozhořčení Arabů

Britský mandát Palestina (1920-48)

Britský mandát Palestina (1920-48) 1920 – Společnost národů udělila Britům a Francouzům na Blízkém východě tzv. mandáty – poručnictví nad bývalými koloniemi poražených států s cílem přivést je k osamostatnění Vznik Britského mandátu Palestina – Arabové britskou správu odmítali a vedli další spory s Židy 30. léta – holocaust vedl k masovému nárůstu imigrace Židů do Palestiny – Arabové odmítali a Británie řešila tvrdými imigračními kvótami Po 2. sv. válce – poměr obyvatel 2:1 (1,3 mil. Arabů a 600 tis. Židů) – Židé žádali rozdělení Palestiny, ale Arabové to odmítali – Británie předala řešení sporu nové Organizaci spojených národů (OSN)

Návrh OSN na rozdělení Palestiny 1947 zvláštní komise OSN navrhla rozdělení na dva státy – židovský a arabský Jeruzalém měl mít zvláštní status pod správou OSN Židé návrh přijali, ale Arabové byli proti 29. 11. 1947 hlasování ve Valném shromáždění OSN – většina návrh podpořila Arabové dali najevo, že vznik židovského státu nepřipustí – cesta k válce

Vyhlášení Státu Izrael (1948)

Vyhlášení Státu Izrael (1948) 15. 5. 1948 měl skončit britský mandát a britské jednotky měly odejít Večer 14. 5. v muzeu v Tel Avivu David Ben Gurion (poté první premiér) přečetl Deklaraci nezávislosti státu Izrael (viz TEXT) Stát byl vzápětí uznán USA i SSSR (včetně ČSR)

Státní symboly Izraele

První arabsko-izraelská válka (1948) Žádný arabský stát v Palestině nevznikl Egypt, Jordánsko, Irák, Sýrie, Libanon a Saúdská Arábie nerespektovaly rozhodnutí OSN a ihned zaútočily na Izrael 1948 první izraelsko-arabská válka Výhody a nevýhody stran?

První arabsko-izraelská válka (1948) Arabové – početní převaha, ale nekoordinovanost, zastaralá výbava, špatná bojová morálka Izrael – dobrý výcvik, velení i motivace, dodávky zbraní z ČSR (Stalin usiloval získat Izrael jako sovětskou oporu na Blízkém východě) Výsledek – 1949 uzavřeno příměří: Izrael svou existenci uhájil a rozšířil své území území plánovaného arabského státu rozděleno – Egypt získal pásmo Gazy, Jordánsko obsadilo západní břeh Jordánu a Východní Jeruzalém Vznik uprchlického problému - 800 tis. Palestinců uprchlo z Izraele do sousedních arabských států

Izrael po první válce (1948) „jediná oáza demokracie na Blízkém východě“ – 1949 první volby do Knesetu (parlamentu), volební právo měli i Arabové 1950 zákon o návratu – zaručil každému člověku s židovskými kořeny právo přistěhovat se do Izraele a získat zde občanství 1950 Jeruzalém byl vyhlášen hlavním městem Izraele (porušení plánu OSN) a přesunuly se sem úřady; USA i SSSR na protest ponechaly své ambasády v Tel Avivu Hlavním spojencem a ochráncem Izraele se staly USA; SSSR začal podporovat arabské státy (dodávky zbraní)

Gamál Násir v Egyptě Porážka arabských států odhalila jejich zaostalost a vedla k převratům 1952 skupina důstojníků v Egyptě sesadila krále a vyhlásila republiku Prezident – plukovník Gamál Násir – uzavřel dohodu o odchodu Britů z Egypta a získal dodávky zbraní z ČSR Reakce Západu – odmítl financovat Násirův projekt stavby Asuánské přehrady

Suezská krize (1956) 27. 7. 1956 Násir znárodnil Suezský průplav, aby získal finance na stavbu Asuánské přehrady; zároveň zablokoval izraelský přístav Ejlat Británie a Francie (hlavní akcionáři průplavu) se spojily s Izraelem a zahájily odvetu s cílem svrhnout Násira a obnovit kontrolu nad Suezem 29. 10. Izrael zahájil útok a obsadil Sinaj; Británie a Francie zahájila letecké útoky na Egypt Reakce – proti útokům vystoupila OSN, prezident USA Eisenhower i sovětský vůdce Chruščov Výsledek – Britové, Francouzi a Izrael se musely stáhnout, Násir udržel Suez a upevnil svou pozici, USA se staly klíčovou velmocí na Blízkém východě

Suezská krize (1956)

Gamál Násir - karikatury

OOP (Organizace pro osvobození Palestiny) Vznikla r. 1964 Nejvýznamnější organizace palestinských uprchlíků Podporována Násirem 1969 stanul v čele Jásir Arafat – mediální hvězda Cíl – boj za návrat Palestinců do své vlasti, odmítání státu Izrael

Šestidenní válka (1967) Růst napětí v regionu – hlavní páteří odporu proti Izraeli byly Egypt a Sýrie (spojenci SSSR) Předehra – syrská armáda ostřelovala Izrael z Golanských výšin a Egypt zablokoval Izraeli přístup do Indického oceánu Počátek – 5. 6. 1967 izraelské letectvo nečekaně zaútočilo a zničilo egyptská a syrská letadla na základnách; zároveň zahájen pozemní útok na Sinaj 7. 6. pronikli izraelští vojáci do starého Jeruzaléma a stanuli u Zdi nářků – symbolický moment 9. 6. zahájen útok na syrské Golanské výšiny Po 6 dnech válka 10. 6. skončila – arabské státy požádaly o příměří

Šestidenní válka (1967)

Šestidenní válka (1967) - výsledky Padlo jen 700 izraelských vojáků, zatímco Egypťanů padly desetitisíce Izrael dobyl a okupoval tato území: Sinajský poloostrov a pásmo Gazy (od Egypta) Golanské výšiny (od Sýrie) Západní břeh Jordánu a východní Jeruzalém (od Jordánska) Palestinci se dostali pod správu Izraele, což vedlo k jejich radikalizaci – eskalace konfliktu Izrael začal na okupovaném Západním břehu budovat židovské osady – dle mezinárodního práva nelegální Izrael si vysloužil ve světě pověst agresora a OSN jej vyzvala ke stažení z okupovaných území

Jomkipurská válka (1973) Egypt a Sýrie chystaly po šestidenní válce odvetu 6. 10. 1973 zahájili útok – Egypťané na Sinaji a Syřané na Golanských výšinách Tento den Židé slavili svátek Jom kipur (Den smíření) – útokem zaskočeni Izraelský postup – na Golanech i na Sinaji přešli do protiútoku a otevřeli si cestu k Damašku i Káhiře Reakce arabských států – omezily těžbu ropy a zvýšily její cenu – vznik ropné krize (1973) – tím tlačily na USA, aby přiměly Izrael k příměří (uzavřeno 11. 11. 1973) V Ženevě se následně konala první mírová konference o Blízkém východě – dohoda o stažení vojsk

Mír Izraele s Egyptem (1979) Egyptský prezident Anwar Sadat usiloval o mírový dialog s Izraelem – zprostředkoval prezident USA Jimmy Carter 1979 podpis mírové smlouvy – Izrael se stáhl ze Sinaje a Egypt zaručil Izraeli bezpečnou plavbu Suezským průplavem Dopad – arabské státy vnímaly Egypt jako zrádce – Sadat r. 1981 zavražděn

První intifáda (1987-1993) Příčiny – růst nespokojenosti mezi Palestinci na okupovaných územích (nezaměstnanost, šikana ze strany izraelských vojáků, špatná hospodářská situace, výstavba židovských osad…) 1987 začala první intifáda („povstání“) – řada lidových demonstrací proti Izraeli – tvrdě potlačovány Dopady – intifáda Palestince stmelila, přispěla k jejich národnímu uvědomění a volání po vlastním státu, získala jim sympatie světových médií Problém – popularitu mezi Palestinci získaly radikální skupiny podnikající teroristické akce proti Izraeli – nejznámější je hnutí Hamás („nadšení“)

Dohoda z Osla (1993) Konec studené války – SSSR zaniká a převahu na Blízkém východě získávají USA 1993 mírová jednání v Oslu – Jásir Arafat a Jicchak Rabin – dohoda na zřízení Palestinské autonomie (samosprávy) 1994 Arafat zvolen palestinským prezidentem Problém – otázka Jeruzaléma (čím hlavním městem bude?), radikální skupiny (Hamás) dohodu neuznávaly, Izrael dál buduje osady na okup. území

Druhá intifáda (2000-2005) Záminka – 28. 9. 2000 „vycházka“ Ariela Šarona s ozbrojenci na Chrámovou horu v Jeruzalémě – podnět k nepokojům Nové metody násilí – sebevražedné atentáty, miny, rakety s trhavinami; brutální zákroky Izraele (i proti civilistům) Mezníky – 2001 (teroristické útoky na USA – Izrael hází Palestince do jednoho pytle s teroristy) a 2004 (smrt Jásira Arafata) Počty obětí – cca 3500 Palestinců a 970 Izraelců

Protiizraelská propaganda

Současný stav Premiér Benjamin Netenjahu („Bibi“) – odmítl kompromis s Palestinci, pokračuje s výstavbou židovských osad – eskalace sporu a ochlazení vztahů s USA 2012 OSN uznala Palestinskou autonomii jako nečlenský pozorovatelský stát – faktické uznání Spory pokračují dodnes

Dnešní Jeruzalém

Shrnutí – izraelsko-palestinský spor Nejde o černobílý boj dobra se zlem Nejde původně o náboženský / kulturní střet Obě strany mají legitimní nároky v regionu Obě strany se dopouštějí násilných kroků Obě strany mají malou ochotu ke kompromisu Obě strany využívají nepřátelskou propagandu v médiích Lze konflikt vyřešit? Za jakých podmínek?

Doporučené zdroje Marek Čejka, Izrael a Palestina, Brno 2015 (aktualizované vydání) Vladimír Nálevka, Horké krize studené války. Praha 2010