Revoluční rok 1848-49 „Jaro národů“

Revoluce 1848-49 Série vzájemně se ovlivňujících revolucí ve všech velmocích Evropy kromě Ruska a Británie (pouze odpor Irů + hladomor) Vrcholné vzepětí liberalismu a nacionalismu – občanská revoluce i národní hnutí Účast širokých vrstev – zejména nižší vrstvy (proti poddanství a bídě) a vzdělané měšťanstvo Cíle měšťanstva – dosáhnout národní autonomie, sjednotit stát, zavést ústavu, práva a svobody, uřídit konstituční monarchii či republiku, zrušit poddanství

1) Itálie Království Sardinské (Piemont, Sardinie) – savojská dynastie Lombardie a Benátsko – Habsburkové Státy střední Itálie – vedlejší linie Habsburků Papežský stát Království obojí Sicílie (Neapolsko, Sicílie) - Bourboni

Představy o sjednocení Itálie 1) Mladá Itálie – časopis a hnutí, založil v exilu Giuseppe Mazzini, cílem lidové povstání, vznik ústavodárného shromáždění a republika 2) strana umírněných – cílem konfederace italských panovníků v čele s papežem 3) Sardinie – představa o sjednocení shora pod vládou savojské dynastie

Předvečer revoluce Hospodářský rozvoj Itálie (železnice, textil) Bída rolníků a dělníků, hladové bouře v Lombardii 1846 nový papež Pius IX. – zrušení cenzury tisku – navázali další panovníci italských států – předpoklad revoluce

Revoluce v Itálii Leden 1848 – lidové povstání v Palermu, zapojení všech vrstev, svržení vlády Bourbonů na Sicílii Rozšíření do Neapolska – král slíbil ústavu dle vzoru Francie (též v Sardinii, Římě, Toskánsku) Březen 1848 – zprávy o revoluci ve Vídni – svržení habsburské vlády v Miláně a Benátkách Sardinský král Karel Albert se postavil do čela sjednocování a vyhlásil válku Habsburkům – tzv. první italská válka za nezávislost Červenec 1849 – porážka u Custozzy rakouským maršálem Radeckým

Maršál Jan Radecký Český šlechtic (1766-1858) Vstup do rakouské armády, pobočník generála Laudona Účast ve válkách proti Francii a Napoleonovi Autor plánů bitvy u Lipska Velitel rakouských sil v Itálii, vítěz nad revolucí 1848-49 Johann Strauss starší – „Pochod Radeckého“

„Revoluce zdola“ Prosazení Mazziniho plánů na vznik republiky Odmítnutí spojení s italskými panovníky a vyhlašování republik s vypsáním všeobecných voleb do ústavodárného shromáždění Republiky v Toskánsku, Benátkách i Římě (vyhnán papež)

Konec revoluce Březen 1849 – Karel Albert znovu vyhlásil válku Rakousku a byl opět poražen Abdikace – nástup Viktora Emanuela II. – mír s Rakouskem Obnova vlády Habsburků a Bourbonů, v létě 1849 obsazení republik v Benátkách a Římě Význam revoluce – příprava na sjednocení Itálie

2) Francie Červencová monarchie Ludvíka Filipa Problémy – omezené volební právo, bída nižších vrstev, šíření socialistických myšlenek Opora režimu – bohatí obchodníci a průmyslníci Odpůrci režimu – umírnění republikáni, socialisté, lidé vzpomínající na Napoleona Reformní bankety – požadavek volební reformy Únor 1848 – vládní zákaz jednoho z banketů – podnět k revoluci v Paříži (dělníci, studenti, inteligence) – barikády a střet s vojskem

Únorová revoluce

Druhá republika Ludvík Filip se vzdal trůnu a uprchl ze země Vytvořena prozatímní vláda – vyhlásila republiku a vypsala volby do parlamentu dle všeobecného volebního práva Tlak dělníků na vládu – zřízení národních dílen Vítězství umírněných republikánů ve volbách, zrušení národních dílen z finančních důvodů Důsledek – v červnu 48 povstání dělníků proti republikánské vládě – krvavě potlačeno Vytvořena ústava – v čele prezident volený na 4 roky po vzoru USA, zvolen lidovým hlasováním

Ludvík Bonaparte Synovec Napoleona I. Původně liberál a karbonář – vězněn 1848 návrat do Francie a kandidatura na prezidenta Popularita – vzpomínky na Napoleona, obliba u armády a venkovského lidu, víra v zavedení pořádku a blahobytu hlavní protikandidát nenáviděn za potlačení dělnického povstání 1848 zvolen prezidentem

Prezident Ludvík Bonaparte Silná výkonná moc, v čele armády i policie Cesty po Francii, zisk podpory katolíků díky pomoci papeži v návratu do Itálie Dosazování stoupenců na klíčové posty ve státě a armádě, vytlačování republikánů Důležitá rozhodnutí si nechával schvalovat lidovými plebiscity 1851 státní převrat - zatčení tisíců opozičních politiků, likvidace republikánů, odchody do exilu 1852 plebiscit – nové pravomoci a delší funkční období

Druhé císařství (1852-70) 1852 plebiscit schválil obnovu císařství Slib zajištění míru a prosperity Bonapartismus – způsob vlády Napoleona I. a III. – silná výkonná moc, zdánlivá lidovost

3) Německo

Předvečer revoluce Vzepětí nacionalismu a touha po sjednocení Německý spolek – Rakousko vytlačováno Pruskem – průmyslový rozvoj, celní unie s německými státy – hospodářské sjednocování 1848 – lidové demonstrace pod vlivem událostí ve Francii, požadavek práv a svobod a svolání parlamentu Březen 1848 – povstání v Berlíně – pruský král slíbil svolání ústavodárného shromáždění

Povstání v Berlíně

Frankfurtský parlament Státy Německého spolu vypsaly všeobecné volby do celoněmeckého parlamentu ve Frankfurtu, který měl připravit společnou ústavu Parlament zasedal od května 1848, účast inteligence a středních vrstev („honorace“) Jako český delegát pozván Palacký – odmítl („Psaní do Frankfurtu“) – český národ je svébytný a české země ani Rakousko nesmějí zaniknout ve sjednoceném Německu Čeští Němci své zástupce do Frankfurtu vyslali – rozkol české a německé politiky

Frankfurtský parlament

Diskuse o sjednocení Německa 1) spolková republika – neprosadilo se 2) dědičné císařství – spor o jeho podobu Velkoněmecké řešení – území bývalé SŘŘ včetně Rakouska a českých zemí, vláda Habsburků Maloněmecké řešení – pouze německá území bez Rakouska, vláda pruského krále Sněm se přiklonil k maloněmeckému řešení a v březnu 1849 vyhlásil ústavu – poprvé v Německu práva a svobody

Konec revoluce v Německu Císařská koruna nabídnuta pruskému králi Fridrichu Vilémovi IV. Král odmítl, rozehnal parlament a nepřijal ústavu – následovali jej další němečtí panovníci Neúspěch revoluce, ale příprava na sjednocení Německa