A B C a c b 2.1 Cévy a sítkovice

Slides:



Advertisements
Podobné prezentace
Buňka.
Advertisements

Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Pletiva vodivá.
Primární krycí pletiva
Heterotrofní výživa Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Heterotrofní výživa.
VODIVÁ PLETIVA VY_32_INOVACE_3.1.Bi1.02/Li VY_32_INOVACE_3.1.Bi1.01/Li
VZTAHY ORGANISMŮ.
stélka - tělo nižších rostlin, není tvořeno pletivy kormus - členěné tělo vyšších rostlin.
Výukový materiál zpracován v rámci projektu EU peníze školám
Rostlinná pletiva.
LIST.
Výživa rostlin Autor: Mgr. Jarmila Kučerová Projekt „EUROgymnázia“
VZTAHY MEZI ORGANISMY.
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
STRUKTURA A VLASTNOSTI DŘEVA
Stavba dřeva Svět práce, 7. ročník VY_32_INOVACE_335, 17. sada, SP
Rostlinná pletiva Biologie 1. ročník.
ROSTLINNÁ PLETIVA.
Soustavy pletiv Pletiva – skupiny buněk stejného tvaru, funkce.
ROSTLINNÁ PLETIVA Krytosemenné rostliny mají na povrchu těla KRYCÍ PLETIVA = ty chrání vnitřek rostliny před vysycháním U nadzemních částí rostliny krycí.
HISTOLOGIE = nauka o rostlinných pletivech HISTOLOGIE = nauka o rostlinných pletivech PLETIVO = soubor buněk stejného tvaru, stavby a funkce.
Biologie rostlin.
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Střední odborné učiliště stavební, odborné učiliště a učiliště
Rostliny.
ROSTLINNÁ PLETIVA.
AUTOR: Ing. Helena Zapletalová
Digitalizace výuky Příjemce
Test: Pletiva a orgány cévnatých rostlin
STAVBA DŘEVA, VLASTNOSTI, VADY
VODIVÁ PLETIVA.
Výuková centra Projekt č. CZ.1.07/1.1.03/
Ukázky borky.
Rostliny - význam a jejich dělení.
Základní vzdělávání - Člověk a příroda - Přírodopis - Biologie rostlin
rostlinné orgány složeny z vyskytují se u rozdělení: vegetativní
Uspořádání rostlinného těla
POVRCHY ROSTLIN Stavba rostlinné buňky
INVESTICE DO ROZVOJE VZDĚLÁVÁNÍ
Ekosystémy.
VÝŽIVA ROSTLIN 2014.
PLETIVA VY_52_INOVACE_B1 – 31 AUTOR: Mgr. Iveta Bartošová
SEMENNÉ ROSTLINY STAVBA TĚLA KOŘEN.
STONEK.
Č.projektu : CZ.1.07/1.1.06/ Základy anatomie rostlin 1. díl (kořen – stonek)
Genetických pojmů EU peníze středním školám Název vzdělávacího materiálu: Rostlinná pletiva – II. část Číslo vzdělávacího materiálu: ICT5/7 Šablona: III/2.
Č.projektu : CZ.1.07/1.1.06/ Portál eVIM ROSTLINNÁ PLETIVA.
1. H ETEROTROFNÍ VÝŽIVA ROSTLIN Mgr. Michal Střeštík.
KOŘEN Biologie, 2. ročník, Botanika. Obecná charakteristika kořen patří mezi tzv. vegetativní orgány společně se stonkem a listem pravý kořen se poprvé.
Barbora Sedláčková, Oktáva 15/16. KVAŠENÍ = FERMENTACE Pivovarské kvasinky Katabolický proces opačný k fotosyntéze Probíhá za nepřítomnosti vzduchu ->
Šablona Identifikátor školy: Jméno autora: Ivana KašpárkováDatum vytvoření: Vzdělávací obor, téma: Přírodovědná praktika, rostlinná.
Trvalá pletiva. Rostlinná pletiva (dělení) Podle schopnosti dělení rozlišujeme: Meristematická (dělivá) – umožňují růst Trvalá – vznikají činností dělivých.
Stavba rostlinného těla KOŘEN.
STONEK ROSTLINY.
BOTANIKA Procvičování pojmů
Vegetativní orgány Stonek
Diana Šťastná Gymnázium Židlochovice Oktáva, cvičení z biologie
Biologie, 2. ročník, Botanika
Heterotrofie u rostlin
VY_32_INOVACE_09_Rostlinná pletiva – 2. část
DIDAKTICKÁ HRA PRO 6. ROČNÍK
Anatomie rostlinných orgánů
ŠKOLA: Gymnázium, Chomutov, Mostecká 3000, příspěvková organizace
STÉLKA předchůdce pletiv a orgánů chromista, rostliny, houby
LIŠEJNÍKY Obr. 1 Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Miroslav Navrátil. Dostupné z Metodického portálu ISSN:
A B C a c b 2.1 Cévy a sítkovice
Rostliny - význam a jejich dělení.
Pletiva a tkáně Petra Jůzlová.
Botanika.
Vegetativní orgány kořen.
Transkript prezentace:

A B C a c b 2.1 Cévy a sítkovice A − Řez stonkem s vyznačenými vodivými pletivy (a). Vodivá pletiva uvnitř stonku jsou tvořena částí dřevní (B) a lýkovou (C). B − Podélný řez dřevní částí vodivých pletiv. Můžeme pozorovat různé druhy cév (b), které mají charakteristicky ztlustlé buněčné stěny. C − Podélný řez lýkovou částí vodivých pletiv. Buňky mají zachované přepážky, které jsou charakteristicky proděravělé (c). Buňky označujeme jako sítkovice.

2.2 Typy cévních svazků. Podle rozložení dřevní (tmavá barva) a lýkové (světlá barva) části rozlišujeme následující typy cévních svazků: 1) bočné, 2) dvojbočné, 3) lýkostředné, 4) dřevostředné, 5) radiální. https://eluc.kr-olomoucky.cz/verejne/lekce/33

Jednoděložné Dvouděložné neuspořádané cévní svazky Dvouděložné uspořádané cévní svazky 2.3 Vodivá pletiva u dvouděložných a jednoděložných rostlin. U dvouděložných rostlin jsou bočné cévní svazky uspořádány do kruhu, tím mohou rostliny druhotně tloustnout. trpitele.blog.cz/0806/rozdily-mezi-rostlinami-dvoudeloznymi-a-jednodeloznymi 3

2.4 Letokruhy Letokruhem rozumíme přírůstek dřeva za vegetační období. Jsou lépe viditelné u jehličnatých dřevin a můžeme podle nich určit stáří dřevin. Jarní dřevo je světlejší a měkčí, letní dřevo je tmavší, hustší a tvrdší. https://www.opi.zcu.cz/download/drevo.pdf

a B A b 2.5 Provětrávací pletiva A – průduch (a – svěrací buňky, jediné buňky pokožky obsahující chloroplasty, b – průduchová štěrbina) B – povrchová struktura listu s pokožkovými buňkami laločnatého tvaru a průduchy (a).

A a b C B c 2.6 Čočinky A − Příčný řez čočinkou (a – tenkostěnné buňky, b – buňky se zkorkovatělými buněčnými stěnami, kterými se čočinky na zimu uzavírají) B, C − Čočinky (c), které je možné pozorovat na povrchu borky dřevin (na zlatici (B) a jasanu (C)). http://www.kbg.fpv.ukf.sk/slovnik/show_img.php?ido=160

C A b a B 2.7 Povrchové útvary na listech A − Pokožka s krycími chlupy (a) a žláznatými chlupy (b). Jsou tvořeny pouze z pokožkových buněk. B − List masožravé rostliny rosnatky s tentakulemi. C − Detail tentakule, kde jsou patrné podpokožkové útvary (a), které se podílejí na její stavbě.

f g h i j k e b c d a b 2.8 Schéma příjmu a vedení vody Rostlina přijímá vodu z půdy (b) přes kořenové vlásky (a). Jedná se o výběžky pokožkových buněk (c), jež kryjí povrch kořínků. Voda putuje přes buňky kořenové kůry (d) až do vodivých pletiv (e). Dřevní částí cévního svazku je vedena do listů, kde se jí část odpařuje. Listy ztrácejí vodu nejčastěji přes průduchy (j), které bývají otevřeny průduchovou štěrbinou (k). Malé množství vody se může vypařit přes povrch listu – přes kutikulu (f). Celému popsanému ději říkáme transpirace. Na obrázku můžeš pozorovat i jednotlivé části listu (svrchní pokožka – g, dužnina listu – h, spodní pokožka – i). http://www.leavingcertbiology.net/chapter-25-nutrition-in-the-flowering-plant.html

B A C 2.9 Adaptace rostlin suchých stanovišť A − Krycí chlupy hlošiny. B − Příčný řez listem oleandru. Na spodní straně jsou patrné zanořené průduchy (označeno šipkami), které jsou uložené v dutinách obsahujících četné chlupy. C − Příčný řez listem travin. Šipka označuje ohýbací buňky, které způsobují složení nebo stočení listu. http://www.sci.muni.cz/~anatomy/dermal_tissues/html/eleagnus_3.htm http://www.sbs.utexas.edu/mauseth/weblab/webchap10epi/10.3-10.htm

2.10 Litopsy https://www.cact.cz/noviny/2005/03/Lithops_optica.htm

B A 2.11 Welwitschie Má vyvinuté pouze dva mohutné listy (A), které se vlivem vnějšího prostředí třepí (B). http://www.botaniliberec.cz/nahosemenne.php

2.12 Příklad různolistosti u lakušníku http://ziva.avcr.cz/2015-1/lakusniky-vykladni-skrin-evoluce-skryta-v-nasich-vodach.html http://www.kvetenacr.cz/detail.asp?IDdetail=445

C B A 2.13 Jmelí bílé Semena jmelí rozšiřují trusem zejména drozdovití ptáci. Semeno obsahuje v trávicí soustavě ptáků nestravitelnou lepkavou látku, díky které se přichytí k podkladu. Po vyklíčení (A), kdy rostlina ještě žije z vlastních zásob škrobu, musí vytvořit složitý systém zakotvení v hostiteli pomocí speciálních pozměněných kořenů (haustorií). Těmito kořeny získává od svého hostitele vodu a minerální látky, postupně roste (B) a vytváří dobře pozorovatelné útvary na dřevinách (C). http://www.melesy.cz/jmeli-na-stromech-v-mestske-zeleni-parcich

a b c d 2.14 Stavba těla lišejníku. Na příčném řezu lišejníkem můžeme rozlišit svrchní (a) a spodní (d) korovou vrstvu. V řasové vrstvě (b) můžeme pozorovat zelené řasy nebo sinice. Dřeňová vrstva (c) je tvořena především houbovými vlákny. Ze spodní korové vrstvy (d) mohou vybíhat příchytná vlákna. http://prestasiherfen.blogspot.com/2015/12/

b c d a 2.15 Mykorhiza Houby žijí ve vzájemně prospěšném soužití s většinou rostlin. Toto soužití označujeme jako mykorhizu. Houbová vlákna obalují kořeny rostlin (a) a zasahují až do jejich kořenových pletiv (b – houbová vlákna, c – buňky kořene s houbovými vlákny, d – kořenové buňky). http://www.mycorrhiza.de/vorteile.html

B D C A 2.16 Hnilák Autotrofní rostlina (A) je přes houbová vlákna (D) napojena (C) na heterotrofní rostlinu hnilák (B). http://docplayer.cz/45486347-Mykoheterotrofie-a-mixotrofie-orchideji.html

2.17 Lapací zařízení masožravých rostlin a) rosnatka; b) špirlice; c) mucholapka; d) bublinatka; e) tučnice; f) láčkovka; g) aldrovandka podle: Biologická olympiáda 2008/2009 – zadání školního kola

3.1 Ekosystém rybníka Producenty v rybníku mohou být fotosyntetizující zelené rostliny (IIA) nebo drobné řasy a sinice (IIB). Fytoplanktonem (IIB) se živí drobní konzumenti prvního řádu (III-1, např. někteří prvoci, drobní korýši, vířníci), ti jsou pak potravou konzumentů druhého řádu, jako jsou ryby a draví brouci (III-2), nebo konzumentů vyšších řádů (III-3). Mrtvé organismy jsou rozkládány destruenty (dekompozitory, rozkladači, reducenty), jako jsou různé druhy bakterií (IV). http://www.oskole.sk/?id_cat=54&clanok=6281

A B d c b a 3.2 Potravní síť a pyramida Vztahy mezi organismy uvnitř ekosystému můžeme vyjádřit potravní sítí (A) nebo potravní pyramidou (B). Součástí potravních řetězců jsou producenti (a), konzumenti prvního řádu (b), konzumenti druhého řádu (c) a konzumenti vyšších řádů (d), někdy označovaní jako vrcholoví predátoři v daném ekosystému. Potravní pyramida vyjadřuje i množství energie, které systémem protéká. http://slideplayer.cz/slide/2886870/