Josefinismus

Krize rodu Habsburků Velká krize rodu Habsburků nastává v prvé polovině 18. století. Císař a král Karel VI. (1711 - 1740) nezanechal ze sňatku s Alžbětou Brunšvickou po sobě mužských dědiců, respektive jeho jediný syn Leopold Jan zemřel několik měsíců po svém narození. Zbývaly jen tři dcery, z nichž nejstarší byla Marie Terezie (*13.5. 1717 ve Vídni). Aby zajistil nástupnické právo i svým dcerám, byl vydán (již roku 1713) zákon nazvaný jako pragmatická sankce a kromě nedělitelnosti habsburského soustátí měl zajistit i nástupnické právo v ženské linii rodu Habsburků.

Tento zákon byl přijat zemským sněmem v Čechách roku 1720 (téhož roku i na Moravě a ve Slezsku), Uhersko přijalo pragmatickou sankci na sněmu v Bratislavě roku 1723. Též i okolní panovníci uznali pragmatickou sankci a to až na bavorského vévodu kurfiřta Karla Alberta z rodu Wittelsbachů. Ovšem již antické přísloví praví, že smlouvy se uzavírají, aby byly porušovány. A nestojí-li za smlouvou vojenská hrozba silné armády podpořená dostatkem financí, vbrzku se ukáže , že je tato smlouva jen "bezcenným cárem papíru" o čemž se záhy přesvědčila i dcera Karla VI. Marie Terezie.

Marie Terezie Jaká byla Marie Terezie? Do podvědomí našich předků a nejspíše i našeho se zapsala jako postarší korpulentní dáma a to díky tereziánskému tolaru, který byl oblíbeným platidlem ještě dlouho po jejím skonu.

Ovšem ve svém mládí byla považována za jednu z nejkrásnějších panovnic Evropy. Historici hodnotí Marii Terezii jako velmi pilnou, vtipnou a bystrou ženu, která své okolí překvapovala svou neutuchající činorodostí. Svým životem a energií si získala i určitou dávku sympatií svého protivníka pruského krále Fridricha II., který o ní prohlásil: „... dělala čest svému rodu a trůnu. Válčil jsem s ní, ale nikdy jsem nebyl jejím nepřítelem...“

Ve 23 letech musela Marie Terezie postoupit úporný boj o své dědictví po otci Karlu VI. Jako první vojensky napadl Marii Terezii pruský král Fridrich II, který se během tzv. první slezské války (1740-1742) zmocnil téměř celého Slezska. Ale další nebezpečí přišlo ze strany bavorského vévody kurfiřta Karla Alberta, který vznášel dědické národy na majetek Habsburků. Roku 1741 byly ve Frankfurtu ujednány dohody o "dělení habsburského soustátí" při kterém Čechy a část Rakouska měly připadnout k Bavorsku, Morava měla připadnout Fridrichovi Augustovi Saskému, Fridrich II. Pruský měl obdržet Slezsko. Marii Terezii mělo zůstat jen Uhersko a část rakouských zemí.

Roku 1741 vpadl bavorský Karel Albert do Horního Rakouska a 2 Roku 1741 vpadl bavorský Karel Albert do Horního Rakouska a 2. října 1941 dobyl Linec kde mu holdovala část rakouských stavů, poté se se svým bavorsko-francouzským vojskem obrátil do čech, dobyl Budějovice a 26. listopadu 1741 i Prahu. Dne 19. prosince mu po bohoslužbách u sv. Víta ve Vladislavském sále pražského hradu holdovala i část české šlechty včetně pražského arcibiskupa Manderscheida - ten také proto byl u MT dlouho v nelibosti. 24. ledna 1742 byl na sněmu ve Frankfutru zvolen Karel Albert císařem a 12. února korunován jako Karel VII.

Marii Terezii zůstalo věrné jen Uhersko a na sněmu v Bratislavě roku 1741 (viz obrázek č. 4) jí magnáti s tasenými šavlemi přísahali věrnost až k prolití krve. (korunovace 20. června 1741). S pomocí uherských vojsk 13. února 1742 dokonce její armáda dobyla sídelní město bavorského Karla Alberta Mnichov a v lednu 1743 byla vyhnána bavorsko-francouzská vojska z Čech. Dne 12. května 1743 byla korunována v Praze olomouckým biskupem Lichtensteinem na českého krále.

Ovšem války se vedly dále - v letech 1744 - 1745 se vedla tzv Ovšem války se vedly dále - v letech 1744 - 1745 se vedla tzv. druhá slezská válka, jejíž výsledky byly pro Marii Terezii nulové a potvrdily ztrátu Slezska. Roku 1745 se Fussenskou smlouvou zřekl nástupce Karla Alberta - jeho syn Max Josef nároků na dědictví po Habsburcích a manželu Marie Terezie Františku Štěpánu Lotrinskému dal svůj kurfiřstký hlas při volbě císaře za což mu Marie Terezie vrátila část obsazeného Bavorska. Ani sedmiletá válka vedená s velkou krutostí v letech 1756 - 1763 nepřinesla návrat Slezska k české koruně. Roku 1777 po smrti kurfiřsta bavorského Maxe Josefa se rozhořela válka o bavorské dědictví, která byla ale záhy ukončena smírem a byla nazvána jako bramborová, neboť pruští vojáci v severních Čechách vykopali a snědli téměř všechny brambory.

Reformy Marie Terezie SPRÁVNÍ REFORMY - volný výběr berně (daně) - "odměna" za to, že nebudou popravy - 1748 - tereziánský katastr (číslování domů, č. 1 zámek nebo fara) - 1749 - zrušeny a sloučeny česká a rakouská kancelář v jednu - 1751 - rozšířen počet krajů v Čechách z 12 na 16 a do čela státní úředník - hejtman - 1754 - jednotné míry a váhy (dle dolnorakouských)I - 1755 - zrušena celní linie mezi Čechami a Rakouskem

- 1769 - zákoník trestní (zřízen nejvyšší soud společný zemím českým a rakouským- soudní řád - zrušeny kruté tresty , omezení hrdelního práva - z 378 na 30 v Čechách a 200 na 20 na Moravě­ - 1763 - zemské gubernium (tím zrušeno zemské místodržitelství z šlechticů - nejvyšší písař, sudí atd. - správu přejímají placení profesionální úředníci) - 1775 - robotní patent - 3 dny, v létě 10 hod., v zimě 8 hod. (výsledek selských povstání a vzpour)v - sčítání obyvatelstva - počet branců - reforma armády - 108.000 stálého vojska, uniforma ... atd. - poštovní spojení - dvorská silnice Praha - Vídeň - jednotná měna

Reformy školské 1752 reorganizace Vídeňské univerzity - státní úřad řízený ředitelem a školskou komisí (omezit vliv jezuitů) 1773 zrušen jezuitský řád - zaniklo velké množství středních škol - zbylá gymnázia do rukou piaristů a státu roku 1774 zřízeny školy základní (triviální) - čtení, psaní a počítání - péče patron kostela, vrchnost, školy hlavní - v městech a v Praze a Brně školy normální ( norma - vzor) - povinná školní docházka téhož roku uspořádáno nově teologické studium dle návrhů břevnovského opata Rautenstraucha - kladen větší důraz na patristiku, Bilbli, církevní dějiny a církevní právo (vliv febronianismu - vliv státu na církevní záležitosti)

reformy náboženské Marie Terezie - katolička, upřímně věřící, osobní zbožnost v duchu barokní spirituality, - hodlala pokračovat v rekatolizaci, ale ne v duchu svého otce Karla VI - skrze světské tresty, ale přesvědčováním a ne násilím. Pruské války ji donutily k vydání patentu proti nekatolíkům a škodlivým knihám, ale selské bouře z let 1774 - 1775 ji donutily zmírnit postup, nakonec pro luterány byla zřízena roku 1775 konsistoř v Aši. Ochránkyně víry a církve - placetum regium - schvalování papežských bul, státní dohled a postupné omezování - kontrola státu nad církví - katolická církev - pouto jednoty národů v říši. - omezení - neodkazovat majetek klášteru novici, omezení práva církve nabývat majetek, numerus clausus pro kláštery, na popud van Swietena zřízena státní cenzura a to i modlitebních knih, byl omezen počet svátků, zakázány pouti do ciziny (výjimka - Maria Zell), písemný styk církevních hodnostářů s Římem jen skrze Vídeň atd

Zásahy Marie Terezie do záležitostí církve (omezení poutí a procesí, numerus clausus pro řeholníky, klášterní statky pod státní kontrolou atd.) vycházely převážně z praktických zřetelů a zájmů státu. Její syn Josef, který byl od roku 1765 oficiálně spoluvladařem, nedostal v té době příležitost k realizaci svých radikálnějších představo omezení vlivu církve ve prospěch posílení státní moci. Nutno ale přiznat, že úroveň katolického kněžstva nebyla vždy na žádoucím stupni a také ne všechny kláštery plnily zcela své poslání, navíc existovala silná nevraživost mezi některými řeholemi, která přispěla i ke zrušení jezuitů (1773). Pro řadu opatření zasahujících do církevní oblasti je vláda Marie Terezie však již počítána k období josefinismu.

Osobní život Marie Terezie Budoucího ho manžela Františka Štěpána Lotrinského poznala na dvoře ve Vídni již ve věku 6 let a v 19 letech byla za něj provdána. Historici hodnotí její manželství jako šťastné a i když byl František Štěpán od roku 1745 císařem, tou silnou polovičkou ve vládě i v rodině byla Marie Terezie. František Štěpán se věnoval více než císařské vládě (v habsburských zemích nevládl ani formálně) národohospodářství a finančnímu podnikání a to velmi úspěšně. On vytvořil základ pozdějšího rodového habsburského fondu. Na rozdíl od Marie Terezie byl ovšem František Štěpán záletník což ve svém důsledku vedlo k tomu, že Marie Terezie zřídila mravnostní policii a roku 1774 byl dokonce vydán kuriózní zákon, zakazující mladým ženám pod přísným trestem práci v pohostinství.

Josef II. Po smrti svého otce Františka Štěpána Lotrinského roku 1765 se stal jeho prvorozený syn císařem a spoluvládcem s matkou Marií Terezií v habsburských državách. Po smrti své matky se také ujal vlády jako jedinovládce v dědičných zemích (1780 - 1790).

Lidová legenda jej zobrazila jako "selského císaře" Lidová legenda jej zobrazila jako "selského císaře". Historici jej hodnotí jako suchopárného byrokrata, který příliš neuměl jednat s lidmi. Snad také proto i "rakouské osvícenství" je nazýváno po něm jako josefinismus, neboť reformy které uváděl v život, prosazoval bez ohleduplnosti a taktu. Ve skutečnosti nebyl větším josefinistou, než jeho matka Marie Terezie, či jeho nástupci na trůnu bratr Leopol II., nebo potom synovec František II. (I. jako rak. císař). Přáním Josefa II. bylo pokračovat ve šlépějích své Matky Marie Terezie a vytvořit z národnostně, sociálně a nábožensky různorodého území jednolitý, centrálně řízený stát. Bohužel se při tomto úsilí neohlížel na stavovské, nacionální a historické zvláštnosti a nedbal na tradice jednotlivých národů. (tak např. královské koruny byly pro něj pouhými muzejními exponáty - madaři jej nazývali císařem v klobouku). To vzbuzovalo u jeho současníků velkou dávku nevole a neměl téměř žádné přátele. Přitom mnohé jeho reformy lze hodnotit navýsost pozitivně.

Reformy Josefa II. - 1781 - toleranční patent - patent židovským spoluobčanům - občanská práva (už ne gheta, šaty, mohli studovat, obchodovat, stát se úředníky) - 1781 - zrušení nevolnictví - 1785 - úprava pozemkové daně - tzv. josefský katastr - všichni mají platit daně stejnou měrou - s ohledem na bonitu půdy a její rozsah ve vlastnictví - 70% výtěžku mělo připadnout sedlákům, 12,5% zeměpánu (státu) a 17,5 % vrchnosti, dále nedělitelnost selských statků, náhradu v penězích způsobenou lovem a pod. Přesto ale si Josef II srdce prostých lidí nezískal. Proč? Protože sedláky nejvíce bolela církevní reformy Josefa II. Rušení svátků, posvícení, procesí - to pocítili okamžitě, hospodářské reformy se zvolna uváděly v život.

Děkuji za pozornost !!