Analytická teorie Carl Gustav Jung

Carl Gustav Jung Narození 26. července 1875 Kesswil, Švýcarsko Úmrtí 6. června 1961 (ve věku 85 let) Küsnacht,  Švýcarsko Národnost švýcarská Povolání lékař, psychoanalytik Znám jako zakladatel analytic ké psychologie

Jeho přínos psychologii spočívá v pochopení lidské psychiky na pozadí světa snů,umění, mytologie, náboženství a filosofii Má významný podíl na zkoumání příčin a léčby schizofrenie. Byl žákem Sigmunda Freuda.  Jung se poprvé setkal s Freudem v roce 1907, jejich spolupráce trvala do roku 1912.

Analytická psychologie představuje jeden z psychologických přístupů, které spadají do oblasti tzv. “hlubinné psychologie“ . Psychoanalýza je teorie osobnosti založená C. G. Jungem Jeho psychoanalýza nepokládá, na rozdíl od tvrzení Sigmunda Freuda, sexuální pudy za hlavní, určující činitele lidského chování. Jung pojímal osobnost, kterou nazval psýché, jako samostatnou soustavu. Kladl důraz na minulost jedince, ne však pouze od fyzického narození (ontogenetická dimenze), ale zahrnul do ní živočišné a lidské předky (fylogenetická dimenze).

Jung pokládal za zralou a přizpůsobenou osobu člověka, která dosáhla vysokého stupně sebe-uskutečnění. Zde zavedl pojem celistvost = zásadní jednota osobnosti. Struktura psyché Osobnost (psyché) má 4 hlavní subsystémy: Kolektivní nevědomí Osobní nevědomí Ego – vědomé já Bytostné Já ( das Selbst), které spojuje vědomí a nevědomí

Jung nazýval psychickou energii „libido“ ne v sexuálním významu Jung nazýval psychickou energii „libido“ ne v sexuálním významu. Ale znamená duševní energii, která odpovídá intenzitě nabití duševních obsahů.

Jung chápal nevědomí v širším pojetí než klasická psychoanalýza a předpokládal zděděné kolektivní nevědomí a získané osobní nevědomí. Kolektivní nevědomí – tuto část nevědomí psyché zdědila a obsahuje v sobě duševní život našich předků až k prvopočátkům. Je nejhlubší společný jmenovatel všech lidí, zde jsme všichni stejní. Obsahuje negativní i pozitivní zkušenosti lidských i zvířecích předků. Vnímá kolektivní nevědomí jako zdroj moudrosti v lidském životě.

Kolektivní nevědomí uchovává mnohá tajemství přejatá od předků Kolektivní nevědomí uchovává mnohá tajemství přejatá od předků. Prapůvodní představy spjaté s přírodními jevy se silným emočním obsahem, které Jung nazval archetypy (podle sv. Augustina), což jsou praobrazy chování (jednání), pocitů a poznávání, jakási sdělení všelidské zkušenosti ( např. narození a smrt, hrdina, stařec, matka, dítě). Každý archetyp v sobě nese jádro představy nebo zvláštního vzorce chování.

Některé archetypy se osamostatnily jako nezávislé entity: Persona – pomáhá jedinci uchovat si svou individualitu, jedná se o masku vytvořenou, aby skryla pravou povahu jedince. Skrze personu se člověk může a chce nějak jevit, hrát společenskou roli nebo se za maskou skrýt. Persona může být budována jako ochranný val, který zakrývá skutečnou povahu jedince. Animus a anima –jedná se o 2 modality téhož archetypu, jedna přítomná v ženách a druhá v mužích. Animus pomáhá ženám chápat a oceňovat mužnost mužů a také vede k uplatnění určité míry mužských vlastností v chování žen.

To samé, co znamená animus pro ženy, znamená anima pro muže. Pokud se tento archetyp uplatní nevhodně, může být škodlivý (žena ztratí svoji ženskost a muž svoji mužnost). To je základ pro psychologické vysvětlení bisexuality u lidí. Stín – je v každém jedinci, tendence k primitivním formám života, typický pro naše zvířecí předky – pudová stránka osobnosti.

Osobní nevědomí – jedinec ho nedědí z minulosti, ale získává Osobní nevědomí – jedinec ho nedědí z minulosti, ale získává. Vynořuje se z citů, myšlenek a interpersonálních zážitků, které byly zapomenuty, vytěsněny, potlačeny nebo zmizely z vědomí. Obsahy obsažené v této vrstvě mají osobní povahu a jsou z části získány ze života jedince a z části z jeho psychických pochodů. Osobní nevědomí obsahuje mnoho obsahů spjatých se zážitky jedince. Jung je nazývá komplexy. Jsou to psychické prvky, které se vymkly kontrole osobního vědomí a samostatně existují v „temné oblasti“ psyché. Komplexy vznikají z významných a často traumatických osobních zážitků.

Představují „neukončené záležitosti“ jedince v životě a mnohdy souvisí se vztahy s „důležitými druhými“ např. s rodiči nebo jinými autoritami. Nerozřešené komplexy mohou být pro osobní vývoj škodlivé, avšak rozřešený komplex je prospěšný a může přinést např. nový náhled na život. Ego a bytostné Já Měly by být spolu v úzkém kontaktu ve prospěch jedince. Ego - jako vědomá mysl, je odpovědné za trvalou identitu osoby, za její chování, uvažování, cítění, rozhodování a cílenému snažení. Ego však samo o sobě nemůže nabídnout vrchol vývoje jedince.

Bytostné Já – podporuje vyváženost vědomých a nevědomých procesů a spojuje psyché s vnějšími silami růstu (božským principem a přírodou). Je to prostředník,který spojuje protiklady, který dává uzdravení a tím vytváří celistvost. Obohacuje vědomé ego, podporuje sebe-uskutečňování a celistvost jedince. Bytostné Já je nadřazeno vědomému egu. Je prvotní základ psyché,jehož hloubka je nezjistitelná a ústřední bod osobnosti, který uchovává rovnováhu v životě.

Vývoj osobnosti Během života si jedinec musí uvědomovat své „osobní povolání“. Jung ho definoval jako iracionální činitel, který člověka vede, aby se osvobodil od stáda a od jeho vyzkoušených cest. Každý člověk je jedinečný a má příležitost vyhnout se životu masově produkované „normální osoby“,která je vytvářena výchovou a vzděláním. Podle Junga probíhá velký vývojový obrat v životě jedince v pozdních třicátých, nebo začátkem čtyřicátých, let věku a souvisí se vztahem ega a bytostného Já. V první polovině života člověk upřednostňuje vědomé ego, ale ve druhé polovině života klade spíše důraz na spojení vědomých a nevědomých procesů, které nabízí bytostné Já.

Ve středních letech se zájmy člověka mění směrem ke kulturnímu, filozofickému či náboženskému zaměření. Pokud ego brání bytostnému Já jeho snaze o rovnováhu energie v psyché, může některý mocný komplex ovlivnit ego a zmocnit se vlády nad osobností, což má za následek nevědomé postižení osobnosti známému jako identifikace se s komplexem (ve středověku = posedlost). Vede k neurotické disociaci osobnosti, např. k mnohočetné osobnosti. Jung vytvořil typologii, která je dodnes užívána.

Analytická psychologie pracuje také s detailní osobnostní typologií Analytická psychologie pracuje také s detailní osobnostní typologií. Existují dva základní typy zaměření: Extraverze (sám Jung skutečně používal slovo „extravert“, podobně tak činí i většina slovníků; varianta s „o“ – „extrovert“ se neupřednostňuje) – zaměření ven, na vnější objekty. Introverze – zaměření dovnitř, na vnitřní prožívání. Oba postoje jsou v každém člověku, ale jeden má vždy větší vliv.

Navíc se rozlišuje typ osobnosti podle poměrné síly čtyř mohutností či psychických funkcí: Myšlení – vytváření logických závěrů, zkoumá, co vnímaný předmět je. Cítění – oceňuje hodnotu předmětu. Smyslové vnímání – veškerá smyslová zkušenost. Intuice – nevědomé vnímání, poznává skrytý význam předmětu U každého člověka jedna funkce převažuje a jedna zcela ustupuje.

Přesouvání životní energie Duševní energie se může přesouvat z jednoho subsystému do druhého a z jedné činnosti do druhé. Pojmy: vytěsnění, sublimace a symbolizace Vytěsnění – vytěsnit lze myšlenky a přání s jakýmkoliv obsahem. Není zdravý způsob přesouvání energie, vytěsněný obsah vyvolává napětí v nevědomí. Sublimace – přesunutá energie je využita k hodnotným účelům. Symbolizace – je užitečný prostředek k přesunutí energie k přijatelnějšímu počínání. Pudové impulsy jsou např. převáděny do rituálních tanců kmene nebo do náboženských obřadů užívajících symbolů.

Uplatnění v poradenství Některé prvky Jungovi teorie lze v poradenské praxi přímo uplatnit; jsou to: 1. jeho důraz na sebe-uskutečnění a jedinečnost 2. jeho pojetí zděděných archetypů, zvlášť jednotícího Já 3. jeho pojetí komplexů v osobnosti 4. hlavní části jeho typologie (užívání typologických testů)

Děkujeme za pozornost Špačková, Ištványiová