Náplň seminářů III. ročník všeobecné lékařství Seminář - úvod, příprava protilátek Seminář - vyšetření parametrů buněčné a humorální imunity Seminář - exkurse do laboratoře Seminář - 1. test Seminář - imunodeficity, autoimunitní onemocnění, autoprotilátky Seminář - alergická onemocnění Seminář - 2. test, zápočet

Hlavní funkce imunitního systému Úvod do imunologie Hlavní funkce imunitního systému Obranyschopnost Autotolerance Imunitní dohled

Imunitní mechanismy Nespecifické imunitní mechanismy složka buněčná – neutrofilní, eosinofilní a bazofilní granulocyty, mastocyty, NK buňky složka humorální – komplement, interferony, lektiny a další sérové proteiny Specifické imunitní mechanismy složka buněčná – T lymfocyty složka humorální - protilátky

Imunitní mechanismy

Antigen (imunogen) Ag je látka, která vyvolává imunitní odpověď a reaguje s produkty této odpovědi (protilátkami nebo receptory na T lymfocytech) Obvykle proteiny nebo polysacharidy (lipidy a nukleové kyseliny pouze v kombinaci s proteiny nebo polysacharidy) Molekuly < 5 kDa nemohou vyvolat imunitní odpověď, optimální velikost molekuly antigenu pro vyvolání imunitní odpovědi je cca 40 kDa

Epitop Epitop je část antigenu, která je rozpoznávána imunitním systémem (lymfocyty- BCR, TCR; Ig)

Protilátka (imunoglobulin) je glykoprotein, který je syntetizován plazmatickými buňkami; tvorba protilátek je vyvolána přítomností antigenu

Monoklonální protilátka – je produkována klonem buněk pocházejících z jedné plazmatické buňky; váže se velmi specificky k určitému epitopu antigenu Polyklonální protilátka – je produkt mnoha klonů plazmatických buněk; jde o směs protilátek namířených proti různým epitopům antigenu

Příprava monoklonálních protilátek

Využití protilátek v diagnostice Reakce protilátek s antigenem je základem všech sérologických metod využívaných v medicíně. Jednotlivé metody se liší způsobem jejich vizualizace. Existuje velké množství detekčních systémů umožňujících zviditelnit reakci antigenu s protilátkou. Takto lze diagnostikovat široké spektrum infekčních či autoimunitních chorob člověka a zvířat.

Využití monoklonálních protilátek v terapii inhibice rejekce transplantátu léčba některých nádorových onemocnění (imunotoxiny, radioimunotoxiny, bispecifické protilátky…) léčba autoimunitních chorob léčba některých virových onemocnění Humanizované protilátky