Moderní koncepty hodnot Pavel Seknička

Obsah přednášky Etika Immanuela Kanta Filozofie hodnot a filozofie života Hodnotová etika – směr novokantovský Současný kantianismus – politická filozofie a etika Hodnotová etika – směr fenomenologický Sociální teorie hodnot – psychologie a sociologie hodnot Institucionální koncept hodnot

Etika Immanuela Kanta „brána“ do moderní koncepce hodnot Kantovo pojetí etiky vychází z apriorní danosti mravního zákona. Pro pochopení etiky I. Kanta jsou důležité dva základní principy: Principium diiudicationis – princip diiudikace: se týká hodnocení a posouzení závazného jednání, často má podobu „vodítka pro posouzení“; Principium executionis – princip exekuce: je zacílen na skutečnou realizaci závazného, má podobu „pohnutky pro vykonání závazného jednání“.

Etika Immanuela Kanta „brána“ do moderní koncepce hodnot Kant hledá odpověď na dvě klíčové otázky: Jak zní a v čem spočívá nejvyšší mravní zákon a jak dokáže být hybnou silou vůle, aby mohl být skutek přikazovaný mravním zákonem skutečně realizován? Čím a jak má být určována lidská vůle? Kant je toho názoru, že to co dělá člověka člověkem, je jeho schopnost mravně jednat. V tomto ohledu je Kantova etika etikou vůle.

Filozofický systém I. Kanta Podle Kanta lze rozdělit celou oblast filozofie do tří otázek: Co mohu vědět? (metafyzika) Co mám dělat? (morálka) V co smím doufat? (náboženství) Uvedené otázky souvisí se čtvrtou: Co je člověk? Důležité jsou tři kardinální záležitosti rozumu: svoboda vůle, nesmrtelnost duše, existence Boha.

Bezpodmínečně platný morální zákon Prvotním východiskem úvah o etice je přirozená touha člověka být šťastným. Se štěstím a blažeností je spojena lidská touha a jedna ze z platforma úvah o morálce a přesahování všeho lidského. Kant mluví o povinnosti, která vyplývá z mravního zákona a platí bezpodmínečně. Proto se Kantova etika se nazývá etikou deontologickou. Mravní zákon je Kantem formulován v kategorickém imperativu, který přikazuje určité jednání bezpodmínečně, tedy ne za žádným jiným účelem, jak je tomu u imperativu hypotetického. Nutno připomenout, že kategorický imperativ nepřesahuje sám mravní zákon, nýbrž z něho vyplývá. Kategorický imperativ je kritérium našich subjektivních pravidel, našich maxim.

Povinnost úcty Povinnost úcty nás zavazuje vůči osobám jako rozumovým bytostem, jako nositelům lidství. Láska, sympatie, solidarita, soucit jsou morální city. Kantovská úcta není jako láska, ani jako sympatie a nepodobá se ani solidaritě nebo soucitu. Tyto důvody starosti o druhé se týkají toho, kdo ti druzí jsou. Kantovská úcta je úcta k lidství jako talovému, kvůli schopnosti rozumu, která sídlí v každém z nás bez rozdílu. To souvisí s prosazováním lidských práv všech osob bez ohledu na to, kde žijí či jak dobře je známe, prostě proto, že jsou lidskými bytostmi nadaným rozumem a tedy hodnými úcty.

Pouto mezi morálkou a svobodou Jednat morálně znamená jednat z povinnosti – kvůli mravnímu zákonu. Ten spočívá v kategorickém imperativu, tedy v principu, který od nás vyžaduje, abychom s osobami zacházeli s úctou, jako účely o sobě. Pouze když jednáme v souladu s kategorickým imperativem, jednáme svobodně. Nadvládě přírody a okolnosti můžeme uniknout jen tím, že budeme jednat autonomně, podle zákona, který si sami dáváme. Takový zákon musí být nepodmíněný jednotlivými našimi přáními a žádostmi, proto jsou spojena Kantova náročná pojetí morálky a svobody. Jednat svobodně totiž autonomně a jednat morálně, tj. podle kategorického imperativu.

Filozofie hodnot Rudolf Herman Lotze (1817 – 1881) Koncepce filozofie hodnot vzniká v polovině 19. století. Za zakladatele je považován Rudolf Herman Lotze, jež navázal na Kanta a věnuje pozornost především: Používáním zkušeností Úloze vůle v rozhodování Roli poznání a etických pravidel v jednání člověka

Filozofie hodnot Rudolf Herman Lotze R. H. Lotze chápe duši jako jednota tří dimenzí: Poznání Prožívání Emocionality Duše by měla podle R. H. Lotzeho být „božsky dokonalá“, ale také dobrá a krásná. Člověk podle Lotzeho disponuje svobodnou vůlí, proto musí existovat pravidla, která svobodnou vůli usměrňují. Pravidla mají formu norem, hodnot a ideálů. Člověk se ve světě orientuje zejména prostřednictvím hodnot pravdy, dobra a krásy.

Filozofie života S. A. Kierkegaard (1813 – 1855) Významným představitelem filozofie života, resp. existencionalismu je S. A. Kierkegaard jež rozvíjí filozofické myšlení v kontextu s hlubokým náboženským zanícením na bázi metody radikálního subjektivismu a spekulativního racionalismu. Základní charakteristiky jeho filozofické koncepce: Svobodná existence Etický život v blízkosti boha Úsilí o pravé křesťanství Existence je chápána jako niternost (subjektivnost) Niternost je spojena se sebeporozumněním lidského jedince

Hodnotová etika novokantovský směr Wilhelm Windelband (1848 – 1915) zabýval se otázkou „dobra pro každého“ v tomto kontextu je důležitý pojem hodnoty a hodnocení, který specifikován ve filozofickém (axiologickém) smyslu. K pojmu hodnota patří i pojem posuzování a normativní vědomí (vnitřní pravidlo lidství). Normativní vědomí je systém norem a hodnot.

Hodnotová etika novokantovský směr Wilhelm Windelband chápe hodnoty jako konkretizaci normativního vědomí a tím jsou podle něj nezávislé na lidské zkušenosti, jsou nepodmíněné, individuální. Hodnoty jsou ryzí, absolutní normy, které protiklad ke světu věcí.

Hodnotová etika novokantovský směr Heinrich Rickert (1863 – 1936) metodologicky vychází z hodnotového idealismu. Rickert vychází ze dvou protikladných složek, kterými jsou říše platného a říše skutečného. Ve filozofickém konceptu se zabývá také hodnotami, u kterých nelze urči jsou-li platné či neplatné. Hodnoty a svět se vylučují, byť tvoří komponenty jednoho celku (celistvého světa).

Hodnotová etika novokantovský směr Hodnoty podle Rickerta ideální, nadčasové, představují nezávisle proměnné, o kterých skoro nic nevíme. Hodnoty jsou spojeny s lidskou kulturou a se specifickým způsoben bytí člověka. Uskutečňování hodnot tak můžeme spatřovat v „kulturních statcích“, tj. ve vědě, umění, náboženství, rodině, lásce, přátelství, ale i v hospodářství.

Současný kantianismus Etika I. Kanta se stává populární v 70. letech 20. století zejména v anglosaských zemích Důvodem zvýšeného zájmu je zejména: Moderní společnosti nejsou komunitami sdílejícími náboženství, kulturu a stejný hodnotový žebříček. Jsou různorodé a jejich hodnotová orientace se rychle mění v čase; Neexistuje jedna nadřazená kultura, jeden systém hodnot, kterému by se všichni měli podrobit. Do popředí tak vystupuje kosmopolitní teorie, která se nespoléhá na žádný konkrétní předem daný soubor hodnot; Do středu zájmu se dostává kategorický imperativ I. Kanta, který není morálním pravidlem ve smyslu „nezabiješ“, ale nastavuje procedury praktického rozhodování. Současný kantianismus reprezentuj jak politická filozofie Johna Rawlse a současná etika kantianismu.

Politická filozofie Johna Rawlse John Rawls (1921 – 2002) je nejvýznamnějším politickým filozofem 20. století. Jeho klíčovým dílem je Teorie spravedlnosti (1971), snaží se rozvinou na abstraktnější úrovni teorii společenské smlouvy Lockeho, Rousseaua a Kanta. Základní kategorií se stává spravedlnost.

Spravedlnost u J. Rawlse Spravedlnost je první ctností společenských institucí tak, jako je jí pravda při systémech myšlení. Teorie ať je jakkoliv elegantní a praktická, musí být odmítnuta nebo revidována, pokud je nepravdivá. Stejně tak je nutné reformovat a nebo odmítnout efektivní a přehledné zákony, pokud jsou nespravedlivé. Každé osobě je vlastní nedotknutelnost založená na spravedlnosti, kterou ani prosperita společnosti jako celku nemůže odsunout stranou. Spravedlnost odmítá fakt , že ztráta svobody některých může být ospravedlněná větším dobrem pro ostatní. Popírá, že dobro mnohých může převážit obětování malé skupiny jiných. Proto jsou ve spolehlivé společnosti svobody rovného občanství považovány za neměnné, práva zabezpečená spravedlností nejsou předmětem politického vyjednávání ani kalkulu společenských zájmů. (Rawls, J.: Theory of Justice. Harvard University Press, Cambridge, Mass, 1999, str. 3 až 4)

Základní principy vyjednávání o spravedlnosti První princip: Každá osoba má mít stejná práva na co nejširší celkový systém rovných základních svobod, který je kompatibilní se stejným systémem svobod pro každého; Druhý princip: Společenské a ekonomické nerovnosti musí být uspořádané tak, aby: Poskytly co největší prospěch nejméně zvýhodněným lidem (v souladu s principem spravedlivých úspor); Byly přiřazené funkcím a pozicím, které jsou otevřené pro všechny za podmínek rovnosti šancí. (Tamtéž, str. 266)

Představitelé současného kantianismu Thomas Scanlon – What We One to Each Other. (1998): definuje morální hodnotu, jako něco, co máme důvod si cenit; Christine Korsgaardová – Sources of Notmativity. (1996): svou morální doktrínu opírá o termín „praktické identity“, základem je hledání základů normativity, a jestli něco vnímám jako morálně závazné, znamená to, že jako osoba nemohu jednat jinak. Praktickou identitu máme každý odlišnou, z čehož vyplývá, že i morální závazky máme každý odlišné, podle toho, jak vnímáme sami sebe a své hodnoty; Stephen Darwall – Second-Person Standpoint. (2009): morální závazky a odpovědnost, ale i důstojnost a svoboda lidských bytostí vznikají a jsou jako hodnoty ukotvené v kontextu druhé osoby;

Hodnotová etika fenomenologický směr Max Scheler (1874 – 1928) zabývá se výzkumem podstaty poznání. Cílem Schelera je vybudovat etiku hodnot na bázi morálky a kultury, která směřuje k hlubokým intelektuálním, emocionálním a vitálním strukturám lidského bytí. Hodnota je motivem vůle a smyslem našeho jednání. Člověk hodnoty ne vždy dobře identifikuje nebo pozná, avšak jsou vždy přítomné a to v rozhodování člověka jako základní motiv a cíl našeho jednání

Hodnotová etika fenomenologický směr Nicolai Hartmann (1882 – 1950) zastává názor, že bytí má hierarchickou podobu, jehož základ tvoří čtyři roviny: anorganická, organická, duševní a duchovní. Etika je nejvyšší formou duchovního bytí. Hartmann rozlišuje tři formy tohoto bytí: Duchovní obsahy společenství lidí Lidské vědomí Duch objektivizovaný v kultuře Klíčovým pojmem Hartmannova díla Etika je osoba, jež ovlivňuje dva důležité momenty: Mravní svobodu v oblasti realizace hodnot Vlastní hodnotu osoby, jež je nositelkou mravní hodnoty

Sociální teorie hodnot Sociální teorie hodnot vznikla v polovině 20. století, navazuje na filozofii hodnot a etiku hodnot a je aplikací sociologie, psychologie, kulturní antropologie a pedagogiky v hodnotové oblasti. Hodnoty v sociální rovině představují základní fenomén motivace jednání a chování, ale i klíčový prvek tvorby vztahů a struktur ve společnosti. Vždy je to oblast pro konkrétního jedince podstatná a navazuje na konkrétní zkušenosti, ale také na znalosti a vědomosti o světě.

Sociální teorie hodnot Gert Hoftstede, holandský sociolog, jež se zabývá především zkoumáním kultur a kulturních hodnot. Hodnoty považuje za odraz kultury společnosti, vytvářejí se v procesu socializace. Hodnoty tvoří jádro kultury a určuji kulturní vzorce. Hoftstede rozlišuje dva typy hodnot: Žádoucí hodnoty – tj. to co jedinec považuje za hodnotu z globálního hlediska, Požadované hodnoty – tj. hodnoty konkrétního jedince

Sociální teorie hodnot Hoftstede uskutečnil v letech 1968 až 1972 velký výzkum hodnot ve firmě IBM a na základě tohoto výzkumu určil základní dimenze, které nazval ekologické korelace: Malá versus velká vzdálenost moci Individualismus versus kolektivismus Maskulinita versus feminilita Vyhýbání se nejistotě Dlouhodobá versus krátkodobá orientace

Sociální teorie hodnot Shalom H. Schwartz, sociální psycholog, který se zaměřil na empirický výzkum v oblasti hodnot. Schwartz a Bilsky charakterizuje hodnoty jako koncepty žádoucích cílů a žádoucího jednání, které k těmto cílům vede. Schwartz se snaží zjistit zda existuje univerzální struktura hodnot.

Sociální teorie odnot Schwartz definuje základní vlastnosti hodnot: Hodnota jako přesvědčení – v tomto konceptu je kladen důraz na emocionalitu Hodnoty se vztahují k základním cílům Hodnoty mají vztah ke konkrétním činům Hodnoty se používají jako standardy nebo kritéria Hodnoty klasifikujeme podle důležitosti vzájemných vztahů (hodnotové priority) Hodnoty řídí jednání (oprávněnost hodnot)

Sociální teorie hodnot motivační typy hodnot - Schwartz Samostatnost Stimulace Požitkářství Úspěch Moc bezpečnost 7. Konformismus 8. Tradice 9. Spiritualita 10. Benevolentnost 11. Univerzalismus

Institucionální koncept hodnot Institucionální koncept hodnot vychází z interdisciplinárního pojetí a z důsledného propojení filozofie a sociálních věd. Z tohoto pohledu dělíme hodnoty na: Osobní Společenské Do popředí vystupují problémy jako: motivace a potřeby, ontologie hodnoty, vztah hodnot a norem apod.

Neoinstitucionální koncept hodnot a jeho vztah k ekonomii V posledních desetiletích věnuje ekonomie pozornost tvorbě pravidel, a to jak ve společenském, tak ekonomickém životě. Právě ekonomové často upozorňovali, že mnohá pravidla jsou zjednodušující, špatně „nastavená“ a vedou k nesprávnému rozhodování, což se často projevuje ve vyšších nákladech. Na nápravu tohoto stavu se zaměřila především nová institucionální ekonomie.

Nová institucionální ekonomie Do popředí tak vystupují myšlenky zakladatelů NIE - Raymonda H. Coaseho - Douglase C. Northa Právě D. North chápe pod pojmem instituce: formální nebo neformální normu nebo pravidlo, které řídí sociální interakci. Klíčový význam tak mají: transakční náklady, zejména ty, které souvisejí s vlastnickými právy. Metodologický význam má i „teorie her“.

Tři koncepty moderní teorie hodnot a hodnoty trhu Filozofie hodnot a hodnotová etika, sociální teorie hodnot a institucionální koncept hodnot vytváří tři aspekty, které mají vliv na klíčové hodnoty trhu, za které považujeme: důvěru (důvěryhodnost) .a odpovědnost