Základy evropského práva Martin Matějec Zima 2015

Základní zásady pravomocí EU Zásada svěření pravomocí Zásada loajality Zásada subsidiarity Zásada proporcionality

Zásada svěření pravomocí Pravomoc EU je odvozena od ČS Ústava ČR čl. 10a odst. 1 „Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci“ Rozsudek Costa C 6/64– významný i z hlediska aplikační přednosti práva EU „Přenos práv a povinností, odpovídajících ustanovením Smlouvy, učiněný státy z jejich vnitřního právního řádu do práva Společenství, vytváří tedy definitivní omezení jejich suverénních práv, jemuž nemůže odporovat pozdější jednostranný akt neslučitelný s pojmem Společenství“. Čl. 48 SEU stanoví možnost změny smluv vedoucí jak k rozšíření nebo omezení svěřených pravomocí (tzv. oboustranná flexibilita)

Zásada loajální spolupráce Členské státy musejí přijmout veškerá vhodná opatření, aby splnily své povinnosti vyplývající ze Smlouvy, a nesmějí dělat nic, co by bránilo řádnému fungování Evropské unie Cílem zajištění plné účinnosti unijního práva Rozsudek C-265/95 Komise vs Francie (ničení zemědělských produktů a násilné akce vůči dovozcům – nečinnost francouzských orgánů) Vzájemná povinnost spolupráce i mezi ČS a EU Rozsudek C-2/88 Zwartveld (trestní řízení a zpřístupnění závěru Komise ohledně kontrol rybolovu)

Zásada subsidiarity Vylučuje zásah Unie, pokud nějakou záležitost mohou účinně upravit členské státy a Unii opravňuje k výkonu pravomoci, pokud členské státy nemohou uspokojivě dosáhnout cílů zamýšlené činnosti a pokud může mít opatření na unijní úrovni přidanou hodnotu. Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality - lhůta 8 týdnů pro vnitrostátní parlament, návrh přezkoumán pokud odůvodněná stanoviska představují 1/3 hlasů všech parlamentů (tzv. „žlutá karta“), v případě prosté většiny je projednávání návrhu zastaveno pokud se k takovému rozhodnutí vysloví 55% hlasů Rady EU nebo Parlamentu (tzv. „oranžová karta“) Nedodržení zásad subsidiarity lze napadnout u Soudního dvora EU C 58/08 – nařízení o roamingu

Zásada proporcionality Podle této zásady nepřekročí obsah ani forma činnosti Unie rámec toho, co je nezbytné pro dosažení cílů Smluv. Stejně jako u zásady subsidiarity musí být bráno v úvahu již při přípravě legislativního aktu Rozsudek C 37/06 a C/58/06 – nařízení ohledně vývozních náhrad a směrnice upravující ochranu zvířat během přepravy Cílem je zajištění toho, aby předmětná činnost Unie byla přiměřená danému účelu a nadměrně nezatěžovala občany, podniky a jiné subjekty – zvýšení nákladů pro soukromé subjekty (např. nedávná směrnice AML)

Pravomoci EU Výlučná Sdílená Podpůrná, koordinační, doplňková

Pravomoci po Lisabonu Lisabonská smlouva zrušila pilířovou strukturu Tři pilíře zahrnovaly: 1) Evropské společenství; 2) společnou zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP); 3) spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti a justice. V této struktuře se překrývalo několik typů pravomocí. V rámci prvního pilíře se akty přijímaly v souladu s legislativními postupy EU. Dva další pilíře naopak spočívaly na mezivládní spolupráci mezi členskými státy

Výlučné pravomoci (článek 3 SFEU) v těchto oblastech smí jako jediná vydávat a přijímat závazné akty pouze EU. Úloha členských států se tu omezuje na pouhé provádění těchto aktů s výjimkou případu, kdy je Unie zplnomocní k přijetí určitých aktů = monopol na výkon pravomocí! Může být přenesena zpět na ČS K nim se řadí: celní unie stanovení pravidel hospodářské soutěže nezbytných pro fungování vnitřního trhu měnová politika pro členské státy, jejichž měnou je euro zachování biologických mořských zdrojů v rámci společné rybářské politiky společná obchodní politika uzavírání mezinárodních smluv

Sdílené pravomoci (článek 4 SFEU) v těchto oblastech je k přijímání závazných aktů oprávněna EU i členské státy. Členské státy ale mohou vykonávat své pravomoci pouze do té míry, do jaké se EU rozhodla v této věci své pravomoci nevykonávat K nim se řadí: vnitřní trh sociální politika hospodářská, sociální a územní soudržnost životní prostředí ochrana spotřebitele doprava + další

Podpůrné pravomoci (článek 6 SFEU) EU může jednat pouze za účelem podpory, koordinace nebo doplnění činností členských států. Nemá tedy v těchto oblastech žádnou zákonodárnou pravomoc a nesmí zasahovat do výkonu pravomocí vyhrazených členským státům Např. kultura, cestovní ruch, vzdělávání Ostatní oblasti zůstávají plně v pravomoci ČS – systém veřejné zprávy, organizace bezpečnostních složek, zdravotnictví atd. Možné problémy z hlediska určení kategorie, do které legislativní akt spadá (C 491/01 British American Tobacco – volný pohyb zboží x ochrana zdraví

Prameny práva EU 1) primární právo 2) sekundární právo 3) judikatura a soft law 4) obecné zásady EU 5) mezinárodní smlouvy

Primární právo Nejvyšší pramen práva v EU, skládá se převážně ze zakládajících Smluv EU, „ústavní charakter“ Tyto smlouvy obsahují formální a věcná ustanovení, která vytvářejí rámec pro provádění politik evropských institucí. Určují také formální pravidla rozdělení pravomocí mezi Evropskou unií a členskými státy. Změny primárního práva řádným postupem a zjednodušeným postupem Řádný postup s konventem nebo bez konventu – lze měnit jakékoli části Smluv Zjednodušený postup 1) úprava části Smluv, které se týkají vnitřních politik a činnosti Unie, nesmí být rozšířeny pravomoci Unii svěřené 2) tzv. obecné přechodové klauzule (Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou x jednomyslnost, zvláštní legislativní postup x řádný legislativní postup – kontrola vnitrostátních parlamentů, mohou vyslovit nesouhlas) Klauzule flexibility: bez právního základu, pokud je nutné k dosažení cíle smluv – nesmí změnit nebo rozšířit pravomoci Unie

Sekundární právo Typické (dle čl. 288 SFEU) Atypické nařízení bílé knihy směrnice zelené knihy rozhodnutí víceletý finanční rámec doporučení Sdělení komise stanoviska + další Odvozené od primárního práva, vždy musí být v souladu Obecně je vydání právního aktu vázáno na konkrétní zmocnění ve Smlouvě, musí obsahovat odůvodnění Pokud není stanoveno jinak, vstupuje v platnost dvacátým dne po vyhlášení - př. článek 103 SFEU „Nařízení nebo směrnice potřebné k provedení zásad uvedených v článcích 101 a 102 přijímá Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem.”

Nařízení Obecně závazný akt přímo použitelný, s přímým účinkem Využíváno tam, kde je zapotřebí jednotná úprava pro celou Unii (typicky výlučná pravomoc) Závazné ve všech ČS, aplikační přednost vůči vnitrostátnímu zákonu Obecně závazné – jak pro ČS, tak pro subjekty vnitrostátního práva (FO a PO) Přímo použitelné – jeho transpozice do vnitrostátního práva není nutná Přímý účinek vertikální – jednotlivci vůči státu a naopak Přímý účinek horizontální – jednotlivci mezi sebou navzájem Zákaz přenášení obsahu nařízení do vnitrostátních právních norem (34/73 Variola)

Směrnice Unijní právo stanoví základní pravidla a žádoucí výsledek, vlastní úprava a forma zůstává v dispozici ČS „závazná pokud jde o výsledek, jehož má být dosaženo, přičemž volba formy a prostředků se ponechává vnitrostátním orgánům“ Cílem je harmonizace právních řádů Přímý účinek směrnic - jsou-li její ustanovení bezpodmínečná, dostatečně jasná a přesná a pokud příslušná země EU netransponovala směrnici ve stanovené lhůtě (pouze vertikální účinek, pozdější judikatura připouští i horizontální účinek C-144/04 Mangold a C-555/07 Kükükdeveci) Následuje odpovědnost za škodu (C 6/90 Francovich v. Itálie)

Obecné zásady EU Nepsaný pramen unijního práva Abstraktní, obecná pravidla Jsou nalézány ve Smlouvách a v ústavním právu členských států Patří mezi ně: - ochrana základních lidských práv - zásada rovného zacházení - zásada ochrany legitimního očekávání - zákaz retroaktivity + další

Řádný legislativní postup Základní etapy: Návrh Komise (výjimečně i jiný orgán –ECB, SDEU atd.) „Testování“ zainteresovaných subjektů prostřednictvím dotazníků, konzultací atd. Zaslání ČS ke kontrole zásady subsidiarity Provádění Hodnocení dopadů (Regulatory Impact Assessment – RIA) 2) První čtení - EP zaujme postoj a postoupí Radě (72% návrhu přijato v této fázi) Pokud Rada schválí, je návrh přijat Pokud Rada neschválí, přijme společný postoj a návrh postoupen do druhého čtení 3) Druhé čtení EP schválí postoj Rady, návrh je přijat (23%) EP postoj Rady odmítne, návrh je nepřijat EP navrhne změny, pokud Rada přijme, je návrh přijat, pokud nikoliv, následuje tzv. dohadovací řízení

Řádný legislativní postup 4) Dohadovací řízení - zástupci Rady a stejný počet zástupců EP za účasti zástupců Komise - cílem je dosáhnout dohody na kompromisním společném textu - pokud je řízení úspěšné, je jeho výsledkem společný text, ten musí být do 6 týdnů schválen v třetím čtení - pokud není dosažen kompromis je akt nepřijat 5) Třetí čtení (5%) Návrh schválen = akt přijat Návrh neschválen = akt nepřijat

Zvláštní legislativní postup Rada a EP nerozhodují společně Nastupuje, pokud je v příslušném ustanovení Smlouvy „…zvláštním legislativním postupem…“ Legislativní akt přijímá buď EP za účasti Rady, nebo naopak Rada za účasti EP Většinou hlavním činitelem Rada, EP jedná buď na základě konzultace (stanovisko EP není závazné) nebo souhlasu (souhlas podmínkou přijetí aktu, nemůže navrhnout změny)

Komitologie Nelegislativní akty s obecnou působností Jsou přijímané Komisí, jejich počet značně převyšuje počet legislativních aktů Rychlejší, flexibilnější Jsou přijímány v přenesené (delegované) pravomoci Doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu – pokud nejsou podstatné Provádí akty sekundárního práva Také vyhlašovány v Úředním věstníku Evropské unie