Jakub Deml Život, dílo, citáty

Jakub Deml v r.1928

Základní faktografie 1878 Tasov – 1961 Třebíč. Část dětství strávil u příbuzných v Rakousku (znalost němčiny, až poněmčení, které ho však opustilo po smrti jeho matky). Vystudoval třebíčské gymnázium, po něm vstoupil do brněnského semináře a 1902 byl vysvěcen na kněze ( s církví však spory). Problémy i po r.1945 – obviňován z kolaborace v souvislosti s jeho antisemitskými výroky (odsouzen však nebyl).

Dílo – obecné rysy Básník a prozaik. Představitel katolického proudu, v lyrice navázal na tvorbu K.H.Máchy, K.J.Erbena, J.Nerudy a O.Březiny (kterého velmi obdivoval). Část jeho tvorby ovlivněna expresionismem, existencialismem a surrealismem. V tvorbě převládají pocity úzkosti, osamocení, strachu ze smrti, nejistoty, bloudění, ale zároveň i pokora, úcta, údiv nad člověkem i světem. Po r. 1948 prakticky nevydávaný a zakazovaný autor.

Dílo – básnické sbírky a prózy „Hrad smrti“, „Tanec smrti“ – lyrické prózy s motivy smrti a děsivými vizemi. „Moji přátelé“ – básně v próze, rozhovory s rostlinami, pokora, něha. „Mé svědectví o Otokaru Březinovi“ – eseje, které svou otevřeností šokovaly kritiku i čtenáře (mj.i zmiňovaný antisemitismus). „Zapomenuté světlo“ (1934) – próza s naturalistickými motivy, cenzurovaná už v době jejího vzniku. Motiv poutníka procházejícího rodným Tasovem.

Dílo – básnické sbírky a prózy - pokračování „Podzimní sen“ – próza z 50.let zpracovávající Demlovu návštěvu v internačním táboře katolických kněží (vyšla až 1992). „Cestou do Betléma“ – básně. „Ledové květy“ – cyklus básní. Demlovu životní etapu let 1917-41 zachycují jeho deníkové poznámky „Šlépěje“.

Vybrané citáty – „Mojí přátelé“, báseň „Vlčí mák“ „VLČÍ MÁKU, vidím město orientální, je obklíčeno vysokou zdí. Slunce v plném květu na nebi i na zemi. Podél městských hradeb – viď, kosti vybělené sluncem svaté jsou? – Jde dívka, ruce napřažené, obličej obrácený k nebi. Kam jdeš? Do Města. Ale tudy se nejde do Města. Pane, já nevidím. Bolí tě, že nevidíš? Pane, já nevím. Tedy jsi dosud nemilovala? Očima ne, pane. A jak se ti to stalo? Když jsem byla maličká, zírala jsem do ohně. A pamatuješ, jaké je nebe a jaká je země za krásného dne, anebo za jasné, čisté noci? Pane, já jsem byla maličká. Vidělas Smrt? Jen jsem ji slyšela. A nebojíš se jí? Neumru, když mě viděly Jeho oči. Čí oči? Třeba vaše, pane; já nevím, nevidím. V tom jsme si podobni. Tak? I vy, pane? Baže, dcero; vidím sice lilie polní, něhu dalekých obzorů, bílá města, širý úsměv moře, radostné strnutí palem, let orlů na horách, hluboký pohled blankytu, ale to vše, to vše se velmi podobá vidění tvému, a ve spaní jsme si zcela podobni…Nu, a jaký by tedy byl rozdíl podstatný? Já, doufám, věřím. Abyste více viděl? Abych mohl více milovati.“

Otázky k ukázce Koho autor oslovuje? Proč neosloví lidskou bytost? Jaký je myšlenkový podtext této básně v próze? Jak byste charakterizovali báseň v próze? Které básnické prostředky zde autor využívá? Proč J.Demla řadíme ke katolickým básníkům? Zdůvodněte.

Shrnutí Jakub Deml je kvůli jeho antisemitským výrokům básníkem poněkud kontroverzním, ale v komplexnosti jeho díla naopak básníkem jedinečným, s osobitým výrazem jeho básní v próze.

Zdroje Vlastní tvorba autora.

Použitá literatura a zdroje http://www.deml.cz/moji-pratele Polášková, T., Milotová D., Dvořáková Z.: LITERATURA – přehled středoškolského učiva, edice MATURITA,vyd.Ing.Petra Velanová, Cyrila Boudy514/3, Třebíč, 2005,ISBN 80- 902571-6-X NEZNÁMÝ. wikipedia [online]. [cit. 7.4.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Jakub_Deml_1928.jpg