Osvícenství v Německu a Immanuel Kant Mgr. Vladimír Velešík

ANOTACE Kód DUMu: VY_32_INOVACE_7.SV.10 Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/34.0114 Vytvořeno: únor 2013 Ročník: Vyšší stupeň osmiletého gymnázia a čtyřleté gymnázium (RVP-G) Anotace: Vzdělávací oblast Člověk a společnost Vzdělávací obor Občanský a společenskovědní základ Tematický okruh Úvod do filosofie a religionistiky Materiál seznamuje studenty s formováním základů novověké filosofie. Zabývá se prvními představiteli německého osvícenství, dále věnuje výraznou pozornost osobě a dílu Immanuela Kanta, jeho vlivu na formování moderní filosofie. Materiál se využije v kterékoliv části hodiny. Pomůcky: interaktivní tabule, učebnice.

Osvícenství v Německu a Immanuel Kant

Christian Wolff (1679 – 1754) systematizace základních Leibnizových myšlenek důraz na logické zákony a racionální myšlení usiloval o vytvoření všeobecného systému veškerého vědění do filosofie zavedl pojem ontologie a systematizoval filosofické kategorie utvořil velkou většinu německých filosofických termínů pojem psychologie v němčině

Friedrich II. Veliký (1712 – 1786) „filosof ze Sanssouci“ praktické problémy filosofie oblast etiky – plnění povinností otázky tolerance „Nechť každý směřuje k blaženosti po svém.“ poskytoval azyl francouzským filosofům (de la Mettrie, Voltaire)

Gotthold Ephraim Lessing (1729 – 1781) náboženská tolerance filosofie dějin – smysl dějin cesta k vládě rozumu a lásky – nekonečný proces „Kdyby Bůh držel ve své pravici všechnu pravdu a v levici nikdy neutuchající žízeň po pravdě s příslibem nebloudit stále navěky a řekl mi: „Vyber si!“, chopil bych se pokorně jeho levice a řekl: „Odpusť, otče! Čistá pravda přece náleží jen a jen Tobě.“

Immanuel Kant (1724 – 1804) narodil se v Královci (dnes Kaliningrad) působil jako domácí učitel, později vyučoval na univerzitě své dny dělil mezi pedagogické působení, vlastní studium a práci na publikacích pravidelné procházky → „Filosofova cesta“

Immanuel Kant Dílo: a, předkritické období – do roku 1770 b, kritické období – do roku 1790 c, pokritické období – od roku 1790 Kritika čistého rozumu Kritika praktického rozumu Kritika soudnosti Prolegomena ke každé budoucí metafyzice K věčnému míru Metafyzika mravů

Období přírodovědecké dospěl k názoru, že vesmír se mění a vyvíjí (Kepler, Galilei → svět byl stvořen v hotové podobě před několika tisíci lety) studoval Newtonovy zákony mechaniky formuloval hypotézu → sluneční soustava vznikla gravitačním zhuštěním z původního mraku chladného prachu a plynu; vzdálené mlhoviny jsou ve skutečnosti samostatné galaxie, podobné naší Mléčné dráze → Kant-Laplacova teorie

Problematika poznání na počátku stál agnosticismus Davida Huma (tzv. probuzení z dogmatického spánku) David Hume: „nikdy nemůžeme poznat hmotné věci a jejich fungování samo o sobě, v našem vědomí se objevují proměnlivé shluky různých vjemů – tvarů, barev, zvuků, vůní – neexistuje záruka, že tyto naše subjektivní vjemy správně odrážejí objektivní zkušenost“ otázka I. Kanta: „Je možné poznání?“, „A za jakých podmínek?“ kopernikánský obrat → veškeré naše poznání začíná se zkušeností, ale nemůžeme vyvodit, že veškeré poznání vychází ze zkušenosti; je nutné postupovat od subjektu

Věc o sobě objektivní hmotná skutečnost → hmotné věci skutečně existují, ale nemůžeme je poznat přímo; vše, co leží za hranicemi našeho vědomí ne principiálně nepoznatelné → věc o sobě hmotné věci působí na naše vědomí a odráží se v něm v podobě vjemů → věc pro nás naše vědomí při zpracovávání těchto vjemů používá několik myšlenkových schémat (existují přímo v našem vědomí)

Lidské poznání společně působí smysly a rozvažování (dva kmeny lidského poznání) prostřednictvím smyslovosti jsou nám předměty dány – struktura smyslů určuje obsah zkušenosti díky rozvažování se stávají myslitelným – povaha rozvažování určuje strukturu zkušenosti musíme zkoumat smysly i rozvažování

Transcendentální estetika smysly nám poskytují názory (bezprostřední představy jednotlivých předmětů) počitky (jsou uspořádány v prostorovou a časovou jednotku) apriorní formy → čas a prostor není řečeno, že čas a prostor existují objektivně mimo nás a nezávisle na nás

Transcendentální analytika Jak naše rozvažování dospívá k pojmům? předměty jsou nám dány prostřednictvím názoru; myšlení však probíhá v pojmech rozvažování spojuje názory podle 12 kategorií (jsou apriorní formou; kvalita, kvantita, relace, modalita) → vznikají pojmy rozvažování představuje schopnost utvářet pojmy – ve slovech; soudnost tyto pojmy uplatňuje ve větách (spojováním pojmů dospíváme k soudům)

Dělení soudů a, analytické soudy jsou apriorní, nepřináší nic nového, nelze je negovat Koule je kulatá. Zlato je žlutý kov. b, syntetické soudy přináší nové sdělení, vznikají skládáním, jsou aposteriorní Koule je žlutá.

Transcendentální dialektika přirozená vlastnost našeho rozumu – překročit vlastní meze → poznat věci za hranicí poznatelnosti schopnost usuzovat – snaha rozumu vytvořit dokonalou jednotu, rozum míří k nepodmíněnému rozumové pojmy – ideje (Bůh, duše, svět) → ideje jsou předpisy toho, co se má „Máš všechny psychické jevy spojovat, jako by jejich základem byla jednota duše, máš myslet tak, jako by vše co existuje mělo jednu první nutnou příčinu – božského stvořitele.“ rozum nemůže dokázat obecně metafyzické ideje, ale nemůže je ani vyvrátit

Kritika praktického rozumu autonomní zákony → jsou v nás samých, v našem rozumu heteronomní zákony → jsou určovány něčím, co leží mimo náš rozum snaha najít nutný a všeobecně platný princip jednání: maxima → platí pro jednání jednotlivého člověka praktický zákon → zásada, která určuje vůli každého člověka, jsou to imperativy, mají charakter požadavku – žádají, ale nenutí nás – podobají se příkazu → lze ho vykonat, nebo ho neposlechnout (nutné přijmout důsledky) hypotetický imperativ → podmíněně všeobecně platný kategorický imperativ → nepodmíněně všeobecně platný („Jednej tak, aby se maxima tvé vůle mohla stát principem všeobecného zákonodárství.“) kat. imperativem se řídit nemusíme, ale máme → „Můžeš, neboť máš.“ mravní jednání je praktické uznání Boha – náboženství se obsahově kryje s morálkou

Pokritické dílo nauka o právu → „Právo je souhrn podmínek, za kterých libovůle jednoho může být spojena s libovůlí druhého podle všeobecného zákona svobody.“ státní právo → co je to stát (=spojené množství lidí pod právními zákony); odmítá revoluci – cesta reforem princip trvalého všeobecného míru nauka o ctnosti – povinnosti člověka k sobě samému (sebezachování, sebeúcta); povinnosti k druhým lidem (láska, úcta, důstojnost, přátelství)

Zpětná vazba Uveďte příklady analytického a syntetického soudu. Uveďte české přísloví, které významově odpovídá Kantovu kategorickému imperativu. Vysvětlete termín pacifismus.

TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení. Praha - Litomyšl: Paseka, 2006, ISBN 80-7185-819-6 STORIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000, ISBN 80-7192-500-4 WILLE, Johann Georg. Soubor:Christian Wolff.jpg [online]. [cit. 21.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Christian_Wolff.jpg ( obrázek č. 1 – CH. Wolff) GRAFF, Anton. Soubor:Friedrich Zweite Alt.jpg [online]. [cit. 21.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Friedrich_Zweite_Alt.jpg (obrázek č. 2 – Friedrich Veliký) BEZ AUTORA. Soubor:Gotthold Ephraim Lessing Kunstsammlung Uni Leipzig.jpg [online]. [cit. 21.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Gotthold_Ephraim_Lessing_Kunstsammlung_Uni_Leipzig.jpg (obrázek č. 3 – G. E. Lessing) BEZ AUTORA. Soubor:Immanuel Kant (portrait).jpg [online]. [cit. 21.5.2013]. Dostupný na WWW: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Immanuel_Kant_(portrait).jpg (obrázek č. 4 – I. Kant)