Politický vývoj Ukrajiny po roce 1991 Ukrajina v letech 2004 - 2012

Oranžová (pomerančová) revoluce V lednu 2005 konec prezidentského mandátu Leonida Kučmy (rozhodl se již nekandidovat, i když teoreticky mohl) Prezidentské volby vypsány na podzim roku 2004 Naděje značné části obyvatelstva na změnu politické orientace Ukrajiny (směrem na Západ) Symbolem naděje Viktor Juščenko a jeho blok Naše Ukrajina Favoritem voleb vedle Juščenka i Viktor Janukovyč (Strana regionů) Oba měli zkušenosti s vrcholnou politikou (oba premiéři, Janukovyč tuto funkci právě vykonával)

Viktor Juščenko (1954) Vystudoval ekonomii 1993 guvernér Národní banky Ukrajiny (1996 podíl na zavedení Hřivny) 1999 – 2001 premiér Ukrajiny Symbol Oranžové (pomerančové) revoluce 2005 – 2010 prezident Ukrajiny

Viktor Janukovyč (1950) 1967 odsouzen za krádeže 1970 odsouzen za těžké ublížení na zdraví (znásilnění?) Vystudoval obor inženýr-mechanik 1996 – 2002 gubernátor Doněcké oblasti trojnásobný premiér (2002 – 2004, 2004 – 2005, 2006 – 2007) 2010 – 2014 prezident Ukrajiny

Oranžová (pomerančová) revoluce Opoziční blok Naše Ukrajina používal oranžovou barvu, proto jsou následující události označovány jako „Oranžová revoluce“ Krátce před prvním kolem prezidentských voleb onemocněl Viktor Juščenko „záhadnou“ chorobou (znetvořená tvář) Juščenko se podrobil vyšetření v Rakousku a obvinil své politické konkurenty z pokusu o otravu (vraždu) jedovatými dioxiny Odmítl ale zpřístupnit svou lékařskou zprávu kyjevské prokuratuře, čímž své tvrzení do jisté míry zpochybnil

Symbol bloku Naše Ukrajina

Oranžová (pomerančová) revoluce První kolo prezidentských voleb se uskutečnilo 31. 10. 2004 Těsně zvítězil Viktor Juščenko (39,87%) před Viktorem Janukovyčem (39,32%) Druhé kolo voleb se konalo 21. 11. 2004 a na žádost opozice na ně dohlížela Mezinárodní pozorovatelská komise (IEOM) Ihned po skončení voleb obvinila opozice vládu z podvodu Viktor Janukovyč získal 49,42% hlasů, Viktor Juščenko 46,69% hlasů Neregulérnost voleb potvrdila i mezinárodní pozorovatelská mise

První kolo prezidentských voleb 31. 10. 2004

Druhé kolo prezidentských voleb 21. 11. 2004

Oranžová (pomerančová) revoluce Ihned po volbách propukly protivládní protesty v západoukrajinských městech (zejména Lvov) i v samotném Kyjevě – demonstrace Evropská Unie, USA a další demokratické státy odmítly výsledky voleb uznat Pouze prezident Putin gratuloval Janukovyčovi k volebnímu vítězství Když ústřední volební komise oficiálně potvrdila Janukovyčovo vítězství, demonstrace zintenzivnily Opozice podala stížnost na průběh voleb k Nejvyššímu soudu Ukrajiny, který 3. 12. 2004 zrušil výsledek voleb a nařídil opakování druhého kola

Oranžová (pomerančová) revoluce Nejvyšší soud Ukrajiny nařídil opakovat druhé kolo prezidentských voleb 26. 12. 2004 Již 8. 12. 2004 byla parlamentem schválena novela Ústavy, která omezovala pravomoci prezidenta (podepsal ji Kučma) V opakovaném druhém kole prezidentských voleb zvítězil podle očekávání Viktor Juščenko ziskem 51,99% hlasů Viktor Janukovyč, který obdržel 44, 20% hlasů, podal novou stížnost na průběh voleb k Nejvyššímu soudu Ukrajiny, který ji však zamítl Viktor Juščenko byl inaugurován do funkce prezidenta 23. 1. 2005 a jmenoval do funkce premiérky svou spojenkyni Julii Tymošenkovou

Opakované druhé kolo prezidentských voleb 26. 12. 2004

Oranžová (pomerančová) revoluce

Oranžová (pomerančová) revoluce

„Spojenci“ Juščenko - Tymošenková

Julija Tymošenková (1960) Vystudovala ekonomii 1995 – 1996 generální ředitelka Spojených energetických systémů Ukrajiny 1996 poslankyně Nejvyšší rady 1999 předsedkyně strany Vlast (od 2001 BJUT) 2005, 2007 – 2010 premiérka 2011 odsouzena na 7 let

Prezidentské období Viktora Juščenka Euforie z „Oranžové revoluce“ brzy opadla Bývalí spojenci Juščenko a Tymošenková se ve zlém rozešli (obvinění ze zrady revoluce, sledování vlastních zájmů atd.) V září 2005 Juščenko odvolal Tymošenkovou z funkce premiérky Ta se okamžitě přidala k opozici proti prezidentovi Novým premiérem jmenoval prezident Jurije Jechanurova (člověk oddaný Juščenkovi) – do srpna 2006 V lednu 2006 však Nejvyšší rada vyslovila jeho vládě nedůvěru

Jurij Jechanurov (1948) Burjat z Jakutska Na Ukrajinu se přestěhoval v období SSSR Na Ukrajině vystudoval ekonomii a strávil zde většinu svého života Vicepremiérem v Juščenkově kabinetě koncem 90. let Ekonomický odborník, manažer, bez velkých politických vizí

Prezident vs. parlament 2006 Na jaře 2006 konflikt mezi parlamentem a prezidentem (Juščenkem a Tymošenkovou) Příčinou byla novela Ústavy z prosince 2004, která omezovala pravomoci prezidenta (účinnost od 1. 1. 2006) Ten již nemohl jmenovat předsedou vlády kohokoli podle svého uvážení Sestavování vlády nyní přecházelo do kompetence Nejvyšší rady Prezident mohl rozpustit Nejvyšší radu, pokud se nebyla schopna dohodnout na premiérovi a složení vlády (nové volby)

Parlamentní volby 2006 V březnu 2006 proběhly parlamentní volby podle nového volebního systému Dosavadní kombinovaný volební systém nahrazen čistě poměrným volebním systémem Z 45 kandidujících stran se do parlamentu dostalo pouze 5 (3% klauzule) Zvítězila Strana regionů v čele s Viktorem Janukovyčem se ziskem 32,14% hlasů Dalšími úspěšnými stranami byly: Blok Julie Tymošenkové (22,29%), Naše Ukrajina (13,95%), Socialistická strana Ukrajiny (5,69%), Komunistická strana Ukrajiny (3,66%)

Parlamentní volby 2006

Situace po parlamentních volbách 2006 Vládu nakonec vytvořila Strana Regionů společně se socialisty a komunisty („Antikrizová koalice“, „Koalice národní jednoty“) Juščenko neměl jinou možnost než jmenovat Janukovyče premiérem (od 4. 8. 2006) Prezident se snažil vládu Viktora Janukovyče oslabovat, což se mu ale nedařilo (odvolávání ministrů) Juščenko se rozhodl v dubnu 2007 rozpustit parlament (řada poslanců považovala tento krok za neústavní) Nakonec se Juščenko domluvil s Janukovyčem a Morozovem (předseda NR) na vypsání předčasných parlamentních voleb

Předčasné parlamentní volby 2007 30. 9. 2007 se konaly předčasné parlamentní volby na základě stejného volebního systému jako v roce 2006 Volby opět vyhrála Strana regionů (34,37% hlasů), ale předvolební koalice BJUT, Naše Ukrajina a Lidová sebeobrana získala mírnou převahu Blok Julije Tymošenkové získal 30,71% hlasů, Naše Ukrajina-Lidová sebeobrana 14,15% hlasů Do parlamentu se dostaly ještě dvě další strany: Komunistická strana Ukrajiny (Symonenko) se ziskem 5,39% hlasů a Blok Lytvyna (3,96%) Juščenko musel jmenovat Tymošenkovou premiérkou (prosinec 2007)

Předčasné parlamentní volby 2007

Petro Symonenko (1952) Vzdělání: inženýr-elektromechanik, politolog 1978 člen KPU 1993 předseda KPU 1994 poslanec Nejvyšší rady 2010 kandidát na prezidenta

Volodymyr Lytvyn (1956) Vystudoval historii Člen Národní akademie věd Ukrajiny 2004 předseda Národní strany Ukrajiny 1999 – 2002 vedoucí Úřadu prezidenta Ukrajiny 2002 – 2006 a 2008 – 2012 předseda Nejvyšší rady

Politická krize 2008 Příčinou krize rozdílný přístup prezidenta a premiérky k rusko-gruzínskému konfliktu Prezident Juščenko žádal, aby se Ukrajina ohradila proti ruské invazi do Gruzie Tymošenková se rozhodla jménem ukrajinské vlády pro neutrální stanovisko Další politická krize způsobena snahou prosadit zákon dále omezující pravomoci prezidenta (jmenování vlády a státních úředníků) Pro prosazení zákona se Tymošenková dokonce spojila se Stranou regionů

Politická krize 2008 Strana Naše Ukrajina následně opustila vládní koalici a ta se v září 2008 rozpadla Prezident Juščenko v říjnu 2008 rozpustil Nejvyšší radu a rozhodl se vypsat nové volby na prosinec (třetí během tří let!!!) Zasáhl Ústavní soud, který Juščenkův krok zpochybnil Volby se nekonaly a parlament zůstal v původním složení Krize byla překonána, když se Tymošenkové podařilo vytvořit novou vládní koalici v prosinci 2008 (BJUT, NU, BL)

Plynová krize V roce 2008 vypukla finanční krize v celém světě Ekonomická recese velmi tvrdě dopadla také na Ukrajinu V roce 2009 ruská státní společnost Gazprom odmítla dodávat zemní plyn na Ukrajinu a prostřednictvím Ukrajiny dalším zemím Důvodem měl být fakt, že Ukrajina za plyn řádně neplatí a část určenou pro třetí země si ponechává (krade) Tymošenková se vzniklou situaci snažila vyřešit (později obviněna za uzavření nevýhodných smluv a odsouzena) Plynová krize (válka) snížila popularitu Juščenka i Tymošenkové

Prezidentské volby 2010 V lednu a únoru 2010 se konaly páté volby prezidenta Ukrajiny Hlavními rivaly Julija Tymošenková a Viktor Janukovyč Na rozdíl od voleb v roce 2005 se hlavním tématem nestala orientace Rusko vs. Evropa První kolo voleb: Janukovyč 35,32%, Tymošenková 25,05%, Serhij Tihipko 13,05%, Arsenij Jaceňuk 6,97%, Juščenko 5,45% hlasů Ve druhém kole voleb zvítězil Viktor Janukovyč ziskem 48,95% hlasů (Tymošenková 45,47% hlasů) 25. 2. byl Viktor Janukovyč oficiálně inaugurován do úřadu prezidenta

První kolo prezidentských voleb 2010

Druhé kolo prezidentských voleb 2010

Serhij Tihipko (1960) Vzdělání: slévárenský inženýr, ekonom Ministr hospodářství ve vládě Viktora Juščenka (1999 – 2000) 2002 – 2004 šéf Národní banky Ukrajiny 2000 založil stranu Trudova Ukrajina, 2009 předseda strany Sylna Ukrajina V prezidentských volbách 2004 podporoval Viktora Janukovyče

Arsenij Jaceňuk (1974) Ekonom a právník 2001 Ministr hospodářství Autonomní republiky Krym 2003 -2005 viceprezident NBU 2005 – 2006 Ministr hospodářství a obchodu Ukrajiny 2007 Ministr zahraničních věcí 2007 – 2008 předseda parlamentu 2014 premiér Ukrajiny

Situace po prezidentských volbách Julije Tymošenková ztratila většinu v parlamentu (Naše Ukrajina ji nepodporovala) Tymošenková v březnu 2010 požádala parlament o důvěru a ta ji nebyla vyslovena Novým premiérem se stal Mykola Azarov, který se společně s prezidentem Janukovyčem rozhodl definitivně odstranit Tymošenkovou z politiky Tymošenková byla ve vykonstruovaném procesu v roce 2011 odsouzena k 7 letům vězení a zaplacení náhrady škody ve výši 188 milionů dolarů Bylo ji kladeno za vinu zneužívání veřejných fondů a uzavření nevýhodné smlouvy s Ruskem o dodávkách plynu

Posílení pozice prezidenta Janukovyčovi se podařilo posílit pozici prezidenta na úkor Nejvyšší rady V září 2010 prohlásil Ústavní soud novelu ústavy z roku 2004 za neplatnou Byla tak plně rehabilitována ústava z roku 1996 a politický systém se opět přiblížil (polo)prezidentskému V zahraniční politice měla podle Janukovyče Ukrajina zůstat neutrální (oficiální stanovisko)

Mykola Azarov (1947) Ukrajinský politik ruského původu 2002 – 2005 vicepremiér a ministr financí 2004, 2005 premiér Ukrajiny 2006 – 2007 vicepremiér a ministr financí 2010 předseda Strany regionů 2010 – 2014 premiér Ukrajiny

Parlamentní volby 2012 V říjnu 2012 se konaly další parlamentní volby Volební systém byl opět změněn (zákonem v r. 2011) na kombinovaný Objevily se nové významné politické subjekty: Udar (Vitalij Klyčko) a Svoboda (Oleh Ťahnybok) Zvítězila Strana regionů se ziskem 30% hlasů (pokles o 4%) Další strany: Vlast (25,5%), Udar (14%), KPU (13,2%), Svoboda (10,4%) Do parlamentu se díky smíšenému volebnímu systému dostalo i několik desítek nezávislých kandidátů a několik malých stran

Parlamentní volby 2012 Po volbách se objevily stížnosti na jejich neregulérnost a falzifikaci výsledků V několika obvodech (většinový volební systém) se volby opakovaly Mykola Azarov zůstal ve funkci premiéra Jeho vláda sice oficiálně deklarovala vyvážený postoj k EU i Rusku, ale ve skutečnosti se více přikláněla k Rusku Přes další jednání o asociační smlouvě s EU se ukázalo, že Janukovyč ani Azarov prohlubovat vztahy s EU nechtějí

Vícemandátové volební oblasti 2012 (poměrný volební sytém)

Jednomandátové volební obvody 2012 (Většinový volební systém)