Politické dějiny českých zemí 1848 - 1914 1/ Zrození moderního českého národa (1792 – 1848) Česká národní emancipace: Fáze kulturní (od 70. let 18. stol. do poloviny 19. stol.) Národní obrození Fáze rozvoje politického, hospodářského a společenského českého živlu (od poloviny 19. stol. do 1914)

1792 - 1848 - České království, Moravské markrabství a Slezské vévodství, dědictví tereziánských a josefínských reforem, - stavové, zemské sněmy, - „Dedukce o právní nepřetržitosti ústavních práv a svobod stavů českých“ (1847), Palacký - hlavní aktéři: historická šlechta X po roce 1861 liberální měšťanstvo

1792 - 1848 - 1. fáze (1780 – 1810) = vlastní jazyk, etnikum, - 2. fáze (1810 – 1830) = národní agitace, Kramerius, Jungmann, Bolzano a tzv. bohemismus, - 3. fáze (1830 – 1848) = české národní hnutí, Jednota ku povzbuzení průmyslu, Matice česká, Vlastenecké muzeum atp.

2/ Revoluce 1848 - 1849 - zahraniční revoluční události, - březen 1848 Svatováclavský výbor, Brauner → 1. deputace do Vídně, → 2. deputace do Vídně (Rieger): odpověď císaře = Kabinetní list, - sněm ve Franfurtu X Palackého „Psaní …“ - K. Havlíček a Národní noviny

1848 - 1849 - Svatováclavský výbor → Národní výbor - Praha: místodržitelství, tzv. prozatímní rada (Palacký, Rieger) - Slovanský sjezd: rozpory, Manifest evropským národům (Palacký, Bakunin) - Svatodušní bouře v Praze X Windischgrätz - říšská rada ve Vídni: Češi + ústava (Pillersdorfova) - konflikt s Maďary, povstání ve Vídni →

1848 - 1849 → Kroměříšský sněm: návrh ústavy X rozehnán 7. 3. 1849 - nový císař František Josef I. (od 2. 12. 1848) - v Praze výjimečný stav, zatýkání, rozpuštění Národního výboru a prozatímní rady - říšský sněm: říjen 1848 zrušení poddanství a roboty, - Praha: radikální demokraté (Sladkovský, Sabina) + Repeal, Lípa slovanská - květen 1849: spiknutí v Praze X potlačeno

1848 - 1849 - Kroměříšský sněm = návrh ústavy X císař + vláda → oktrojovaná ústava 4. 3. 1849 (Stadionova): ano základní liberální svobody X ne autonomní moc zemských sněmů, - střet nastupujících idejí liberalismu X dosavadní konzervativní polofeudální pořádek - Čechy: převažuje liberální austrofilská (prorakouská) politika

3/ Neoabsolutismus (1850 – 1859) - oktrojovaná ústava (březen 1849 – konec 1851): omezení svobod tisku a shromažďování, - 3 silvestrovské patenty (1849) = základ neoabsolutismu: zrušení ústavy, zrušení poddanství, rovnost před zákonem, státem uznávaná náboženství, tzv. Zásady organického řízení k. zemí (stát zasahuje do samosprávy)

1850 - 1859 - efektivní represívní aparát - reforma správy: obec – okresní úřady (hejtmanství), krajské úřady, místodržitelství, nezávislost justice, VŠ svoboda bádání X nižší školy monopol katolické církve - privilegované postavení kat. církve jako odměna za podporu absolutismu (1855 – konkordát RM s Vatikánem) - zakladatelské období kapitalismu (dalekosáhlá liberalizace)

4/ Období parlamentarismu (1860 – 1871) - Nejtrvalejší dědictví 50. let = reforma správy: základem obec podřízená okresnímu hejtmanství, soustava okresních soudů - Říjnový diplom (1860) = obnova volených zemských sněmů se zákonodárnou pravomocí + stálý zákon státu = příklon panovníka k parlamentarismu - Únorová (Schmerlingova) ústava (1861) = říšská rada(2 komory), zemské sněmy, volební řády preferují šlechtu a majetné (census), 3 kurie (velkostatkáři, města a OŽK, venkov)

1860 - 1871 - volební systém v Čechách: 2/3 českého obyvatelstva X 1/3 českých poslanců na zemských sněmech → frustrace a odpor (systém trvá až do 80. let, poté zlepšení, ale spravedlivý v zásadě až po 1907) - § 13 Schmerlingovy ústavy = vláda může vydat zákon i bez schválení říšské rady (jen dodatečná informace parlamentu)

1860 - 1871 - od 1861 spojenectví mezi Staročechy a historickou šlechtou (Rieger / Clam-Martinic) - 1864 zákon o vyučování na SŠ (české a německé školy, bilingvidní přístup) - 1863 povstání v Polsku→ „mladočeská frakce“ (polonofilská)v Národní straně X proruská skupina kolem Palackého a Riegra - od 1861 Národní listy (Július Grégr) - soustavný rozvoj české společnosti

1860 - 1871 - hrozba dualismu X Palacký „Idea státu rakouského“ (1865) - 1867: R-U vyrovnání (svazek dvou států) a důsledky pro české země → Maďaři brání federalizaci R + proti české autonomii - Prosincová ústava (1867): liberální modernizace R, omezení vlivu kat. církve, ústava platí až do 1918 (novely – volební řády) - 1868 – 1879 = bojkot českých poslanců

1860 - 1871 - 1868 – 1874:bojkot moravských poslanců - 1867 Pouť na Rus (rusofilství) - 1868 – 1871: tzv. tábory lidu - tzv. 18 fundamentálních článků (1871): projekt R-Č vyrovnání - tzv. Gründerzeit: vrcholem období 1867 – 1873 (hosp. rozvoj) X sociální poměry dělnictva

1871 - 1879 - rozpory ve Staročeské straně → 1874 Mladočeši (Sladkovský, bři Grégrové) - selhání politiky pasívní rezistence vůči Vídni - 50. – 80. léta: nadvláda německého průmyslu, kapitálu a kultury →podmínky pro českou emancipaci (důraz na vzdělanost, kultura, demografický a průmyslový rozvoj, spolky, družstva, svépomocné hnutí)

5/ Taafeho vláda 1879 - 1893 - konec jednostranně proněmecké politiky – snaha o kompromis - 1880 Stremayrovo jazykové nařízení: ČJ do vnějšího úřadování 1882 novela volebních řádů 1884 reforma voleb do OŽK 80. léta: 3 hl. politické proudy = německo- nacionální, křesťansko-soc., soc.-dem.

1879 - 1893 - od 70. let podpora ultra liberálního hospodářského řádu: min. státní zásahy, ne sociální zákonodárství a odbory X dělnické svépomocné hnutí (Chleborád), Lassalle, Marx - Sociálně-dem. strana (od 1874 Rakousko), 1878 Čechy - 80. léta sociální zákonodárství a 11 hod. pracovní doba v továrnách, nem. Pojištění - 1891: volby do ŘR: vítězství mladočechů + ústup šlechty do pozadí

1870 - 1993 Český klub na říšské radě: 4 frakce (Staročeši, Mladočeši, Moravané a aristokraté – klíčové postavení) - od 80. a hlavně 90. let nacionální spory - 1895 Badeni: tzv. punktace (Staročeši – vláda) = Č-N kompromis X Mladočeši - 1891 Všeobecná výstava (bojkot Němců) - 1893: Masaryk se rozchází s mladočechy (jejich nacionální radikalismus)

1893 - 1914 - od 1889: tzv. realisté (Masaryk, Kaizl, Kramář): 1. ucelený český politický program = těžištěm péče o morálku, vzdělanost a sociální reformu → 1890 vstupují k mladočechům - 1894: proces s tzv. Omladinou - 1897: Badeniho jazyková nařízení: ČJ pro vnitřní úřadování X odpor Němců = neúspěch - 1897 protistátoprávní ohrazení soc. dem. na říšské radě → čeští národní socialisté (Klofáč)

1893 - 1914 - 1906: všeobecné volební právo (muži nad 24 let alespoň 1 rok usedlí) - 1905: tzv. moravský pakt (4 kurie, vč. Č + N) - 1907: volby – vítězství soc. dem. = konec nadvlády mladočechů - 1906 Česká strana pokroková (Masaryk, Herben, Gruber, Drtina) - Česká strana lidová (1894) - Česká agrární strana (1899) A. Švehla

1893 - 1914 1908: rakouská anexe Bosny a Hercegoviny 1912 – 1913: Balkánské války (Srbsko, Bulharsko, Černá Hora a Řecko proti Osmanské říši) Národnostní otázka zůstávala v Čechách nejožehavějším problémem - hl.německé strany: křesťansko-sociální, lidová, soc.-dem., Všeněmci (nacionalismus, antisemitismus)