Společná obchodní politika RNDr. Oldřich Hájek

Obecná charakteristika SOP: 7% populace, 24% světového produktu, 21% světového obchodu Cíle dnes: Otevření světových trhů Snižování celních bariér Prosazování vícestranných obchodních pravidel Nadnárodních charakter Společná politika Dosažené cíle: Vytvořit společný (jednotný) trh Odstranit bariéry pro volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu Vytvořit rozsáhlý hospodářský prostor

Vývoj SOP Vývoj: Amsterdamská sml. (1999) a sml. z Nice (2001) 1957 Celní unie (avšak individuální přístup vůči třetím zemím) 1968 společný postup na dovozní a vývozní cla 1969 společný postup při množstevním omezení vývozu a dovozu 1993 jednotný vnitřní trh Amsterdamská sml. (1999) a sml. z Nice (2001) Služby a dále práva duševního vlastnictví

Nástroje SOP Cla Ochrana určitých odvětví, nebo naopak podpora dovozu Různé komoditní sazby U citlivých odvětví vyšší cla Nejvyšší cla u zemědělských komodit Kvóty Zejména na země mimo WTO Zejména textil – počátkem 2005 zrušeny Kvóty na ocelářské výrobky Kvóty na výrobky zemí mimo WTO Dobrovolná exportní omezení vývozce dobrovolně zaváže, že nepřekročí limitované množství výrobků určených do země dovozce. Protidumpingová opatření Mohou omezit dovoz zboží v případě, že ho jeho výrobce nabízí za cenu nižší než je normální cena na jeho domácím trhu, nebo je-li vývoz dotován Asi 100 případů ročně (textil, elektronika, ocel, auta,…) Dotýkají se asi 0,46% dovozu do EU Další nástroje Obchodní sankce z bezpečnostních důvodů (embargo, bojkot) Pravidla o původu zboží Sledování vývoje dovozu Cíle prosazování otevřeného a mnohostranného obchodního systému ve světě ochranu zájmů Unie a členských zemí zejména v případech, kdy by měl volný obchod nepříznivé dopady na ekonomickou situaci, prosperitu, zaměstnanost či obchodní bilanci

Legislativa a instituce Obsah SOP pro vytvoření celní unie je vymezen v článcích 133 a 113 Smlouvy o ES Iniciativní orgánem je EK A GŘ pro obchod EK předkládá Radě návrhy opatření, či doporučení na sjednání mezinárodní smlouvy EP – Komise je mu zodpovědná při vyjednávání a provádění SOP

Cla Většina celních příjmů směřuje do společného rozpočtu EU. Cla se uvalují na zboží dovážená do zemí Unie z třetích zemí, avšak země, v níž zahraniční výrobek poprvé překročí vnější hranice Unie, nemusí být a většinou také není adresátem dovozu. Bylo proto rozhodnuto, že členská země, přes jejíž hranice se zahraniční výrobek dostal na teritorium EU, si ponechá ke krytí nákladů své celní správy 10 % výnosu cel (v roce 1999 bylo rozhodnuto zvýšit tento podíl na 25 %). Cla tvoří jeden z tzv. vlastních zdrojů evropského rozpočtu a jsou odváděny automaticky. Vzhledem k tomu, že zhruba dvě třetiny obchodu zemí EU se odehrává mezi nimi navzájem a také proto, že v mezinárodním obchodě se celní sazby postupně snižují, představuje výnos z cel klesající příjmovou položku rozpočtu EU: v rozpočtu na rok 2006 pouze 12 %.

Cla Společné zásady pokud jde o úpravy celních sazeb Společný obchodní sazebník pro dovozy z třetích zemí z roku 1968 je neváženým aritmetickým průměrem celních sazeb členských zemí a je závazný pro všechny členské státy. Každoroční úprava tarifů podmíněna společným rozhodnutím. Na počátku bylo rozmezí sazeb okolo 15-25 % u hotových výrobků, 10-15 % u zpracovaných surovin a 3 % u surovin. V současné době činí průměrná výše cla v EU např. na průmyslové výrobky kolem 3 %. Velká část dovážených výrobků, především surovin a polotovarů, je zproštěna dovozních cel. Uzavírání celních a obchodních dohod Uzavírání dohod je v kompetenci Evropské komise, která vystupuje jménem všech členských zemí. Dohody často obsahují obchodní preference (obchodní zvýhodnění), poskytované určitým zemím nebo jejich seskupením k usnadnění jejich, často bezcelnímu, přístupu na trhy Unie. Obsah těchto dohod zavazuje všechny členské státy. I přes existenci společného celního sazebníku postupuje Unie vůči různým zemím dle svých specifických priorit, a to velice diferencovaně, selektivně, ale převážně velmi vstřícně.