VÝVOJ ČESKÉHO JAZYKA Mgr. Michal Oblouk

ČEŠTINA západoslovanský jazyk jako samostatný jazyk se vyvinula na konci 1. století n. l. z praslovanštiny (společný jazyk Slovanů) je druhým nejstarším slovanským spisovným jazykem, prvním byla staroslověnština (vznikla na základě makedonského nářečí, užívali ji Cyril a Metoděj při šíření křesťanství na našem území) prošla dlouhým historickým vývojem, vyvíjí se i dál její počátky nemohou být doloženy v písemných památkách od 11. století jsou doložena první slova, od konce 13. století souvislá literární díla

STAROSLOVĚNŠTINA Otьče našь, iže jesi na nebesi, da svętitъ sę imę tvoe, da pridetъ cěsarьstvo tvoe, da bǫdetъ volě tvoě ěko na nebesi i na zemli; chlěbъ našь nasǫštьnii daždь namъ dьnьsь i ne vъvedi nasъ vъ napastь nъ izbavi ny otъ lǫkavago. Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé, přijď království tvé, buď vůle tvá, jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme naším viníkům a neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.

PRAČEŠTINA/STARÁ ČEŠTINA od konce 10. století do konce 13. století až do poloviny 12. století neexistují písemné doklady, funkci spisovného jazyka zastávala latina a staroslověnština od poloviny 12. století se objevují první české písemné památky: bohemika (česká jména v cizojazyčném textu) a glosy (české překlady slov a frází vepsané do cizojazyčného textu) texty byly psány tzv. primitivním pravopisem - používal písmena latinské abecedy bez jakékoliv úpravy i pro zápis hlásek, které byly latině cizí (např. c = c, č, k) během 13. století se začíná objevovat pravopis spřežkový, kdy se k zachycení českých hlásek používají kombinace písmen (spřežek), např. ph = f, cz = č, sz = š (czas, rzyeka) nejstarší známé samostatné české věty byly připsány k zakládací listině litoměřické kapituly na počátku 13. století: Pauel dal geʃt ploʃcoucih zemu Wlah dalgeʃt dolaʃ zemu iʃuiatemu ʃcepanu ʃeduema duʃnicoma bogucea aʃedlatu (v přepise: Pavel dal jest Ploškovcích zem’u. Vlach dal jest Dolás zem’u i sv’atému Ščepánu se dvěma dušníkoma Bogučeja a Sedlatu.)

14. STOLETÍ první velký rozkvět spisovného českého jazyka (doba Karla IV.) čeština začala pronikat do oblastí, kde se dříve užívala jen latina, např. do úředních listin mnoho jazykových a literárních památek – Dalimilova kronika, Mastičkář, Alexandreis, Legenda o sv. Prokopu, Život sv. Kateřiny, Hradecký rukopis v písmu se uplatňuje spřežkový pravopis, objevuje se interpunkce k vyznačení pauzy, ustálil se dokonavý a nedokonavý vid

DOBA HUSITSKÁ první polovina 15. století čeština neproniká do nových oblastí, úkoly mezi ní a latinou jsou rozděleny čeština se zbavuje archaických prvků, nabývá mluveného rázu rozvoj pasivní i aktivní znalosti spisovného jazyka ve spisu De orthographia Bohemica (Jan Hus) návrh na změnu pravopisu – tzv. diakritický (rozlišovací) pravopis: spřežky nahrazeny tečkou nad písmenem, délka samohlásek se označuje čárkou (nabodeníčko dlúhé, nabodeníčko krátké), ve výslovnosti splynulo i a y, vzniká ů

HUMANISTICKÁ ČEŠTINA od 2. poloviny 15. století do začátku 17. století další rozkvět českého spisovného jazyka vynález knihtisku (r. 1468 první tištěná kniha u nás – Trojánská kronika, Plzeň) v tištěných dílech pravopis bratrský (převážně diakritický): místo teček zaveden háček, používání ě, j se píše písmenem g, í se píše písmenem j, v se označuje hláskou w, v na začátku slova znamená u, po c, z, s a ve spojce se píše vždy y, ou se zapisovalo au rozvoj slovní zásoby, hlavně přejímáním slov z latiny, z románských jazyků a z němčiny ustálení mluvnické stavby (rozlišení životnosti a neživotnosti) vznikají první mluvnice spisovné češtiny vrcholem jazykového tvoření byla tzv. Bible kralická (1579 – 1593) – její jazyk (bibličtina) ovlivnil vývoj slovenštiny zdokonalena interpunkce – tečka, dvojtečka, vykřičník, otazník Putowánj aneb Ceſta z Králowstwj Cžeſkého do Měſta Benátek: Odtud po Moři do Země Swaté/ země Jůdſké/ a dále do Egypta a welikého Měſta Kairu: Potom na horu Oreb, Synai a ſwaté Panny Kateřiny w puſté Arabij ležjcý: Na dwa Djly rozdělená: A Od Urozeného Pána, Pana Kryſtoffa Haranta z Polžic a Bezdružic/ a na Petce etc. Ržjmského Cýſaře geho miloſti Raddy a Komornijka/ Léta 1598. ſſtiastně wykonaná/ y také pěknými Figůrami ozdobená./ Geſt přitom y krátké wypsánj některých Národůw a obyčegůw gegich/ též Zemj, Kragin, Oſtrowůw a Měſt/ y giných rozličných wěcý.

BAROKNÍ ČEŠTINA období pobělohorské čeština postupně vytlačována z veřejného života, z úřadů, ze školství – úpadek (pronikání germanismů, čeština zrovnoprávněna s němčinou) čeština se zachovala v řeči venkovského lidu a v tzv. ústní slovesnosti (pohádky, pověsti, písně) díla vytvářejí především jezuité (ovládají i cenzuru) – rekatolizace, literární úpadek významná je tvorba J. A. Komenského objevují se obrany českého jazyka brusiči jazyka na venkově došlo k velké diferenciaci nářečí objevuje se středník jako interpunkční znaménko

NÁRODNÍ OBROZENÍ konec 18. a první polovina 19. století ustálena mluvnická stavba češtiny – Josef Dobrovský: Zevrubná mluvnice českého jazyka (rozdělení sloves do tříd) rozvoj slovní zásoby – Josef Jungmann: Česko-německý slovník analogická oprava pravopisu – odstranila psaní y po c a ve spojce i, pravopis se přiblížil dnešní době – začalo se psát si, zi/sy, zy a ci, í místo j, j nahradilo g, w nahrazeno v, místo au se začalo psát ou, odstranění spřežky ſſ a nahrazení š vytvořeno odborné české názvosloví

MODERNÍ ČEŠTINA od poloviny 19. století rozvíjí se publicistika a umělecká tvorba r. 1902 vydává Jan Gebauer první Pravidla českého pravopisu, jeho mluvnice byly nahrazeny až po válce mluvnicemi Františka Trávníčka, Bohuslava Havránka, Aloise Jedličky a Vladimíra Šmilauera r. 1926 založen Pražský lingvistický kroužek postupně počešťována cizí slova po 2. světové válce postupné stírání rozdílů mezi nářečími, dále se obohacovala slovní zásoba, čeština se stala vyspělým a kultivovaným jazykem r. 1946 vzniká Ústav pro jazyk český ČSAV časopisy Naše řeč, Slovo a slovesnost r. 1993 došlo k poslední reformě pravopisu (změna pravopisu některých typů víceslovných vlastních jmen, délka samohlásek a souhlásky s/z v přejatých slovech)

SOUČASNOST čeština se neustále vyvíjí, stále se doplňuje slovní zásoba, mění se mluvnická stavba, postupně nabývají spisovnosti některé tvary dříve považované za nespisovné při sledování vývoje slovní zásoby se některá slova jeví jako zastaralá a jiná jako poměrně nová: Archaismy – slova, která byla nahrazena slovy novějšími, např. lučba (chemie), velociped (jízdní kolo), králová (královna), pištec (hráč na píšťalu), přiharcovati (přijet na koni), střelný kus (dělo), na půlnoc (na sever), řku (řeknu), béřeš (bereš), šlojíř (závoj),… Historismy – slova označující zaniklé historické skutečnosti, např. zeman, vladyka, dráb, kuše, halapartna, grešle, píď,… Neologismy – nová slova, která se v jazyce začala užívat v poslední době, např. motel, botel, trend, mrakodrap, astronaut, tunelovat, elektronické mýto,…

ZDROJE http://cs.wikipedia.org/wiki/Historick%C3%BD_v%C3%B Dvoj_%C4%8De%C5%A1tiny http://cs.wikipedia.org/wiki/Staroslov%C4%9Bn%C5%A1ti na http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cesk%C3%BD_pravop is http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Hus http://cs.wikipedia.org/wiki/Komensk%C3%BD http://cs.wikipedia.org/wiki/Dalimilova_kronika http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Dobrovsk%C3%BD http://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Jungmann http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Gebauer