VY_32_INOVACE_022_Kometa_HV_CUP   Název školy Střední škola, Základní škola a Mateřská škola, Karviná, p. o. Autor Bc. Cuperová Anotace Aktivitou si žáci prohloubí znalosti o životě, přírodě a vesmírných zákonech, naučí se obsah písně s pochopením Sada DUM Umění a kultura Předmět Hudební výchova Očekávaný výstup Zpívat písně v přiměřeném rozsahu k individuálním schopnostem. Naučit se správně hospodařit s dechem při interpretaci písní-frázování Klíčová slova Kometa, heligonka, Jaromír Nohavica, folk Druh učebního materiálu PPT prezentace Druh interaktivity aktivita Cílová skupina Žák ZŠ praktické - 8. ročník Stupeň a typ vzdělávání ZŠ praktická – základní vzdělávání – druhý stupeň Věková skupina 12 – 15 let Ověřeno Datum: 9. 4. 2013 Třída: VIII.E. Zdroj http://cs.wikipedia.org/wiki/Jaromír_Nohavica www.office.microsoft.com

KOMETA Videoodkaz k písni Kometa – J.Nohavica Žáci prostřednictvím prezentace získají představu o prostoru ve vesmíru i zákonitostech na zemi Prezentace navazuje na Dumy s názvem Souhvězdí 1, 2 Videoodkaz k písni Kometa – J.Nohavica http://www.youtube.com/watch?v=dQrC0mSRNUk

Co je to KOMETA? Kometa, zastarale vlasatice, je malý astronomický objekt podobný planetce, složený především z ledu a prachu, obíhající kolem Slunce. Komety jsou známé pro své nápadné ohony. Z velké části je tvoří zmrzlý oxid uhličitý, metan a voda smíchaná s prachem a různými nerostnými látkami.

Jaromír Nohavica Jaromír Nohavica (* 1953 Ostrava) je významný český folkový písničkář, textař, skladatel a kytarista. Hraje také na heligonku /tahací harmoniku/. FOLK - je hudební žánr. Samotné slovo folk přesně vyjadřuje amatérskou hudební tvorbu

Text písně: 1. Spatřil jsem kometu, oblohou letěla, chtěl jsem jí zazpívat, ona mi zmizela, zmizela jako laň u lesa v remízku, v očích mi zbylo jen pár žlutých penízků.

Penízky ukryl jsem do hlíny pod dubem, až příště přiletí, my už tu nebudem, my už tu nebudem, ach, pýcho marnivá, spatřil jsem kometu, chtěl jsem jí zazpívat.

O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě. Refrén:

2. Na hvězdném nádraží cinkají vagóny, pan Kepler rozepsal nebeské zákony, hledal, až nalezl v hvězdářských triedrech tajemství, která teď neseme na bedrech.

Velká a odvěká tajemství přírody, že jenom z člověka člověk se narodí, že kořen s větvemi ve strom se spojuje a krev našich nadějí vesmírem putuje.

O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě. Refrén:

3. Spatřil jsem kometu, byla jak reliéf zpod rukou umělce, který už nežije, šplhal jsem do nebe, chtěl jsem ji osahat, marnost mne vysvlékla celého donaha. Jak socha Davida z bílého mramoru stál jsem a hleděl jsem, hleděl jsem nahoru, až příště přiletí, ach, pýcho marnivá, my už tu nebudem, jiný jí zazpívá.

O vodě, o trávě, o lese, o smrti, se kterou smířit nejde se, o lásce, o zradě, o světě a o všech lidech, co kdy žili na téhle planetě. Refrén: