Úvod do problematiky sociální pediatrie MUDr.Petr Kašpar Ústav veřejného zdravotnictví a preventivního lékařství, 2.LF UK Praha

Pediatrie – vývoj vydělení z oboru vnitřního lékařství (2.polovina 18.století – 1.polovina 19.století) 1.pediatrické aktivity : porodníci – péče o novorozence a kojence nejprve konstituování oboru klinické pediatrie jako nauky o diagnostice a terapii nemocí dětského věku první pediatrické katedry univerzit : 1769 Londýn, 1837, Vídeň, 1849 Praha první dětské nemocnice : 1802 Paříž 1830 Berlín

Pediatrie – důvody vzniku samostatného oboru vysoká nemocnost a úmrtnost dětí špatná životospráva a výživa dětí objevy etiopatogeneze řady infekčních i neinfekčních nemocí dětského věku a způsobu ochrany proti nim vzrůstající zájem o problematiku životního prostředí a prosazující se komunální hygiena, sociální lékařství, epidemiologie

Preventivní směry v pediatrii preventivní snahy v péči o dítě již od středověku – nalezince, sirotčince – vysoká nemocnost a úmrtnost vedla k jejich rušení, v 19.století jejich obnovení pražský nalezinec – zakladatelé středoevropské pediatrie – Ritter, Czerny rozvoj kurativní pediatrie a poznání souvislostí se společenskými podmínkami vedly k rozvoji preventivní části pediatrie a posléze i sociální pediatrie

Preventivní směry v pediatrii I.směr hygienický : Vídeň zač. 19.století – J. Peter Frank – systém „lékařské policie „ = prenatální péče, péče o nemanželské, opuštěné a obtížně vychovatelné děti, požadavek školní a pracovní hygieny II.směr epidemiologický – infekční nemoci v dětství, snižování úmrtnosti a nemocnosti dětí: E.Jenner, L.Pasteur, I.Semmelweis

Preventivní směry v pediatrii III.směr socializační = optimální socializace a rozvoj dítěte, stanovení potřeb a práv dítěte 1923 Ženevská deklarace práv dítěte 1959 Charta práv dítěte OSN 1989 Úmluva o právech dítěte

Pediatrie v současnosti péče o nemocné i zdravé děti, vyvíjející se a adaptující se organismus péče o ohrožené a postižené děti péče o dítě po stránce tělesné, duševní a sociální, v kontextu s prostředím a rodinou, v návaznosti na jiné medicínské i nemedicínské obory na základě poznatků hygieny, epidemiologie a soc.lékařství vznikl systém jednotné preventivní péče = preventivní část pediatrie

Sociální lékařství – pediatrie sociální pediatrie Sociální pediatrie vychází z pediatrie a sociálního lékařství. Sociální lékařství je medicínský obor , který studuje zdravotní stav obyvatelstva a jeho potřeby. Zabývá se vztahem společnosti , společenských jevů a životního prostředí k člověku a jeho zdraví Ze získaných poznatků vyvozuje optimální organizační formy a metody společenských opatření k navrácení, obnově a upevnění zdraví obyvatelstva.

Sociální lékařství – pediatrie – sociální pediatrie Prostředí člověka ve smyslu společenském tvoří rodina, komunita (obec , město, zájmová skupina, věková skupina), stát . Společnost vytváří zákony týkající se zdraví, zdravotní péče, sociální péče , péče o rodinu, ochrany dětí před nepříznivými vlivy….

Náplň sociální pediatrie postavení dítěte ve společnosti a vzájemný vztah mezi dítětem a společností sledování vývoje dítěte vliv změn ve společnosti a prostředí na vývoj dítěte a vznik některých nemocí průběh socializace dítěte sledování populace dětí jako zvláštní společenské skupiny

Náplň sociální pediatrie péče o děti ve zvlášť obtížných situacích= okruh problémů , který navazuje na kurativní pediatrii dlouhodobě nemocné děti děti s handicapem opuštěné, osiřelé, ohrožené děti děti s anomaliemi životního stylu = toxikomanie, dětská kriminalita, sociálně maladaptované děti sociální důsledky nemoci a zdravotního postižení dítěte pro dítě, rodinu, společnost

Náplň sociální pediatrie problematika náhradní rodinné péče – adopce, pěstounská péče, zařízení náhradní rodinné péče, diagnostické ústavy… CAN syndrom a trestná činnost páchaná na dětech hodnocení socializace dítěte problematika HIV infekce u dětí, dětí – uprchlíků, dětí z odlišných sociálně – kulturních skupin

Náplň sociální pediatrie interdisciplinární spolupráce s medicínskými i nemedicínskými obory, sociálními službami = sociálně pediatrické poradny řešení normativních otázek v prosazování práv dítěte – Úmluva o právech dítěte, Zákon o sociálně právní ochraně dětí, Zákon o rodině

Různá pojetí sociální pediatrie přístup k péči o zdravé a nemocné dítě s akcentací sociálních faktorů (Debré, Czermak) časná vývojová diagnostika postižení u dětí, jejich rehabilitace a léčba (Hellbrüge, Pechstein, SRN) uplatnění souběžně obou principů

Sociálně - pediatrická činnost v jednotlivých obdobích dětského věku Novorozenec: adaptace, vrozené vady a choroby, zralost-nezralost Kojenec: kojení, růst a vývoj a jeho patologie, vrozené vady, nemoci… Batolecí a předškolní věk: zvláštní nemoci, úrazy, řeč, socializace, školní zralost… Školní věk: škola a vývoj, abstraktní myšlení, úrazy… Dospívání: 15 a dále - vývoj, volba povolání, osamostatňování se od rodiny, sexuální život, partnerské vztahy, návykové látky…

Specifický rys dětského věku větší závislost dítěte na okolí než u dospělého ovlivňování a posilování zdravotního stavu dítěte není možné bez spolupráce s rodinou „zdravá rodina“ = rodina, která je schopna plnit své funkce

Význam rodiny pro dítě získání genetické výbavy vliv na celkový rozvoj v oblasti tělesné, duševní a sociální společenská adaptace dítěte a jeho začleňování do společnosti rodina určuje sociální postavení dítěte – sociální prestiž a uvědomění

Rodina - definice primární společenská skupina založená na svazku muže a ženy na pokrevním vztahu rodičů a dětí či vztahu jej substituujícím (osvojení), na společné domácnosti, jejíž členové plní své role vyplývající ze společného soužití na souhrnu funkcí, jež podmiňují existenci tohoto společenství

Funkce rodiny biologicko – reprodukční ekonomicko – zabezpečovací emocionální socializačně - výchovná

Biologicko – reprodukční funkce Zabezpečuje udržení života početím a narozením nového člověka. Může se uplatnit i mimo rodinu, v rodině ale nabývá svého plného významu, tj. zabezpečení potřebných podmínek života a vývoje dítěte.

Ekonomicko – zabezpečovací funkce Význam této funkce se měnil v souvislosti se změnou typu rodiny = patriarchální rodina X nukleární rodina vztahuje se na všechny členy rodiny v minulosti byla zvláště důležitá její výrobní složka v současnosti se stala rodina převážně spotřební jednotkou „výrobní funkce“ dnešní rodiny: příprava stravy, úklid, domácí nutné činnosti…

Patriarchální rodina – do 1. poloviny 20.století vícegenerační, rozšířená, s výraznou dominancí otce výrazná ekonomická aktivita, ve výrobní oblasti se uplatňovali všichni členové rodina vyráběla vše, co potřebovala k životu, přebytky směňovala a tím uspokojovala bazální potřeby svých členů.

Patriarchální rodina velká stabilita - z ekonomických důvodů emocionální složka – podřízena složce ekonomické v sociální oblasti se starala o své nemohoucí členy – děti, staré a nemocné nároky na přípravu jedince k jeho společenskému uplatnění minimální, většinou jen základní vzdělání reprodukce živelná, velká porodnost a úmrtnost, nízká střední délka života = demografické plýtvání

Nukleární rodina – egalitární, současná postupná demokratizace ve společnosti vedla k postupné přeměně vztahů v rodině ve vztahy partnerské, egalitární emancipace ženy, zvyšující se vzdělání a zaměstnanost žen snaha zabezpečovat péči o děti jinak než pouze bezprostředním kontaktem s matkou přeměna ekonomické aktivity – soustředění se na spotřebu, ostatní aktivity převzaty společností

Nukleární rodina rodina více závislá na fungování společnosti, redukce její velikosti co do počtu generací i jejich členů rodina přestává pečovat o své členy z předchozí generace a nestačí v plném rozsahu na péči o děti a jejich výchovu přípravu a výchovu dalších kvalifikací zajišťuje společnost snižování reprodukce – plánovaná – až k negativní populační bilanci, tj. demografické šetření

Emocionální funkce nejdůležitější kohezivní faktor rodiny, která má být základnou jistoty a citového zázemí pro všechny členy rodiny. Současná moderní rodina je zvýšeně labilní, protože není tolik svázána ekonomicko – společenskými vztahy a je hlavně založena na emocionálních vazbách.

Funkce socializačně - výchovná zájem o dítě a péče o ně výchova dítěte uspokojování požadavků a potřeb dítěte (biologických, sociálních, výchovných, vývojových) rozvoj schopností dítěte ochrana před nepříznivými situacemi

Poruchy rodiny a rodičovství Porucha rodiny vzniká selháním některého člena nebo členů rodiny. Selhání se projevuje v nedostatečném plnění některých nebo všech základních rodinných funkcí. rodina v různé míře neplní základní požadavky a úkoly dané společenskou normou

Poruchy rodiny a rodičovství Schopnost žít v partnerském páru je v ideálním případě následováno schopností přijmout roli rodičovství a tím naplnění biologických, sociálních a psychických potřeb . Jedná se o složitý rozhodovací proces a vnitřní konflikt. ( naplnění potřeb versus omezení potřeb budoucích rodičů ) ideální stav = plánované, uvědomělé, zodpovědné rodičovství

Poruchy rodiny a rodičovství příčiny: objektivní – nezávislé na vůli rodičů subjektivní – závislé na vůli rodičů smíšené Rodiče se chtějí/nechtějí, mohou/nemohou či dovedou/nedovedou o dítě starat . symptomy: stupeň a charakter poruchy rodiny a její vliv na člena rodiny terapie: zhodnocení stupně společenské aktivity nutné k léčbě poruchy rodiny

Poruchy rodiny a rodičovství odmítnutí dítěte po narození nepřipravení velmi mladí rodiče rodiče ve vyšším věku ( matka nad 35 let, otec nad 45-50 let) matka vychovávající dítě sama, odmítání manželského soužití, odmítání vlivu otce, neúměrné zdůrazňování role matky psychické poruchy- laktační psychosa, neurosy, úzkostné poruchy, poruchy osobnosti a chování u dospělých, poruchy chování vyvolané užíváním psychotropních látek

Poruchy rodiny a rodičovství Rodiče se nechtějí starat o dítě : poruchy osobnosti rodičů, nepřátelské, hostilní postoje rodičů, děti ohrožené vlastním rodinným prostředím . Zanedbávané, týrané a zneužívané dítě, uplatňování násilí a škodlivých praktik na dítěti, sexuální zneužívání .

Poruchy rodiny a rodičovství Rodiče se nemohou o dítě starat : nemoc, invalidita, úmrtí rodičů, závažné onemocnění dítěte, které nemůže být v péči doma Nedostatky péče o dítě jsou provázeny ale značným zájmem rodičů o ně.

Poruchy rodiny a rodičovství Rodiče se o dítě neumějí starat: nezralí rodiče, neschopnost se vyrovnat např. s handicapem dítěte, rodiče nejsou schopni přijmout základní společenské normy Rodiče se o dítě nadměrně starají : při malém počtu dětí v rodině se zvyšují nároky na dítě, nadměrná péče o něj vede k rozmazlování, nepřipravenosti na samostatný život . Děti starších rodičů .

Situace rodiny v současnosti = důvody poruchy rodiny a poruch rodičovství vysoká rozvodovost nepříznivé demografické údaje vyšší počet dětí narozených mimo manželství vyšší počet neúplných, doplněných, družských rodin často nepříznivá ekonomická situace mladých rodin nezaměstnanost více týraných, zneužívaných a zanedbávaných dětí

Literatura: prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc a kolektiv : Sociální pediatrie . Vybrané kapitoly Grada Publishing 1999