Merkantilismus, počátky sociální teorie, populační teorie TNH 1 (DET-2) Pavel Seknička

Merkantilismus Nejednalo se ještě o směr či školu ekonomie, ale byla to ekonomicko-politická doktrína, která se rozvíjela od 14. do 18. století. Důrraz kladen na obchod. Obecná charakteristika merkantilismu: První tržně orientovaná soustava názorů, Bohatství je spojeno s peněžní formou, Bohatství země znamená zvyšovat množství drahého kovu v zemi, Důraz kladen na zahraniční obchod jako sféru umožňující růst bohatství země, Soustava doporučení praktické politice.

Zdroje růstu bohatství pro merkantilismus Těžba drahého kovu, Koloniální expanze a anexe území těžby, Zahraniční obchod v případě aktivní obchodní bilance.

Vývojové fáze merkantilismu raný Rozvinutý (pozdní) Monetární systém Soustava peněžní bilance Omezování a zabraňování dovozu Zabraňování vývozu surovin a nezpracovaných zemědělských výrobků Podpora a zvýhodňování vývozu průmyslového spotřebního zboží Podpora dovozu surovin Podpora rozvoje domácího průmyslu (manufaktur) Požadavek růstu populace a omezování spotřeby Manufakturní systém Soustava obchodní bilance Omezování a zabraňování dovozu Zabraňování vývozu surovin a nezpracovaných zemědělských výrobků Podpora a zvýhodňování vývozu průmyslového spotřebního zboží Podpora dovozu surovin Podpora rozvoje domácího průmyslu (manufaktur) Požadavek růstu populace a omezování spotřeby

Hlavní představitelé merkantilismu Gaspar Scaruffi (1519 – 1584) Bernardo Davazanti (1529 – 1606) Antonio Serra (1580 – 1614) Jean Bodin (1530 – 1596) Antonio de Montchrétien (1575 – 1622) Jean-Baptiste Colbert (1619 – 1683) Thomas Mun (1571 – 1641) Josiah Child (1630 – 1699) James Steward (1712 – 1780)

Jean-Baptiste COLBERT (1619 – 1683) Pozdní merkantilismus ovládal Evropu od 16. stol. do konce 18. stol. Merkantilismus je doktrína založená na kumulaci drahých kovů coby ekvivalentu bohatství národa, která měla katastrofální důsledky zejména pro Francii. Jean-Baptiste Colbert, ministr financí za vlády Ludvíka XIV., zvaného Král Slunce. Colbert byl přesvědčen, že předpokladem konkurenceschopnosti země v mezinárodním obchodě jsou nízké eny vyváženého zboží, přičemž ty jsou zase podmíněny levnou pracovní silou. Aby byli řemeslníci schopni existence při nízkých mzdách, bylo nutno zajistit nízké ceny potravin. Colbert, proto umožnil dovoz levného zahraničního obilí a na export francouzských zemědělských produktů uvalil cla. Tíhu všech opatření neslo zemědělství a v něm pracující lidé. Vinou Colberta Francie sešla z nastoupené cesty ekonomické supervelmoci. Nulové inovace, k nimž manufaktury nemyly nuceny, faktická likvidace francouzského zemědělství zapříčinily, že ekonomicky nejsilnější zemí se stala Anglie.

Thomas MUN (1571 – 1641) Thomas Mun byl ředitelem Východoindické společnosti, napsal dílo Bohatství Anglie v zahraničním obchodě (kniha byla napsána někdy kolem roku 1630, ale poprvé byla vydána posmrtně, až jeho synem v roce 1664) Vybrané názory: Není nutná aktivní obchodní bilance za každou cenu, Byl proti zákazu vývozu zlata, Doporučuje přednostní dovoz surovin pro další zpracování a výrobu pro vývoz, Peníze chápal jako bohatství, jejich smysl však neviděl v depozitní úloze (poklad), ale ve schopnosti dělat obchod, který přináší další peníze.

Kamerální vědy Kameralistika představuje specifický produkt středoevropského myšlení – Rakousko a Německo. Kamerální vědy byly souhrnným názvem pro soubor odborných disciplín a měla tuto strukturu: Finanční a daňová politika, Nauka o živnostech, o zemědělství a o lesním hospodářství, Nauka o důlnictví, Nauka o obchodu, Technologie výrobních oborů. Finanční a daňová politika se stala na počátku 19. století základem pro vznik tzv. finanční vědy a vyčlenění obecnějších otázek pak vyústilo ve vznik národohospodářské nauky (K. H. Rau v Německu).

Souvztažnosti kameralistiky a merkantilismu Mnohá doporučení kameralistů byla stejná jako u merkantilistů: Zákaz vývozu drahých kovů, Vystupují proti vývozu surovin, Staví se proti nežádoucímu dovozu spotřebního zboží, Jsou proti dovozu luxusního zboží, Vystupují proti růstu spotřeby.

Představitelé kamerálních věd J. J. Becher (1625 – 1685) P. W. Hornigh (1638¨- 1712) W. Von Schröder (1640 – 1688) V Německu:J. Ch. Dihmar (1677 – 1737) J. H. von Justi (1705 – 1771) Joseph von Sonnenfels

Clode Henri Rouvroy hrabě de Saint-Simon (1760 – 1825) Saint-Simon si představoval společnost jako centrálně plánovaný, řízený systém, který později označil F. A. von Hayek jako sociální inženýrství. Saint-Simonův socialismus byl založen na víře, že hospodářství, ale i celá společnost se dají řídit shora, inteligencí vzdělané a osvícené elity. Nositelem rozvoje byly přírodní vědy a z nich vyrůstal průmyslový pokrok. Posláním elit je nastolit nový řád vést ekonomiku i společnost tak, jako by šlo o jednu velkou dílnu či továrnu. Některé myšlenky z této koncepce jsou dnes obsaženy v konceptu „řídit stát jako firmu“.

Thomas Robert Malthus (1766 – 1834) Malthus byl klasickým liberálem. Na bázi své populační teorie varoval před vedlejšími efekty prosperity, mezi které patřil zejména nárůst městské populace. Tento efekt dnes označujeme jako demografický přechod. Hlavní dílo: Esej o principu populace (1798) Malthus vystoupil s tezí, že příčinou bídy jsou pudy ovládající člověka jako přírodního tvora - pud potravní a rozmnožovací. Populační zákon je chápán jako přírodní zákon. Omezené možnosti obživy umožňují zabezpečení výživy a důstojných podmínek pouze omezenému počtu obyvatel. Podmínky obživy rostou řadou aritmetickou, ale populace řadou geometrickou. Je nutno omezit populační růst: Uvážlivé uzavírání sňatků, Omezování porodnosti, Růst vzdělanosti obyvatelstva. Malthus rozvinul také hodnotovou teorii (Obilní zákony) a teorii realizace (pozemková renta). Závěr: Za to, že se chmurné (černé) scénáře nenaplnily vděčíme: vědecko-technickému pokroku a cenovému mechanismu.