Pedagogická psychologie PEPS B Vybraná témata k prezentaci

Teorie učení Učení = veškeré behaviorální a mentální změny, které jsou důsledkem životních zkušeností Teorie učení = soubor obecných předpokladů k vysvětlení podstaty psychických procesů učení

Teorie učení 1. nativistické teorie učení-na základě vrozených dispozic (nepodmíněný reflex, nevědomá asociace) Vyšší typy učení – podmínkou zpevňování učení, záměrnost učení 2. behavioristické - neobehavioristé (asociace, podmiňování,pokus-náhodný úspěch, neobehavior.)

Teorie učení 3. kognitivní teorie - strukturalismus, instrumentální konceptualismus, učení vhledem, konstruktivismus 4. humanistické teorie učení (teorie potřeb, teorie růstu) 3. a 4. zdůrazňují, že učení je aktivní proces, záměrné konstruování významů z předložených informací a navozených individuálních zkušeností

Nativistické teorie učení: habituace-přivykání, základ orientačně-pátrací reflex-ustávání reakcí na neužitečné podněty senzibilizace-zcitlivění-zvýšení citlivosti vůči určitým podnětům imprintace-vtiskování-učení bez opakování, bez posilování, na základě jediné expozice klíčového podnětu získání určitého vzorce chování explorační chování=spontánní a systematické přezkoumávání prostředí a neznámých předmětů-evoluční předchůdce lidské hravosti a zvídavosti

Behavioristické teorie základním aktem učení=proces podmiňování, zaměření na pozorovatelné chování- základem učení je posilování zdrojem posílení je upevnění určitého chování chování vnímáno jako reakce na podněty S-R posilování žádoucího chování odměnami oslabování nežádoucího chování tresty veškeré lidské chování s výjimkou nejzákladnějších reflexů a instinktů je naučené  

Behaviorismus Učení – změněná schopnost systému reagovat na podnět v důsledku předchozí zkušenosti Thorndike, Skinner – zpevňování žádoucích reakcí na podnět, interakce na základě přizpůsobování ž. požadavkům učitele Učení probíhá behaviorálním zpevňováním: podnět – otázka učitele – žádoucí nebo nežádoucí odpověď – odměna (zpevnění) nebo trest ve formě známky..

Asocianismus a pragmatismus jako starší teorie učení Asocianisnus – učení je funkcí paměti = upevňování a pamětní uchovávání sdružených počitků a představ (Herbart, Ebbinghaus) Herbart - učení=vštěpování žádoucích představ (motivace,jasnost, novost, opakování)-soustředění, zaměření, uvědomění Kritika – učení chápáno jako receptivní proces,není aktivace jedince, vývojové aspekty učení a učení na základě pojmů (rozumových operací)-opakem: Pragmatismus – (James, Dewey) – vědění poměřuje praktickým užitkem, který toto vědění přináší, učení chápáno jako rekonstrukce zkušeností na základě praktické činnosti –kritika-podcenění logic. myšlení

Učení podmiňováním - učení pokusem a omylem =Thorndike-učení pokusem a omylem-“pokus a náhodný úspěch) – 3 zákony: Zákon efektu - mezi podněty a reakcemi s pozitivními důsledky posilují spoj (konekci), negativní důsledky (zážitky neúspěchu) ji naopak zeslabují. Zákon cviku – činností a opakováním se spoje zesilují, nečinností zeslabují 3. Zákon pohotovosti – týká se motivačních faktorů – jedinec se neučí, nemá li k tomu motiv Učení – na základě důsledku = v učení se mění chování jedince na základě výsledků jeho vlastní činnosti Kritika: nevysvětluje vznik nových psychických kvalit v učení

Skinner -učení operantním podmiňováním - teorie neobehaviorismu Skinner-pokus o překonání S-R koncepce jako reakce bezprostředně determinované podnětem-2 druhy reakcí (S-O-R): a)respondens-tj. reakce vyvolané pozorovatelným podnětem=reflektivní reaktivní chování, b)operants-=operantní chování, určováno svými důsledky, podmíněno předchozí zkušeností Aktivita operantního chování udržována vhodným zpevňováním, motivací Učení – na základě důsledku = v učení se mění chování jedince na základě výsledků jeho vlastní činnosti

Neobehaviorismus Skinner – autorem programovaného učení-1. princip aktivní odpovědi 2. princip malých kroků: krůček po krůčku, vše dělám plynule 3. princip průběžného zpevňování (odměňování), základem je pozitivní motivace (právě ta odměna) 4. princip individuálního tempa, možnost pracovat rychlostí, která je i vlastní Kritika – podcenění porozumění a chápání vztahů v učení

Učení vhledem – tvarová psychologie -reakce na behaviorismus-gestaltismus-Köhler (představitel kognitivistické teorie) Učení se uskutečňuje postřehem, vhledem, okamžitým dovtípením toho, jak problém řešit učení = celková organizovaná aktivita na situaci, vycházející z určitých významových vztahů, zdůrazněno učení jako aktivní řešení problému, úkolu, ale: Kritika – nadměrný důraz na intuitivní postřeh, podcenění analytických metod učení

Kognitivní teorie zaměření na schopnost jedince reorganizovat své psychologické pole (osvojené pojmy) v odezvu na prožívanou zkušenost – důraz na způsob, jak si jedinec vysvětluje a chápe to, co se děje jedinec chápán jako aktivní činitel v procesu učení Kognitivní struktura tj. v podstatě sklad informací a vědomostí Kognitivní strategie – řešení problémů Metakognice – poznání i fungování činností poznávacích procesů

Kognitivní teorie učení je výsledkem řady procesů, proces tvorby strategií, kódování informací a organizace učení. Východiskem- jakou má žák k dispozici poznatkovou bázi o daném předmětu a jak je uspořádána- propojení s dalšími informacemi Metakognitivní strategie – učit se „učit“, zpracovávat informace.

Kognitivní teorie-instrumentální konceptualismus Bruner – instrumentální konceptualismus, učení z hlediska vytváření různých druhů strategií, jejichž analýzou si jedinec vytváří metodu řešení problému: a) Získání informace b) Transformace této informace kódováním, tříděním, zařazováním – interpretace do tzv. anticipačních kategorií, transformace souvisí se třemi způsoby reprezentace: a) akční-senzomotorika, b) ikonické-představivost, c) symbolické-myšlení c) Ověřování přiměřenosti transformace 3 proměnné: povaha učícího se, povaha znalostí, povaha procesu

Kognitivní teorie - strukturalismus Piaget - dítě se rodí s určitou strukturou reflexů, která se vyvíjí a kvalitativně mění. K učení dochází v interakci mezi vnitřní, biologicky danou strukturou a prostředím- učení je aplikace těchto struktur na nové obsahy. Základními procesy interakce jsou: Asimilace a akomodace

Strukturalismus asimilace – nové obsahy jsou zabudovány do již existujících mentálních struktur akomodace - nové poznatky vedou k modifikaci stávajících nebo ke vzniku nových struktur. Podmínky učení: podávat nové obsahy tak, aby odpovídaly úrovni mentálních struktur dítěte, stimulovat kvalitativní vývoj těchto struktur „svět se musí vejít do toho, co už dítě zná“

Kognitivní teorie-konstruktivismus Piaget: “ Padesát let experimentálního zkoumání nás poučilo, že neexistuje žádné poznání, které by bylo výsledkem pouhého zaznamenávání pozorovaného a jež by nebylo strukturováno aktivitou subjektu“

Konstruktivismus: Helus:„Mezi nejvýznamnější impulzy pro objevování dítěte a obrat k němu patří objevy kognitivní a konstruktivistické psychologie; tedy psychologie objasňující poznávání jako aktivní proces probíhající v interakci poznávajícího jedince s poznávanou skutečností a druhými lidmi, sdílejícími společnou kulturu. Samo poznání pak není otisk poznávaného, ale výtvor, konstrukt.

Individuální konstruktivismus –Piaget, Bruner - každá forma poznání není mechanickou reprezentací vnějšího světa, ale je konstrukcí našeho vědomí, v interakci se skutečností subjekt vytváří smysluplné struktury a mentální operace na odpovídající kognitivní úrovni….učení žáka je třeba chápat jako autonomní a individualizovaný rozvoj kognitivních funkcí.

Sociální konstruktivismus (Bandura, Vygotskij)- zdůrazňuje význam sociální interakce a kooperace v procesu učení, sociální podmíněnost učení a význam naši kulturní zkušenosti. Z hlediska této pozice jsou poznávání, vnímání a myšlení zejména společenskými a nikoliv nutně individuálně-psychologickými výkony… Proces učení kopírováním či modelováním akce. (pozorování někoho či něčeho) → Učení zkušeností a pozorováním

Didaktický konstruktivismus chápe učení jako konstruování „vědění“, jako řešení problému, jako rozhodovací proces podmiňující autoregulaci vlastního učení;tj. učení s porozuměním, resp. smysluplnost učení. „Význam kognitivních didaktik spočívá v tom, že konstruktivisticky pojaté interpretace žákova učení a poznávání vede učitele k hlubšímu vhledu do kognitivních aktivit žáků v procesu vyučování. Vycházejí z předpokladu, že chápat neznamená být divákem, ale vyvíjet kognitivní úsilí.“ (Skalková)

Propojení konstruktivismu a humanistické teorie ve vyučování a učení Konstruktivistické vyučování je každá záměrná, reflektovaná činnost, která je zaměřena na podporu žákova aktivního porozumění- zde se konstruktivismus setkává s  humanistickým pojmem smysluplného, sebeaktualizujícího učení C.R.Rogerse.

Humanistické teorie Teorie potřeb (Maslow). Terie růstu (Rogers) Učení je chápáno jako růst, proces sebeuskutečňování, zdůrazněno prožitkové učení, smysluplnost, vedle myšlenek zahrnuje i pocity, empatické porozumění: 1. získávání sociální zkušenosti, 2. nalézání vlastní identity, 3. přebírání zodpovědnosti Proces humanizace školy

Humanistické teorie člověk je schopen seberozvoje, uspořádání vlastních myšlenek, pocitů, osobnostního vývoje, sebeaktualizace  Rogers hovoří o prožitkovém učení, které zahrnuje vedle myšlenek i pocity, empatické porozumění a vnímání postojů.  

Druhy učení: Senzomotorické učení  je učení se pohybovým návykům  senzomotorické procesy učení představují  syntézu smyslových a motorických složek, jejímž výsledkem jsou různé druhy dovedností a  návyků Psychická regulace motoriky se uskutečňuje na kvalitativně odlišných kognitivních úrovních – vnímání, poznávání, zkušenost, předvídavost…

3 fáze senzomotorického učení 1. Převážně kognitivní fáze – orientační, přípravná – požadavky na výkon, podmínky výkonu 2. Počáteční vykonávání činnosti – provádění výkonu, osvojování základů příslušné činnosti – důležitá sebekontrola – práce s chybou – chybami, metodické vedení učitele 3. Opakování a zdokonalování činnosti – automatizace činnosti

Verbální učení základem verbálního učení jsou asociace mezi slovy nebo symboly; je to učení, kde má největší význam paměť (paměťové učení) výsledkem jsou vědomosti Vychází z asociační teorie učení o spojování představ

Asociace představ = spojení vytvářející se za určitých podmínek mezi dvěma, více představami, umožňující po vybavení jednoho jevu vyvolání jevu asociovaného J.F.Herbart: (Něm. 2.pol.19.st) učení = vštěpování žádoucích představ za podmínek uvědomělého zájmu a pozornosti (motivace,jasnost, novost, opakování)-soustředění, zaměření, uvědomění

Učení pojmové proces utváření a osvojování pojmů, souvislostí, významů Pojem-chápání vztahů a souvislostí Teorie pojmu-teorie určujících rysů Teorie prototypu Práce s pojmy - myšlenkové operace

UČENÍ řešením problémů – problémové učení Analýza problému, postup, hypotézy Pojmové učení, učení řešením problémů – základem kognitivní a konstruktivistická teorie učení: zaměření na schopnost jedince reorganizovat své psychologické pole (osvojené pojmy) v odezvu na prožívanou zkušenost – důraz na způsob, jak si jedinec vysvětluje a chápe to, co se děje;

jedinec chápán jako aktivní činitel v procesu učení: Kognitivní struktura tj. v podstatě sklad informací a vědomostí Kognitivní strategie – řešení problémů Metakognice – poznání i fungování činností poznávacích procesů

Zákony učení Zákon motivace-motivy jako vnitřní pohnutky vznikají na základě potřeb, v interakce potřeb a incentiv; vnitřní-vnější motivace, teorie potřeb Zákon zpětné informace –zákon důsledku, zda žák postupuje správně, zpětná vazba Zákon transferu-pozitivní transfer – předchozí učení pozitivně ovlivňuje další učení;negativní transfer – označuje se jako interference - učení znesnadňuje nebo brzdí učení další Zákon opakování – aktivní, systematické –strategie opakování

Škola jako pozitivní instituce (Slezáčková, Mareš…) Pozitivní psychologie-(Martin Seligman) věda o pozitivních emocích, o kvalitě života-Mareš, Křivohlavý) Škola jako pozitivní instituce (Slezáčková, Mareš…) Předcházet negativním vlivům Jak pozitivně přetvářet školu v pozitivní instituci? Pedag. optimismus; Flow fenomén-(Mihaly Csikszentmihalyi),stav naprosto soustředěné motivace; cílevědomé zaujetí…, pocity štěstí, angažovanost

Optimismus Moudrost, vědění, objevování Humanistický přístup, facilitace, rozvíjení sociální, emoční inteligence Spravedlivost, cíle, vnímaná osobní zdatnost, důvěra Tvořivost, angažovanost

Klíčová reflexe, sebereflexe Čím jsem, jak se vidím v roli žáka, učitele? (osobnost, typologie učitele…) pozitivní intervence, pozitivní adaptace, pozitivní prevence, pozitivní klima důvěra, vzájemná pomoc

Subjekty učení a vyučování pohledem pozitivní psychologie Pozitivní psychologie u nás: Od roku 2004 – školní psychologie Od roku 2006 – pedagogická psychologie V zájmu žák, učitel, škola jako instituce, procesy učení a vyučování Proč není škola místem pro rozvíjení PP? -zaměření na výkon, výkonové testy -odhalování nedostatků, nikoliv předností

Škola jako pozitivní instituce (Slezáčková, Mareš…) Pozitivní psychologie-(Martin Seligman) věda o pozitivních emocích, o kvalitě života-Mareš, Křivohlavý) Škola jako pozitivní instituce (Slezáčková, Mareš…) Jak předcházet negativním vlivům? Jak pozitivně přetvářet školu v pozitivní instituci? Jak zkoumat vliv pozitivní psychologie? -nejdůležitější psychosociální klima školy (obava škol…)

Žák pohledem pozitivní psychologie Pedag. optimismus; Flow fenomén-(Mihaly Csikszentmihalyi),stav optimálního prožívání, plynutí, stav naprosto soustředěné motivace – tady a teď!; cílevědomé zaujetí…, pocity štěstí, angažovanost Moudrost, vědění, objevování, tvořivost Facilitace, rozvíjení sociální, emoční inteligence; spravedlivost,vnímaná osobní zdatnost, důvěra

Žák Klíčová školní (sebe)motivace, cíle, bojovnost, schopnost překonávat obtíže; reflexe, sebereflexe… Čím jsem, jak se vidím v roli žáka? –pozitivní intervence, pozitivní adaptace, pozitivní prevence, pozitivní klima důvěra, vzájemná pomoc

Učitel pohledem pozitivní psychologie -naučit se pozitivně myslet; - pedag. optimismus (dispoziční optimismus) - víra, důvěra v žáky, - seberealizace v profesi - osobnostní rozvoj - výuka orientovaná na žáky - humanistické pojetí - mimoškolní činnosti

Učitel pohledem pozitivní psychologie Celostně chápat pedagogickou situaci: Klíčová reflexe prostředí, chování,prožívání Kompetence rozumět, chápat, pozitivně přistupovat; Přesvědčení, poslání; Pozitivní intervence; Pozitivní adaptace v předškolním věku Pozitivní prevence nežádoucích jevů

Škola jako pozitivní instituce -zdatnost učitelského sboru -důvěra uvnitř školy -výborné mezilidské vztahy -pocit štěstí v organizaci nadšení odolnost vůči negativním situacím Škola – nová oblast pro PP, nejsou intervenční programy Křivohlavý:“…je to nadějná oblast!“

Základem pro všechny: pozitivní sebepojetí Základem pro všechny: pozitivní sebepojetí! Člověk může učinit sám sebe šťastným nebo nešťastným bez ohledu na to, co se právě děje „venku“, jen tím, že změní obsah svého vědomí.“ (Csíkszentmihályi) „Pokud chceme zlepšit hodnotu svých prožitků, je pro nás pozornost tím nejdůležitějším nástrojem.“ Csíkszentmihályi, M. (1996). O štěstí a smyslu života: můžeme ovládat své prožitky a ovlivňovat jejich kvalitu?. Praha: Lidové noviny. Slezáčková, A. (2012). Průvodce pozitivní psychologií: nové přístupy, aktuální poznatky, praktické aplikace. Praha: Grada.