Martin Bulín & Jiří Korec PÍSMO paměť lidstva by Kvinta 2007/08 Kvinta 2007/08 Martin Bulín & Jiří Korec Gymnázium Plasy

menu …Tak kudy kam?? Klikej… Význam písma pro lidstvo Oblastní rozdělení: EGYPT ČÍNA ŘECKO MEZOPOTÁMIE Použité zdroje audio vypneš ESC

EGYPT Egypt Rozdělení egyptského písma Hieroglyfické písmo Hieratické písmo Démotické písmo Rossetská deska Rozluštění

Rozdělení egyptského písma: Stará egyptština Jazyk nápisů Staré říše (cca. 2650 - 2135 př. n. l .), což je období, v němž se objevují první souvislé texty. Střední (klasická) egyptština Jazyk zejména První přechodné doby a Střední říše (cca. 1550 - 1785 př. n.l.); je považován za "klasické stadium starověké egyptštiny. V literárních, náboženských a monumentálních nápisech byl užíván po celé řeckořímské období. Svou stavbou je velmi blízký staré egyptštině. Novoegyptština Hovorový jazyk Nové říše a Třetí přechodné doby (cca. 1550 - 700 př. n.l.), jak dokládají zejména světské dokumenty ramessovské doby (cca. 1300 - 1080 př. n.l.); do jisté míry se objevuje rovněž v literárních a monumentálních nápisech. Od staré a střední egyptštiny se velmi liší, a to zejména svou slovesnou stavbou. Démotština V hovorovém jazyce vystřídala novoegyptštinu. Byla zaznamenávána v písmu, které známe jako démotické. Je doloženo od počátku Pozdní doby do pozdní římské doby (cca. 700 - 5. stol.). Koptština Poslední stadium tohoto jazyka, psáno od třetího století v koptském písmu. Jediné vývojové stadium starověké egyptštiny, u něhož známe výslovnost a v němž rozlišujeme různé dialekty. Jedná se o jazyk koptské církve, resp. egyptských křesťanů.

Hieroglyfické písmo Egypt Hieroglyfy jsou nejstarší formou egyptského písma, také byly nejdéle používány. První úlomky kamene a střepiny s hieroglyfickými nápisy známe z doby 3100 - 3000 př.n.l. a ty poslední z roku 394. Znaky hieroglyfické písma jsou převážně obrázkové povahy. Písmo se vyznačuje jemnými detaily a barevností, proto se často nazývá nejkrásnějším písmem. Jde o plnohodnotný písemný systém. Nikdy se neomezoval na pevný počet znaků. Podle potřeby byly stále vytvářeny nové znaky a staré zanikaly. Dosud bylo doloženo více než 6000 hieroglyfů, což je obrovské množství. Hieroglyfický nápis je uspořádán buď do sloupců (starší uspořádání), nebo do horizontálních řádků. V textu se neobjevují interpunkční znaménka ani mezery. Čteme zprava doleva a horní znak má přednost před dolním. Méně často se objevovala i levostranná orientace. Důležitou úlohu při uspořádání nápisu má estetická a kaligrafická stránka. Nepsalo se v lineárním sledu, ale do pomyslných čtverců, což mělo zajistit co nejlepší uspořádání a minimalizovat počet nevzhledných mezer.

Egypt Vzájemný vztah mezi uměním a písmem. který můžeme vidět již na některých nejstarších monumentálních nápisech, je patrný v mnoha směrech. Nejvýraznější příklad je ten, kdy hieroglyfy samy představují miniaturní obrázky. Egyptské umění nebylo volnou formou, řídilo se přísnými pravidly. Hlavní věc byla ta, že postava se zobrazovala dvojrozměrně z pohledu, který byl pro ni považován za nejcharakterističtější, toto pravidlo platilo i pro hieroglyfy. Hieroglyfům byla přisuzována moc přinést život tomu, co znázorňovaly. Pohřební formule dovolávající se boží pomoci byla, pokud byla napsána v hieroglyfech, sama o sobě dostatečná, aby toto dobrodiní zesnulému vlastníku zajistila. Podmínkou však bylo uvedení jména vlastníka. Jméno osoby napsané v hieroglyfech, v sobě podle egyptských představ obsahovalo jedinečnou identitu daného člověka. Když spodobnění určité osoby postrádalo jméno, postrádalo také prostředky zajišťující její další existenci v posmrtném životě. Zničení jména člověka znamenalo připravit jej o identitu a způsobit tak jeho zánik.

Egypt HIEROGLIFY

Hieratické písmo Egypt Hieratické písmo je adaptací písma hieroglyfického, kdy hieroglyfické znaky byly zjednodušeny, aby usnadnily rychlý opis, který vyžadovaly nemonumentální kontexty. Toto písmo bylo administrativním a obchodním písmem Egypta téměř v celé jeho historii. Sloužilo rovněž k zaznamenávání dokumentů literární, vědecké a náboženské povahy. Objevuje se na různých materiálech, ale nejčastěji na svitcích či listech papyru nebo na úlomcích keramiky a kamene, zvaných ostraka. Dokumenty v hieratickém písmu byly obvykle psány černým inkoustem, který se nanášel pomocí štětce vyrobeného ze stonku rákosu. Příležitostně byl používán i červený inkoust k vyznačení zvláštních míst, jako například začátku textu či numerického součtu, nebo k označení interpunkčních znamének v literárních kompozicích. Existují i případy, kdy je toto písmo vytesáno do kamene - ale ty jsou zcela vzácné a poměrně pozdního data. Doloženo je už od čtvrté dynastie, ačkoli podobné příklady hieratického písma jsou doloženy i ze starších období. Na počátku Pozdní doby (asi 600 př. n .l.) bylo hieratické písmo nakonec vytlačeno z běžného používání dalším kurzívním písmem - démotickým. Ale i dál se používalo v náboženských dokumentech, a to asi až do 3. století. Psalo se ve sloupcích i v horizontálních řádcích, ale na rozdíl od hieroglyfů byla jeho orientace neměnná. Samo hieratické písmo se čte vždy zprava doleva.

HIERATICKÉ PÍSMO Egypt

Egypt Démotické písmo Démotické písmo je další formou kurzívního písma. V pozdní době vytlačilo písmo hieratické. Tak jako písmo hieratické i démotické písmo bylo psáno téměř výhradně na papyrus a ostraka a zachovávalo písařskou tradici psaní v horizontálních řádcích s paravostrannou orientací. Jinak představuje téměř nezávislou formu a jen stěží v něm můžeme poznat nástupce hieratického písma, natožpak hieroglyfů. Jde o výrazně kurzívní písmo, které téměř postrádá ikonický charakter. Sloužilo hlavně k zaznamenávání právních, administrativních a obchodních dokumentů. Nicméně od ptolemaiovské doby dále zahrnuje také literární texty, ale i vědecké a dokonce náboženské. Inkoust byl vzrůstající měrou nanášen pomocí rákosového pisátka, které do Egypta přinesli Řekové a jež koncem tohoto období zcela nahradilo tradiční štětec. V této době démotické písmo začalo být používáno i k monumentálním účelům, např. na náhrobních a pamětních stélách. Nejlepším příkladem je Rosettská deska , jejíž prostřední část je vytesána právě démotickým písmem. Toto písmo upadlo v zapomnění až v pátém století našeho letopočtu.

DÉMOTICKÉ PÍSMO Egypt

Egypt ROSSETSKÁ DESKA

Egypt Koptské písmo Zatímco původní egyptská písma pomalu upadala, jejich funkci k zaznamenáváni egyptského jazyka začalo zaujímat koptské písmo, které používali Koptové. Slovo je odvozeno z arabštiny a znamená "egyptský", termín používali Arabové poté, co v sedmém století Egypt dobyli, k označení domorodých obyvatel. Koptské písmo se výrazně odklonilo od předchozích písem. Je složeno z 24 písmen řecké abecedy a z šesti znaků přejatých z démotického písma. Jde tedy o abecední písmo se souhláskami a samohláskami. Tato forma abecedy se rozšířila ve čtvrtém století, kdy se v Egyptě prosazuje křesťanství. Literatura dochovaná v koptském písmu je značně obsáhlá, většinou s náboženskými tématy. Světské materiály představuje osobní a úřední korespondence klášterů. Psalo se rovněž inkoustem pomocí rákosového pisátka na papyrus či ostraka, ale i na dřevěné tabulky, pergamen a později i papír. Opět se píše v horizontálních řádcích zleva doprava.

Egypt ROZLUŠTĚNÍ Rozluštění hieroglyfů - Rozšíření křesťanství v Egyptě a následný rozvoj koptského písma znamenal konec pro tato stará písma. Vytratila se koncem prvního století n.l. Egypťané byli dlouhou dobu považováni za vynálezce písma. Ale ani tato skutečnost nevyvolala žádný pokus o porozumění tomuto písemnému systému. Až v 16. století se o to pokusil Nicolas Claude Fabri de Peiresc (1580-1637), parlamentní úředník v Aix. Právě on vytušil, že mezi koptštinou a starou egyptštinou existují určité souvislosti. Měl řadu následovníků ve Francii, Anglii či Německu. Ubírali se stejným směrem, dokud Champollion definitivně záhadu nerozluštil pomocí Rosettské desky. Mezi ty nejvytrvalejší patřil německý jezuita Athanasius Kircher (1602-1680), který byl přesvědčen, že koptština je posledním vývojovým stádiem starověkého egyptského jazyka. Sestavil nepřesný překlad nápisů na obeliscích dovezených z Egypta. Voják Bernard de Montfaucon (1655-1741), kterého později následoval anglický kněz William Warburton (1698-1779), jako první vyslovil domněnku, že hieroglyfy jsou fonetické znaky. Tuto teorii převzal Jean-Jacques Barthélémy (1716-1795), jenž odhalil, že kartuše okolo hieroglyfů ukrývají jména králů. Antoine Isaac Silvestre de Sacy (1753-1838), odborník na orientální jazyky, se bezúspěšně pokoušel rozluštit Rosettskou desku. Mezi jeho žáky patřil i Jean-Francois Champollion. Švédský diplomat Johan David Akerblad (1763-1819) dokázal dešifrovat část textu Rosettské desky psaného démotickým písmem, které považoval za čistě alfabetické. Nakonec ještě před Champollionem odhalil anglický fyzik a lékař Thomas Young (1773-1829) na základě Rosettské desky souvislost mezi koptštinou a hieroglyfy. Asi od 4 tisíciletí př.n. l. vznikalo v Egyptě obrázkové písmo-hieroglyfy ( z řeckého hieros=posvátný,glyphis=zářez,vryp). Písmo vzniklo z potřeb organizace a řízení společnosti. Mělo však rozhodující význam i z hlediska kulturního rozvoje starověkého Egypta. Písmo se povedlo rozluštit roku 1822 francouzskému badateli Jeanu Francoisovi Champollionovi.

ČÍNA Čína tajemství čínského písma, charakteristika čínské znaky Čínské písmo je nejdéle používaným písmem na světě. Je složité a nedokáže zachytit zvuk čínské řeči. Má však jednu velkou výhodu. Čínština má velké množství nářečí. Číňan z Pekingu nerozumí Číňanovi ze Šanghaje a oba dohromady nerozumějí Číňanovi z Kantonu. Znakům ale rozumějí všichni stejně, i když každý je vyslovuje jinak. Znakové písmo je pro Čínu důležitým celonárodním pojítkem.

Tajemství čínského písma Čína Tajemství čínského písma Čínské písmo není nejstarším písmem na světě, ale soutěž mezi písmy vyhrává jinak. Zatímco stará písma, např. klínové, nebo egyptské časem zanikla, čínské znaky se používají nepřetržitě dodnes. Nejstarší objevené znaky jsou věštebné nápisy. Nejstarší nálezy takových nápisů pocházejí asi ze 14.- 13. stol. př.n.l. Čínské písmo se vyvinulo z obrázků. Při zběžném psaní se obrázky časem změnily v jednotlivé znaky, které vyjadřovaly celé slovo. Aby mohli Číňané zapsat i „nenakreslitelná“ slova, např. radost, vymysleli chytrý trik, princip rébusu. Např. elektřina+řeč=telefon Číňané dnes píší jako my- propiskou. Tradičními psacími nástroji jsou ale štětec a tuš. Pomocí těch se provádějí opravdové divy. Krásně napsané znaky jsou v Číně odpradávna pokládány za druh umění. Říká se mu kaligrafie.

Čína Čínština má něco přes 400 různých slabik, každou až v pěti tónových polohách (horní, stoupavý, klesavě-stoupavý a klesavý tón, + tónově neutrální slabiky). Celkem (i s tóny) je slabik méně než 2000. Počet znaků se udává podle některých pramenů i přes 50000, vzdělaným Číňanům běžně stačí asi 10000. Abeceda pchin-jin (pinyin) je přepis výslovnosti čínských znaků pomocí latinky. Ve světě se běžně používá, můžeme se s ním setkat v novinách, časopisech atd. I češi mají svůj přepis. české věty: To je můj přítel. Je mu 17 let. Bydlí v Pekingu. přepis pchin-jin: Zhé shí wˇode péngyou. Ta shíqi suí. Ta zhu zái Běijing. český přepis: Če š´ wo-te pcheng-jou. Tcha š´-čchi suej. Tcha ču caj Pej-ťing. Čínština se četla shora dolů a sloupce šli zprava doleva. Dnes již číňané píší v řádcích jako my. SHRNUTÍ: Čínské písmo je nejdéle používaným písmem na světě. Je velmi složité, a proto je obtížné se ho naučit. Pomáhá udržet kulturní jednotu Číny.

Čína čínské znaky

Čína

Čína

Čína

MEZOPOTÁMIE Mezopotámie Sumersko-babylonské písmo, Akkadové, Asyřané literatura v Mezopotámii Sumerština (obrázky) Číselný systém

Sumersko-babylonské písmo - Písmo znali v Mezopotámii už na přelomu 4. a 3. tisíc. Před Kr. - Sumersko-babylónské písmo je nejstarším známým písmem na světě - Již dříve ale prošlo toto písmo dlouhým vývojem - Píše se na hliněné destičky - Písmo nejdříve obrázkové, později se měnily piktogramy v ideogramy - Sumerština má hodně jednoslabičných slov bylo možné používat stejný znak pro určitý pojem i pro zvukovou podobu určité slabiky - Dále se objevovaly determinativy před ženským a mužským jménem Akkadové: Převzali klínopis od Sumerů, ale protože mezi jejich a sumerským jazykem byl velký rozdíl, upravili si ho podle sebe. Počet znaků omezili na 350 Akkadové se snažili zredukovat nejednoznačnost klínopisu, a proto připojovali k ideogramům slabičné znaky Kolem 2. tisíciletí př. Kr. se akkadština rozdělila na dva dialekty - asyrštinu (severní) a babylónštinu (jižní). Asyřané: omezili počet slabičných znaků na 100 Znalost klínového písma začala klesat po pádu Babylónu (539 př. Kr.) a později zanikla úplně Mezopotámie

LITERATURA V MEZOPOTAMII Mezopotámie LITERATURA V MEZOPOTAMII Urnammův zákoník Etanův let do nebe Nářek nad zkázou Uru Chammurapiho zákoník Epos o Gilgamešovi (polobůh, hledání květiny nesmrtelnosti; fyzickou nesmrtelnost nezíská, ale si uvědomí, že se stane hrdinskými činy nesmrtelný duševně; setkání s bohem Utanapištim)

SUMERŠTINA Mezopotámie

Číselný systém Mezopotámie Další zajímavou věcí v sumerštině je číselný systém, který je jak desítkový (založený na čísle 10), tak také šedesátkový (založený na čísle 60). To v podstatě znamená, že zde pro obě základní číslovky existují samostatné znaky a že jsou od nich všechna ostatní čísla odvozena. Číslo devět například by tedy bylo vyznačeno pomocí devíti znaků pro "1", ale číslo deset už by znázorňoval pouze znak pro "10". Číslo šedesát by bylo vyznačeno jediným znakem pro "60", ale číslo sedmdesát by znázorňoval znak pro "60" následovaný znakem pro "10".

ŘECKO Řecko vývoj latinky Alfabeta řecká abeceda z roku 378 před našim letopočtem Řecké písmo (též řecká abeceda nebo alfabeta) je nejstarším dosud používaným písmem v Evropě. Používá se téměř výhradně pro zápis řečtiny ,i do jiných jazyků však pronikají řecká písmena např. jako matematické symboly. Písmo bylo vyvinuto v klasickém období (kolem 9. století pr.n.l.), pravděpodobně na základě fénického písma, a s několika změnami se používá dodnes. Z alfabéty do značné míry vychází i slovanské písmo cyrilice a nezpochybnitelnou příbuznost vykazuje i námi používaná latinka

Řecko Řekové začali užívat hláskového písma v 9.-8. stol. př.n.l.(starší řecké písmo bylo slabičné – písma egejská) Nejstarší zápisy jím psané pocházejí z 8. stol.př.n.l. a až do 6. stol. bylo psané zprava doleva. Poté psané bustrofédou- psaní oboustranně. První řádek zprava doleva, druhý zleva doprava, třetí zprava doleva atd. Dnes se píše normálně zprava doleva Příklady řeckého písma: raně byzantský kancelářský styl- r. 325.n.l. nejstarší psaný, tkzv.nápisný styl, konec 4.stol.př.n.l. kurzíva- 1.stol.n.l Od Řeků převzala písmo celá evropa, písma: azbuka a latinka ABECEDA, nazvaná alfabeta podle prvních dvou písmen měla v klasickém době 24 písmen- 17 souhlásek a 7 samohlásek

Řecko První nápisy se objevovaly i na pečetidlech, ale toto písmo se zatím nepodařilo vyluštit.  Kolem roku 1900 př. n. l. vzniká tzv.  lineární písmo A, jehož znaky byly zjednodušené. Ani toto písmo se nepodařilo rozluštit. V pozdním minojském období, asi v polovině patnáctého století př. n. l., vzniká na základě lineárního písma A pro potřeby řečtiny takzvané lineární písmo B. To se roku 1952 podařilo rozluštit architektovi M. Ventrisovi a jazykozpytci J. Chadwickovi. Texty byly napsány řecky. Jednotlivé znaky označovaly slabiky. Toto písmo se používalo v Řecku v období mykénské civilizace, v 16. až 12. století př. n. l. Teprve v devátém století př. n. l. navazují Řekové kontakty s obyvateli Přední Asie a od Féničanů přebírají hláskové písmo. Řecké písmo se udrželo v oblasti byzantské říše a vyšly z něj i dvě hlavní vývojové větve: východní (hlaholice, kterou odvodil Konstantin, a cyrilice, z níž se pak vyvinula azbuka) a západní větev, ze které se díky Etruskům vyvinulo ve starověkém Římě latinské písmo, takzvaná latinka. První památky psané latinkou pocházejí ze šestého století př. n. l. Toto písmo převzaly téměř všechny evropské národy (po krátkém období vlády hlaholice také my) a některé si ji pro svou potřebu doplnily diakritickými (rozlišovacími) znaménky - háčky, čárkami, kroužky atd. Později se latinka rozšířila i mimo Evropu.  

Řecko vývoj latinky -Řecké písmo se udrželo v oblasti Byzantské říše a vyšly z něj i dvě hlavní vývojové větve: východní (hlaholice - kterou odvodil Konstantin a cyrilice, z níž se pak vyvinula azbuka) a západní větev, ze které se hlavně díky Etruskům vyvinulo ve starověkém Římě latinské písmo, tzv. latinka. -První památky psané latinkou pocházejí ze 6.stol.př.n.l. Toto písmo převzaly skoro všechny národy Evropy, některé si je později doplnili diakritickými rozlišovacími znaky.

Řecko ALFABETA

…trochu podrobněji… Řecko

Řecko Řecká abeceda z roku 378 n. l.

Proč je vlastně to písmo pro nás tak důležité? Písmo je právem považováno za největší a nejdůležitější vynález v dějinách lidstva. Psané slovo dokázalo svrhnout vlády a změnit běh historie. Písmo dává nesmrtelnost myšlenkám, láskám, vášním i faktům. Snad jen vynález kola se svým významem pro lidskou historii přibližuje vynálezu písma. Bylo to písmo, které umožnilo existenci a rozkvět tří největších monoteistických náboženství v dějinách: judaismu, křesťanství a islámu. Psané texty daly nevídané možnosti géniům a vědcům. Díky psanému slovu se můžeme obdivovat kráse Šalomounovy Písně písní, či dílu básníka Li Po, ocenit Aristofanův humor či Einsteinovu genialitu. Písmo lze charakterizovat jako hromadné označení pro ryté, psané, kreslené, tištěné, ražené či jiné grafické znaky, které slouží k zaznamenání slov a myšlenek. Až do vzniku písma (tj. asi do 3,5 tis. př.n.l.) žili lidé v pravěku, za 5,5 tis. let existence písma se lidé dostali až do kosmu – i to vypovídá o jeho významu pro člověka…

...zdroje, ze kterých jsme čerpali... Internet: www.google.com www.ld.johanesville.net/historie/02-z-historie-pisma www.seznam.cz www.wikipedie.cz Literatura: Igor Lisový, Václava Korcová: Dějepis pro základní školy a víceletá gymnázia 6, nakladatelství Fraus Jean, Georges: Písmo - paměť lidstva, Slovart 1994 Zamarovský, Vojtěch: Za sedmi divy světa, SNDK Praha 1967 -konec-

..a to je konec… ...DĚKUJEME... ...ZA... ...POZORNOST...