Agregátní trh práce

Velikost produkce Zatím jsme předpokládali, že velikost Y je determinována AE. Nicméně, aby AE byla uspokojena, je nutno Y vyprodukovat. To není možné bez zaměstnanců, kapitálových statků, technologií apod. Dané faktory determinují velikost produkce. Snadno se může stát, že dané faktory jsou schopny vyprodukovat více nebo méně než AE. V takových případech se něco děje s cenovou hladinou (P).

Trh práce Bez práce nejsou koláče aneb práce je hlavní faktor tvorby Y. Změny na trhu práce ovlivňují i trh kapitálových statků a další trhy. Pokud se něco děje s množstvím práce (L) ovlivňuje to Y. Na trh práce neexistují jednotné názory. Poptávka po práci = firmy. Poptávají VF, který nevlastní Nabídka práce = zaměstnanci. Nabízejí VF, který vlastní. Nezaměstnanost: frikční, strukturální, cyklická Přirozená míra nezaměstnanosti = frikční + strukturální. Jsme v makroekonomii, tedy na agregátní úrovni => nerozlišujeme mezi profesemi, jednotlivé veličiny jsou za celou ekonomiku, de facto jsou váženým průměrem z jednotlivých dílčích trhů.

Mzda Je odměnou na trhu práce. Co jí ovlivňuje: - reprodukční náklady (RC). Mzda musí být alespoň na úrovni RC, obecněji musí být alespoň na takové úrovni, aby se dotyčnému vyplatilo pracovat. Takovou mzdu lze nazvat rezervační mzdu. - jak snadno je dotyčný nahraditelný - jak snadno dotyčný najde práci Poslední dva faktory záleží na lidském a sociálním kapitálu (HC a SC). Rovněž je to ovlivněno mírou nezaměstnanosti (u).

Mzda a cenová hladina Za mzdu si kupujeme statky. Čím vyšší cena statků (cenová hladina P), tím vyšší tlak na vyšší (nominální) mzdu. Nominální mzda = mzda, kterou dostáváme, w. Reálná mzda = kolik si za tu mzdu můžeme koupit, w/P.

Agregátní poptávka po práci, MPL Nerozlišujeme mezi profesemi, platí obecně. Mezní produkt práce (MQ´L): o kolik se zvýší produkce (celkový produkt, TQ´) firmy, pokud se počet pracovníků (L) zvýší o jednotku. MQ´L začne dříve nebo později klesat, dodatečná jednotka L vyprodukuje dříve nebo později nižší přírůstek TQ´ než předcházející – uplatňuje se zákon klesajících mezních výnosů, respektive klesajících výnosů z rozsahu: - buď narazíme na bariéru nezvyšování ostatních VF - nebo dříve či později dojdou produktivní jednotky VF Příjem z mezního produktu práce (MRPL): o kolik se zvýší příjem, pokud vzroste MQ´L v důsledku růstu L. Pokud klesá MQ´L, musí klesat i MRPL. V nedokonalé konkurenci k poklesu MRPL navíc přispívá skutečnost, že k tomu, aby firmy vyrobily více, musí snížit cenu.

Agregátní poptávka po práci Firmy poptávají další zaměstnance, pokud w/P (reálná mzda) je menší jak MRPL až do bodu, kdy w/P = MRPL. Daný bod určuje množství zaměstnaných osob. Proč reálná mzda: pokud vzroste cenová hladina (P) a zároveň ve stejném poměru vzroste nominální mzda (w), budou firmy poptávat stále stejné množství práce – reálně se pro ně nic nezměnilo. Pokud klesá w/P (reálná mzda), snižují se firmám náklady. Při nižší w/P se firmám vyplatí rozšířit produkci a zaměstnat další zaměstnance. Ačkoliv je MRPL dalších zaměstnanců klesající, pokud je MRPL vyšší než nová nižší w/P, vyplatí se firmám více produkovat. Křivka agregátní poptávky po práci je klesající.

Efektivní mzda Firmy mohou platit vyšší mzdu než je mzda, která se rovná MRPL. Zejména při poklesu MRPL mzdu nesnižují, snížení mzdy má negativní vliv na morálku a produktivitu. Vyšší mzda obecně stimuluje produktivitu, může odrazovat od ulejvání, vysoké fluktuace, apod. Čili vyšší mzdou firmy šetří jiné (nemzdové) náklady.

Agregátní (agregovaná) nabídka práce Opět nerozlišujeme mezi jednotlivými profesemi. V takovém případě se lidé rozhodují mezi tím zda pracovat (je jedno co) a volným časem. Roste-li w/P, rostou obětované příležitosti: pokud lidé nepracují, tak přicházejí o mzdu, ani užitek z volného času nedokáže danou mzdu nahradit. Křivka nabídky práce je tedy rostoucí – s růstem w/P, je ochotno pracovat více lidí. Proč reálná mzda? Pokud by se nominální mzda (w) neměnila a P rostla, reálná mzda klesá – lidé si mohou koupit méně statků. Potom jejich ochota pracovat klesá. Pokud se w a P mění ve stejném poměru, nejsou na tom lidé lépe, jejich ochota pracovat se nemění.

Rovnováha na trhu práce Rovnováha na trhu práce nastává v bodě, kde se křivka (agregované) nabídky práce (SL) protíná s křivkou (agregované) poptávky po práci (DL). V tomto bodě jsou všichni spokojeni.

Nerovnováha na trhu práce, DL < SL Pracovat je ochotno více osob, než kolik firmy poptávají. Někteří, kdo chtějí pracovat, jsou ochotni pracovat i za nižší mzdu. Pokles mezd (mzdy jsou rozhodující složkou nákladů firmy a z mezd firmy tvoří ceny) vede k poklesu w/P, reálná mzda klesá a firmy zvyšují poptávku po L. Pokles w ale může být velmi pomalý: - efektivní mzdy - náklady jídelníčku - Insiders – outsiders: mzdy neklesají pod vlivem insiderů (= pracovníků uvnitř firem, je zde i vliv odborů), outsideři (= nezaměstnaní) mají na mzdy jen slabý vliv, firmy se snaží udržet zaměstnance. Pokud w neklesají, může u být nad hodnotou u*.

Nerovnováha na trhu práce, DL > SL Firmy poptávají více osob, než kolik je ochotno pracovat. Firmy zvyšují mzdy. Růst nominálních mezd vede (alespoň krátkodobě) k růstu reálných mezd (krátkodobě se růst mezd neodrazí v růstu P), při vyšších w/P je ochotno pracovat více osob. Pozn.: není-li Y na úrovni potenciálního produktu (což při nevyužitých L není), nemusí P dokonce ani dlouhodobě růst, respektive w roste rychleji jak P, čili v důsledku reálná mzda w/P roste, čili dlouhodobě je ochotno pracovat více osob.

Model stanovení mezd a cen (Wage setting a Price setting, WS a PS)

Jiný pohled na rovnováhu na trhu práce Ještě jednou: co určuje mzdu? Cenová hladina (P): čím vyšší P, tím vyšší w. Firmy i zaměstnanci se přitom zajímají o očekávanou P (Pe), pro jednoduchost ale lze psát, že Pe = P. Jak si ale ukážeme v následující přednášce, nemusí to platit, pokud to neplatí, tak je to jedna z příčin, proč se liší skutečný produkt od potenciálního. Míra nezaměstnanosti (u): čím vyšší, tím nižší w Ostatní faktory (z): vliv odborů, pojištění v nezaměstnanosti, bezpečnostní standardy, HC a SC, …. V zásadě: čím vyšší (lepší) z, tím vyšší w. Produktivita práce (PL): čím vyšší, tím větší w.

Jiný pohled na rovnováhu na trhu práce Funkci mzdy lze psát jako: w = PL*P * f(u, z) Jsme na agregátní úrovni: w zde reprezentuje průměrnou (vážený průměr) mzdu v ekonomice. PL: firmy zajímá očekávaná PL (PLe), pro jednoduchost lze psát PLe = PL. PL je větší než jedna.

Jiný pohled na rovnováhu na trhu práce Jak firmy (často) stanoví ceny? Přirážkou ke mzdám. Ty tvoří rozhodující část nákladů. Podrobněji: HDP je dán jako součin zaměstnaných (L) a produktivity práce. Y = PL * L Produktivitu práce (PP) v tomto přístupu ovlivňuje i množství kapitálových statků (K) – do určité doby platí, čím více K, tím větší PP. Nelze ale zvyšovat K do nekonečna, platí zákon klesajícího mezního produktu a dříve nebo později se růst PL v důsledku růstu K zastaví.

Stanovení cen Y = PL * L Vztah říká, že jeden zaměstnanec vyrobí PL jednotek produkce (v hodnotovém vyjádření, tedy v penězích). Opačně řečeno jedna jednotka produkce vyžaduje 1/PL zaměstnance. Jedna jednotka produkce potom firmu stojí (1/PL) * w.

Stanovení cen Náklady na jednotku produkce: (1/PL) * w. Firma stanoví cenu přirážkou ve výši (1 + m) krát náklady produkce. 𝑃= 1+𝑚 ∗ 𝑤 𝑃𝐿 Na agregátní úrovni (AL) lze tvrdit, že cenová hladina P je dána přirážkou k nákladům na produkci firem. Hodnoty m, w a PL můžeme na AL chápat jako průměrné (vážený průměr) přirážek, mezd a produktivit práce v jednotlivých firmách či odvětvích, respektive pro jednotlivé statky.

Jiný pohled na rovnováhu na trhu práce - pokračování Funkce mzdy je: W = PL*P * f(u, z) Pro cenovou hladinu platí: 𝑃= 1+𝑚 ∗ 𝑤 𝑃𝐿 Oba výrazy lze upravit: funkci mzdy: 𝑤 𝑃 =𝑃𝐿 ∗𝑓 𝑢, 𝑧 (1) cenovou hladinu: 𝑤 𝑃 = 𝑃𝐿 1+𝑚 (2) w/P je reálná mzdy. Logicky se oba výrazy (tj. (1) i (2) musí rovnat: 𝑃𝐿 1+𝑚 = 𝑃𝐿 ∗𝑓 𝑢, 𝑧

Jiný pohled na rovnováhu na trhu práce - pokračování Rozbor rovnosti: (w/P =) 𝑃𝐿 1+𝑚 = 𝑃𝐿 ∗𝑓 𝑢, 𝑧 Platí, že w/P je mj. funkcí nezaměstnanosti: čím menší u, tím vyšší w/P Na daný vztah se lze dívat jako na vztah, jakou mzdu chtějí zaměstnanci při určité úrovni u.

Jiný pohled na rovnováhu na trhu práce - pokračování Rozbor rovnosti: (w/P =) 𝑃𝐿 1+𝑚 = 𝑃𝐿 ∗𝑓 𝑢, 𝑧 Výraz w/P = 𝑃𝐿 1+𝑚 říká, že reálná mzda je dána poměrem produktivity práce a přirážky, kterou stanoví firmy. Podíl 𝑃𝐿 1+𝑚 determinuje, jak velkou reálnou mzdu jsou ochotny platit firmy. Daný podíl je nějaké fixní číslo, nezáleží na hodnotě nezaměstnanosti.

Jak velkou mzdu jsou ochotny platit firmy

Jiný pohled na rovnováhu na trhu práce - pokračování Rozbor rovnosti: (w/P =) 𝑃𝐿 1+𝑚 = 𝑃𝐿 ∗𝑓 𝑢, 𝑧 Aby na trhu práce nastala rovnost, musí se reálná mzda, kterou chtějí platit (platí) firmy, rovnat reálné mzdě, kterou chtějí při různých úrovních nezaměstnanosti dostat zaměstnanci. Při rovnosti je nezaměstnanost na přirozené míře nezaměstnanosti (u*).

Rovnováha na trhu práce

Nerovnováha na trhu práce V bodě rovnováhy tedy platí w/P = 𝑃𝐿 1+𝑚 Nerovnováha: w/P > 𝑃𝐿 1+𝑚 Na svislé ose jsme nad hodnotou 𝑃𝐿 1+𝑚 . Míra nezaměstnanosti (v následujícím obrázku u1) je nižší než u. Reálné mzdy jsou příliš vysoké, firmy musí zvyšovat P, aby tyto mzdy zaplatily. To vede k poklesu w/P.

Nerovnováha na trhu práce V bodě rovnováhy tedy platí w/P = 𝑃𝐿 1+𝑚 Nerovnováha: w/P < 𝑃𝐿 1+𝑚 Na svislé ose jsme pod hodnotou 𝑃𝐿 1+𝑚 . Míra nezaměstnanosti (v následujícím obrázku u2) je vyšší než u. Reálné mzdy jsou příliš nízké, firmy si mohou dovolit snížit P, aby tyto mzdy zaplatily. To vede k růstu w/P. Přizpůsobení zde může být velmi pomalé.

Nerovnováhy na trhu práce

Wage setting a Price settings – k čemu je to dobré Pozn.: v dalších obrázcích budeme označovat: - křivku reálné mzdy, kterou chtějí zaměstnanci při různých úrovních u jako WS (wage settings) - křivku jakou reálnou mzdu jsou ochotny platit (platí) firmy jako PS (price setings). Model dokáže vysvětlit, proč se mění u*.

Př.: zvýšení podpory v nezaměstnanosti Vede k posunu WS doprava (z WS1 do WS2), zaměstnanci díky vyšší podpoře požadují pro jakoukoliv úroveň u vyšší mzdu.

Př. negativní nabídkový šok Negativní nabídkový šok (např. zvýšení cen ropy) nutí firmy zdražovat – zvyšovat přirážku (z m1 na m2). V důsledku toho se PS posouvá dolů (z PS1 do PS2). Ve výsledku roste přirozená míra nezaměstnanosti.

Negativní nabídkový šok a WS, respektive PS

Př. Očekávaná hodnota PL Pokud je hodnota PL očekávaná (např. PL je dlouhodobě x %, lze předpokládat, že i letos bude x %), posunou se WS (doprava) i PS (nahoru) o stejnou vzdálenost a výše u* se nezmění. Důvody posunu: - WS: zaměstnanci více vyprodukují, mohou požadovat vyšší mzdu při jakkoliv úrovni nezaměstnanosti - PS: firmy díky vyšší produktivitě mohou zlevnit statky (stejný počet zaměstnanců vyprodukuje víc, tudíž náklady na statek klesají). V důsledku zlevnění klesá hodnota přirážky m a roste hodnota výrazu PL/(1 + m).

Očekávaná změna PL

Př. Skutečná PL menší než očekávaní Pokud je skutečná PL menší než očekávaná vede to k růstu nezaměstnanosti. Zaměstnanci totiž předpokládají očekávanou PL a jejich WS se posune o očekávanou hodnotu. Firmy pracují se skutečnou PL. PS posunou o menší hodnotu než WS. Důsledkem je růst nezaměstnanosti. Prakticky: v krizi je skutečná PL obvykle menší než očekávaná.

Skutečná PL menší než očekávaná

WS, PS a potenciální Y Z rovnováhy na trhu práce lze určit u*. Hodnota u* determinuje Y* (potenciální produkt). Jak? Platí: ekonomicky aktivní obyvatelstvo (EAP) = zaměstnaní (L) a nezaměstnaní (U) EAP = L + U

Determinace Y* EAP = U + L Míra nezaměstnanosti 𝑢= 𝑈 𝐿+𝑈 = 𝑈 𝐸𝐴𝑃 Lze psát: U = EAP – L, potom: u= EAP−L 𝐸𝐴𝑃 =1 − 𝐸𝐴𝑃 𝐿 Čili u = 1 – EAP/L Dalšími úpravami: L=EAP ∗(1 −u)

Determinace Y* L=EAP ∗(1 −u) Pokud je u na úrovni u*, můžeme tomu odpovídající L označit jako přirozenou míru zaměstnanosti (L*): 𝐿 ∗ =EAP ∗(1 − 𝑢 ∗ )

Determinace Y* Pro Y platí: Y = PL * L Protože L=EAP ∗(1 −u) , lze psát: Y = PL * EAP ∗(1 −u) Pokud L = L*, je u = u*. Lze potom psát: Y* = PL * EAP ∗(1 − 𝑢 ∗ ) Slovně: potenciální produkt je determinován produktivitou práce, velikostí ekonomicky aktivního obyvatelstva a přirozenou mírou nezaměstnanosti.

u a u* V praxi se hodnoty u a u* liší, zpravidla je u větší než u*. K tomu, aby se u dostalo na u* by musela klesnout reálná mzda (w/P), tedy zejména klesnout nominální mzda w, případně vzrůst cenová hladina P. Tyto změny jsou ale pomalé.

Důvody strnulostí Náklady jídelníčku (menu cost): změna cen je nákladná, firmy porovnávají MC spojené se změnou cen a MR plynoucí z této změny, ceny mění jen tehdy pokud MC spojené se změnou < MR v důsledku změny. Stabilní ceny dávají jistotu pro podnikání. Dilema vězně – zejména při zvýšení cen: firmy se bojí ceny zvýšit. Pokud ceny nezvýší konkurence, mohou ztratit zákazníky. Tvorba cen přirážkou: firmy často tvoří ceny jako určitý násobek mzdových nákladů, w a P potom nerostou stejně Efektivní (efektivnostní) mzdy: firmy se snaží udržet zaměstnance (získávání nových zaměstnanců je pro ně nákladné) – při růstu P, zvyšují w rychleji, při poklesu P nechávají w nebo snižují pomaleji. Insiders – outsiders: mzdy neklesají pod vlivem insiderů (zde vliv odborů ), outsideři (= nezaměstnaní) mají na mzdy jen slabý vliv, firmy se snaží udržet zaměstnance. Překrývání mzdových dohod: mzdové dohody jsou uzavírány s různou délkou, ne všichni zaměstnanci uzavírají dohodu ve stejný čas, pokud se w mění, tak jen někomu.

Další modely trhu práce

Friedmanův model práce – efekt mylného chápání zaměstnanci Autor tohoto modelu: Milton Friedman Model vysvětluje proč dochází ke kolísání Y (a zároveň ke změnám hodnot u, respektive proč se u liší od u*. Zaměstnanci předpokládají cenovou hladinu na základě adaptivních očekávání – např. na základě minulé inface. (viz další snímek). Zaměstnanci nesledují všechny ceny, pokud se mění cenová hladina, nemusí to (při mírných změnách P) zjistit. Pokud se tedy zároveň ve stejném poměru mění nominální mzda w i cenová hladina, mohou se zaměstnanci mylně domnívat, že se cenová hladina nemění a že se mění pouze jejich reálná mzda w/P – při růstu w a P se domnívají, že roste jen jejich w a že tedy w/P roste, pokles w a P vede k opačné domněnce.

Friedmanův model trhu práce - důsledky Dojde k růstu cenové hladiny (z P0 do P1), to správně rozpoznají pouze firmy. Zaměstnancům firmy proto zvýší nominální mzdy, ale méně než bude růst cenové hladiny, čili ve skutečnosti reálná mzda klesá. Firmy de facto podvedou zaměstnance – firmy kalkulují s tím, že zaměstnanci si nevšimnou růstu P a budou si myslet, že jejich mzda vzrostla a budou v důsledku více pracovat. Firmy poptávají zaměstnance v bodě A. Zaměstnanci růst cenové hladiny nezaregistrovali a budou ochotni při „vyšší“ mzdě pracovat více (zaměstnanci se domnívají, že cenová hladina je stále P0). Posun do bodu B – je zaměstnáno (na ose L) počet osob odpovídající bodu B. Jakmile, ale zaměstnanci zjistí svou chybu, budou chtít vyšší reálnou mzdu, tedy svou původní a obnoví se rovnováha v E. Graficky následující snímek.

Friedmanův model práce graficky

Friedmanův model - důsledky Friedmanův model říká, že mylné chápání zaměstnanců vede při růstu P k větší produkci (tj. k vyššímu Y). Zároveň změny Y ovlivňují změny u. Nicméně v dlouhém období (LR) zaměstnanci svůj omyl poznají (dojde jim, že se mění také P a nejen w), jejich ochota více pracovat tudíž klesá, u se vrací na hodnotu u* a Y se vrací na hodnotu Y*.

Lucasův model práce – nedokonalé informace a očekávání Lucas zdůrazňuje, že k omylu (mylnému chápání) dochází při neočekávané změně cenové hladiny. Pokud je změna P očekávaná, tak všichni vědí (mají racionální očekávání), že sice nominálně vzrostou jejich příjmy, že však zároveň vzroste i P a že se tedy reálně nic nezmění. Tudíž nic nedělají. Lucas říká, že se mohou mýlit všichni. Tj. nejenom zaměstnanci, ale i firmy.

Lucasův model – popis 1 Je-li cenová hladina, kterou očekávají jednotlivé ekonomické subjekty, nižší než skutečná, dochází ke zvyšování produkce: zaměstnavatelé i zaměstnanci a další vlastníci výrobních faktorů se mylně domnívají, že jejich ceny, tj. ceny, za které nabízejí své statky nebo výrobní faktory (v případě zaměstnanců práci), jsou vyšší než ostatní ceny (než cenová hladina), a proto zvyšují produkci. Časem však firmy i vlastníci výrobních faktorů přicházejí na to, že se nerostou pouze ceny výrobních faktorů, které vlastní, respektive ceny produktů, které prodávají, ale všechny ceny, čili, že zvýšením nabídky výrobních faktorů, respektive produkce nic nevydělávají, takže tuto nabídku opět snižují. To vede k poklesu HDP.

Lucasův model – popis 2 Je-li cenová hladina, kterou očekávají jednotlivé ekonomické subjekty, vyšší než skutečná, dochází ke snižování produkce: zaměstnavatelé i zaměstnanci a další vlastníci výrobních faktorů se mylně domnívají, že jejich ceny, tj. ceny, za které nabízejí své statky nebo výrobní faktory (v případě zaměstnanců práci), jsou nižší než ostatní ceny (než cenová hladina), a proto snižují produkci. Časem však firmy i vlastníci výrobních faktorů přicházejí na to, že se neklesají pouze ceny výrobních faktorů, které vlastní, respektive ceny produktů, které prodávají, ale všechny ceny, čili, že by si při původní nabídce výrobních faktorů a produkce reálně vydělaly stejně jako dříve. To vede k růstu nabídky výrobních faktorů, což vede k růstu HDP.

Lucasův model shrnutí V důsledku mylného chápání: - neočekávaný růst P vede k růstu Y a poklesu u pod u*. - neočekávaný pokles P vede k poklesu Y a růstu u nad u*.

Shrnutí jednotlivých modelů Model WS a PS Friedmanův model Lucasův model Všechny modely (byť každý různě) zdůvodňují, proč kolísá hodnota u (respektive u*) a tudíž, proč kolísá i Y a Y*.