Lineární perspektiva v umění

„Citra dolum fallimur“ „Beze lsti jsme klamáni“ (Guidobaldo del Monte)

– překrývání objektů – bez okolního prostředí Archaické období – překrývání objektů – bez okolního prostředí Egypt – významová perspektiva – šikmé rovnoběžné promítání – první pokusy o perspektivu – znali půdorys a nárys – přenášení náčrtů pomocí čtvercové sítě Hon na divoké ptactvo, 1400 př. n. l., Théby

Vojenská perspektiva Zahradní bazén, 1400 př. n. l., Théby Návrh pevnosti, 1602

Využívání čtvercové sítě: – sochy, reliéfy a malby velkých rozměrů – klenby a zakřivené plochy – zobrazování pod velmi malým úhlem Etruskové – sbíhání rovnoběžných přímek velkých rozměrů – rovnoběžky v detailech zobrazovány rovnoběžně – nerovnosti ve středu obrazu – vzniká pozadí

Pompeje - nástěnná malba z 2. stol. n. l. Řecko a Řím: – první pravidla lineární perspektivy – Vitruvius: Deset knih o architektuře – divadelní kulisy Pompeje - nástěnná malba z 2. stol. n. l.

Raný středověk – portréty světců, bez perspektivy – zapomenuty geometrické poznatky Pozdní středověk – do obrazů se dostává děj – světská témata – potřeba reálného zobrazení prostředí

Ambrogiotto di Bondone (1267–1337), zvaný Giotto – předchůdce renesančního umění – první pokusy o intuitivní perspektivu – více úběžníků Vyhánění ďáblů z Arezza, 1295-1300, Vidění sv. Augustina, 1325

Ambrogio Lorenzetti (asi 1290 – 1348) – Giottův žák – používá jeden hlavní úběžník – nesprávné pavimento Zvěstování, 1344

Filippo Brunelleschi (1377–1446) – architekt – Battisterio ve Florencii, 1427 – znovuobjevení perspektivy – pravidla lineární perspektivy – průsečná metoda „kukátko“ s perspektivním obrazem budoucího Battisteria

Tommaso di Giovanni di Simone Guidi (1401–1428), zvaný Masaccio – žák Brunelleschiho – freska Svatá trojice, 1427 – přesná konstrukce – dokonalá iluze prostoru Tommaso di Giovanni di Simone Guidi (1401–1428), zvaný Masaccio

Donatello di Niccolò di Betto Bardi (1386-1466) – sochař – nízký reliéf – konstrukce perspektivy Il festino di Erode, 1427

Leon Battista Alberti (1404-1472) – spisovatel a architekt – Della pittura libritre, 1436 Konstrukce pavimenta: – každá škola měla vlastní metodu – pavimento se využívá k přenášení dalších objektů Florentská škola, nesprávné pavimento

Správné pavimento costruzione legittima costruzione albertina

Paolo di Dono (1397–1475), zvaný Uccello – konstrukce složitých objektů – správné zobrazení sloupů Perspektivní zobrazení mazzochia Kalich

Leonardo da Vinci (1452–1511) – metoda skleněné desky – používá přesné konstrukce – vzdušné perspektiva (sfumato) skica k obrazu Klanění tří králů, 1481

Albrecht Dürer (1471–1528) – snaha o pevné základy umění – vylepšil metodu skleněné desky – další přímé metody – Pojednání o umění, 1525-38 Zobrazování hlavy, 1525

Přímé metody: (Albrecht Dürer) Zobrazování ženy, 1538 Zobrazování nádoby, 1538 Prokreslování loutny

Stanovením přesných pravidel chtěla renesance vytvořit dokonalou iluzi reálného prostoru, aby díla mohla vystupovat samostatně. Místo toho, se každé dílo stalo závislým na postupu, kterým bylo vytvořeno, pozorovateli a svém umístění. Reakce – návrat k původní tvorbě – vzdušná perspektiva – subjektivní perspektiva

Využívání perspektivy: – skryté objekty a postavy – odrazy v zrcadle – průhledy – stíny Las Méninas, Diego Velázquez, 1656

Svatba manželů Arnolfiniových, Jan van Eyck, 1434

Maurits Cornelis Escher (1898– 1972) István Orosz (nar. 1951) Neskutečné obrazy: Maurits Cornelis Escher (1898– 1972) István Orosz (nar. 1951) Rohový dům, István Orosz, 1993

20. století: – úlohu reálného zobrazení přebírá fotografie – moderní směry v rozporu s lineární perspektivou Využití perspektivy: – anamorfózy – op-atr – sidewalk painting (pavement drawings)

Anamorfózy István Orosz, Tajuplný ostrov, 1983

                                                        Jules Verne

Op-art Victor Vasarely

Sidewalk painting Edgar Mueller

Julien Beever

Tribar, Penrosův trojúhelník Tribar, Hans de Rijk, 1987

Barokní brána, Jaroměřice n. R. Dekorace s perspektivními prvky Barokní brána, Jaroměřice n. R. Náměstí Rossio, Lisabon

Josef Kramolín, oltář v katedrále sv. Klimenta, Praha, 1770 Iluzivní prostory Andrea Pozzo, stropní fraska, kostele Sant'Ignazio di Loyola, Řím, 1685 Josef Kramolín, oltář v katedrále sv. Klimenta, Praha, 1770

Tullio Lombardo a Moro Coducci, Scuola di San Marco, Benátky, 1485

Galleria di Palazzo Spada, Řím, 1652-53, Francesco Borromini

Parthenon, Athény, 447 – 438 př. n. l.

Perspektiva v antické architektuře – scamilli impares (nerovné schody) Objevy nerovností na řeckých chrámech: – Joseph Hoffer 1838 – John Pennethorn 1837 – Francis Cranmer Penrose 1845-47 stylobat Parthenonu

Optické korekce zdání nepravidelnosti: – stylobat se od středu směrem ke kraji snižuje, hrany štítů jsou konkávně prohnuty (tzv. horizontální zakřivení) náčrtek stylobatu

– střední metopy jsou širší než metopy krajní – směrem k okraji se zmenšují rozestupy mezi sloupy – sloupy nemají válcový ale kuželový tvar – všechny sloupy se mírně naklání do středu – na rozích jsou sloupy většího průměru metopy náčrtek sloupů Parthenonu

CITRA DOLUM FALLIMUR www.math.muni.cz/~xkrizov1/Sem/lp2.pdf