Všichni proporčně, každý podle svého: srovnání pravidel hlasování do EP v členských zemích EU Jakub Charvát, Ph.D.; PhDr. Jan Outlý, Ph.D. Metropolitní univerzita Praha

Cíle příspěvku Cíle příspěvku: přiblížit vývoj diskuse o možnosti a závazku zavést jednotný volební systém pro volby do Evropského parlamentu přiblížit, proč a od kdy volí všechny členské státy podle zásad poměrného zastoupení představit, co měly společného a jak se lišily volební legislativy pro Evropský parlament v jednotlivých členských zemích ve volbách konaných v roce 2014 Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.

Jednotný volební systém(?): 1950s–1979 čl. 21 Smlouvy o ESUO (1952) zmiňuje možnost zavedení přímých voleb do Shromáždění ESUO čl. 138 Smlouvy o EHS (1957) pověřuje Shromáždění zpracovat návrh na zavedení přímých voleb s všeobecným hlasováním podle jednotného volebního řádu ve všech členských zemích X otázka zavedení jednotného volebního systému na dlouhou dobu upozaděna → preference zavedení přímých voleb, požadavek jednotnosti volebního systému fakticky modifikován na požadavek jednotnosti základních principů (rovnosti, všeobecnosti, přímosti a tajnosti) 1974 dosáhly členské státy dohody na zavedení přímých voleb poslanců EP, ovšem se zachováním národních specifik ve volebních systémech → → 1975 Patijnova zpráva: oddělení otázky zavedení přímých voleb od požadavku jednotného volebního systému → přímé volby se mají konat bez ohledu na odlišné národní volební mechanismy září 1976 – Akt o zavedení přímých a všeobecných voleb poslanců Shromáždění (tzv. bruselský akt) → zavedení přímých voleb do EP (první přímé volby 1979) Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.

Jednotný volební systém(?): 1980s zavedení přímých voleb do EP vrátilo do hry otázku zavedení jednotného volebního systému, zejména EP vyvíjel výraznou aktivitu X nicméně od 1970s až do 1997 hlavní překážkou jednotného volebního systému Spojené království s odkazem na domácí politickou realitu + postupem času stále rostl důraz odpůrců proti zavedení jednotného volebního systému na dodržování principu subsidiarity, který se měl týkat i nastavení pravidel hlasování pro volby do EP (jednotný volební systém se jevil jako zásah do vnitřních záležitostí členských zemí) 1982 Seitlingerova zpráva: návrh na jednotné zavedení zásady poměrného zastoupení, více volebních obvodů (jejich podoba a počet ponechána na národních vládách), d´Hondtova dělitele a mechanismu preferenčního hlasování 1984 Bockletova zpráva: namísto jednotného volebního systému usiluje o nalezení společných základních principů v podobě zásady poměrného zastoupení a d´Hondtova dělitele (zbytek ponechán na rozhodnutí národních vlád) neúspěch dvou krátce po sobě jdoucích návrhů na čas částečně utlumil diskusi o možnosti zavedení jednotného volebního systému pro volby do EP Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.

Jednotný volební systém(?): 1990s 1991 de Guchtova zpráva (fakticky 3 zprávy v období 1991–1993): opět společné volební principy, nikoli jednotný volební systém (jako kompromis mezi čl. 138 Smlouvy o EHS a principem subsidiarity); poslanci EP mají být voleni podle zásad poměrného zastoupení Amsterodamská smlouva (1997/1999) → v návaznosti na dosavadní vývoj modifikace původního znění čl. 138, odst. 3 Smlouvy o ES: „Evropský parlament vypracuje návrh na všeobecné přímé volby konané jednotně ve všech členských státech nebo podle zásad společných všem členským zemím“ navzdory neustálému předkládání nových návrhů se vývoj stále více vzdaloval možnosti zavedení jednotného volebního systému 1998 doporučení Evropského parlamentu členským zemím: zásady poměrného zastoupení, d´Hondtův dělitel, max. 5% uzavírací klauzule a volební povinnost Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.

Jednotný volební systém(?): 1990s/2000s 1997 vítězství Labour Party ve Spojeném království → leden 1999 zavedení listinného proporčního volebního systému pro volby poslanců EP → → 1999 volby do EP ve všech členských zemích podle zásad poměrného zastoupení 23. září 2002 – rozhodnutí Rady č. 772/2002/EC (mění akt o přímých volbách z roku 1976) → přijetí několika společných principů pro harmonizaci pravidel pro volby do EP: 1) volby poslanců EP se konají podle zásad poměrného zastoupení za použití kandidátních listin nebo systému jednoho přenosného hlasu; 2) členské země mají volnost: a) v tom, zda zahrnou možnost preferenčního hlasování; b) ve stanovování velikosti volebního obvodu, v obvodech však musí být zajištěna proporčnost rozdělení mandátů; 3) stanoví-li členská země uzavírací klauzuli, neměla by překročit hranici 5 % hlasů; 4) konkrétní podoba volebního zákona může být přizpůsobena specifické situaci v dané zemi, zachována však musí být proporční podstata voleb. Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.

Duben 1990 – otázka legality KSČ Stát S Vol. právo Vol. pov. Obvodů Mø Formule Klauzule Kand. listiny Rakousko 18 16 / 18 1 18,00 d´Hondt 4 % (C) vázané Belgie 21 18 / 21 3 7,00 x Bulharsko 17 17,00 Hare Chorvatsko 11 18 / 18 11,00 5 % (C) Kypr 6 18 / 25 6,00 1,8 % (C) Česká republika 21,00 Dánsko 13 13,00 Estonsko Finsko Francie 74 8 9,25 5 % (R) přísně vázané Německo 96 96,00 Ste.-Laguë/Schepers Řecko Hagenbach-Bischoff 3 % (C) Maďarsko Irsko 4 2,75 STV (Droop) Itálie 73 5 14,60 Lotyšsko 8,00 Sainte-Laguë Litva Lucembursko volné (panaš.) Malta Nizozemí 26 26,00 Polsko 51 3,92 Portugalsko Rumunsko 32 18 / 23 32,00 Slovensko Slovinsko Španělsko 54 54,00 Švédsko 20 20,00 Spojené království 12 6,08 Duben 1990 – otázka legality KSČ Stát Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.

Specifika a zajímavosti volebních legislativ věková hranice aktivního volebního práva v Rakousku – 16 let věku volební systém ve Spojeném království se liší na území Velké Británie (list PR) a na území Severního Irska (STV) země rozdělena na více volebních obvodů v případě některých velkých zemí (Itálie, Spojené království, Francie, Polsko), ostatní země jediný celostátní volební obvod X výjimky: Belgie a Irsko – malé, ale heterogenní země – cílem zajistit zastoupení lokálních zastupitelů v Německu původně 3% uzavírací klauzule, ta ale nakonec zrušena ústavním soudem → volby do EP 2014 v Německu bez uzavírací klauzule země s uzavírací klauzulí – klauzule na celostátní úrovni výjimka: Francie – klauzule na úrovní volebních obvodů Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.

Specifika a zajímavosti volebních legislativ většina zemí volí v jediný den, pouze voliči v ČR mohou hlasovat ve dvou dnech volební povinnost ve 4 zemích (Belgie, Kypr, Řecko, Lucembursko) X pouze v Lucembursku zavedena formální sankce (při první absenci pokuta 100€ až 250€, při opakované absenci pokuta narůstá od 500€ do 1000€) ve Francii a ve Spojeném království nutnost předběžné registrace na seznam voličů, ve většině zemí tato povinnost probíhá automatiky Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.

Děkujeme za pozornost! charvat@mup.cz outly@mup.cz