HLAVNÍ DRUHY MALÍŘSTVÍ převzala renesance od gotiky Malbu: nástěnnou, deskovou, knižní nebo malbu na skle kromě dřevěných desek se však v renesanci začalo jako podložky užívat plátna. velký převrat v dějinách malířství znamenalo rozšíření olejomalby kromě freskové techniky a sgrafita se zkoušela pod vlivem antiky i enkaustika (malba horkým voskem)
NÁMĚTY vedle náboženské malby se uplatnily výjevy z antické mytologie, alegorické a historické obrazy obdiv k přírodě vedl k stále většímu uplatněni krajiny v obraze. Renesanční malíři zprvu neznali památky antického malířství, působilo na ně hlavně antické sochařství. Renesanční umělci si podle vzoru antiky vytvořili nový estetický ideál krásy v dokonalém tělesně i duševně rozvinutém člověku a harmonické přírodě; pod jeho vlivem studovali lidské tělo v přirozeném pohybu, nejraději v aktu.
NOVÁ KONCEPCE OBRAZU jako "okna do světa" vyžadující obrazovou jednotu místa a času; i když tato koncepce byla popřena manýrismem, platná v podstatě byla až do 19. století.
KOMPOZICE OBRAZŮ hlavní zásadou symetrie, hlavní kompoziční formou rovnostranný trojúhelník. Renesanční kult umění, vznik sběratelství a touha po společenské reprezentaci vedly k zakládání soukromých sbírek obrazů a vzniku rodových portrétních galerií u panovnických dvorů a vysoké šlechty.
Leonardo da Vinci ( ) Michelangelo Buonarotti ( ) Raffael Santi ( )