Předmět Český jazyk a literatura Název školy Střední škola pedagogická, hotelnictví a služeb, Litoměřice, příspěvková organizace Název materiálu Česká poezie po roce 1945 Autor Mgr. Věra Pilousová Tematický okruh 17. Česká poezie po roce 1956, Jan Skácel Ročník čtvrtý Datum tvorby 1.pololetí školního roku 2012/2013 AnotaceJan Skácel, ze života,sbírky Kolik příležitostí má růže, Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem, Smuténka a další sbírky ze 70. a 80. let, tvorba pro děti, rysy jeho Poezie. Prezentace směřuje k rozvoji čtenářské gramotnosti žáků a orientaci ve vývoji poezie. Metodický pokynPrezentace je určena jako výklad do hodiny i k práci s učebnicí Literatura pro IV. ročníku a doplňuje její výklad o texty, které nejsou obsaženy v Pracovním sešitě k učebnici. Může se použít jako materiál k samostudiu. Klíčová slova: Jan Skácel, Sbírky: Kolik příležitostí má růže ( báseň Kresba) Co zbylo z anděla (básně Chci to slyšet, Dobré věci), Hodina mezi psem a vlkem (báseň Večer), Smuténka (báseň Chvíle), Metličky (báseň Smutky), Kdo pije potmě víno (báseň Zakázaný člověk). Tvorba pro děti a prózy. DIGITÁLNÍ UČEBNÍ MATERIÁL

ČESKÁ POEZIE PO ROCE 1945

JAN SKÁCEL 17. ČESKÁ POEZIE PO ROCE 1956

JAN SKÁCEL (1922 – 1989) básník prozaik novinář

Ze života: Za války byl od roku 1942 nasazen v Rakousku. V letech vystudoval filozofickou fakultu v Brně. Díky příteli Oldřichu Mikuláškovi působil jako kulturní referent v deníku Rovnost. V letech byl šéfredaktorem časopisu Host do domu, který byl pojmenován podle básnické sbírky Jiřího Wolkera. Tento čtrnáctideník zaměřený na literaturu, kritiku a umění se významně se podílel na formování naší literatury v šedesátých letech.

%26id%3D468

Ze života: Normalizace zasáhla i Jana Skácela, deset let nuceného odmlčení však neznamenalo zapomenutí. Naopak – Skácel se stával legendou, symbolem nesouhlasu s mocí, podobně jako Jaroslav Seifert, s nímž se v této době často setkával. Na přání rodiny hovořil roku 1986 nad Seifertovým hrobem. Publikovat mohl až od roku 1981, ale za podmínek ztížených cenzurou. V té době byla Skácelova poezie oceňována více v zahraničí. U nás se za svého života všeobecného uznání nedočkal, zemřel v Brně těsně před vypuknutím sametové revoluce.

Vítr jménem Jaromír

Z díla: Vyzrálá prvotina ze světa venkovského i městského, specificky brněnského, sbírka meditativní a přírodní lyriky. Vzpomínky na rodiče a dětství strávené ve Vnorovech, opakují se motivy domova, vesnice, stromů, vody a deště. Kresba A líbí se mi, nevím proč, že pršelo dnes v noci k ránu a na lavičkách, na pavlánu kapičky visí průhledné. Kolik příležitostí má růže (1957)

A líbí se mi, nevím proč, čerstvá a mokrá kresba dne, i černé kmeny na pozadí i čas na věži v poledne. A líbí se mi, nevím proč, to jak se kapka drží dřeva bezbranná je a neumdlévá na novostavbě plné trámů. A líbí se mi, nevím proč, ta kresba k stromům přišpendlená, i to, že u ní není cena je ve vzduchu a nemá rámu. Stavbou básní má blízko k Halasovi a Kainarovi, vytváří hutné básně-obrazy zobrazující jedinou situaci. Básně začínají lyrickým popisem a končí pointou.

Název sbírky je podle stejnojmenné básně, ke které ho inspirovala vývěska v tramvaji: Růže pro všechny příležitosti dodají Zahradnické komunály města Brna Kolik příležitostí má růže Dnes hosty mám, mám hosty. Dnes na návštěvu přišla ke mně růže. Dej, bože, ať jsem nehledaný, prostý jak drahý šperk, jak v bitce nahý nůž, a v srdci čisto je jak ve skleničce. … Dnes večer přišla ke mně na návštěvu růže. Ve dvou jsme seděli a ona, orosená, čistou vodu pila, má návštěvnice, skvělá růže bílá v skleničce srdce mého Kolik příležitostí má růže (1957)

Název sbírky podle poslední stejnojmenné básně zachycuje začátek dne –jitro. Ráno, pokud jsou všechny stromy ještě obvázané a věci nedotknuty, mezi dvěma topoly anděl se vznáší, v letu dospává. V trhlinkách spánku zpívá. Kdo první na ulici vyjde, Tím zpěvem raněn bývá, snad něco tuší, ale nezahlédne. Je zeleno A to je vše, co zbylo z anděla. Co zbylo z anděla Co zbylo z anděla (1960)

Druhá sbírka meditativní lyriky. Lyrický subjekt směřuje k poznání trvalé podstaty jevů, pravdy pod povrchem věcí: Na dně každé písně, i té nejsmutnější na dně každé sklenky něco tiše cinká. Někdy víc a jindy jenom málo. Chci to slyšet. Bůhví co mne nutí, ale musím čekat na cinknutí, jinak by se moje srdce bálo. Chci to slyšet Co zbylo z anděla (1960 )

Z těch dobrých věcí miluji oheň a černé stříbro hvězd za opaskem noci. Černé stříbro a stará slova, kterými pasovali na rytíře: Snes tyto tři údery a žádný víc. Z těch dobrých věcí miluji den, kdy jaro klade uzdy na dobré koně, modré uzdy a růžová sedla. Každého roku se vrací, Jaro je dobrý úmysl. Dobré věci Z těch dobrých věcí miluji naši lásku, tu starou, která nerezaví A říkám Ti znovu a znova: Je včera, bude dnes, A byla zítra. Snes tyto tři údery a žádný víc. Co zbylo z anděla (1960) Tematika básní směřuje k věcem stálým: Všimněte si v závěru zachycení časů. Čeho tím autor dosáhl? Posunem času( jiný u slovesa a jiný vyjadřuje příslovce) se autorovi podařilo yyjádřit existenci lásky mimo platnost času, tedy její nesmrtelnost.

500x500.jpg

Na nebi sbírá se vítr, zítřejší nachový vítr, a znova láska znova odedávna zpovzdálí překáží smrti. Třetí sbírka s podivuhodným názvem je jakýmsi pokračováním veršů předcházejících s motivy venkova, domova, lásky, krajiny, jen s hutnějšími výrazy. Hodina mezi psem a vlkem (1962) Večer

Vrcholná sbírka šedesátých let, pokračuje snaha o maximální zhuštěnost. Za žádnou pravdu na světě. Ale jestli chceš, za malý pětník ticha. Je chvíle, která půlí krajinu. Pokorný okamžik, kdy někdo za nás dýchá. Chvíle Smuténka (1965) Zvolte slova, kterými byste pojmenovali popsaný okamžik v básni. Může to být okamžik kamarádství, obětavosti, pomoci, pochopení, tolerance..

Přibývá motivů bolesti a zmaru, básně vyrůstají ze smutku a nostalgie.. Tak jsem se nad světem trápil, až sem si začal vymýšlet přísloví. Jsou dlouhé pravdy a jsou pravdy krátké. A nepřijde-li trest hned vzápětí, musíš si vinu odžít životem. A nikdo neodčiní čin. A nikdo nedokáže složit písničku pro slepé děvčátko a ptáka bez křídel. Přísloví Smuténka (1965) images.zbozi.cz/zbozi-images/515521ef62bf127cd jpg

Tři velké smutky jsou na tomto světě Tři smutky veliké a nikdo neví Jak se těm velkým smutkům vyhnout Ten první smutek Nevím kde zemru Ten druhý smutek Nevím kdy to bude A poslední Nevím kde se na onom světě octnu Tak jsem to slyšel v písni Nechme tak Nechme jak zpívá píseň Dokažme Vzít za úzkost jak za kliku a vejít Smutky Metličky (1968) Lyrická zastavení v atmosféře úzkosti, výpověď o sobě samém.Sílí vědomí křehkosti a bezbrannosti člověka.Stále výrazněji se připomíná téma stáří a smrti.

Z díla: Ve Skácelově poezii sedmdesátých a osmdesátých let je patrná tendence k dalšímu oproštění výrazu a pravidelnosti formy. Legální edice předcházejících sbírek: 100 čtyřverší Chyba broskví a druhá stovka Oříšky pro černého papouška. V obou sbírkách bilancování, pocit smutku, skepse a zklamání z povrchnosti každodenního života, úvahy o smyslu básnické tvorby, návraty do minulosti a dětství. Chyba broskví (smz.1975) Oříšky pro černého papouška (smz.1976) Naděje s bukovými křídly (1983) Kdo pije potmě víno (1988) Odlévání do ztraceného vosku (1984)

Všechno co mám je obráceno dovnitř a je to z druhé strany jako kravaty na zadní stěně dveří šatníku Pomalu přivykám na ticho a vůně Dovedu z bláta zvednout peříčko a zas je zahodit Někdy sám sobě vypravuji příběh a jindy zazpívám si malou písničku o tom že nohy máme jenom na bolení a duši k tomu aby vydržela Zakázaný člověk Kdo pije potmě víno (1988)

A jsem neslyšný jak neslyšné je světlo Tak dopodrobna zabývám se tichem že podle hmatu podřezávám strach Cizí i svůj A proto když se slepí ohlédnou Jako bych patřil k nim Spolu se provlékáme potmě uchem jehly

Z díla pro děti: Verše pro děti, básně k pastelům Josefa Čapka Kam odešly laně (1985) Proč ten ptáček z větve nespadne (1988) Pohádka o velikém samovaru ( 1961) Uspávanky (1983)

Prozaické texty určené pro rozhlas a časopis Host do domu shrnul v knize Jedenáctý bílý kůň (1964) Jedenáctý bílý kůň (1964) Posmrtně vydané pokračování předchozího díla (prózy a eseje) vyšlo s názvem Třináctý černý kůň (1993)

b) metaforické vyjadřování Jan Skácel je spjat především s jižní Moravou a Brnem. 1. S jakým krajem a městem je Jan Skácel spjat? 2. Je pro něho typické a) přímé vyjadřování, nebo b) obrazné - metaforické Úkoly a řešení: 3. Experimentuje s jazykem, nebo chce být spíše srozumitelný? Skácelovým ideálem je prostota, chce, aby čtenáři v jeho verších našli své pocity a zkušenosti.

práce s n…………....., tedy hutnost a zkratkovitost a) genialita b) povýšenost c) mravnost d) sobectví e) pokora f) láska g) prospěchářství h) cynismus ch)dětsky čisté vidění i) harmonie 4. Vyberte z následujících slov ta, která se blíží Skácelově životní filozofii: 5. Pro formu Skácelovy poezie je typické: doplňte začínající hlásku na slovo: c) mravnost e) pokora f) láska ch)dětsky čisté vidění i) harmonie ú…………vyjádření m……………. vyjadřování metaforické úsporné náznakem

Verše pro děti k pastelům J. Čapka. Přiřaďte dílu J. Skácela charakteristiku: 1) Proč ten ptáček z větve nespadne Vrcholná sbírka šedesátých let. 2) Smuténka 1) Název sbírky podle básně o jitru. 3) Verše pro děti k pastelům J. Čapka. 2) Kniha fejetonů psaná pro rozhlas. 4) Vrcholná sbírka šedesátých let. 3) Co zbylo z anděla Název sbírky podle básně o jitru.. 4) Jedenáctý bílý kůň Kniha fejetonů psaná pro rozhlas.

Soukal, Josef a kol.: Literatura pro 4. ročník SOŠ, SPN 2005 Sochrová, Marie: Čítanka IV. K literaruře v kostce, Fragment 2004 Machala, Lubomír a kol.:Panorama české literatury, Olomouc 1994 Hošek, Milan a kol.: Literatura pro 4. ročník SŠ, Didaktis 2010 Holý, Jiří a Lukeš, Emil: Čítanka české literatury 4,Český spisovatel 1996 Skácel, Jan: Vítr jménem Jaromír, Československý spisovatel, Praha 1966 Hoznauer, Miloslav: Čítanka literatury pro 4. ročník středních škol, Fortuna 1991 Použité zdroje: Literatura

Použité zdroje: Obrázky