Kultura starověkého Řecka Klíčová slova řecké společnosti: Řecký humanismus, ideál lidské krásy, mimésis, svobodný člověk, demokratismus, antropomorfismus (i ve vztahu k božskému)

Řecké vázové malířství

Významná centra jejich výroby: Korint, Argos, Athény

Amfora

alabastronHruškovitý aryballos Kulovitý aryballos askoskylixskyfos pithos

hydria kantharos Zvoncový kráter peliké pyxis Lékythos psyktér

rhyton oinochoéolpé

Architektura starověkého Řecka

Dórský (7.stol.př.n.l.) Iónský (6.stol.př.n.l.) Korintský (kolem r.400 př.n.l.) Řecké architektonické řády

Mykénské sloupy a hlavice ve tvaru bochníku chleba, Kréta

Sloupy a hlavice dórské iónskékorintské

Dórská hlavice z Olympie

Ionské hlavice

Iónský sloup

Korintské hlavice

Karyatidy

Řecký chrám Typy chrámů: in antis – mezi sloupy, in antis postikum + zadní předsíň pro stylos + řada sloupů vpředu, amfiprostylos + řada sloupů i vzadu, peripteros – sloupy kolem dokola, dipteros – dvě řady sloupů kolem dokola

STAVEBNÍ PRVKY ŘECKÉHO CHRÁMU Klíčová slova: Tympanon Metopa Kládí – římsa, vlys, architráv Hlavice dřík, patka, kanelování, akroterie, karyatida

uvnitř ohniště, cela boha (přístupná jen kněžím), votivní dary střed – řada sloupů vně – na východní straně oltář, kde se shromažďovali věřící, slavení svátků: např. oblékání nového šatu Athéně chrámy původně dřevěné, proto např. (triglyfy – tři zářezy) a hlavice (původně – přepásání vršku kmene – zpevnění; později ozdobný prvek hlavice) - v řecké architektuře – plastická výzdoba na místech, která nebyla tektonicky nosná Popis řeckého chrámu

Nejtypičtějšími a nejdůležitějšími budovami řecké architektury byly chrámy, které byly střediskem náboženského cítění a místní pýchy. Vzor pro jejich základní typ vycházel z královských síní mykénských paláců. Rané chrámy se stávaly z jedné místnosti, tzv. cely, se sochou boha nebo bohyně. Ohniště z mykénských paláců je nahrazeno posvátným ohněm hořícím na oltáři před chrámem. V archaickém období se stavěly první chrámy ze dřeva a vepřovic. Od 7. stol. př.n.l. se stavěly mnohem složitější chrámy, jejichž konstrukce byla kamenná. Největší a nejzdobnější se budovaly v klasické době. Ne všechny chrámy byly budovány ve městech. Některé se stavěly na odlehlých místech. Věřící se shromažďovaly před vchodem do svatyně a otevřenými dveřmi uctívaly sochu boha, kterému byl chrám zasvěcen. Věřícím nebylo povoleno do chrámu vstoupit stol. – už typická podoba řeckého chrámu – dvoulodní chrámy – cella + předsíň, oběť se konala před chrámem - před očima celé obce, božstvo mohlo vstupovat skrze ochozy do okolní krajiny

Dórský sloh (7. stol. př.n.l.) Attika, Peloponés – evropská část

Dórský sloh

Aigina, model chrámu

Aigina

AKROPOLE (Athény) ■ Stavba zahájena r.447 př.n.l. výstavbou Parthenónu (architekti Iktínos a Kallikrates) ■ Uvnitř bývala 10m vysoká socha Athény, po obvodu chrámu umístěn vlys s nízkým reliéfem (obojí sochař Feidias) ■ Erechtheion (v iónském stylu) proslavený karyatidami -sochami žen nesoucích kládí

Akropole

Parthenon Erechteion Propylaje Chrám Athény Niké AKROPOLE (Athény)

Akropole

Propylaje

Parthenon

Erechteion

Olympie

Rekonstrukce Olympie

Chrám bohyně Héry v Paestu

Paestum

Poseidonův chrám

Hefaiston, Atheny

Delfy

Divadlo v Epidauru

Antické stadium

Antické stadium Perge

Údajná podoba bájné Atlantidy

Brandenburská brána

SOCHAŘSTVÍ starověkého Řecka

Počátky monumentálního sochařství ve starověkém Řecku Do 5.stol. př.n.l. východiskem řeckého sochařství : Kúros (nahá figura muže) Koré (oblečená figura ženy) - Přímý frontální pohled, levá noha vykročena, paže sevřené v pěsti strnule podél těla, velké mandlovité oči, ozdobně vypracované účesy, ryté schematické anatomické detaily - Inspirace Egyptem, sochy často polychromované (barvené), majestátně nehybné

Kúros Koré

Vozataj delfský

Polychromované sochy (vliv Egypta)

Přísný styl (poč.5.stol.př.n.l.) V soch. 5.st. př.n.l. se uvolňovala archaická forma strnulé frontální postavy a jako reakce na pozdně archaickou manýru se konstituoval přísný styl (střídmější drapérie bez ornamentálních prvků, výrazná vážnost nahrazující stereotypní úsměv) Raný klasicismus (pol.5.stol.př.n.l.) - Myrón, Polykleitos, Feidias - snaha o dokonalý realismus, vyjádření ideálu člověka, tvary zaoblenější, nové pózy a vícepohledové kompozice

Myrón Diskobolos Pokus o zachycení několika po sobě následujících pohybů

Myrón

Sousoší Athény a Siléna Marsya (římská kopie)

Polykleitos z Argu ● Studuje atletovo tělo při odpočinku ● kánon podle kterého je velikost hlavy obsažena v délce těla 7x; užití kontrapostu ● vzor celému sochařství klasické doby (dochovány pouze kopie) Diadumenos

Doryforos Kyniskos vítěz z Mantineie

Feidiás ● Periklův přítel ● nejslavnější dílo - vlys na Parthenónu: 92 metop (náměty symbolizující vítězství řecké civilizace) ● Athéna Parthenos na Akropoli ● tvůrce Dia v Olympii ● rozmanitost pohybu, uvolněnost, hra drapérií

Východní štít Parthenonu Západní štít Parthenonu

Socha Dia

Kentauromachie

Medúza

4.stol.př.n.l. Sochařství opouští od chladné přísnosti raného klasicismu, prosazuje se cit, přednost má zvlněná a graciézní forma V pol.4.st.př.n.l. - Novátor Praxitelés – věnuje pozornost ženské postavě, vrací se k mramoru pro jeho hebkost (Afrodíta z Knídu) Objevuje se umění sochařského portrétu, kterému vládne Lysippos (na Alexandrově dvoře, nové proporce hlava 8x v lidské postavě), sochy vyšší a štíhlejší, lehkost a pevnost tvarů, je možné dívat se na ně ze všech stran

Praxitelés Hermes s malým Dionýsem Apollón

Afrodita Knidská Praxitelés

Marathonský chlapec Praxitelés

Skópas

Výzdoba mauzolea v Halikarnassu Boj Řeků s Amazonkami

Lysippos ze Sikyonu Erós

Hermés z Atlantu Lysippos

Alexandr Veliký Sokrates Euripidés Lysippos Aristotelés

Helénistická skulptura Tvorba sousoší Skupiny vznešených nebo „barokně“ dramatických scén (pergamské skupiny s Galy) až po hravá sousoší satyrů

Jezdec na koni

Laokoon se dvěma syny

Niké Samothrácká

PERGAMON – Diův oltář

Detail Diova oltáře v Pergamonu

Umírající Gal