Starověká Římská říše

Řím Civilizační okruh Původ ve městě Řím (zal. v 8. stol. př.n.l.) Kultura ovlivněna vlivem Etrusků, Řeků a dalších italických kmenů Několik etap vývoje - království - republika - císařství

Řím Silná expanzivní politika dobyvačného charakteru Legie – vojenské oddíly (legio – vybrat, odvést) Řím postupně obsazuje značnou část Iberského poloostrova, Galii, značnou část Britských ostrovů, Černomoří, Severní Afriku a další

Římská tělesná kultura účelová militarizace TK Služba v armádě byla povinností každého svobodného občana (nejprve vlastníka půdy) Vojenské zařazení odpovídalo majetku Soustavný výcvik – pouze nejbohatší Výcvik probíhal na Martově poli za hradbami města Ideálem byla výchova statečného, zbožného a státu oddaného občana

Římská tělesná kultura Od 3. stol. př.n.l. postupná profesionalizace armády - vedla ke změně pojetí TK Většina obyvatelstva přestává pravidelně cvičit Dostatek volného času Zaměření na pasivní TK - masáže, lázně … - sportovní diváctví

Římské hry Ludi – veřejné hry - na oslavu triumfů římských zbraní od konce 3. stol. př.n.l. přibývají další hry - plebejské, apollonské, bohyně Cerrery, Flořiny …. Hry v cirku – původně etruského původu - vozatajské závody a boxerská utkání

Římské hry Gladiátorské hry – původně jednoduché formy zápasů, postupně se vyvíjejí do propracované profesonální formy, vznikají gladiátorské školy s ansámblem trenérů, lékařů, masérů... Program her narůstal – souboje jednotlivců, skupin, proti zvířatům, ve vrcholné formě i vozy a námořní bitvy. Pořádání her součástí státní politiky – chléb a hry

Olympijské hry za římské nadvlády v stol. n.l. znovuobnoven lesk OH prestižní záležitost pro římskou smetánku vítězi i římští císaři (Tiberius, Germanicus) účast sportovců ze všech Římských kolonií ve 4. stol. opětovný úpadek s nástupem křesťanství – hry prohlášeny za pohanské poslední starověkéOH se konaly roku 393 roku 394 zakázal císař Theodosius I. Pohanské slavnosti včetně OH r zákaz pohanských slavností – zničení Olympie

Řím – zánik impéria Působením vnějších sil a vnitropolitických konfliktů se impérium po smrti Theodosiuse dělí (395n.l.) na dvě části Západní část fatkticky zaniká r.476, rozpadá se postupně na řadu nově vznikajících národnostních mocenských celků Východní část si i nadále udrží svou svrchovanaost a transformuje se do Byzanstké říše. Samotné město Řím opakovaně dranocované, jako město zaniká.

Řím – zánik impéria Z pohledu dějin TV se na rozpadu podílí následující faktory: Odklon zájmu o aktivní TK (vojenskou i jinou) a přesun do TK do pasivní úlohy – masáže, lázně, divácká účast (chléb a hry) Justiniánský koncil – císař Konstantin ve snaze vnitřně sjednotit impérium ustavuje státní náboženství – křesťanství (odklon od tělesna – směrem k duchovnímu životu)