Starověké Římské vojenství Každá část římského vojska prošla mnoha reformami. Nejsilnější a nejlepší část římské armády byla pěchota. Hlavní formací římské pěchoty byla legie a hlavní zbraní meč. Ke konci západořímské říše narůstal vliv jízdy, ale pěchota neztratila své výsadní postavení jako hlavní složka římské armády. V pozdním období republiky byla římská jízda složena převážně ze žoldáků a z pomocných sborů. Získávala stále větší respekt a stala se hlavní složkou římské armády. Římské námořnictvo rovněž převzalo to nejlepší ze starověkého bojiště. Ovládlo Středozemní moře, které spojovalo římské provincie.

Římská pěchota V počáteční existenci byl římský stát ovlivněn keltskou kulturou. Výzbroj těchto vojáků byla stejná jako výzbroj jejich keltských protějšků, tedy dlouhý meč, štít, přilba a velice nekvalitní, či žádné brnění. Etruskové zde provedli vojenské reformy: 600 př.n.l.. Jednou z nejdůležitějších reforem bylo zavedení falangy. Etruský král Servius Tullius rozdělil římský lid do majetkových tříd. Nejbohatší měli hoplítské brnění a nejchudší byli většinou prakovníci a příslušníci lehké pěchoty. Čtvrtého století př.n.l. zavedli tzv. manipuly: manipulové válečnictví. Nepřátelům se mohla jevit manipulová formace např. šachovnicový vzorec a vojáci v této formaci se dělily na tři skupiny: hastati – vpředu, principes – uprostřed, triarii – na konci. Hlavní jednotkou pak byla legie, která čítala něco mezi 4200 – 5000 muži. Výzbroj římského pěšáka tvořil meč, oštěp, štít, přilba a brnění.

V období republiky se začaly využívat pomocné sbory. V získávání spojenců byli Římané opravdoví mistři.Římská pěchota se skládala z milice a nikoliv z profesionálů. To se změnilo díky reformám Gaia Maria. Gaius Marius byl římský vojevůdce a státník. Profesionalizace římské pěchoty byla velice účinná. V tomto období se římské zbraně jen omezeně zdokonalovaly. Meč a štít se nezměnily ale byla používána helma Montefortino. Oštěp byl zdokonalen a začal se využívat jako kopí. Výcvik římské pěchoty byl opravdu tvrdý. Byl kladen velký důraz na dodržování kázně a disciplíny. Také byly zkoušeny různé manévry, přičemž nejznámější byla formace želva (testudo).

Pěchota císařské doby Augustus, první římský císař, si uvědomil, že vojenský úspěch je předpokladem politické moci. Římské hranice se opevňovaly, než aby se posunovaly. Byly také učiněny zásadní reformy římského vojenství. Hlavní formací zůstala legie.I v císařské době se zbraně omezeně vyvíjely. Neodmyslitelnou částí římské armády byly pomocné sbory. Existovaly jednotky jízdy (velmi ceněny), lučištníků, prakovníků, a těžké pěchoty(ty se pořád zdokonalovaly). Elitní stráž římských císařů byla pretoriánská garda. Byly součástí pěchoty a používaly stejné zbraně. K pretoriánské gardě byly verbováni muži z Itálie, Španělska, a Makedonie. Císař Septimius Severus propustil pretoriány a nahradil je muži ze svých dunajských legií.

Od konce 2. století začaly narůstat výpady barbarů na římské území. Následek těchto výpadů bylo to, že se římská armáda ještě zvětšila. Ale pak se zvětšovaly stavy jízdy a výcvik nebyl tak tvrdý jako předtím. K vojsku byly verbováni i barbaři. Od té doby se změnily zbraně Římanů a byly méně účinné. Po pádu římské říše na západě se však zachovalo tradiční římské válečnictví v podobě Byzantské říše.

ŘÍMSKÁ KAVALERIE Jak už bylo řečeno, římské vojenství se více jak na jízdu spoléhalo na svou pěchotu. I když tomu tak bylo, v období pozdní republiky a celého císařství se jízda stala pravidelnou částí armády a mnohokrát prokázala své kvality. Až do druhé punské války (218 př. n. l př. n. l.) měli Římané jízdu složenou z italických spojenců a římských šlechticů. Tito vojáci byli schopni jízdy na koni, ale boj zblízka jim dělal velké potíže. Od konce druhé punské války začali Římané využívat jako kavalérii různé žoldnéře ze svých provincií či spřátelených zemí. Mezi nimi byli i Numiďané. Numiďané, kteří sloužili byli proslulí svou hbitostí a rychlostí.

ŘÍMSKÉ TECHNIKY OBLÉHÁNÍ O tom, že Římané byli nejlepšími obléhateli starověkého světa, není pochyb. Římané zvládli obléhací techniky vskutku mistrně a v jejich největším rozmachu nebyla pevnost, která by před nimi byla v bezpečí. Římané ale nebyli prvními, kdo využíval techniky obléhání. Římané převzali to nejlepší co tehdy existovalo a sami to ještě zdokonalili. Stroje jako Balista a Scorpio byly kopiemi řeckých dělostřeleckých kusů, které Římané zdokonalili a vylepšili. Onager se stal prazákladem středověkých katapultů.

ŘÍMSKÉ VÁLEČNÉ NÁMOŘNICTVO Stejně jako obléhací techniky, i válečné námořnictvo začal římský stát používat až ve třetím století př. n. l. V roce 261 př. n. l. odhlasoval senát římský výstavbu námořnictva o síle 100 quinquerém a 20 trirém. Triréma byla všeobecně známá loď řeckého původu a quinqueréma byla kartáginská loď. Římské quinquerémy byly postaveny podle vraku kartáginské lodi. Výstavba této flotily trvala 60 dní. I když měli Římané loďstvo a i vycvičenou posádku, stále věděli, že nemají žádnou šanci proti skvěle vycvičeným a zkušeným kartaginským námořníkům. Proto vynalezli tzv. corvus (havran). Corvus byl můstek dlouhý 11 metrů a široký 1,2 metru, který byl umístěn na přídi lodi.

Čerpáno z… org/wiki/Starověké_ římské_vojenství