N OVOPOZITIVISMUS Mgr. Vladimír Velešík

Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy ANOTACE 1.Kód DUMu: VY_32_INOVACE_7.SV.17 2.Číslo projektu: CZ.1.07/1.5.00/ Vytvořeno: listopad Ročník: Vyšší stupeň osmiletého gymnázia a čtyřleté gymnázium (RVP-G) 5.Anotace: Vzdělávací oblastČlověk a společnost Vzdělávací oborObčanský a společenskovědní základ Tematický okruhÚvod do filosofie a religionistiky Materiál slouží ke všeobecnému seznámení žáků s problematikou novopozitivismu. Materiál je použit ve výkladové části hodiny. Pomůcky: interaktivní tabule.

Novopozitivismus (analytická filosofie, logický pozitivismus)

navazuje na pozitivismus 19. století netvoří jedinou školu – rozpadá se do několika relativně samostatných směrů; spojuje je zájem o oblast jazyka hluboký zájme o problematiku jazyka, především jazykové vědy scientismus – absolutizuje úlohu vědy, především matematiky a přírodních věd

Bertrand Russell (1872 – 1970) anglický lord, matematik, filosof, logik (spoluzakladatel moderní logiky) pacifista (pasivní odpor vůči útočníkovi; od 50. let se angažoval za odstranění jaderných zbraní; spoluzaložil Kampaň za jaderné odzbrojení a Pugwashské hnutí) zastával se emancipace žen nositel Nobelovy ceny za literaturu (1950) jeden z nejvýznamnějších filosofů 20. století západního světa často pocit samoty („Stojíme na břehu oceánu a vykřikujeme do prázdné noci. Občas odpoví z temnoty nějaký hlas. Ale je to hlas tonoucího a v příštím okamžiku nastane opět mlčení.“

Dílo: Principia mathematica (společně s Alfredem North Whiteheadem) Problémy filosofie Manželství a věrnost Proč nejsem křesťan Analýza ducha Proč lidé bojují

ve filosofii nevytvořil žádný filosofický systém; vždy pracoval na speciálních zkoumáních; měl skeptický postoj vůči možnosti univerzálního poznání jediný účinný nástroj poznání vidí v přírodovědě (vzor i pro filosofii) pod vlivem Ernsta Macha (1838 – 1916, Chrlice u Brna) a Richarda Avenaria (1843 – 1896) tzv. neutrální monista (nelze dostatečně prokázat v jaké podobě existuje hmota nebo duch)

„Svět není souhrn věcí, ale faktů.“ → zmocnění se faktů a operace s nimi (vše je problém jazyka) zkoumal logiku vztahů – je pro něj totožná s matematikou; matematiku lze redukovat na logiku (výpovědi – p, q, r, s; p´, q´, s´, r´) výpovědi jsou prvky, elementy pravdy → spojováním vznikají výpovědi složené neboli molekulární

v oblasti etiky – měl pověst znemravňovatele mládeže a zastánce volné lásky láska je jedna z nejcennějších hodnot lidského života → ruší hranice vlastního já (kdo se bojí lásky, bojí se života) → „Příroda nestvořila lidské bytosti, aby žily osamoceně.“ hlásá novou sexuální morálku náboženství – je postradatelné, dokonce je zlem (je typické pro nevyspělého člověka)

Ludwig Wittgenstein (1889 – 1951) narodil se ve Vídni (syn vídeňského průmyslníka), studoval v Berlíně, Manchesteru a Cambridge (žák B. Russella – „Poznat Wittgensteina, to patřilo k nejvzrušenějším duchovním zážitkům mého života.“) celý život žil v jakési vnitřní samotě; časté obavy, že ztratí rozum, že zemře dříve, než dokončí své dílo; často na pokraji sebevraždy byl vynikající muzikant; rozhodoval se, zda se nestane dirigentem „Člověk neustále zakopává a padá, zakopává a padá a může se jen sám zvednout a pokusit se opět jít dál. V každém případě jsem to musel dělat po celý život.“

Dílo: Logicko-filosofický traktát Filosofická zkoumání tzv. Wittgenstein I.: předmětem zájmu je jazyk, kterým hovoříme o faktech svět je tvořen fakty, jejichž obrazem jsou výroky jazyka (má-li mít fakt smysl, musí být výrok potvrditelný nebo vyvratitelný) → problémem tradiční filosofie je, že se snaží mluvit o něčem, co se jazykem vyjádřit nedá předmětem filosofie není obsah vědění, ale obsah jazyka – jazyk matematické logiky (jednoznačný význam)

tzv. Wittgenstein II.: nelze konstruovat „ideální“ jazyk (je odtržený od života) musíme se zaměřit na analýzu reálného jazyka „teorie jazykových her“ šachy – mluvčí operuje se slovy a větami obdobně jako hráč s figurkou, tj. podle předem daných pravidel jazyk má svůj vlastní řád, přenáší jej na skutečnost a vnucuje jí ho

Vídeňský okruh Moritz Schlick (1882 – 1936) – zakladatel Rudolf Carnap (1891 – 1970) zabýval se především logikou dílo: Logická výstavba světa logika je pro filosofii ve stejném vztahu jako matematika pro fyziku filosof nemá formulovat vlastní výpovědi o světě, má hledat smysl tvrzení a tázání – odlišit smysluplné a nesmysluplné věty smysluplná věta je správně gramaticky a syntakticky utvořena, dále je empiricky ověřitelná (verifikovatelná) metafyziku nelze verifikovat

Karl Raimund Popper (1902 – 1994) představitel kritického racionalismu rakouský filosof, teoretik vědy, sociolog, politolog dílo: Otevřená společnost a její nepřátelé Logika bádání pravdivost vědecké teorie nelze dokazovat, ale pouze empiricky testovat (vědecké teorie jsou principiálně nedokazatelné) hypotézy se nedokazují verifikací, ale vyvracejí falzifikací

Gymnázium a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Svitavy Materiál je určen pro bezplatné používání pro potřeby výuky a vzdělávání na všech typech škol a školských zařízeních. Jakékoliv další využití podléhá autorskému zákonu. TRETERA, Ivo. Nástin dějin evropského myšlení. Praha - Litomyšl: Paseka, 2006, ISBN STORIG, Hans Joachim. Malé dějiny filosofie. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2000, ISBN LIESSMANN, Konrad; ZENATY, Gerhard. O myšlení. Olomouc: Votobia, 1994, ISBN